Prý vyhrál Oscara, ale byl to pes. V Hollywoodu jsme našli hvězdu Rin Tin Tina

Na konci naší cesty po Route 66 jsme v Los Angeles vyfotili hvězdu jednoho neobvyklého herce. Německý ovčák Rin Tin Tin se z válečné Francie dostal až před hollywoodské kamery, pomáhal vydělávat studiu Warner Bros. A dodnes se o něm vypráví, že porazil lidské kolegy v hlasování o Oscara. Jenže právě tahle část jeho příběhu má háček.

Po cestě z Chicaga do Los Angeles jsme měli za sebou staré benzínky, motely, pouště i spoustu míst, která známe z filmů. V Hollywoodu už člověk nemusí hledat filmové kulisy. Stačí se podívat pod nohy. Na Chodníku slávy se střídají známá jména s těmi, u kterých si musíte chvíli vybavovat, odkud je vlastně znáte. My jsme si odtud přivezli i fotografii hvězdy Rin Tin Tina. A protože s námi celou Ameriku projela naše Lumi, příběh psího herce nám byl přirozeně blízký. Za jménem v chodníku se navíc skrývá mnohem víc než jen pes, který uměl před kamerou přiběhnout na zavolání.

Rin Tin Tin má hvězdu na adrese 1627 Vine Street. To je drobnost, která se hodí vědět, pokud ji chcete najít. Chodník slávy se totiž netáhne jen po Hollywood Boulevardu, ale také po Vine Street. Jeho hvězda patří do filmové kategorie a oficiální seznam uvádí datum 8. února 1960. Když tedy vyrazíte hledat slavného ovčáka, nestačí se držet jediné ulice. Na fotografii je kousek chodníku. Příběh jeho majitele by ale vystačil na celý film.

Nejznámější vyprávění o Rin Tin Tinovi začíná ve Francii roku 1918, krátce před koncem první světové války. Americký voják Lee Duncan tam podle tohoto příběhu našel v poničeném psím kotci malá štěňata německého ovčáka. Ujal se dvou z nich a pojmenoval je Rin Tin Tin a Nanette.

Z Francie pak vedla cesta budoucího filmového psa s Duncanem až do Kalifornie. Podrobnosti válečného nálezu se v různých líčeních liší, ale právě toto je verze, kterou připomíná i oficiální web Chodníku slávy. V představě psa, který se z války dostal do Hollywoodu, je ostatně dost silný příběh i bez dalších přikrášlení.

Rin Tin Tin nezní jako jméno, které by člověk běžně volal v českém parku. Jeho původ je ale docela něžný. Nénette a Rintintin byly malé panenky pro štěstí, oblíbené ve Francii za první světové války. Vyráběly se také z příze a lidé je nosili jako ochranné talismany. Duncan tedy své psy pojmenoval po něčem, co mělo v těžké době přinášet štěstí. Když si představíte, jakou kariéru později Rin Tin Tin udělal, jméno se k němu docela hodilo. Původ těchto panenek dnes připomíná i americké Smithsonian National Museum of American History.

Duncan svého psa cvičil a věřil, že by mohl uspět před kamerou. Velký průlom přišel s filmem Where the North Begins z roku 1923. Rin Tin Tin se stal hvězdou němého filmu a jeho úspěch přinášel peníze studiu Warner Bros.

V době, kdy se herecké výkony musely obejít bez slyšitelných dialogů, měl dobře vycvičený pes výrazné místo v příběhu. Záchrana člověka, pronásledování nebo věrnost svému pánovi fungovaly i bez jediné věty. Rin Tin Tin se přitom objevoval přímo v hlavních rolích. Nebyl jen zvířetem, které někde v pozadí dotvářelo scénu.

A pak je tu historka, kvůli které jeho jméno zná i řada lidí, kteří nikdy neviděli žádný jeho film. Podle hollywoodské legendy dostal Rin Tin Tin nejvíc hlasů pro nejlepšího herce při prvních Oscarech. Akademie se ale údajně zalekla představy, že její novou prestižní cenu získá pes, a vítězství nakonec připadlo člověku. První hereckou cenu skutečně získal Emil Jannings. Slavnost se konala 16. května 1929 v hollywoodském hotelu Roosevelt. Jenže příběh o psovi, kterého připravili o výhru, nelze vydávat za doložený fakt.

