Poprvé půjčujeme a kupujeme obytňák: Na co si dát pozor, jaká jsou specifika a co se jak ovládá

Poslední roky je trend cestování obytnými vozy na vzestupu, čehož jste si všimli jistě i na silnicích. Někteří jsou již ostřílenými profesionály, jiní jsou celkem zkušenými cestovateli, někdo se se svým mazlíkem teprve sžívá a někdo teprve uvažuje něco takového zkusit. 

Žádný učený z nebe nespadl a když něco děláte poprvé, nemusí to být úplně jednoduché a pochopitelné. Platí to také pro obytná auta a karavany. Není to sice žádná věda, ale ani to často není vždy tak jednoduché a intuitivní jako u domácností. Problémy, které mohou nesprávným ovládáním nastat, vám mohou pokazit první dojmy.

Proto jsme připravili něco jako takový malý návod/nápovědu především pro začínající karavanisty. Třeba tyhle naše rady a zkušenosti uvítáte při prvních cestách s půjčeným autem, nebo během úvodních tripů se svým vlastním vozem. 

Tento článek je zaměřený na téma, na co si dát pozor a jak se k vozu chovat, ať už si ho jen půjčujete, nebo plánujete jeho koupi. Seznámit se s ovládáním by měli i ostatní spolucestující a především u dětí dbejte na to, aby vše pochopily. Nejčastěji to jsou právě naši mini-cestovatelé, kteří nedopatřením něco ulomí či utrhnou.

Půjčit či koupit ať už karavan, nebo obytné auto, je teprve začátek. Začátek dovolené, dobrodružství, zážitků, ale také možných problémů, tápání a nejistot. Tím samozřejmě nechceme nikoho odrazovat, naopak vám – začátečníkům, ale třeba i zkušenějším, co si nejsou jisti - chceme poradit, jak si vše co nejlépe užít.

První chybou, kterou většina začínajících cestovatelů v obytňáku dělá, je, že při předávání poslouchají tak napůl. Tuto prvotní chybu udělala spousta z nás. Správná půjčovna/prodejna by vám měla věnovat dostatek času. Není výjimkou, že vám vůz předávají hodinu i více. A to i v rámci prevence budoucích problémů. Je potřeba vám podrobně vysvětlit veškeré fungování a ovládání obytného vozu či karavanu. Takže počítejte s tím, že přebírání auta zabere více času. 

Pokud jste něco nepochopili, nebo vám to není přesně jasné, nebojte se zeptat a nechte si ovládání znovu ukázat. Je lepší vyrazit o půl hodiny později, než na cestě řešit, že nevíte, jak ohřát vodu nebo otevřít skříňky.

Obytné auto je postavené s ohledem na jeho váhu z odlehčených materiálů. Proto úchytky, roletky i např. baterie dřezu či sprchy jsou plastové.

Je potřeba se ke všemu chovat s nadměrnou citlivostí. Plastovou úchytku velmi snadno ulomíte, stejně jako např. moskytiéry či roletky. U všeho dodržujte opatrnost a dráhu stahování, aby se v kolejnicích nic nekřížilo.

Většina skříněk, roletek nebo zásuvek má aretaci, aby se vám nic neotevíralo za jízdy. Je více různých druhů, proto nelze obecně poradit, jak na to. Buď jsou to za/vycvakávací knoflíky, nebo malý zobáček na zadní straně úchytky, který se velmi brzy naučíte intuitivně zmáčknout při otevírání skříňky nebo zásuvky.

Před každou jízdou si zkontrolujte, že máte vše správně zaaretované, ať se vám v první zatáčce něco nevysype a zbytečně si něco nerozbijete. 

Toaleta v obytňáku je uzavřena záklopkou, kterou odjistíte páčkou pod sedátkem a tím otevřete prostor odpadní kazety. Každá toaleta má vlastní odpadní kazetu, která je ve většině případů přístupná zvenku. Je v ní pojistka, takže toaleta nejde zevnitř otevřít, pokud je kazeta špatně zasunutá nebo chybí (milovaný protějšek ji zrovna šel vyčistit) a opačně.

