Křišťálově čistá voda a pláže jak u moře jen dvě hodiny od Prahy. Krušné hory nabídnou také štoly

Je půlka června a léto o sobě pomalu dává vědět. V některých dnech teploty atakují třicítku, a tak si ještě před hlavní dovolenou uděláme malý výlet do oblasti, která mezi turisty není až tak vyhledávaná. Když se řekne Krušné hory, každému se asi vybaví, že název pochází od krušného života v této oblasti. Je pravda, že zde v minulých dobách podmínky na živobytí nebyly vůbec jednoduché, ale proč jsou tyto hory krušné, je od něčeho úplně jiného.

Od středověku se zde na mnoha místech těžilo stříbro a měď. Ruda se částečně zpracovávala tzv. krušením, což znamená drcení nebo rozmačkání. A právě od slova krušení vznikl název Krušných hor.

Tuto oblast znám z dob dávno minulých. Oblast, která vás kdysi přivítala ne zrovna pěkným pohledem na krušnohorské lesy - uschlé nebo spálené stromy od exhalací z místního průmyslu a tepelných elektráren. Když jsem dnes projel Horní Jiřetín a nad Novou Vsí v Horách se otevřelo nádherné zelené panorama Krušnohoří, nemohl jsem věřit, že za tak krátkou dobu prošla tato krajina tak rozsáhlou obměnou.

Obec Hora Svaté Kateřiny leží na samé hranici, kterou zde tvoří potok Svídnice, takže do Německa je to opravdu pár kroků. Pro kolaře je zde mnoho cyklotras jak na české, tak na německé straně.

Kdo se chce kochat krásným výhledem, musí se vydat k rozhledně na Růžovém vrchu. Vzhledem k tomu, že bezkempové místo je těsně u vstupu do Mikulášské štoly, nemůžeme odolat a na nedělní dopoledne jdeme na prohlídku této hornické zajímavosti.

Největší a nejznámější v české části Krušných hor. Chodby zde dosahují až do hloubky 157 m pod zemí. Těžba rud zde skončila v 18. století a během 2. světové války sloužila jako protiletadlový kryt pro místní obyvatele. Dnes je přístupná trasa dlouhá 240 m. K vidění je zaplavené podzemí, které není prozkoumané ani speleology, nebo 18 m vysoký komín. Za cenu 50 korun můžete tedy vidět velice zajímavé podzemí, a i když je venku abnormální hic, zde se příjemně ochladíte.

A kam na pivo nebo večeři? Na Kateřině je několik restaurací, jak se říká, tradičních. Mě zaujala restaurace Krušnohorský expres. Jde o starý vagón, který byl dost náročným způsobem dopraven z Komořan u Mostu až na Kateřinu, a to mě inspirovalo i k dalšímu výletu.

Posezení zde bylo velice příjemné. Pan majitel nám ukázal i fotodokumentaci z celé přepravy vagonů. Když tak sedíme u kávy a piva, napadla mě myšlenka, proč se nesvézt v nějakém místním vláčku? Kousek od bezkempového místa je zastávka autobusu, který nás odveze k nádraží ČD v Litvínově. Můžeme se vydat na další velice zajímavý výlet.

Moldavská dráha, nebo také krušnohorský Semmering, je trať, která spojuje hornické město Most a horskou obec Moldava. Trať byla vystavena v letech 1872 až 1885. Překonává úctyhodné převýšení 497 m s maximálním sklonem 36 promile. Na trati je několik tunelů, mostů a viaduktů. Nejznámější je Mikulovský tunel dlouhý 334 m nebo viadukt s příhradovou konstrukcí u obce Hrob. V zimních měsících je toto dopravní spojení využíváno hlavně milovníky lyžování k návštěvě Skiareálu Bouřňák.

Nyní máme ale konec docela teplého června, a tak si vymýšlím, kde se v závěru naší cesty vykoupat. Přírodních koupališť v okolí je opravdu hodně: jezero Most, sousední Matylda, chomutovský Kamenčák nebo rozlehlý Medard u Sokolova. Některá jezera jsem v minulosti navštívil, ale z celé této podkrušnohorské nabídky mě nejvíc zaujalo jezero Michal.

Rozlohou nejmenší v této oblasti, ale atraktivitou rozhodně na prvním místě. Čeká vás tu perfektní zázemí, čistá voda v jezeře a přijatelné množství návštěvníků.

A co říci závěrem? Krušné hory jsou tak nějak nedoceněné. Míst bezKempu je zde dostatek od východu až na západ. Stačí si vybrat. Myslím, že Krušné hory stojí opravdu za návštěvu.

Zdroj: autorský text