Lipové aleje, táborák, výlety a uzené ryby prvotřídní kvality. I taková může být cesta po Česku

Je druhý prodloužený květnový víkend. Sice počasí není úplně ideální, ale i tak se vydáme s manželkou na malý výlet kousek od Prahy. Když jsem byl v únoru na setkání bezkempařů v Zelčíně nedaleko od Mělníka, napadlo mě, že by i toto město stálo za delší návštěvu. A tak jsme vyrazili. 

Po krátkém hledání v nabídce bezKempu jsem našel zajímavé místo v malém rybářství. Objednávám termín od 7.5. do 10.5. A protože se jedná o areál rybářství, je zde pochopitelně prodejna ryb všeho druhu. Měl jsem v plánu něco koupit a následně si večer zakoupenou rybu ugrilovat.

Pan majitel mě ve čtvrtek po poledni uvedl na pozemek a seznámil se vším potřebným. Na závěr mi ale sdělil, že ve tři hodiny odpoledne budou hotové ryby z udírny, tak tomu jsem nemohl odolat a na trochu pozdní oběd jsem si koupil uzeného ještě teplého pstruha. Musím konstatovat, že tak dobrou rybu jsem naposledy jedl před dvěma lety na dánském Bornholmu, ale i české ruce dokážou připravit něco tak dobrého.

Vzhledem k poloze bezkempového místa, které se nachází na začátku Kokořínského údolí, se nabízí i velká škála výletů do blízkého i vzdálenějšího okolí. Díky tomu, že zde máme mimořádně kromě obytňáku i malé osobní auto, vydáme se na hrad Kokořín.

Hrad byl postaven po roce 1320 pražským purkrabím Hynkem Berkou. O 100 let později v roce 1426 Kokořín dobyla a značně zpustošila husitská vojska. Až v roce 1894 zakoupil zříceninu hradu pražský podnikatel pan Václav Špaček. V letech 1911 až 1916 byl kokořínský hrad přestavěn do dnešní podoby. Při prohlídce této památky se můžeme kromě jiného také kochat pohledem z hradních ochozů a věží na panorama kokořínského údolí. Když si vše prohlédneme, vydáme se do 15 km vzdáleného Mělníka.

I zde je fascinujících míst docela dost. Já osobně se jdu v první řadě podívat na soutok Labe s Vltavou nebo Hořínské zdymadlo. A protože továrna na kočárky Liberta Mělník by oslavila letos 100 let od založení, nesmí chybět ani návštěva muzea kočárků, kde se koná výroční výstava zaměřená právě na tuto významnou továrnu v naší republice.

Kromě všech možných exponátů je zde i první československá autosedačka. Dokonce vybavená podvozkem. Netuším, kam by to dnes dotáhla světoznámá firma, nebýt pana Iva Svobody a paní Snopkové, kteří rukou společnou tento podnik vytunelovali. Paradoxně zakladatel této továrny byl pan Antonín Svoboda!

A když se v pátek odpoledne sejdou všechny tři posádky na jednom pozemku, nesmí u správných kempařů chybět táborák (pokud je tedy povolen majitelem), opékání buřtů a klábosení o věcech podstatných nebo naprosto zbytečných. Sobotní procházka nás pak zavede mimo jiné na prohlídku sochařského díla Václava Levého, který v tomto kraji tvořil ve 40. letech 19. století.

Od rybářství se vydáme po modré turistické značce nejprve k uměle vytvořené jeskyni Klácelka, kterou najdeme na levém břehu říčky Liběchovky. Komentované prohlídky jsou ale pouze během dnů evropského dědictví, jinak je Klácelka uzavřená.

Co je ale celoročně přístupné, jsou 13 metrů vysoké Čertovy hlavy nad obcí Želízy. I toto mohutné dílo vytvořil Václav Levý. Přístupová cesta je dosti krkolomná a v některých pasážích i strmá. Co ale stojí za bezproblémovou procházku, je cesta alejí od vjezdu do areálu rybářství až k zámku Liběchov. Zámek sice v letech 1967 až 1975 prošel rekonstrukcí, ale devastující byly pro něj povodně v roce 2002.

Zámek je momentálně uzavřený, okolní zahrada je sice přístupná, ale kromě několika více než sto let starých stromů a pár soch, zde nic není. Za malou procházku ale stojí křížová cesta od kostela svatého Havla až ke kapli sv. Ducha z roku 1654. Cestu z roku 1780 tvoří 14 výklenkových kaplí s pašijovými výjevy.

Tato křížová cesta patří mezi největší ve Středočeském kraji a nahoře je lemována nádhernými starými lípami. Od kaple je krásný výhled na horu Říp i daleké okolí.

Druhý prodloužený májový víkend nám dost rychle utekl, byl ale plný zážitků a povídání, setkání s velice vstřícným majitelem a ochutnávkou rybích specialit všeho druhu. Sice nejsem rybář, ale velice rád jsem si zakoupil produkty místního rybářství. V závěru musím konstatovat, že tento bezkempový pozemek stojí minimálně za další návštěvu.

Zdroj: autorský text