S obytňákem na Moravu: Punkevní jeskyně a „nevýlet“ na až příliš populární Sky Bridge

Je přelom dubna a května, krásné jarní počasí, a tak je potřeba udělat nějaký výlet do přírody. Díky dárkovému poukazu na vstup do Punkevních jeskyní je začátek našeho moravského putování nasměrován na severovýchod od Brna. Cestou navštívíme Moravský kras, Dolní Moravu a úchvatný Sky Bridge 721, a jako bonus na závěr si dáme testovací jízdu v autě, kterému ekologie nic neříká a bezpečnostní prvky, tak to je pojem pro Velorex jedna velká neznámá.

1. května v 9:30 máme objednanou prohlídku Punkevních jeskyní. Z Prahy tedy odjíždíme v úterý 30. dubna večer. Po desáté večerní nás vítá úplně prázdné parkoviště u chaty Macocha. Je zde otevřeno 24 hodin a přespávání v obytném voze je povolené. Toto místo jsem vybral záměrně. Přímo u chaty Macocha je vyhlídkový balkón na samotnou propast a pět minut je vzdálená horní stanice lanovky, která nás sveze téměř ke vstupu do Punkevní jeskyně. Pro velký zájem o tuto přírodní atrakci je nutné objednat vstupenky v dostatečném předstihu.

Chráněná krajinná oblast se rozkládá na 100 km² v pásmu devonských vápenců na severovýchod od Brna. Navštívit zde můžeme Kateřinskou jeskyni, jeskyně Sloupsko-šošůvské, jeskyni Balcarka a hlavně Punkevní jeskyně s propastí Macocha.

Součástí 1,2 km dlouhého okruhu je 440 m dlouhá plavba motorovou lodí po podzemní řece Punkvě nebo návštěva světoznámé propasti Macocha, která vznikla částečným zřícením klenby podzemní jeskyně. Na dně propasti protéká řeka Punkva, která zde tvoří menší jezírko. Poprvé se o propasti zmiňuje řeholník Zábrdovického kláštera Martin Alexander Vigsius už v roce 1663. Naopak až v roce 1723 se jako první spustil na dno propasti Lazar Schopper. Od 19. století se o vývěry Punkvy zajímalo několik dobrodruhů a badatelů. První, kdo podnikl za nízkých stavů vody výpravy do neznámých jeskyň, byl MUDr. Jindřich Wankel. V cestě mu však bránila vodou zatopená chodba, tzv. zlý sifon. Až v letech 1909 až 1914 objevil suchou část Punkevních jeskyní Wankelův vnuk Karel Absolon.

První zpřístupnění suché části Punkevních jeskyní se datuje do roku 1914. Až v roce 1933 došlo k propojení Pustého žlebu s Macochou vodní cestou a otevření plavby pro veřejnost. V současné době jsou dvě možnosti, jak navštívit Punkevní jeskyně. Můžete zaparkovat na parkovišti u restaurace Skalní mlýn a malým silničním vláčkem se nechat odvézt ke vstupu do jeskyní. Z tohoto parkoviště je také možno navštívit i Kateřinskou jeskyni, nebo druhá možnost, kterou si vybrala naše výprava. Spočívá v tom, že zaparkujete u horního parkoviště u chaty Macocha, u které je také horní vyhlídkový balkón na propast Macocha. Když ještě sestoupáte pár desítek schodů, dostanete se na dolní vyhlídku. Ke vstupu do Punkevních jeskyní vás následně sveze kabinková lanovka.

Prohlídku rozhodně doporučuji hned ráno. Otevírací doba je od devíti hodin. Okolo oběda je zde už docela dost lidí. A prohlídka propasti ještě před otvírací dobou opravdu stojí za návštěvu. Milovníci klidu to určitě ocení, a pokud stihnete prohlídku Punkevních jeskyní před polednem, doporučuji ještě návštěvu jeskyně Balcarka. Od křižovatky na Vilémovice je vzdálená dva kilometry a barevná krápníková výzdoba nebo galerie a přírodní chodba v jeskyni Balcarka patří mezi nejkrásnější podzemní prostory u nás. Když si vše prohlédneme, uděláme si asi 120 km přejezd na Dolní Moravu. Máme zde rezervované parkování s výhledem na Klepáč, Králický Sněžník nebo Sky Bridge a stezku v oblacích.

Zdejší most patří k nejdelším visutým mostům pro pěší na světě. Podle jednoho amerického časopisu patří mezi 50 nejlepších míst na světě. S náklady 200 milionů korun byl slavnostně otevřen 13. května 2022. Sousedící 55 metrů vysoká stezka v oblacích byla otevřena o sedm let dříve. Tak nějak si říkám, zdali se vůbec taková stavba do zdejší krajiny hodí. To stavitelé rozhleden v minulých století měli lepší vkus. Když se podívám na Králický Sněžník, vidím štíhlou rozhlednu, která daleko víc zapadá do krajiny. A když se podívám na rozhlednu Klepáč, tak to je taková rozhlednová klasika.

Hlavní cíl této cesty byla Dolní Morava a tyto dvě moderní stavby. Po příjezdu do Červeného Potoka, kde máme rezervované místo na parkování, bylo jasné, že kroky našeho výletu povedou na úplně opačnou stranou. Jak se dozvídáme od majitele pozemku, návštěvnost je tisíce návštěvníků denně. Cena za vstup na rozhlednu je daleko vyšší než za stejnou atrakci na Štrbském Plese ve Vysokých Tatrách. Most je v letní sezoně pouze jednosměrný a nikam nemůžete se psem, i když je uložený v tašce. Sečteno a podtrženo, vše předražené, i svíčková v hospodě daleko převyšuje cenu v pražských restaurací.

Co nás dále odradilo, byly nekonečné fronty na lanovku a davy lidí. Na doporučení pana domácího jdeme v sobotu na kopec Veselka, kde je jedno z mnoha vojenských opevnění v tomto kraji. Pán, který zde provádí údržbu, nám dal rozsáhlý výklad, jak to zde mělo fungovat, že tu s klidem mohu přenocovat i s obytňákem, a tak raději přispěju dobrovolným vstupným na údržbu této vojenské památky než na nějaké železné a přelidněné monstrum. A výhled z Veselky? Úžasný, rozhodně může konkurovat stezce v oblacích, krom obsluhy bunkru zde nikdo není.

Když jsem na sklonku loňského roku navštívil Českou Třebovou, zaujalo mě místní městské muzeum a díla konstruktérů bratrů Stránských. Legendární hadrák, hadrolet, tedy vozítko pro invalidy. Jeden z exemplářů muzea je po renovaci určený k projížďkám. Už jsem se projel ve Ferrari, v nějakých luxusních autech, ale projížďka Velorexem v České Třebové na Kozlovský kopec a serpentinami zpět dolů byl zážitek a ta správná tečka za tímto květnovým výletem. Rozhodně doporučuji!

Zdroj: autorský text