Skotsko autem, druhý díl: Mystické kamenné kruhy, výborný gin a Legoland pro děti

Pokračujeme v našem skotském putování, které navazuje na první již zveřejněný díl. Na Orknejích jsme se probudili do nádherného dne. Kemp byl krásný přímo u golfového hřiště v městečku Stromness. Měli jsme výhled na trajekty přijíždějící do přístavu. Jako každý den jsme si přivstali (kolem šesté) a vyjížděli jsme asi v osm. Stihli jsme se podívat na kamenné kruhy Stones of Stenness a Ring of Brodgar úplně bez lidí. Po deváté už jsou všude davy. Na pobřeží se váleli tuleni, byli vidět i z auta. Navštívili jsme i 5000 let starou vesnici Skara Brae. Na ostrovech lze vidět i komorovou mohylu z roku 2800 př. n. l. Mnoho z těchto památek je zapsáno na seznamu UNESCO. Při návštěvě těchto památek na člověka opravdu dýchá historie a všechna tajemství, kterými jsou vykopávky opředené a je jich opravdu mnoho. Na Skara Brae jsme si koupili místní gin a vážně stál za každou libru, kterou jsme za něj utratili.

Odpoledne jsme se vydali na ostrov Brough of Birsay. Vede na něj 150 m dlouhá betonová hráz a při odlivu tam jde dojít pěšky suchou nohou. Když jsme tam dorazili, voda tam bohužel byla, takže čekat, nebo půjdeme? Nakonec jsme zvolili dobrodružství a přebrodili se ledovým mořem po kolena ve vodě na ostrov. Jsou zde pozůstatky Piktů ze 6. století a Vikingů z 9. století, je zde také krásný maják a nikdo na ostrově mimo nás v tu chvíli nebyl. Dali jsme si svačinu a kolem útesů se vraceli zpět. Cestou se nám podařilo pozorovat krásně zbarvené papuchalky. Mise splněna, děti spokojené a nastal čas na návrat k autu. Moře mezitím ustoupilo a zpět jsme se dostali suchou nohou. Večer jsme se přeplavili zpět do Scrabsteru.

Desátý den jsme navštívili Smoo Cave. Jsou to veliké jeskyně, je zde krásné pobřeží, dají se zde koupit i výlety lodí, ale ten den bylo všude zavřeno z důvodu probíhajících skotských her. Takže změna plánu, zjistit, kde se konají, koupit lístky a hurá do Durness. Počasí bylo bezchybné, hry se konaly na hřišti na útesu s výhledem na moře. Strávili jsme zde většinu dne. Byly zde vidět soutěže ve skotských tancích, soutěže dudáků, běh s vejcem na lžíci, hod kládou, přetahování, hod kladivem či polštářová bitva. Hry provází výstava traktorů a hasičské techniky. Měli zde i jeden exemplář Zetoru. Ve Skotsku jsou hry událost, většina obchodů zavře a sejde se na nich celé okolí.

Na jedenáctý den jsme se přesunuli na Isle of Skye. Jede se na něj přes Skye Bridge. Tento most stojí sám o sobě za vidění. Celou dobu jsme měli mizerný signál, ale tady prostě fakt nebyl, pokud jsme nevjeli do nějakého městečka. Byli jsme prakticky dva dny bez signálu. Cestování po ostrově je velmi pomalé. Člověk více couvá, než jede dopředu. Na Skye bych doporučila jet k Honeycomb Rock. Je to skála, která vypadá jako plástve medu, je hned na pobřeží kousek od přístavu. Její vzhled je způsobený voštinovým zvětráváním. Dají se odsud koupit i výlety lodí.

Další perlou na Skye je Dunvegan Castle. Ten stojí opravdu za vidění. Holky hledaly klíče ukryté v hradu a za spočítání klíčů dostaly malou dřevěnou káču. Navíc hrad má nádherné zahrady. Tolik druhů hortenzií jsem v životě neviděla. Odpoledne jsme ještě vyrazili na nejzápadnější stranu ostrova, kde se nachází maják Ness Point. Parkování bylo dost náročné, byly zde davy lidí. Procházka k majáku není dlouhá, ale je náročnější. Každopádně stojí za ty výhledy.

