Roadtrip do Irska a Severního Irska: Z Dublinu skrz koruny stromů, pohoda na hranicích a Guiness

V posledních letech se nám pomalu, ale úspěšně daří plnit naše cestovatelské tužby. Severské státy jsme již navštívili, splnily se i naše plány na cestu do Skotska a nyní se konečně dostalo i na Irsko.

Cestovat mimo Evropu je již více logisticky náročné. My jsme zvolili opět cestu naším autem, proto bylo důležité pečlivě naplánovat trasu a dle toho pak koupit i lístky na trajekt a zpět. Z našich zkušeností opravdu doporučuji zakoupit trajekt včas. Čím více se blíží čas odplutí, tím jsou trajekty více a více plné a stoupá i cena přepravy. Proto opravdu půl roku předem není moc brzy. My si většinou už od září hlídali loď na letní měsíce a v momentě, kdy byly rozepsané plavby, jsme si hned rezervovali jízdenky. Znamená to ale, že již v tu dobu máte naplánovaný itinerář – kdy chcete odjet, co všechno vidět a kdy se vracíte. Samozřejmě je možné zakoupit flexi ticket, kde jsou ještě možné nějaké změny, ale to záleží na společnosti, se kterou se plavíte.

My jsme zvolili odjezd z přístavu Cherbourg. Vyrazili jsme v dopoledních hodinách z Prahy a náš cíl byl dojet za hranice Francie. Tam jsme přespali v B&B Hotels a ráno pokračovali směr přístav. Náš trajekt odplouval až v 16:30 a naše cesta vedla kolem krásného přímořského města Honfleur, kde jsme se zastavili, abychom vyplnili čas. Po krásné procházce a obědě jsme se vydali již směr Cherbourg, kde na rozdíl od Calais terminál není šílené bludiště. Před terminálem je navíc možné ještě zastavit a natankovat palivo.

Pro naši plavbu jsme vybrali společnost Irish Ferries a jelikož plavba do Dublinu trvala 17 hodin a pluli jsme tedy i přes noc, rezervovali jsme si kajutu. Již máme několik plaveb za sebou a na delší či noční přejezdy je to skvělá investice. Můžete se pohodlně vyspat, osprchovat a máte k dispozici klidné zázemí.

V 10:30 irského času jsme přistáli v Dublinu, na jehož předměstí jsme měli na tento den rezervovaný kemp. Vybalili jsme si věci, postavili stan a vyrazili městskou hromadnou dopravou do centra. Přestože na zastávkách visí jakýsi jízdní řád, tak doporučuji najít si odjezd on-line, protože dle jízdního řádu autobusy opravdu nejely. Další zajímavostí v centru je to, že pokud někde vystoupíte, nečekejte, že naproti přes ulici bude stavět autobus zpět. V některých ulicích jsme zastávku pro zpáteční cestu hledali marně.

Centrum Dublinu je velmi turisticky přívětivé. Je zde mnoho krámků se suvenýry, hospody s velkým výběrem lokálních piv a ciderů. Ceny jsou zde také turistické, ale když bloudíte ulicemi a slyšíte hrát tradiční irskou hudbu, tak nejde odolat a musíte ochutnat sklenici dobrého irského piva a zanořit se do atmosféry dublinských pubů.

Pro první den jsme zvolili při procházce městem návštěvu i některých zajímavostí, jako je socha Molly Malone, Famine (pomník irského hladomoru), Temple Street, dublinský hrad a den jsme zakončili exkurzí v destilerce Jameson.

Druhý den jsme již vyrazili na náš okruh po Irsku. Čekala nás deštivá, ale krásná procházka po parku Glendalough. Ten je součástí národního parku Wicklow Mountains. Je zde nádherná příroda a pozůstatky kláštera z 6. století.

Abychom zabavili i děti, další cesta vedla do lesa v Avondale na Treetop Walk (stezku korunami stromů). Stezka má asi 1,4 km, je velmi hezky zpracovaná a z vrcholu vyhlídkové věže se dá sjet na klouzačce, což naše děti nemohly vynechat. Na konci stezky si rodiče mohou odpočinout u kávy a vypustit své ratolesti na krásné hřiště.

