Vybrali jsme deset nejhezčích míst, která v roce 2025 navštívila redakce webového Fotra na tripu

Norská příroda je známá svou severskou krásou. Přesvědčili jsme se o tom při podzimním výletu na letní sjezdovku do pohoří Jotunheimen. Pokud se sem vypravíte, sjezdovka bude jen takové veselé zpestření. To nejlepší je samotná cesta k sjezdovce z údolí. 

Pojedete po soukromé silnici, za kterou se platí a o které původně místní říkali, že nejde postavit. Silnice je místy dost strmá, má poměrně málo zatáček a na podzim je často zasněžená. Rychle vystoupáte nad údolí a uvidíte fascinující výhledy kolem. Za tmy vás pak dost možná uchvátí polární záře, která se nám tady ukázala velmi jasně. Tenhle výlet byl prostě zážitek. 

Více o norské letní sjezdovce si můžete přečíst v samostatném článku níže:

Rýnská soutěska je (jak asi tušíte) kolem řeky Rýn a místo samotné je ve Švýcarsku. Člověk tu najde parádní silnici, ale je zde také několik vyhlídek nad hlubokým údolím. Můžete tu sjíždět řeku, můžete také chodit na výlety po okolí. Přímo kolem řeky pak jezdí také vlak. 

Tohle místo nás v roce 2025 zaujalo působivou krásou jak při rychlém výletu ve stylu „jedeme po dálnici kolem, tak si to tu aspoň trochu prohlédneme,“ tak při delších procházkách místní přírodou. A mimochodem, kemp Trin byl také vynikající. 

Více o Rýnské soutěsce si můžete přečíst v samostatném článku níže:

Sardinie ještě jednou, ale úplně jiná její stránka. Hory tu umí být poměrně vysoké a lyžařský areál Bruncu Spina to dokazuje. Areál ovšem nechme stranou. Důležité jsou ty hory.

Hory v centrální části Sardinie působí dost opuštěně. Když se sem vypravíte, téměř určitě potkáte nějaké napůl divoké zvíře, ať už to je kráva, koza nebo kůň. Dají se tu provádět delší treky, na dost míst ale dojedete i autem, takže můžete dát i menší procházku, protože většinu trasy zvládnete v pohodlí svého vozu, nebo můžete rovnou vyrazit na off-road expedici s přespáním přímo v horách. Další moc pěkné místo, které jsme v roce 2025 navštívili. 

Více o Bruncu Spina si můžete přečíst v samostatném článku níže:

Pláž v Gruissanu je vyhlášená hlavně pro milovníky windsurfingu a dalších vodních sportů, které potřebují vítr. Každoročně se tu konají největší závody, kdy na vodě je v jednu chvíli mnoho a mnoho stovek jezdců. Tohle místo je ale moc pěkné samo o sobě. Pláž má několik kilometrů. Vypadá, že je nekonečná. A na obzoru se tyčí zasněžené Pyreneje. Skvělá kombinace!

Více o Gruissanu si můžete přečíst v článku popisujícím celý evropský trip s Fordem Explorer:

Říkáte si, co dělá taková ruina mezi nejlepšími místy, které jsme v roce 2025 navštívili? Kaštieľ Coburgovcov je dokonalou ukázkou takových těch míst, která na pohled mnozí rádi přehlédnou, ale která jsou ve finále velmi zajímavá.

Celý tento objekt prochází dlouhou a rozsáhlou rekonstrukcí. Z ulice to zatím není vidět, ale část už má opravu za sebou a je nádherná. Prostory, které ještě nejsou zrekonstruované, jsou alespoň ve stavu, aby je bylo možné navštívit. Takže to tady uvidíte v původním stavu. Můžete tu také přespat. Návštěva byla fakt zajímavá. Příště si to přenocování tady určitě dáme. 

Více o této zajímavé památce si můžete přečíst v samostatném článku níže:

Nejvyšší duna v Evropě je na západním pobřeží Francie nedaleko Bordeaux. Turisté se většinou drží na severním okraji duny, kde je nejvyšší bod a kam vedou schody. Je jich tam opravdu hodně, ale když popojdete kousek vedle, budete se cítit jak někde na poušti. Není problém najít místo, kde kolem sebe uvidíte jenom a pouze písek a kde žádný jiný turista rušit nebude.

Návštěva duny byla zážitek hlavně navečer. Vzali jsme to nahoru přes opuštěný kemp. Samotný výstup byl dost náročný, ale nahoře jsme si uvařili večeři s výhledem na moře a na západ slunce. Dokonalé!

Více o Dune du Pyla si můžete přečíst v samostatném článku níže:

Během dvacetidenního roadtripu ve Skotsku jsme projížděli místy, která vás nutí neustále zastavovat. Jednou kvůli hradu, jindy kvůli mlze nad kopci nebo tichu někde mimo civilizaci. Každý den měl jinou atmosféru, ať už šlo o Edinburgh, historická místa spojená s dějinami země, nebo obyčejné zastávky u cesty, kde člověk jen stojí, kouká kolem sebe a cítí vnitřní klid.

Velkou roli pro mě hrála i příroda, která je ve Skotsku syrová, proměnlivá a místy dost nehostinná. Drsný a přesto přívětivý sever země, pobřeží s dramatickými scenériemi, ostrov Skye i traily mimo civilizaci mi ukázaly, že Skotsko není destinace, kterou jen projedete a zapomenete. Je to místo, které vás zpomalí a zůstane s vámi ještě dlouho po návratu domů, a přesně proto vím, že jsem tam nebyla naposledy. Do Skotska se prostě nejde nezamilovat.

Více o skotském výletu, který na podzim podnikla Míša, si můžete přečíst v samostatném článku níže:

Výšlap k jezeru Lago di Sorapis je poctivá horská túra, u které je potřeba dávat pozor na každý krok. Cesta se postupně mění, místy vede lesem, jinde po kamenech a úzkých stezkách, kde přijdou ke slovu i ocelová lana. Není to trasa, kterou by člověk šel jen tak v teniskách, ale právě to dělá výlet zajímavějším a víc „zaslouženým“.

Odměnou na konci je samotné jezero s typicky azurovou vodou, které působí klidně a trochu odříznutě od okolního světa. I když u vody nebylo zrovna teplo a místy se držel sníh a led, stálo za to si tam na chvíli sednout a chvíli přemýšlet o nesmrtelnosti brouka. A přesně tohle je ten typ výletu, který má smysl.

Více o Lago di Sorapis si můžete přečíst v samostatném článku níže:

Letošní rok jsme s Fotrem odstartovali nový projekt Nejzajímavější inline stezky a šlápli jsme do toho naplno. Během sezóny jsme projeli a zhodnotili téměř 1000 km bruslařských stezek a když se za celým rokem ohlédneme, byl to skvělý zážitek. 

Ani s dětmi jsme netroškařili a volili trasy od 10 do 85 kilometrů. A kde že to byl pro nás ten nejsilnější zážitek? Nejde vybrat nic jiného, než Flaeming. Bruslařský ráj, kde se na 230 kilometrech toho nejjemnějšího asfaltu musí každý milovník inlinů cítit jako v nebi.

Více o tomto bruslařském ráji si můžete přečíst v samostatném článku níže: