Plnou, prosím: Příběh tankování v Československu

Automobil byl po vzniku republiky považovaný za nadmíru luxusní zboží a jako takový byl sankcionovaný značnými daněmi včetně jeho nutných potřeb, například pneumatik. Počátkem dvacátých let se začala vládní místa a vedení průmyslových svazů zamýšlet nad odbytem bramborového lihu. Byl jej nadbytek a společenstva obchodníků s etanolem jej prosadila jako povinnou složku motorového paliva. Takže dnešní míchání prapodivných sloučenin z nadnárodního rozkazu do kdysi čistého benzínu není žádnou novinkou, ale jen následováním tehdejší zkušenosti, shrnuté do imperativu: „Máš auto? Tak jezdi na to, co ti poručíme“ – a bez možnosti jiného řešení. Líh představoval zhruba polovinu objemu paliva, tankovaného do nádrže, kromě benzínu v něm byly i další složky.

Známá je například také praxe automobilky Praga, která už počátkem 20. let minulého století nabízela pohonnou směs Pragolin, v níž se smísila chemikálie benzol a menší množství petroleje, prodávaného tehdy jako pohonná směs do zemědělských traktorů a stabilních motorů. Pragolin stál polovinu ceny benzínu a byl poměrně oblíbený, samozřejmě jeho prodej nebyl vázaný na vlastnictví pragovky.

Lihobenzínová směs se často prodávala také pod obchodním názvem Dynalkol.

Později se k pohonu uplatnil i generátorový plyn, dřevoplyn a další alternativní paliva. Po druhé světové válce přišel rozmach plynového pohonu z tlakových lahví. Ty bývaly umístěné na střeše či v místě zavazadelníku, pohonu se podle německého názvosloví i u nás říkalo „trajbgas“ (Treibgas). Ale zpátky k benzínkám:

Zastavíme se na konci dvacátých let, kdy se u našich čerpadel začala objevovat novinka: benzín s oktanovým číslem. Dříve se nabízel jen obyčejný benzín a řidiči toho o oktanech mnoho nevěděli. Základem tehdejší nabídky se stalo palivo s 60 oktany, výjimečně s vyšším číslem, ale směs, na níž by dnes automobil odmítal jet, tehdejším motorům s nízkým kompresním poměrem naprosto vyhovovala.

Po listopadovém převratu roku 1989 se rychle změnila i praxe prodeje paliv. Benzina se v roce 1994 akcionovala, ale to už naše silnice a města zažívaly rozmach zahraničních společností – i těch, které zde už dnes nenajdeme, například Esso, Texaco nebo Avanti.

Postupně se u čerpadel přešlo na výhradně bezolovnatá paliva, posledním olovnatým benzínem se stal Special 91 oktanů. Současnou politiku vydírání spotřebitelů není třeba komentovat; ceny, distribuce a nátlakovou praxi odkudsi od stolu z klimatizovaných pracoven daleko od České republiky známe všichni až moc dobře. Dalším kamínkem do mozaiky exportu naší dlouho budované průmyslové struktury se stal prodej podniku Benzina do zahraničních rukou.

Ale abychom nekončili tak pesimisticky, vzpomeňme na čerpadláře, který přišel k okénku a zeptal se: „Tak šéfíku, kolik tam dáme?“ Jedině plnou a ať se počitadlo točí!

Zdroj: archiv autora, Benzina