V Irsku jsou na každém rohu zajímavé pozůstatky katedrál, starých hradů a starobylá města. Jedním s takových měst je například Kilkenny. Město dýchá středověkou atmosférou. Při bloudění středověkými uličkami jsme narazili na hrad (původně pevnost z 12. století) nebo katedrálu ze 13. století, která stojí na místě původního kláštera. Ve městě se nachází i pivovar a mnoho dalších zajímavostí. Nachází se zde také cisterciánské opatství Jerpoint Abbey z 12. století. Mezitím, co děti luštily cestu za pokladem, my mohli obdivovat rozsáhlost komplexu. Nejsme experti na umění, ale velmi nás zaujala výjimečná a zachovalá kamenná sochařská výzdoba.

Dalším nádherným komplexem, tentokrát v hrabství Tipperary, je Rock of Cashel. Tento rozsáhlý hradní komplex byl sídlem králů již ve 4. století a významným duchovním centrem, což můžeme vidět na vlastní oči v ruinách kaple z 12. století a katedrály ze 13. století.

Samozřejmě jsme nemohli vynechat Moherské útesy (Cliffs of Moher). Kousek od této přírodní památky se nachází velké parkoviště. Parkovné (zároveň vstupné) se platí při vjezdu a zaparkovat jinde není možné. Útesy jsou jen kousek přes silnici.

Moherské útesy jsou jedny z nejvyšších v Evropě. Hnízdí zde mnoho druhů ptáků, roste mnoho rozličných rostlin a samozřejmě jsou také geologicky zajímavé. Nejprve jsme se vydali podívat k O´Brianově věži a pak naše kroky vedly po pěší stezce po útesu. Stezka se zdá, že je krátká, ale má asi 8 km. Je dobré se držet značené stezky, byť místy je celkem úzká. Od srázu dolů ji dělí totiž jen úzký pruh. Při procházce jsme mohli obdivovat krásné výhledy, například na Aranské ostrovy, které jsme měli v plánu navštívit hned další den.

Po vydatné procházce jsme zavítali do infocentra. V kavárně jsme si dali kávu a malé občerstvení. Je zde mnoho krámků, kde se dají pořídit rozličné suvenýry. Musím říct, že zde cena například za čokoládu (s whisky, Guinnesem nebo ginem) byla oproti jiným turistickým místům přívětivá. Dokonce i stříbrné šperky byly za rozumnou cenu.

Na tuto noc jsme nespali v kempu, ale pronajali jsme si domek, kousek od Galway. Uklidili jsme věci v autě, vysušili stan, po předešlých deštích, vyprali prádlo a těšili se na druhý den, kdy jsme měli letět na Aranské ostrovy. Bohužel počasí se zkazilo a na letišti nám po hodinovém čekání oznámili, že letadlo dnes kvůli špatnému počasí nepoletí. Proto jsme vymysleli náhradní plán a jeli do akvária v Galway. Vzhledem k dešti a ledovému větru to byla nejlepší volba. Akvárium je malé, ale dětem se moc líbilo a strávili jsme v něm příjemný čas.

Nastal čas vydat se směr Athlone. Cestou jsme se krátce zastavili u destilerky Tullamore, kde jsme potkali šest českých motorkářů. Takže v deset ráno na parkovišti bylo celkem deset Čechů. Lístky na prohlídku byly vyprodané, tak jsme nakoupili pár suvenýrů a pokračovali do Athlone. Tohle město má jednu zajímavost a tou je nejstarší fungující hospoda na světě (Sean´s Bar). Hospoda je zapsána i Guinnessově knize rekordů. Na baru mají mnoho druhů piv i cidery. Dokonce si zde můžete koupit i whisky nebo gin jejich vlastní výroby.

Po dobrém obědě v jednom z místních bister opět nastal čas trochu zabavit děti, a to se nám podařilo v parku Lough key forest. Příjemně jsme se prošli kolem jezera, nakonec jsme si ještě i zde koupili vstupenku na místní stezku korunami stromů. Tato stezka je menší než ta v Avondale, ale zato je rozmanitější. Na cestě je mnoho zajímavých prvků, jako jsou sochy nebo staré náčiní. Na komplex tunelů navazuje již zmíněná stezka mezi stromy. Tento park byl důkazem, že i neplánovaná aktivita může být velmi obohacující.

