Dvě kila masa a pouhých 60 minut. Fotr se v Texasu postavil nejslavnějšímu steaku Route 66

V Texasu mají rádi velká auta, široké silnice, obrovské porce a sebevědomí, kterého by se dalo krájet. Restaurace The Big Texan Steak Ranch v Amarillu ale dokázala všechno tohle spojit na jednom místě. Už z dálky vypadá jako kříženec westernového městečka, lunaparku a chrámu zasvěceného hovězímu masu. A přesně taková také je.

Kdo projíždí texaskou část Route 66, ten Big Texan jen těžko mine. Zářivě žlutá budova, obří kovový býk, kovbojská výzdoba a nápisy slibující steak zdarma jsou dokonale účinnou návnadou. Jenže slovo „zdarma“ má jeden drobný háček. Nejdřív musíte během jediné hodiny sníst steak o hmotnosti 72 uncí, tedy přibližně 2,04 kilogramu. A samotným masem to zdaleka nekončí.

Slavná výzva 72oz Steak Challenge patří k nejznámějším gastronomickým soutěžím ve Spojených státech. Soutěžící před sebe dostane obrovský steak a spolu s ním také pečenou bramboru, salát, krevetový koktejl a housku s máslem. Na kompletní vyčištění talíře má přesně 60 minut.

Pokud všechno zvládne, restaurace mu cenu jídla vrátí. Pokud ne, účet zůstává na něm. V současnosti se platí 72 dolarů předem, hezky jeden dolar za každou unci steaku. Pravidla jsou jednoduchá, ale neúprosná. Nikdo nesmí soutěžícímu pomáhat ani se jídla dotknout. Od stolu se neodchází a rozhoduje nejen žaludek, ale také tempo, hlava a každá ubíhající minuta.

Soutěž se navíc neodehrává někde diskrétně v rohu. Účastník usedá na vyvýšené místo uprostřed restaurace, kde ho mohou sledovat ostatní hosté. Z večeře se během pár sekund stane představení a z člověka s příborem hlavní hvězda večera. Tady se nefandí u fotbalu. Tady se fandí chlapovi, který se snaží porazit dva kilogramy hovězího.

Big Texan otevřel R. J. „Bob“ Lee v roce 1960 přímo u původní Route 66. Chtěl vytvořit podnik, který cestujícím nabídne pravou atmosféru Divokého západu. Hosty vítal kovboj na koni a nad restaurací zářil obrovský neonový kovboj. Ještě téhož roku se zde uskutečnila hodinová soutěž jedlíků.

Vítězný kovboj během 60 minut spořádal čtyři a půl libry steaků, tedy právě 72 uncí, a k tomu pečenou bramboru, salát, krevetový koktejl a pečivo. Majitele jeho výkon ohromil natolik, že slíbil stejné menu zdarma každému, kdo dokáže výkon zopakovat. Tak vznikla výzva, která restauraci proslavila po celém světě.

Když nová dálnice Interstate 40 odvedla dopravu ze staré Route 66, Big Texan se na přelomu 60. a 70. let přestěhoval blíž k nové trase. Svůj původ ale nikdy nezapřel. Dodnes patří k nejvýraznějším zastávkám spojeným s Matkou všech silnic a přesně vystihuje dobu, kdy měly podniky u amerických silnic jediný úkol: být tak nápadné, aby řidič prostě musel zabrzdit.

Big Texan není restaurace pro ty, kdo hledají nenápadnou fine diningovou večeři. Je hlučný, barevný, přehnaný a hrdý na to, že je turistickou atrakcí. Uvnitř čeká dřevo, paroží, kovbojské dekorace, saloon, hudba a ruch velkého sálu. Vedle restaurace stojí tematický motel a součástí areálu je také vlastní pivovar či obchod se suvenýry.

Celé místo balancuje na hraně mezi autentickou texaskou tradicí a dokonale zvládnutou show. Jenže právě proto funguje. Návštěvníci sem nejezdí pouze na večeři. Chtějí se vyfotit s obřím býkem, nasát atmosféru amerického roadtripu a hlavně vidět, jestli se zrovna někdo odváží posadit k nebezpečně plnému soutěžnímu stolu.

A odvážlivců se za desítky let našly desetitisíce. Uspěje ale jen malá část z nich. Rekordy profesionálních jedlíků znějí skoro neuvěřitelně, jenže pro běžného návštěvníka je už samotný pohled na steak dostatečným varováním. Na fotografii působí obrovsky. Ve skutečnosti je ještě větší.

Kdybychom Big Texan během natáčení 12. série Fotr na tripu s podtitulem Route 66 pouze navštívili, dali si normální večeři a pokračovali dál, nebyl by to úplně Fotr. Pepa proto udělal přesně to, co se od něj dalo čekat: do slavné steakové výzvy se přihlásil.

Najednou už nešlo jen o zajímavou zastávku na cestě. Před Pepou přistál obří kus masa, všechny povinné přílohy a začal běžet čas. První minuty mohou vypadat snadně. Člověk má hlad, publikum fandí a steak ubývá. Jenže dvě kila jsou dvě kila a hodina se dokáže nepříjemně zrychlit právě ve chvíli, kdy žaludek začíná protestovat.

Zvládl Fotr udržet tempo? Dojedl nejen steak, ale i bramboru, salát, krevety a pečivo? Odcházel jako vítěz s jídlem zdarma, nebo ho texaský obr poslal ke kase? Výsledek zatím neprozradíme. Uvidíte ho až v nové, 12. sérii Fotr na tripu s podtitulem Route 66.

Jedno ale říct můžeme už teď: na tuhle večeři se jen tak nezapomíná.

Zdroj: autorský text