Pokud není uvnitř toaleta uzavřená, nejde kazeta vytáhnout. Do odpadní kazety se dává chemie, která dělá z obsahu tekutinu a zamezuje zápachu. I přesto doporučuji neházet do ní toaletní papír, i když máte ten speciální rozpustný. Je pak jednodušší její vylití a čištění.

Často se také setkáte s koupelnou, která se různě musí „přeskládat“, když používáte koupelnu a toaletu, nebo když se chcete sprchovat. Toto záleží na modelu vozu, ale i tady platí, že vše je zaaretováno nějakou západkou, silným magnetem či páskou.

Většina obytných vozů, jejichž kategorie jsme vám blíže představili v samostatném článku, má pod zadním lůžkem tzv. garáž, která je často přístupná pouze zvenku. Její zámky se uzamykají klíčem nástavby a u některých značek lze klíč vytáhnout i z ještě otevřených dveří.

Ty pak zabouchnete, předem zamčený zámek jednoduše zacvaknete a problém může být na světě, pokud jste si klíče odložili právě do garáže. Věřte, že i nejednomu „profesionálovi“ se to stalo. Rozhodně nebudete ani první, ani poslední. Je to ale velká nepříjemnost a osobně doporučuji zámky nikdy nezamykat předem, ale až když dveře garáže zavíráte.

I když je v obytném autě opravdu hodně úložných prostor, není nezbytně nutné je mít všechny plné. To stejné platí o lednici. Valná většina z nás vozí naprosto zbytečné věci, které nikdy nepoužije. Ale co kdyby. Jenže problém obytných aut je jejich hmotnost. Nechci odhadovat, kolik procent to je, ale často jezdí nejedno obytné auto přetížené. Divili byste se, kolik váží, ještě než do něj cokoli dáte.

Toto je dobré si ověřit předem. Nebojte se požádat půjčovnu, zda s autem můžete dojet na váhu ještě před zapůjčením. Možná tak předejdete problémům především u rakouských sousedů, kteří přetížená auta odměňují velmi tučnými pokutami. Zváží vás na požádání například ve většině sběrných dvorů.

Velký a poměrně rozšířený mýtus je to, že pokud máte přetížené auto, porušujete zároveň i zákon, pokud nemáte řidičský průkaz skupiny C. To není pravda! ŘP skupiny B platí na vozidla do celkové hmotnosti 3 500 kg. To vaše obytné auto je, pokud jste se nerozhodli půjčit si větší a těžší vozidlo či expediční speciál. Ale to už nebudete zcela jistě začínající karavanisté a tento článek nebudete vůbec číst.

V TP má vozidlo uvedeno celkovou hmotnost 3500 kg, takže postačí řidičský průkaz skupiny B. To, že vůz ve skutečnosti váží skoro 4 tuny, je otázka přetížení povolené hmotnosti, nikoli potřeby řidičského oprávnění C. Takže vlastně porušujete zákon, i kdybyste takto přetížené auto řídili s „céčkovým“ průkazem. 

Nicméně kolem řidičských průkazů by se v rámci EU měly už konečně odehrát určité změny, které oficiálně legalizují řízení některých vozů o hmotnosti až 4250 kg pouze s průkazem skupiny B, jak jsme psali dříve. 

Většina vozů má ohřev vody, topení a vaření na plyn (některé modely mohou mít i na diesel či elektřinu). To je další soustava ve voze vyžadující nějaké ovládání. V půjčovně by vám měli vůz předat s plnými plynovými lahvemi, které jsou většinou ve vlastní skříňce přístupné zvenku s odvětráváním zespodu.

Vařič funguje stejně jako plynové sporáky. Otočíte knoflík, držíte ho zmáčknutý a zapálíte hořák. Neděste se, když hořák nezapálíte hned po první vteřině. Někdy, nejčastěji po delší nepoužívání nebo výměně plynové lahve, chvíli trvá, než soustava plyn natáhne.

