Mystická oblast Meteora: Skalní kláštery vystavěné mnichy vás ohromí nejen svojí atmosférou

Znáte monastýry Meteora v Řecku? My jsme také do července 2023 tuto oblast neznali. A co že je Meteora? Tajemná oblast Meteora se nachází severně od Atén v regionu Thesálie. Poblíž města Kalabaka se tyčí do nebe nespočet slepencových skal, na jejichž vrcholcích jsou vystavěné mnichy tzv. monastýry (kláštery), ve kterých stále žijí. Celá oblast je od roku 1988 zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.

Oblast Meteora jsme navštívili v rámci našeho třítýdenního tripu, který zahrnoval mimo jiné i část vedoucí po stopách Fotra na tripu. Náš původní plán po dvou týdnech kempování na Peloponesu spočíval v tom, že přejedeme do apartmánu v městečku Peraia u Soluně. Po rozpravě s kamarádem, který měl kláštery Meteora v minulosti v plánu, ale bohužel mu návštěva nevyšla, jsme se rozhodli, že se tam podíváme. Konec konců, Meteoru máme při cestě a rozdělení naší cesty na dva dny se hodí.

Je čtvrtek 13. července a my v 18:30 přijíždíme do městečka Diava, kde máme ubytování na dohled od Kalabaky. Před námi se tyčí do 2 200 m n.m. horské pohoří Pindos a ve zpětném zrcátku vidíme území Meteora. Z auta vyndáváme nejnutnější věci na nocleh a páteční cestu, rychle se převlékáme a autem jedeme do Kalabaky, kde parkujeme zdarma u místního vlakového nádraží. Tímto si ověřujeme dostupné informace, kde lze v této turisticky vyhledávané lokalitě parkovat. Je to totiž jedno z mála bezplatných parkování, ale je třeba přijet ráno včas, což je i náš plán pro pátek, ale to ještě předbíháme.

Jsme hladoví, a tak vyrážíme dle plánu na vyhlášený gyros do restaurace Psitopoleio Vakis. Ve městě Kalabaka a údajně v celém Řecku to je jeden z nejlepších gyrosů, což můžeme potvrdit a rozhodně doporučujeme, jak cenově, tak chuťově. Zbývá nám ještě nějaký čas, než se setmí, a tak se vydáváme městem, zastavujeme na výbornou zmrzlinu a napojujeme se na turistickou trasu M12. Ta nás vede dále podél skalního masivu Meteora až k západnímu cípu města, nad kterým je vybudována restaurace Meteoron Panorama. Už se setmělo, a tak se klikatými uličkami vracíme na vlakové nádraží k autu. Na apartmánu si chystáme věci na ráno, rychlá sprcha a jde se spát, čeká nás opět brzký budíček.

Je tu den D a čas Č, rychlá snídaně, balíme veškeré věci do auta a jedeme k vlakovému nádraží, kde krátce po šesté parkujeme. Vyrážíme směrem k restauraci Meteoron Panorama, kde jsme večer naši první návštěvu oblasti Meteora zakončili. Naším cílem není navštívit přímo kláštery, ale pouze projít mezi skalami a nasát atmosféru. I tak by se mělo jednat o impozantní podívanou.

Noc ustupuje a my turistickou cestou M14 míjíme skalní masív Ambaria, kde si vychutnáváme první náznaky nového dne. Nakrátko opouštíme stezku M14 a pokračujeme dále po silnici. Obcházíme západně skálu Marmaro a kocháme se výhledem na městečko Kastraki.

