Jak si vychutnat nejkrásnější pláž Řecka bez turistů aneb po Fotrových stopách na Peloponésu

Na jaře 2021 našemu tehdejšímu plánu nahrával i fakt objednání nového rodinného plechového miláčka. Bylo nám totiž jasné, že na tuto cestu již objemem velkorysý kufr Dacie Logan MCV stačit nebude. Přece jen být víceméně soběstační tři týdny je pořádná hromada věcí a jídla, kterou je třeba někam narvat. 

Náš prvotní plán však zhatil nedostatek čipů a zrušení objednávky. Následně do celé situace začal promlouvat slavný Green Deal, ale to je bohužel jiná písnička. Každopádně původně objednaný Opel jsme byli nuceni zaměnit za Toyotu a s odstupem času jsme za to rádi, ale nyní zpět k našemu roadtripu.

Naši cestu jsme tedy posunuli na červenec 2023 a vzhledem k tomu, že nám synáček dospěl, přibyl nám nový řidič, který se mohl s fotrem Plevoušem při řízení střídat. Pro mladého řidiče to byla navíc skvělá možnost, jak se dva měsíce po obdržení řidičáku rozjezdit. Vše tedy začalo dávat smysl a mělo to tak asi být.

Při plánování dovolené jsme cestu na Peloponés rozdělili na dvě části. Směrem tam jsme si zajistili přes Booking jeden nocleh v historickém městě Niš a při cestě zpět dvě noci v Bělehradě, kde jsme si naplánovali jednodenní pěší prohlídku jak staré, tak moderní části města. Dále jsme si předběžně vybrali dva kempy na Peloponésu a již v září 2022 objednali dva roky nový byt v apartmánovém domě s bazénem na Chalkidikách.

Konečně vyrážíme. Je 1. 7. 2023 jedna hodina ranní a my se vydáváme vstříc dalšímu dobrodružství. Z Vysočiny to bereme mimo dálnici přes Slovensko až do Maďarska, kde se napojujeme na dálnici a poklidně bez provozu se blížíme k hranicím Srbska. Začínáme sledovat aplikaci BorderWatcher, která sleduje provoz na hranicích. Vyhodnocujeme, že bude rozumnější sjet z dálnice na menší hraniční přechod Tompa, než viset hodinu na hranicích. Je 10 hodin a jsme na hranicích, které takřka plynule přejíždíme. Vracíme se zpět na dálnici a pokračuje směr Bělehrad a po prvních 1000 km přijíždíme kolem 15:45 do Niše. 

Zvedá se vítr, menší problém s hledáním objednaného ubytováním okořenila vydatná bouřka s provazy vody, ale po hodině se nám konečně povedlo dohledat místo, kde přespíme. Z auta bereme jen to nejnutnější a po převlečení do suchého oblečení vyrážíme na výbornou a hlavně levnou večeři. Když píšeme levnou, myslíme skutečně skvělou cenu, v přepočtu za 500 Kč celá rodina. V našem případě jedna celá výborná pizza a tři pořádné hambáče včetně pití. Kde se v ČR takto levně najíte? Pokud i vaše cesta povede někdy přes Srbsko, nebojte se zastavit na jídlo, nebudete litovat a platit lze samozřejmě kartou! 

Po večeři absolvujeme ještě krátkou procházku, návštěvu pevnosti s prohlídkou hradeb a parku, projdeme si centrum Niše a pak už se jen vysprchujeme a jdeme spát. Předpokládáme, že brzkým vstáváním a včasným příjezdem na makedonské hranice se vyhneme kolonám. Proto v 5 hodin odjíždíme v dešti směr hraniční přechod, který hladce přejíždíme a pokračujeme dále do vnitrozemí. Dálnice je takřka prázdná a cesta pěkně ubíhá. Najednou si všímáme, že levý pruh dálnice zmizel a naše část silnice s omezenou rychlostí se začíná klikatit mezi skálami nad řekami Pčinja a Vardar. Nedá nám to, několikrát zastavujeme a kocháme se touto nečekanou drsnou hornatou krajinou. Dálnice se opět spojuje až u města Veles a pokračuje až k hraničnímu přechodu Gevgelija – Bogorodica.

Před hranicí sjíždíme z dálnice do města Gevgelija, abychom levně natankovali. Zatímco cena Natural 95 v Makedonii je 31 Kč/l, v Řecku stojí litr 44 Kč, což je při plné nádrži markantní rozdíl! Hranice jsou bez kolon, a tak valíme dále po prázdné dálnici směr Peloponés. Trasu máme naplánovanou po dálnici A1 směrem k moři. Mýtnice střídá mýtnici a my se již u moře stáčíme vpravo na A2 a přes města Kozani, Metsovo, Kosmira, kde měníme směr vlevo na A5, pokračujeme až k mostu spojujícímu pevninské Řecko s Peloponésem. V 17:15 platíme nemalé mýtné za most a kolem města Petras pokračujeme až za městečko Lechena, kde sjíždíme z rychlostní silnice vpravo a pokračujeme na městečko Kastro se zříceninou, která je vidět již z dálky. Odtud je to už jen z kopce a jsme v kempu Melissa. Ti pozornější z vás vědí, že jde o kemp, který navštívil a doporučoval i expert Pepa v rámci populárního TV roadtripu.