Hned ráno jsme vyrazili k vodopádu Kilt Rock a pak nás čekal výšlap na Old Men of Storr. Tady bylo u parkoviště jedno z mála zázemí jako záchody, přebalovací pult, a dokonce výlevka na chemické WC. Na rozdíl od Norska, kde tohle vybavení je všude, tak ve Skotsku to samozřejmost není.

Odpoledne jsme opustili ostrov a jeli k hradu Eilean Donnan Castle. Je to další fotogenický hrad, navíc obklopený mořem a objevil se také v mnoha filmech. Na tento den jsme měli v plánu ubytování v kempu, bohužel jsme natrefili na turistickou oblast a kempy byly plné. Nakonec jsme se ubytovali v klubovém kempu u Fort William a stál 55 liber za noc (na Orknejích 20 liber). Nicméně měl dětské hřiště a dalo se tu vyprat a usušit prádlo.

To, že jsme sháněli kemp v této oblasti, mělo svůj důvod a tím bylo překvapení pro holky. Brzy ráno jsme vyrazili k viaduktu Glenfinnan. V 10:45 jsme po hodině čekání spatřili jakobitský express, jak projíždí po viaduktu. Je dobré přijet opravdu včas, později už se nedá zaparkovat. Dá se tam krásně projít po okolí. Je zde památník (pocta padlým jakobitům) a jezero. I procházka k viaduktu nějaký čas zabere. Je to krásná krajina, i viadukt sám o sobě je impozantní dílo.

Po tomto zážitku jsme pokračovali již dolů k Anglii. Cestou jsme projížděli dechberoucím údolím Glen Coe. V jedné části (kde je opět úzká cesta na jedno auto a obří provoz) je místo, kde se natáčel Skyfall. O pár kilometrů dál jsou lesy rododendronů. Jet zde na jaře, tak to musí být úžasná podívaná. Také to bylo definitivní rozloučení se Skotskem. Touto dobou se již na západním pobřeží začalo kazit počasí.

Další den nás čekal větší přejezd. Abychom si odpočinuli a rozptýlili děti, tak jsme navštívili Monkey Forest v Trenthamu. Mají zde 140 makaků barbarských ve volném výběhu, viděli jsme i mláďata. V areálu jsou krásná hřiště. Naše nejmladší se krátce po vstupu do areálu sklouzla do bláta, které tam bylo po dešti. Jako vždy, když se něco stane, tak náhradní oblečení je v autě. No nakonec jsme improvizovali a park úspěšně prošli.

Další den ráno jsme jeli asi dvě hodiny, až jsme dorazili do Windsoru. Závěrečné překvapení pro holky, že vydržely tu dlouhou cestu. Koupili jsme dvoudenní lístky do Legolandu. Holky byly nadšené. Ubytování jsme měli zajištěné na dvě noci v hotelu Marriott Windsor, asi 30 minut cesty od Legolandu, výborné služby, dobře se tam vařilo. Legoland je opravdu zážitek a určitě je lepší na dva dny. Bylo vedro, takže jsme dětem vzali plavky, holky se vyřádily i ve vodní sekci. Legoland si užije celá rodina, jenom je dobré vytipovat si atrakce, na které opravdu člověk chce a jít hned ráno. S blížícím se odpolednem jsou fronty delší a delší.

Poslední den jsme se dopoledne ještě stavili na skok ve Windsoru, je to takové turistické město, ale jsou zde historické budovy a stojí za procházku. Bylo tam celkem drahé parkování, ale parkovali jsme v centru. Kolem druhé jsme vyrazili na trajekt do Doveru. Chce to mít rezervu, kolem Londýna byla hustší doprava. Nechali jsme si na cestu čtyři hodiny a dorazili jsme v pohodě s časovou rezervou. Zamávali jsme bílým skalám doverským, nalodili se na trajekt a opět se stejnou společností se doplavili do Calais, kam jsme dorazili další den. Pak už jen směr Praha.

