Po stopách málem zapomenutých míst v Krušnohoří s obytným vozem

V polovině ledna jsme si s manželkou a naším psem Maxem užili krásný zasněžený víkend v Harrachově. Po návratu rovnou objednávám další místo, tentokrát v Krušných horách. Ne u kamaráda, ale oficiální parkovací stání pro campery, které se nazývá U Bílého domu. Ne, nepojedeme do Ameriky, ale do Kovářské jen pár kilometrů od Klínovce.

Parkovací stání nabízí elektrickou přípojku, pitnou vodu, WC, výlevku chemie, to ale není vše. Ta třešnička na dortu je restaurace v Bílém domě s vynikající staročeskou kuchyní a pohostinným majitelem, panem Marcelem. Ještě než dojedeme po D7 z Prahy do místa určení, chci udělat pár zastávek. Prohlédnout si nějaké pamětihodnosti nebo přírodní zajímavosti.

Ta první zastávka je pár kilometrů za odbočkou u přehrady Přísečnice. Jde o kapli sv. Anny. Začátek této stavby se datuje k roku 1914, ale kvůli první světové válce byla kaple dokončena až v roce 1933. Po druhé světové válce začala chátrat kvůli vysídlení německých obyvatel. V dubnu 2010, za podpory sponzorů z České republiky i Německa, mohla být započata rekonstrukce. Ta byla slavnostně dokončena na podzim roku 2014.

Další zastávkou je Mědník, vrcholek vysoký 910 metrů nad mořem, na jehož úpatí se rozkládá bývalá hornická obec Měděnec. Přímo v kopci Mědník je více než 70 důlních děl. Zpřístupněná je štola s názvem Země zaslíbená. Naposledy se zde těžilo v roce 1992 a to hlavně stříbronosné a měděné rudy, později chalkopyrit a pyrit. Celková možná délka prohlídky ve štole je zhruba 240 metrů.

Na vrcholku Mědníku je barokní rotunda, ke které se vážou různé pověsti, proč ji zde někdo kdysi nechal postavit. Pro zajímavost, kaple na Mědníku je vidět v úvodní scéně seriálu Třicet případů majora Zemana. Nejen Mědník mají v hledáčku filmaři. Hned další zastávka je filmově slavná. Nádraží v Kovářské, ale hlavně tzv. „vechtr“ (železniční domek), proslavil film Hlídač číslo 47.

Co mě ale osobně více zaujalo, byly zaparkované na první koleji staré „hytláky“. Jde o vagóny, kde pracoval vlakvedoucí a z vyklenutého okénka dával povel strojvedoucímu na lokomotivě. Tady měl někdo úžasný nápad. Nemáš svého campera? Tak si ho půjč, nikam jezdit nemusíš, je zaparkovaný právě na první koleji a plně vybavený včetně teplé vody, WC a topení. Takový malý apartmánek na nádraží v Kovářské.

Ještě než dojedeme k Bílému domu, musíme udělat poslední zastávku, a to hodně sladkou. Jdeme do Cukrkavárny Kovářská. Blíží se Valentýn a na sladkostech je to vidět. Srdíčka, perníčky, marcipán a jiné dobrůtky. Nejsem zrovna vyznavačem tohoto zámořského svátku, ale několik dortů k odpolední kávě v camperu si zakoupíme. Pravý český větrník, věneček nebo nadýchaný oříškový zákusek, ty přijdou vhod. V sobotu si domluvím s paní cukrářkou, že se zastavíme na odpolední kávu. Hned potom navštívíme muzeum letecké bitvy nad Krušnohořím.

Pátek, co se týče počasí, za moc nestál. Pršelo a po sněhu ani památka, sobota to vylepšila. Vůbec tomu neodpovídalo únorové počasí, spíše to listopadové, takže mlha. Vycházku na velký Špičák musíme nechat na jindy. Po sobotním obědě a lehkém odpočinku v alkovně zajdeme do cukrárny v Kovářské na slíbenou odpolední kávu a zákusek. Pro případ nepříznivého počasí stojí za návštěvu Muzeum letecké bitvy nad Krušnohořím z 11. září 1944. Během této největší letecké bitvy nad českým územím bylo sestřeleno 50 letadel a o život přišlo více než 80 letců.

Expozice muzea se sestává z několika tisíc exponátů. Jde především o trosky havarovaných letadel, osobní předměty letců, letecké výstroje, unikátní fotografie a dokumenty. Závěrem se dozvíme, že v září bude 80. výročí této bitvy a konat se budou velké oslavy. Tak se do této tak trochu zapomenuté lokality budeme muset určitě ještě vrátit.