Následuje krátká prohlídka kempu, pláže a hledání vhodného místa k postavení našeho XXL stanu. Vyřizujeme formality na recepci a přeparkováváme auto na námi vybranou parcelu. V 19 h je stále 28 °C, proto hledáme plavky a spěcháme se konečně poprvé krátce osvěžit do moře. Po rychlém občerstvení v místním „bufíku“ se konečně něco po půl deváté pouštíme do stavění stanu. Byl to náročný den, proto sprcha, zuby a spát. Řecké dobrodružství na Peloponésu může ráno začít.

Je pondělí 3. července a ráno při snídaní začínáme řešit, kam a který den se podíváme. Máme vybráno několik lokací, ale nakonec se domlouváme, že si dáme dva dny odpočinku na pláži u kempu a naplánujeme celodenní výlet na středu. Moře je příjemně teplé, fouká, a tak dovádíme ve vlnách a chytáme bronz a odpočíváme. Při obědě nás vyruší šramot a zpoza křoví se vynoří želva, asi ji přilákala vůně sáčkové gulášové polévky. Poobědová siesta na pláži, dovádění v moři a je tu večer. Po večeři krátká procházka a jde se spát. Úterý skoro jak přes kopírák s válením na pláži a v podvečer začínáme plánovat a balit věci na zítřejší výlet. Večer nám neuniká krásně zbarvený fotogenický západ slunce do moře za ostrov Kefalonia a jdeme spát.

Je středa 5. července něco po 2:30 a my vyrážíme na top pláž, kterou doporučil nejen Fotr na tripu, ale je takřka ve všech brožurách, které jsme v Řecku zahlédli. Jde o pláž Voidokilia, ke které to máme 150 kilometrů a chceme si zde užít východ slunce a klid bez lidí. Kolem půl sedmé ráno jsme u moře první a při snídani se kocháme krásným východem slunce. Nádhernou koupačku prokládá Plevouš i krátkým pěším tripem po okolních skalách za honbou nejkrásnějšího záběru této originální pláže, nad kterou se tyčí pozůstatky hradu Palaiokastro. Přiblížila se desátá hodina, sluníčko začíná topit, a tak se s pláží loučíme a pokračujeme autem dále na jih do městečka Menthoni, kde parkujeme na dohled od pozůstatků pevnosti Methoni. 

Přecházíme dřevěnou lávku a vcházíme do areálu a dostáváme se na rozlehlé prostranství. Tam teprve zjišťujeme, o jak obrovský komplex hradního města asi šlo. Vznik pevnosti je datován někdy kolem 4. století př. n. l. Díky přístavu bylo město Methoni ve 12. století zastávkou na trase mezi Benátkami a Svatou zemí, a stalo se tak důležitým obchodním centrem. Nejsme zapálení hradologové, ale i tak nám prohlídka zabere dvě hodinky a na sluníčku to není nic moc. Vzhledem k tomu, že je čas oběda, loučíme se s pevností i městem Methoni a přesouváme se do městečka Pylos, kde si dáváme vynikající gyros a krátkou procházku kolem přístavu.

Do Řecka se jezdí nejen za památkami, ale hlavně za krásnými plážemi, a tak se právě za jednou takovou přesouváme. Pláž Kaiafas Beach najdete naproti jezeru Kaiafas. Stačí sjet ze silnice mezi nimi, přejet koleje a rázem jste na písčitém podloží. Parkování na kraji písečných dun má svoje kouzlo, jen pozor, abyste nezapadli. Celá oblast Kaiafas byla do 80. let minulého století vyhledávaná pro léčbu v místních termálních pramenech, bohužel to je již minulostí. Na pláži není po třetí hodině odpolední ani živáčka, a tak toho využíváme na nuda koupačku ve vlnách. Krásné místo s písečnou pláží si zamilovaly i želvy kareta, které zde kladou svoje vajíčka. Při naší návštěvě jsme nalezli spoustu cestiček želvích matek ke svým hnízdům, kam svoje vajíčka nakladly.

Po odpočinku a osvěžení se přesouváme do oblasti starověké Olympie. Olympia se nachází 19 km od města Pyrgos a vešla ve známost především jako dějiště antických olympijských her. Od roku 1989 je archeologický park zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Kdo je zaměřený více do historie než my, zajisté si nenechá ujít placený vstup do areálu s vykopávkami, pro nás byl dostatečný volně přístupný prostor kolem muzea. Je pozdní odpolední čas, a tak usedáme do auta a vracíme se zpět do kempu. Cestou krátká zastávka na pár fotek západu slunce nad Kefalonií, večeře, chvilku hra v kostky a jde se spát, první výlet po Peloponésu máme úspěšně za sebou.

Další den nás čekal odpočinek, relax jako lachtani na pláži, koupačka, podvečerní balení věcí do auta, opět až kýčovitý západ slunce do moře za Kefalonií a jde se spát. Máme před sebou přesun do druhého kempu, ale o tom až příště.