Tento den jsme skončili v kempu na pláži Strandhill. Kemp je rozsáhlý s písečnými dunami a nádherným výhledem na Atlantský oceán. Zadařilo se nám a bylo hezké počasí, ale hodně foukalo. Z kempu se dá jít po krásném korzu na procházku. Kousek od kempu jsou i restaurace a bary nebo také zmrzlinárna s obřím výběrem příchutí zmrzliny.

Naše poslední zastávka v hrabství Donegal byla ještě Doe Castle. Přespali jsme ještě jednu noc v kempu a naše cesta pokračovala směr Severní Irsko. Vyrazili jsme brzy ráno a po pár hodinách jsme již projížděli hranice a opouštěli tak Evropskou Unii. Na hranicích nebyly žádné kontroly a hladce jsme projeli. Před hranicemi byla i benzínka, kde se daly vyměnit peníze.

Tentokrát naše cesta vedla na další přírodní zázrak a tím jsou Obrovy schody (Giant´s Causeway). Tato památka má velké parkoviště a přes informační centrum, kde jsme si koupili vstupenky, jsme mohli pokračovat na pobřeží, kde se nachází asi 40 000 čedičových sloupů starých 60 milionů let. V informačním centru jsme načerpali mnoho informací o jejich vzniku. Děti si tu mohou zkrátit čas u pohádky, k tomuto místu se totiž váže legenda o obru Finnovi. Neodolali jsme a dětem jsme pořídili knihu s irskými pověstmi a jednou z nich je právě tato legenda. Nabízí zde opět mnoho krásných lokálních produktů, např. vlněné deky.

V Severním Irsku jsme po pár dnech ve stanu zvolili opět ubytování pod střechou, tentokrát v chatce. Další den nás čekala cesta do Belfastu. Na rozdíl od Dublinu mě toto město moc nezaujalo, ale je zde jedna atrakce, kterou nelze vynechat, a tou je muzeum Titaniku. Několikapatrová budova dosahuje výšky Titaniku a celá expozice je věnována památce této lodi. Při návštěvě se dozvíte vše od toho, jak se stavěla až po její tragický konec. Na konci expozice je interaktivní přehlídka slávy i pádu Titaniku. Celá expozice je fenomenální a zároveň srdcervoucí.

Po procházce městem jsme opět vyrazili na cestu. Dojeli jsme zpátky do Irska a ubytovali jsme se v malé útulné chatě v hrabství Wicklow. Nedaleko se nachází další cisterciánský klášter Slane Abbey. Náš cíl pro tento den byl ale o kousek dál - Brú na Bóinne. Zde se nachází více než 5000 let staré hrobky. Tyto hrobky jsou starší, než pyramidy v Egyptě a jsou zařazeny na seznam Unesco. Bohužel jsme nevěděli, že lístky je nutné rezervovat předem, a to více než 14 dní. Bez rezervace je možné zakoupit si levnější vstupenku, pouze do výstavních prostor infocentra, ale i to stálo za návštěvu.

Naše další cesta už vedla opět do Dublinu. Ubytovali jsme se ve stejném kempu jako první den a jeli ještě jednou do centra. Navštívili jsme tentokrát pivovar Guiness. Prohlídka je velmi pěkná a interaktivní. Celý zážitek je zakončen ochutnávkou a obchodem se suvenýry. Můžete si zde koupit nejen pivo či oblečení, ale i mnoho skvělých pochutin s Guinessem, ať už brambůrky, čokolády, chléb či marinády. Výběr je opravdu široký.

Jako rozloučení s Irskem jsme zvolili poslední dopoledne strávit v dublinské zoo. Moc se nám zde líbilo a za mě úplně nejlepší byly žirafy. Do zoo doporučuji jet hned ráno, čím později dorazíte, tak tím hůře se zde parkuje. Odpoledne nás opět již čekala cesta na trajekt a plavba do Francie.

V loňském roce nebyla ve Francii pouze Olympiáda, ale slavilo se zde také 80. výročí vylodění v Normandii, které doprovázelo mnoho slavností. Navštívili jsme proto pláž Utah a místní muzeum. Pak jsme se ubytovali v kempu Omaha kousek od moře s krásnou pláží. Počasí nám přálo, takže jsme jej využili i ke koupání. Při večerní procházce jsme pak narazili na místní muzeum, památníky i bunkry z druhé světové války. Ráno jsme už sbalili věci a vydali se na cestu domů, opět s ještě jedním přespáním, tentokrát v Německu.

Zdroj: autorský text