Lago Liscia: Oáza naprostého klidu uprostřed Sardinie nabídne tisíce let staré olivovníky

Jeden z důvodů, proč jsem si Sardinii zamiloval, je pestrost tohoto ostrova. Jakmile totiž opustíte turisticky vyhlášená místa, narazíte na úplně jinou Sardinii nabízející divokou přírodu a až tíživý klid. Proto během svých pobytů každou chvíli vyrážíme z pobřeží do vnitrozemí a během těchto cest jsme se dostali také k Lago Liscia. 

Tohle uměle vytvořené jezero leží na severu Sardinie tak nějak mezi Olbií a Palau a slouží jako zásobárna vody. Zastavili jsme se tu jen na jedno odpoledne, takže nějaký bližší popis necháme na čtenářích, kteří zde zůstali několik dní a tohle místo prozkoumali více. Rubrika Komunita, kam můžete psát vlastní příspěvky, je vám plně k dispozici. My jsme se sem primárně vypravili do parku Olivastri millenari di Luras a krátce jsme se zastavili u jižního cípu jezera, kde je vyhlídka na trojici mostů. Té se říká Tre Ponti. 

Park Olivastri millenari di Luras je jednou z hlavních atrakcí zdejšího jezera. Není nijak velký, nicméně nabízí pohled na mimořádně staré olivovníky. Je jich zde několik. Ten hlavní a největší je vysoký čtrnáct metrů a experti odhadují jeho stáří na tři až čtyři tisíce let, což z něj dělá jeden z vůbec nejstarších stromů v Evropě. Němý svědek opravdu hodně dlouhé historie stojí za nízkým zábradlím, návštěvníci přímo pod něj chodit nesmí. Na to je tento strom příliš vzácný. 

Pěkně z blízka si ale zájemci mohou prohlédnout druhý olivovník, který je o trochu „mladší“. Nachází se kousek vedle a jeho stáří je odhadováno na dva tisíce let. Vysoký je osm metrů. Pod obrovskou korunou se skrývá neuvěřitelná změť všemožně prorostlých větví. Je to docela zvláštní pocit dotýkat se něčeho, co už tady možná bylo v roce nula našeho letopočtu a popravdě je to trochu strašidelné. Vedle tohoto olivovníku pak stojí ještě jeden mladík, kterému je zhruba pět set let. 

Na olivovníky jsme se přišli podívat v polovině září, takže už bylo po hlavní sezoně. Vstupenky se prodávají v místní restauraci, kde panoval takový klid, až jsme si chvíli mysleli, že tu je zavřeno. Ale jeden z místních mladých pracovníků nás ubezpečil, že mají otevřeno, prodal nám lístky a řekl, ať chvilku počkáme. Prý nám to musí ukázat. Následně začal zametat a nic se nedělo.

Protože jsme se bavili italsky a moje italština je vskutku amatérská, raději jsem se šel ubezpečit, že jsem mu rozuměl dobře a že opravdu na něj máme čekat. Podíval se na mne nechápavým pohledem, jako že to je snad úplně samozřejmé a kde je jako problém. Tak jsme čtvrt hodiny čekali, až si zamete, mezitím se seznámili s místním psíkem a pak nás mladý pán dovedl ke vstupu do parku a ukázal, kam máme jít. V Itálii se prostě nespěchá.

Prohlídka parku je pak zábava tak na půl hodiny, možná trochu více, pokud se zdržíte focením pod dva tisíce let starým stromem. Olivovníky i s restaurací ale leží na pěkném místě nad jezerem Lago Liscia, takže stojí za to dát si zde ještě kávu a pokochat se výhledem. Oficiální stránky parku Olivastri millenari di Luras najdete zde. 

K Lago Liscia vede železnice z Palau. Jedna moje kamarádka mi říkala, že sem jezdí historický vlak, ale popravdě si nejsem úplně jistý, jestli tohle ještě platí. Po Sardinii sice jezdí výletní vlak, který se jmenuje Trenino Verde (zelený vláček, informace o něm najdete zde), výlet přímo z Palau ale v době naší návštěvy k dispozici nebyl. Nicméně vlak jezdí na jiných a kratších úsecích a vypadá dost zajímavě. Po cestě k olivovníkům jsme se zastavili u jezera na vyhlídce Tre Ponti. Není to žádná velká pamětihodnost, ale prostě tři mosty. Po jednom z nich jezdí právě zmíněný vlak, dva jsou historické a vede po nich obyčejná cesta. Místo to je poměrně fotogenické, protože je opuštěné a zapomenutá vlaková zastávka mu v kombinaci s cedulí Pericolo (nebezpečí) přidává jisté speciální kouzlo. 

Původně jsme si mysleli, že coby zdroj vody bude jezero nepřístupné, jenže během naší návštěvy přímo na trávě vedle jezera stály obytné vozy a v lodi na vodě někdo chytal ryby. V Itálii některé věci zkrátka fungují trochu jinak než u nás. Každopádně na břehu jezera bylo ještě větší ticho než u olivovníků. Dokonale zapomenuté místo, kde klid narušují pouze bzučící komáři. Mám takový pocit, že se sem ještě budu muset vrátit a strávit tu alespoň jednu noc.