Harrachov a jeden zimní víkend s obytňákem: Muzea, vlaky, ale také běžky a všeobecná pohoda
Je druhá půlka ledna, sněhu je dostatek a předpověď počasí slibuje mráz a jasno. Nezbývá než nakoupit dostatek plynu a vyrazit do hor. Opět musím obtelefonovat nějaké kamarády a zajistit si parkování na soukromém pozemku s elektrickou přípojkou. Radek Čermák z Harrachova má skiservis s malým pozemkem, vše je dohodnuto a my můžeme vyrazit na víkendový výlet užít si nějaké ty zimní radovánky.
Muzeum ozubnicové dráhy
Cestou do Harrachova je možné udělat i pár zastávek. Tu první podnikneme v Kořenově, kde zastavujeme zhruba dva kilometry od hlavní silnice. Jdeme se totiž podívat na místní nádraží, jehož součástí je i muzeum ozubnicové dráhy. Vlak zde na trati dlouhé sedm kilometrů vystoupá o 235 m za pomoci Abtova ozubnicového systému.
V nádražní budově je pouze malá část expozice, to hlavní se ukrývá ve výtopně Kořenov. Dobové mašinky, vagónky, ale hlavně „rakušanka“. Lokomotiva vyráběná společností SGP Vídeň. Právě podle toho vznikla ta přezdívka. Ve službách ČSD sloužila až do roku 1989. Ozubnicová trať Tanvald-Kořenov-Harrachov je nejstrmější a jediná normálně rozchodná (1935 mm) ozubnicová trať v České republice. V roce 1992 ji ministerstvo kultury prohlásilo za kulturní památku.
Druhá naše zastávka je na úplném začátku Harrachova, ale nejdříve musíme zaparkovat u Radka na pozemku.
Sklárna Novosad a syn
Sklárna Novosad a syn je nejstarší fungující sklárna v Čechách. Založena byla před rokem 1712. Vše je téměř v původní podobě a plně funkční. Hlavní produkcí je luxusní, nápojové a užitkové sklo, ale i výroba křišťálových lustrů. V areálu byl v roce 2002 přistaven minipivovar s restaurací, ze které můžeme přímo nahlédnout do hutní haly a pozorovat skláře přímo při práci. Součástí areálu je i sklářské muzeum s produkcí harrachovské sklárny.
Město Harrachov je ale především centrem zimních sportů, jsou zde desítky sjezdovek různé náročnosti, spousta běžeckých a perfektně upravených tratí, ale i areál skokanských můstků na svazích Čertovo hory (1023 m nad mořem). Asi hlavní dominantou celého areálu je „čerťák“, což je lidový název mamutího můstku, který byl dokončen v roce 1979. Několikrát byl upravován pro delší skoky, rekord 214,5 m z roku 2002 drží společně Fin Matti Hautamäki a Rakušan Thomas Morgenstern. Podle zprávy z desátého října 2023 projde areál můstků rozsáhlou rekonstrukcí a již v roce 2025 se chce ucházet o pořádání kontinentálního i světového poháru v letech na lyžích.
A třetí zastávka? Tak ta je pro strýčka příhodu. Přesněji řečeno, když vám zrovna počasí nepřeje, hornické muzeum (nebo spíše hornický skanzen) si můžete v klidu prohlédnout pěšky. Můžete se svézt důlním vláčkem nebo fárat výtahem o pár pater níže. Celá trasa měří zhruba kilometr a vnitřní teplota je sedm stupňů. Prohlédnete si nejen důlní stroje a vybavení horníků, ale i vše, co se zde těžilo.
Zimní pohoda
Jenže nám počasí opravdu přeje. Je slunečno a mráz, takže si užíváme ty pravé zimní radovánky. Moje stará kolena už na sjezdové lyžování tak úplně dělaná nejsou, ale jak bylo řečeno, i na běžky tu je spousta parádních tratí. Od místního běžeckého areálu to vezmeme po výborně upravených tratích až na Čertovo horu. Už ani nevíme, kudy přesně jsme šli. Vzali jsme to tak jako kolem dokola po cestách, kde v létě vedou cyklostezky. Byla to moc příjemná procházka, kterou jsme zakončili v jedné místní hospůdce.
Těch je tady opravdu dostatek, ale naše volba padla na restauraci Pod Čerťákem. Raději jsem tam udělal rezervaci po telefonu. Kromě jiného také proto, abych se zeptal, zdali tam muže pes. Může, takže bereme Maxíka a hurá na véču. Musím konstatovat, že tady mají výbornou staročeskou kuchyni a ještě lepší místní pivo.
Při odchodu ještě poklábosím s majitelem a dostanu malý dárek. Jak se říká, slovo dalo slovo a hnedle máme domluvenou i rezervaci na parkovišti pro náš příští výlet s obytňákem. Takže děkujeme, sem se určitě ještě vrátíme.