Nepřekonatelná Morava: Kempování s obytňákem hned vedle sklípku a řada pěkných výletů k tomu

Vzhledem k termínu letošních Velikonoc, které byly hned z kraje měsíce dubna, padla volba na trochu teplejší destinaci v České republice, na Moravu. Je to kraj nekonečných vinohradů a vinných sklepů. Navíc to jsou už téměř čtyři roky, co jsem s manželkou navštívil tento kraj a malebnou vinařskou obec Popice nedaleko Znojma. Nastal ten správný čas se sem vrátit.

Bezkempové místo v Popicích, to je náš cíl. V nabídce je pouze jedna rezervace, elektrická přípojka, pitná voda, WC a ohniště. Ale co je hlavním tahákem tohoto pozemku? To je parkování přímo před sklípkem, který je vám k dispozici i se svým zázemím a výborným vínem.

Po příjezdu vás majitel seznámí, která vína je možné zakoupit a v jaké cenové relaci. Vše funguje samoobslužně, platí se při odjezdu. Když jsem se ptal pana domácího, jak je starý tento sklípek, dostal jsem odpověď, že výstavba sklepů v Popicích začala současně se stavbou kostela svatého Zikmunda na počátku 70. let 14. století. V tomto období zde začíná i pěstování vína.

Jedna z věcí, proč jsem si opět rezervoval Popice, je poloha pozemků ve sklepní uličce, kde panuje naprostý klid. Jediné, co zde je od rána slyšet, jsou zpívající ptáci. A kam se v této lokalitě vydat na výlet? Pochopitelně vzhledem k reliéfu krajiny jsou zde kilometry cyklostezek, které vás zavedou do známých vinohradů. Máte tu možnost procházky Popickým okruhem až na Sealsfieldův kámen, kde je krásná vyhlídka na Dyji. Charles Sealsfield byl rodák z Popic, spisovatel, novinář a romanopisec. V Popicích má i svůj rodný dům s číslem popisným 54. Ten dnes slouží jako muzeum. A když už máte zaparkováno před sklípkem a nechce se vám nikam jezdit, je možné využít místní autobus, který vás doveze do centra Znojma.

Zde si můžete prohlédnout městské hradební opevnění, muzeum motorismu nebo znojemské muzeum a kdo si chce nakoupit nějaké další víno, má k dispozici podnikovou prodejnu Znovín Znojmo. Ta se nachází v prostorách krásného Louckého kláštera.

Na hlavní velikonoční program se v pátek 3.4. přesuneme do zahrádkářské kolonie, kde máme rezervovaný další pozemek. Toto bezkempové místo má v nabídce dvě rezervace, suché WC, ohniště, elektrickou přípojku, výlevku chemického WC a po dohodě i kanystr s pitnou vodou. Vzhledem k umístění pozemku na malém návrší je odtud opravdu krásný výhled na Mikulov a na Svatý kopeček. Opět se jedná o místo, kde panuje klid a pohoda.

Samotné město Mikulov bylo založeno v podhradí raného gotického hradu okolo roku 1173. V této době jsou datovány první zprávy. Dnes patří Mikulov k tradičním vinařským centrům, kde se pěstují odrůdy, jako je Veltlínské zelené, Chardonnay nebo Moravský muškát.

I když je to z místa ubytování do centra města asi 3,5 kilometru, vydáme se v sobotu na místní velikonoční tradiční trhy. Stánků je zde dost, sortiment potravinářský se vším možným, co připomíná Velikonoce. Dáme si uzené maso, moravský frgál nebo pivo z okolních pivovarů, ale hlavně skleničku výborného vína. Tu správnou atmosféru ještě doplní cimbálová muzika.

K podrobnějšímu poznávání Mikulova je zde možnost komentované prohlídky města s průvodcem. Tu si objednáváme na nedělní dopoledne. Během 1,5hodinové procházky se můžeme dozvědět více o tomto krásném městě. Paní průvodkyně nás seznámila s pohnutou historií tohoto malebného městečka.

Mikulov leží na velmi důležité spojnici mezi Brnem a Vídní. A patřilo samozřejmě do Sudet. Jedna zajímavost byla, že v určitém období více jak 40 % obyvatel byli Židé. Stálo tu více než 12 synagog, ze kterých samozřejmě zbyla pouze jediná. Nachází se zde také největší židovský hřbitov v České republice.

Zajímavá stavba je Dietrichsteinská hrobka. Původně kostel, který byl po zničujícím požáru přestavěn na hrobku rodu Dietrichsteinů. A měli jsme štěstí, neboť tato hrobka byla nějakou dobu uzavřená z důvodu restitučních nároků, které byly nedávno vyřešeny a hrobka je opět přístupná veřejnosti.

Další dominantou Mikulova je zámek, který je viditelný zdaleka. Tento zámek ovšem vyhořel a momentálně zde sídlí muzeum. Zajímavostí je, že tento zámek nepatří ani rodu Dietrichsteinů, kteří o něj žádali, ani to není státní zámek, ani nepatří obci, ale patří Jihomoravskému kraji. Kdo je v Mikulově, jistě navštíví Svatý kopeček s jeho křížovou cestou se 14 kapličkami. Křížová cesta patří mezi nejstarší křížové cesty v českých zemích. Nahoře se nachází kostel sv. Šebestiána. Čeká vás tam úchvatný výhled do okolí. Nyní na jaře tam kvete spousta krásných vzácných jarních kytiček. Návštěva Mikulova rozhodně stojí za to.

Ten, kdo má rád nějakou tu přírodní zajímavost, může se vydat k bývalému vápencovému lomu u Mariánského mlýna nebo také k lomu s názvem Janičův vrch. Tento název je podle kopce, kde se vápenec těžil. Dnes je tato vodní plocha s rozlohou čtyři hektary od 1.5. 2014 vyhlášena jako chráněná krajinná oblast Pálava. Jde tedy o přírodní památku. I když se jedná o velice atraktivní zákoutí, které tak trochu připomíná nějakou tu přímořskou destinaci, je v letním období (15.6.-15.9.) regulován vstup návštěvníků na 100 osob.

A protože se domů vracíme až úterý 7.4., bylo prosluněné Velikonoční pondělí určené ještě k vyjížďce na kole. Krátký výlet jsme koncipovali na druhou stranu našeho ubytování směrem na Stolovou horu. Zde jsou zříceniny různých hradů. Navštívili jsme Sirotčí hrádek, z kterého je opět úžasný výhled na vodní nádrž Nové Mlýny a na celou pálavskou oblast. Cyklovýlety jsou zde naprosto úžasné.

Prodloužený velikonoční víkend na jižní Moravě utekl jako voda, tak snad zase příště.

Zdroj: autorský text