Obytňákem na Balkán: U jednoho jezera jsme byli skoro sami, druhé nás donutilo změnit plány

Cesta dlouhá 1600 kilometrů, horské silničky, kempy za 15 eur a nádherný Ohrid. První část našeho putování Balkánem nabídla klid u vody i místa plná historie. Náš podzimní plán expediční cesty se tak trochu upekl už při letošním setkání všech fanoušků Bezkempu v Zelčíně. A realita ukázala, že to byl plán velmi vydařený.

Stejně jako v letech minulých i nyní budeme cestovat s obytným vozem od našeho dlouholetého partnera. Společnost Bluerent nám vždy vyšla vstříc při našich požadavcích, služby mají na vysoké úrovni a vozový park? Ten ještě voní novotou. Naším společníkem pro putování Balkánem bude tentokrát polointegrovaný vůz Giottiline Siena 385 vybavený automatickou převodovkou. Auto si přebírám stejně jako v loňském roce 9. září v devět hodin ráno. Naložíme vše potřebné na cestu. Tentokrát je naše výprava o trochu delší, potrvá více než tři týdny.

V první části nás čekají asi nejzajímavější místa Severní Makedonie. Jde o Prespanské a hlavně Ohridské jezero. Následně jezero Globočica, Debarsko a Mavrovo. V druhé části se přesuneme k břehům Dunaje na srbsko-rumunském pomezí. A jako správný bezkempař musím udělat i malou zastávku na jednom bezkempovém pozemku v srbském Banátu.

Z Prahy k Ohridskému jezeru je to necelých 1600 km, a tak je nutné naplánovat nějakou zastávku. První je dálniční odpočívadlo za Budapeští. Tu druhou máme už dvakrát vyzkoušenou. Je to městečko Kiskunmajsa, které leží 20 km od dálnice M5. Je zde kemp, jehož součástí jsou i termální koupele. V krásném a udržovaném areálu máte možnost si zakoupit zlevněnou vstupenku do termálních lázní. Třetí zastávka u města Vranje je už téměř na makedonské hranici.

Kemp Enigma uprostřed kukuřičných polí je malou oázou odpočinku pro unavené cestovatele. V nabídce je vše, na co si člověk po dlouhé cestě vzpomene. Jde především o kompletní servis pro karavany, pečlivě upravená parkovací místa, sprchy s teplou vodou a jako bonus je součástí kempu restaurace s výbornou domácí kuchyní. A pro osvěžení rovnou tři bazény.

Po třech odpočinkových zastávkách konečně v sobotu 12. 9. odpoledne přijíždíme do prvního cíle naší cesty. Musím říci, že ujetých 1600 km bylo z 80 % po dálnici. Maďaři ve velkém opravují a Srbům můžeme jen závidět. Od Maďarska po Makedonii mají hotovo, včetně obchvatu Bělehradu i náročného úseku v pohoří Kukavica. A tak 600 km napříč Srbskem za poplatek 38 eur je absolutně na pohodu. V Makedonii jsou znát dotace z EU. Hodně se zde pracuje na dálniční síti i běžných silnicích.

Mají zde ale jednu velkou kuriozitu. Jde o rozdělenou dálnici. U města Katlanovo se rozdělí a nedaleko města Veles se opět spojí. Ze severu na jih jedeš silnicí plnou zatáček a tunelů nad soutěskou řeky Vardar, opačný směr má úplně jiný charakter. Moderní, téměř rovný úsek dálnice po náhorní planině.

Dvě jezera vedle sebe, oddělená pohořím Galičica, ale každé úplně jiné. Prespanské jezero s hloubkou maximálně 54 metrů a nadmořskou výškou 853 m n. m. napájí krasové propojení a průsak vody v pohoří Galičica o 158 metrů níže položené Ohridské jezero, které je ale hluboké 289 metrů a patří k nejstarším na světě.

Poznávací cestu okolo těchto makedonských jezer začínáme u toho méně atraktivního. Tím, že se Prespanské jezero dělí ještě na řeckou a albánskou část, míst na kempování zde moc není. Z pěti kempů na makedonské straně zůstal v provozu pouze jeden. Campinground Krani, jen pár kilometrů od řeckých hranic, se stává naší první zastávkou v této oblasti.