• Hotovost není skoro nikde potřeba. Kartu nebrala pouze paní v obchůdku v Carrbridge. Na skotských hrách také šlo platit pouze v hotovosti. Pračka a sušička byly v kempech na jednolibrové mince.

• Co se týče placení, doporučuji mít dvě různé karty. Už se nám stalo i v Norsku, že nám to jednu kartu nevzalo (zpravidla bezobslužná benzinka).

• K benzinkám: podařilo se nám ujet 300 km a nepotkat benzinku. Všeobecně není v Británii moc odpočívadel nebo benzinky na každých pár kilometrech. My jsme tankovali vždy, když jsme měli půlku nádrže. S tím je spojeno, že není moc kde na cestě vylít chemické WC (na benzinkách výlevky nejsou jako v Norsku, vždy se musí zajet do kempu). Dalo se i u Falkirku a Old Men of Storr. Totéž odpadkové koše/popelnice. Je jich všude fakt málo. Dojedete na parkoviště, odpočívadlo a není kde vyhodit odpadky. Takže dost jsme vozili odpadky v autě, než jsme našli někde popelnici. Je dobré mít v batohu i v autě pytlíky na odpadky.

• V Británii nejsou zpoplatněné silnice, takže se nemusí řešit dálniční poplatky. Neplatí se ani v Belgii, Nizozemsku a Německu. Ve Francii není též zpoplatněna dálnice do Calais.

• Počítejte s časovou rezervou, hlavně na ostrovech s jednosměrnými silnicemi není čas, který ukazuje navigace,  relevantní. Trasu jsme skoro vždy jeli dvojnásobně dlouho. Britové všeobecně nepoužívají blinkry. Takže je dobré být ve střehu. Silnice jsou spíš nižší kvality.

• Téma spaní na divoko: Není to zakázané, ale na spoustě míst je zpoplatněné. Většinou 10-15 liber. Tuto možnost přespání nabízí i farmáři na louce u jejich statku. Než se někde utáboříte, zkontrolujte, zda to není zakázané a počítejte i s tím, že budete platit.

• Na tak dlouhé cestě člověk potřebuje i vyprat. Doporučuji s sebou mít jednolibrové mince. Praní stálo dvě až čtyři libry a sušička jednu až dvě libry dle kempu. Bohužel praní bývá na 15 – 30 minut, takže na vyprání lehce zašpiněného prádla. Sušení bývá 15-30 minut. Na Orknejích jsem sušila 3 x 30 minut za šest liber. Ve Fort William 2 x 15 minut za dvě libry celkem. Je dobré mít raději dostatek drobných.

• Pokud plánujete navštívit hrady a památky, téměř všude se platí. Všude si zkontrolujte, zda se platí parkovné, pokud se neplatí, bývá součást vstupného (zpravidla 10-20 liber za dospělého). Na některých místech vás bez vstupenky ani nenechají zaparkovat. Pokud máte vstupenku, jde komplet o exteriéry i interiéry. Bez vstupu pak většinou neuvidíte vůbec nic.

• Počasí je velmi proměnlivé, chvíli svítí, pak mrholí, nebo začne pršet. S sebou vždy nepromokavé věci a počítat vždy s deštěm. To, že vystupujete z auta a svítí slunce, není záruka, že za dvě hodiny nebude průtrž mračen.

• Poslední, co je důležité, na západě ostrova jsou malé kousavé mušky (tzv. midges), vezli jsme si celkem silné repelenty, náramky, dokonce i repelentní svíčku, pak jsme si ještě repelent kupovali v kempu, ale nefungovalo nic. Na východním jsme s nimi problémy neměli.

Za mě nádherná dovolená a doufám, že se tam ještě někdy podíváme.