Východ slunce začíná a zpoza skal se klubou první sluneční paprsky. Jde o velmi romantickou podívanou. Bohužel, technické prostředky k fotografování tohoto okamžiku zrovna moc vhodné nemáme, musí nám tedy stačit především vzpomínky. Vracíme se půl kilometru zpět na trasu M14 a pokračujeme ke kostelu Narození Panny Marie. Krátce před ním však narážíme na skupinku divokých prasat o jejíž existenci nemáme tušení do okamžiku, kdy se před námi (cca osm metrů od nás) u cesty postaví statná bachyně. Není to příjemný pocit! Ač jsem v tento okamžik natáčel okolní skály, tak i když si myslím, že stále natáčím, v prvotním šoku jsem natáčení ukončil. Sice dětem na jejich dotaz tvrdím, že jo, mám to a dodávám povel pomalu ustupujte zpět!

Couváme před bachyní, která jde po decimetrech směrem k nám a ujišťuje se, že její mláďata, která stále nevidíme, nejsou v ohrožení. Z jejích pohybů je zřejmé, že je připravená k obraně, pokud by někdo z nás udělal pohyb směrem k ní! Máme však štěstí, náš ústup zpět stačí, otáčí se a utíká níže pod mez za mláďaty, která následně i s matkou vidíme mizet v hustém porostu. No to nám ten den pěkně začíná! Přece jen v 7:15, kdy je Meteora bez turistů, umožňuje zvěři neomezený pohyb a my jsme jim tento klid narušili.

Pokračujeme v cestě, míjíme kapličku a blížíme se k prvnímu klášteru pojmenovanému „Monastery of St Antony“ vestavěného do skály. Jde o neuvěřitelné a krásné dílo! Míjíme nedaleký kostelík „St Nickolas“ a stále po značené M14 procházíme po okraji městečka Kastraki, na které jsme se zhruba před necelou hodinkou dívali od skály Marmaro. Za obcí pokračujeme cestou M09, která vede náročným stoupáním mezi skálami a přecházíme „sedlo“, ze kterého krátce klesáme až na značenou cestu M13. Všímáme si několika klášterů vystavěných na vrcholcích skal, přicházíme k silnici, po níž budeme pokračovat dále až do zatáčky, ze které vede turistická značka M08.

Cestou se nám nabízejí úchvatné pohledy na další skály s kláštery. Pořizujeme nespočet krásných snímků, které najdete i ve fotogalerii z naší cesty. Blíží se devátá hodina a provoz na silnici začíná houstnout, a tak jsme rádi, že cesta dále pokračuje po zmíněné trase M08. Kousek od silnice cosi v křoví šramotí a ona to želva, o kousek dále druhá. Po zhruba 100 metrech měníme trasu za M10 a po ní pokračujeme až k rozcestí, kde máme v plánu odbočit vpravo. Máme však smůlu, cesta je uzavřená, a tak řešíme, jak pokračovat dále.

Na cestu mezi skalami Meteora máme čas pouze dopoledne, a tak doufáme, že se moc obchůzkou nezdržíme. Vydáváme se tedy vlevo po trase M11 a následně po neznačené trase vedoucí po náhorní planině až k silnici, po které se dostáváme až k parkovišti u kláštera s přesným názvem „Monastery of Holy Trinity“, kde obdivujeme způsob zásobování pomocí lanovky. U kláštera se napojujeme na trasu M06 a scházíme po kamenném chodníku, přičemž obcházíme celý klášter a dostáváme se pod skalním masivem až do míst, odkud zprava vede námi plánovaná bohužel uzavřená trasa. Stáčíme se doleva a stále po M06 scházíme zpět do Kalabaky, procházíme ulicí, která se změnila v tržiště ovoce/zeleniny a všeho možného. Kolem 11 hodiny přicházíme k autu a vyrážíme směr Soluň. Opravdu vydařený a nezapomenutelný dopolední výšlap, který můžeme všem doporučit.

Pár slov na závěr z vlastní zkušenosti. Když si přivstanete, zažijete Meteoru takřka bez lidí (pozor však na místní divoká prasata a další zvěř), užijete si úžasný východ slunce a s parkováním nebude také žádný problém. Další výhodou bude i v letních měsících snesitelná dopolední teplota.

Martin Pleva, web: plevicinatripu.blogspot.com