Za 15 eur na noc pro dvě osoby, obytné auto a el. přípojku, nemůžeme chtít luxus, ale sociální zařízení je po menší rekonstrukci a pravidelně udržované. V areálu kempu je i obchod s potravinami a restaurace. Pro parkování s obytňákem nebo stanování je vyhrazen malý plácek. 80 % plochy kempu zde zabírají desítky chat, bungalovů nebo natrvalo zaparkovaných obytných přívěsů v různém stadiu rozpadu.
 
Součástí kempu je také písečná pláž s malým bistrem vzdálená cca 700 m. Voda je průzračně čistá, příjemně teplá a vstup pozvolný. Několik metrů, spíše desítek metrů od břehu dosahuje hloubka necelý metr. Vzhledem k tomu, že se jedná o oblast s výrazně menším turistickým ruchem, panuje zde naprostý klid a pohoda. I ti polodivocí psi se zde vyskytují jen zřídka. Okolí jezera působí velice malebně. Jeden břeh obklopuje Národní park Pelister, druhý zase Národní park Galičica. Když si odmyslím rákosí, připadám si jako v přímořské oblasti.

Náš obytňák zde budí dost velkou pozornost, a tak se těším na pondělí 14. 9., až pojedeme do trochu civilizovanější destinace. Prespa, jak místní říkají, je docela jiný svět, kde potulní psi dávají dobrou noc.

Z kempu Krani u Prespanského jezera vedou dvě cesty do Ohridu. Buď pohoří Galičica objedete, nebo ho prostě přejedete. Od vesnice Oteševo vede horská silnice až do průsmyku pod vrcholem Magaro (2255 m n. m.). Z této nejvyšší hory v pohoří Galičica je možné spatřit obě jezera najednou. Hned pod průsmykem je u kostelíka sv. George malé parkoviště, odkud je krásný výhled na celé Ohridské jezero včetně albánské části.

Pro tento horský přejezd doporučuji vydat se přes Galičicu časně ráno, protože po desáté hodině vyráží z města Ohrid malé autobusy plné turistů a vyhýbání se na tak úzké silničce je dost problematické. Pro návštěvu Ohridu je ideální kemp Camperstop KJ Divono. Stání pro karavany přímo na břehu jezera, zhruba pět km od centra. Cena 25 eur za noc je také velice solidní.

Asi nejnavštěvovanější místo v celé Makedonii přitahuje turisty i v tomto podzimním období. Město i jezero jsou zapsány ve světovém dědictví UNESCO. Původně byste tu našli 365 kostelů. Na každý den jeden, ale v současnosti je jich samozřejmě už podstatně méně. K těm nejznámějším patří kostel Boží moudrosti nebo kostel sv. Klimenta. Největší dominantou je ale kostel sv. Apoštola Jana v Kaneo, postavený na skalním útesu nad jezerem. V Ohridu se nachází i několik muslimských staveb. Asi nejznámější je mešita Aliho Paši z roku 1573.

Stará část města je tak rozsáhlá, že se za jeden den poznat nedá. Z plánovaných dvou nocí nakonec zůstáváme čtyři. I když procházky po úzkých a tajuplných uličkách jsou velice romantické, prohlídka města z paluby malé bárky předčí vše. V úterý odpoledne si uděláme hodinovou plavbu po okolí Ohridu. Kapitán ke všemu dává rozsáhlý výklad a pro dobrou náladu na palubě nalévá každému dva malé panáčky „rakije“. Nabídka plaveb po jezeře je velmi pestrá. Vybírat můžete od velkých výletních lodí, které vás během šestihodinové plavby dovezou až ke klášteru sv. Nauma, až po malé čluny nabízející hodinový výlet pro dva za 30 eur. My jsme zvolili soukromou plavbu.

A aby to úterní odpoledne bylo ještě trochu pestřejší, chceme využít místní taxi na cestu do kempu. Když jsem oslovil řidiče letitého Renaultu Thalia, nejprve nám sdělil, že přeprava bude stát deset eur, ale pes je problém. Následně se umoudřil, přidal dvě eura za psa a odvezl nás do cíle.

Při placení jsem mu ještě nabídl české pivo a najednou mu nevadila ani delší čekací doba, než jsem se vrátil s vychlazeným bonusem. Když si prohlédneme během několika dní alespoň část města, v pátek 18. 9. zaplatíme za čtyři noci 100 eur a vydáme se k dalším cílům balkánského putování.

Zdroj: autorský text