Ovládání topení a ohřevu vody je trochu složitější a každé auto to může mít jinak. Nelze tak sepsat obecný návod. Pokud auto disponuje manuálním ovládáním bez displeje, jako má můj Zlaťák (nikoli Truma iNet), pak má jeden knoflík, kterým lze otočit jak v kolečku kolem, tak knoflíkem. Kolečkem určujete, zda chcete ohřívat jen vodu, nebo topit, případně oboje najednou. Knoflíkem pak regulujete intenzitu rozfuku topení.

U složitějších systémů doporučuji nebát se vzít do ruky návod, který je součástí vozu a nastudovat si správný postup. Případně jsou všechny návody bez problémů dostupné i na internetu.

V první řadě je nutno říci, že lednici je potřeba nejprve zapnout a nechat nachladit a pak teprve do ní dávat jakékoli jídlo. Pokud to uděláte obráceně, bude trvat podstatně déle, než se nachladí na požadovanou teplotu, a tak nemusíte mít pivo vychlazené ani po několikahodinové cestě.

Lednice jsou na plyn, 12V či 230V, nebo na kombinaci všeho - což je ta nejlepší varianta. Pokud takovou lednicí disponuje vaše auto, stačí ponechat nastavení na A (automatika) a systém si sám bude regulovat, z čeho bude energii pro lednici brát. Upřednostní vždy připojení na 230V, pokud budete mít kabelem auto připojené. To aby vám zbytečně nečerpalo ostatní zdroje potřebné v opačném případě.

Tím se dostáváme ke zdroji energie, když není vůz připojený k externímu zdroji elektřiny. Karavany těmito bateriemi většinou vybaveny nejsou a je nutné pro plnohodnotné používání připojit karavan k elektřině (dnes již i k některým elektromobilům). Proto není karavan úplně vhodný pro „divoké“ kempování.

Obytné auto ale disponuje většinou dvěma nástavbovými bateriemi. Nejčastěji je najdete pod sedadlem spolujezdce. Ty jsou určené k dodávání energie pro obytnou část. Auto má ještě svou motorovou baterii. Nemusíte se bát, že byste používáním obytného vozu vybili tu motorovou. Není napojena na tento systém a nemá s ním tak nic společného.

Nástavbové baterie jsou ale naopak propojeny s motorovou tak, abyste je dobíjeli jízdou. Dobrým pomocníkem je i solární panel na střeše vozu, který trochu zlepší nezávislost auta. 

Plyn je dalším zdrojem pro obytná auta a karavany. Jak již bylo zmíněno, používá se na topení, vaření a ohřev vody, pokud není vozidlo vybaveno jinou alternativou. Toto je poměrně složité téma, protože typů plynových lahví je mnoho. Každý stát má navíc své vlastní a jak jsme zjistili, kompatibilita a logistika ani v rámci našeho území není jednoduchá.

Proto tomuto tématu věnujeme více času a přineseme možnosti a informace v dalším samostatném článku. Pokud máte sami např. špatné zkušenosti s některými typy lahví či společnostmi, které je nabízí, budeme rádi za váš názor v diskusi či kontaktování redakce.

Obecně není obytný automobil žádná raketová věda. Je to prostě auto křížené s domácností. Ovládání různých spotřebičů v domácnosti asi všichni dobře znají, takže to nakonec není nic až tak nového. Naprostá většina případných problémů nakonec pramení jenom z toho, že lidé spěchají. Chtějí co nejdříve obytné auto dostat do rukou a co nejrychleji vyrazit někam na výlet.

Proto nakonec asi ta nejzákladnější rada je ta nejjednodušší. Jak jsme zmínili v úvodu, na převzetí nového obytňáku, nebo obytňáku z půjčovny, si vyhraďte dostatečné množství času, ať máte čas si vše prohlédnout a na vše se zeptat. A mimochodem, majitelé obytných automobilů jsou většinou fajn lidé a karavanisté jako celek jsou přátelští a rádi si s kolegy v kempu popovídají. Takže když budete mít někde s něčím problém, velmi pravděpodobně postačí požádat o pomoc souseda s jiným obytňákem. 

Zdroj: autorský text