Velké oslavy mezi Chicagem a Los Angeles: Route 66 slaví 100 let

Je světoznámá a povědomí o ní mají i ti, jimž návštěva Spojených států nic neříká. Stejně jako ti, kterým jsou cizí rozlehlé silniční křižníky americké výroby a vlastně i ti, kteří se nikdy nesžili s heslem „American Way of Life“. Z proslulé silnice, spojující východní a západní pobřeží Spojených států, se stal fenomén, jemuž bylo věnované množství písní, filmů a knih. Route 66 zmínil například John Steinbeck ve svém díle „Hrozny hněvu“ a použil dodnes známé označení „Mother Road“. Letos slaví význačná památka rozvoje Spojených států sté výročí existence.

Ikonická silnice láká výpravy nadšenců z celého světa (včetně České republiky). Třebaže spojnice východu a západu ve své původní podobě už neexistuje, její infrastruktura přežívá ve vzpomínkách, oživovaných nostalgickými zákoutími a relikty minula. Podívejme se ve stručnosti na její historii.

Už ve druhé dekádě minulého století začal automobilismus rychle dobývat Severní Ameriku, která ovšem v té době neměla potřebnou síť mezistátních silnic. Bylo tedy nutné co nejdříve tento nedostatek napravit, ale vývoj automobilu šel mnohem rychlejším tempem.

Na počátku 20. let minulého století se do reality začaly dostávat plány na rychlostní spojnice obou protilehlých amerických břehů. Plánovaly se trasy, začínající a končící přímo na pobřeží, a procházející různými místy, která ale měla společnou potřebu okolních benzinek, servisních stanic, zázemí pro cestující a možností výdělku pro obchodníky.

Takové dálkové silnice dostávaly dvojčíslí končící nulou. Komisař pro dálnice státu Oklahoma, jistý Cyrus Avery, navrhl spojení mezi Chicagem a Los Angeles (L.A.) s označením Route 60. Okamžitě se objevila námitka, že výchozí body neleží na dohled oceánu, takže nula na konci je nepatřičná. Avery navrhl úpravu na libozvučné a lehce zapamatovatelné „Sixty-Six“ – a legendární název, který vlastně vznikl v Oklahomě, byl na světě!

Trasa měřila bezmála čtyři tisíce kilometrů a vedla z Illinois přes Missouri, Kansas, Oklahomu, Texas, Nové Mexiko a Arizonu do Kalifornie.

Route 66 se dostala do map nového celoamerického dálničního systému, ale trasa ještě zdaleka nebyla dokončená. Ještě deset let po oficiálním otevření (1926) nebyly některé úseky zpevněné, ale pouze prašné. Teprve na sklonku třicátých let se Amerika mohla pochlubit první transkontinentální dálnicí s asfaltovým povrchem. To už byl vývoj legendy v plném proudu…

Zakrátko vypukla velká hospodářská krize, která doslova otřásla životy mnoha lidí. Ti se upnuli k „zemi zaslíbené“, kterou pro ně představovala Kalifornie a vydali se tam hledat štěstí, ponejvíce právě po Route 66. Dalším pozoruhodným momentem se stala dodnes velmi známá skladba Roberta Troupa „Get Your Kicks on Route 66“. Byla to po mnoho let neoficiální hymna „Matky cest“, přispěla k velké míře propagace transkontinentální silnice a existuje v bezpočtu verzí.

Amerika druhé poloviny čtyřicátých let se probudila do euforie z konce celosvětového válečného běsnění a k tomu patřila i záliba v cestování. Tomu napomohly mezistátní spojnice včetně Route 66 s množstvím restaurací, motorestů, motelů, čerpacích stanic, prodejen a turistických lákadel všeho druhu. Právě mezistátní trasy se staly líhní řetězců rychlého občerstvení s unifikovanou podobou ve všech státech, tak typickou pro Spojené státy této doby.

Je samozřejmé, že během stoleté existence se průběh trasování silnice vyvíjel. Jednotlivé státy, kterými dálnice vedla, upravovaly a napřimovaly úseky, takže po několika desítkách let existence vedla Route 66 částečně jinými místy. V rámci rozvoje nových technologií budování silnic se inovace nevyhnuly ani R66, některé úseky byly přestavěné, jiné zcela opuštěné – ty dnes představují časté zastávky cestovatelů, hledajících původní směr. Logickým důsledkem změny trasování silnice se stalo opuštění podniků infrastruktury, které najednou přišly o zákazníky, a dnes jejich existenci mapují poutače, zbytky budov či (v lepším případě) expozice o někdejší existenci.

Na konci padesátých let se už zdálo, že se původní trasy přežily. Spojené státy začaly s výstavbou nejmodernějších dálničních tahů, kterým původní silnice nemohly konkurovat. Čtyřproudové magistrály s obchvaty velkých a později i menších aglomerací znamenaly rychlejší cestování a odklon od stávajících tras R66.

Tato praxe vyvrcholila na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy dálnice typu „Interstate“ nahradily většinu původních úseků Route 66. Pak už následovalo jen vyřazení.

Vyjmutí Route 66 ze severoamerického dálničního systému proběhlo v roce 1985. Silnice jako taková nebyla likvidovaná, ale stávající a stále používané úseky se začlenily do systémů místního a státního významu. R66 přestala existovat jako souvislá trasa.

Krátce po vyřazení R66 z amerického dálničního systému začaly snahy o zachování existujících úseků jako milníku americké historie. Do tohoto hnutí se zapojily všechny státy, kterými dálnice procházela. Samozřejmě se jednalo nejen o připomenutí historického významu, ale i podporu lokálních obchodních aktivit, těžících z turistiky. Přelom nastal na samém konci minulého století v souvislosti se zákonem o ochraně R66.

Zákon myslí nejen na ochranu stávajících objektů, ale i na jejich obnovu a restaurování. Máme na mysli především historická benzinová čerpadla, motoresty a obchody podél trasy s typickými znaky americké popkultury. Významnými pomocníky ve snaze zpřístupnit tuto památku nejširší veřejnosti jsou muzea Route 66 i místní expozice.

Letošní rok bude ve znamení celosvětových oslav Route 66. Stoleté jubileum nastane 11. listopadu 2026. Slavte tedy s námi! Get Your Kicks on Route 66!

Zdroj: Route66Centennial, archiv autora