Bývalý výkonný ředitel Akademie Bruce Davis se k historce vrátil a v roce 2017 popsal dochované nominační lístky. Rin Tin Tin se podle něj objevil na lístku Jacka Warnera jako žertovný návrh. Žádné vítězné množství hlasů ale doložené není. Davis spojuje vznik legendy také s dřívějším posměšným dopisem Darryla Zanucka, který mezi své favority zařadil právě psa. Z vtipu se postupně stal příběh o oscarové křivdě. Je to skvělá hollywoodská historka. Poctivé je ale vyprávět ji jako legendu, kterou dochované podklady nepodporují.

Původní Rin Tin Tin zemřel v roce 1932. Jeho jméno ale pokračovalo dál prostřednictvím dalších psů a později také televizního seriálu. Pokud si tedy někdo vybaví Rin Tin Tina z televize padesátých let, není to tentýž ovčák, který hrál v němých filmech. Právě v tom je jeho příběh zvláštní. Sláva přežila svého prvního nositele a z konkrétního psa se stalo jméno, které poznávaly další generace diváků. Hvězda v hollywoodském chodníku připomíná kariéru, jejíž začátky jsou dnes už více než sto let staré.

Když se člověk začne zajímat o jednoho psího herce, zjistí, že Hollywood má i další. Vlastní hvězdu tu má Lassie, kterou si většina z nás vybaví mnohem rychleji než hrdiny němého filmu. Najdete ji na adrese 6368 Hollywood Boulevard. Ani v jejím případě ale nešlo po celou dobu o jediného psa. Slavnou kolii hrálo více psích herců a první filmovou Lassie z roku 1943 ztvárnil pes jménem Pal. Role fenky mu nijak nepřekážela. Ve filmu zkrátka rozhodovalo, co dokáže před kamerou.

Dalším psím jménem na Chodníku slávy je Strongheart. Jeho hvězdu najdete na 1724 Vine Street, takže ji můžete spojit s hledáním Rin Tin Tina při stejné procházce. Také to byl německý ovčák, původně vycvičený v Německu jako policejní pes. Do Ameriky ho přivezli filmaři Laurence Trimble a Jane Murfin a postupně se z něj stal jeden z prvních výrazných psích herců. Hrál například v adaptaci Bílého tesáka z roku 1925. Rin Tin Tin tedy nevstupoval do úplně neznámého prostředí. Už před ním existoval pes, který ukázal, že zvířecí hrdina dokáže přitáhnout publikum.

Příběh Rin Tin Tina se dá při procházce Hollywoodem pěkně propojit i s dalšími zastávkami. Od Vine Street můžete pokračovat po Hollywood Boulevardu směrem k TCL Chinese Theatre. Před jeho budovou jsou slavné otisky rukou a nohou filmových osobností.

Hvězdy v chodníku a otisky v betonu jsou dvě různé atrakce, přesto se při první návštěvě snadno slijí v jednu. O kus dál do stejné procházky zapadá také hotel Hollywood Roosevelt, kde se konaly první Oscary, a Dolby Theatre, známé dnešními oscarovými ceremoniemi. Během jedné části dne tak můžete projít kolem psího herce, jehož údajná výhra se stala legendou, i kolem míst, kde se filmové ceny skutečně předávaly.

Na podobných zastávkách je příjemné, že nepotřebují velký program. Nemusíte si kupovat vstupenku jen proto, abyste si prohlédli jméno v chodníku, a nemusíte být filmoví znalci, aby vás zaujal příběh, který za ním stojí. Hollywood si většinou spojujeme se slavnými tvářemi, premiérami a nápisem na kopci. Rin Tin Tin do téhle představy přidává trochu jinou kapitolu. Připomíná dobu, kdy byl film ještě němý a mezi jeho velké hvězdy patřil i německý ovčák. Právě takové drobnosti dokážou obyčejnou procházku změnit v něco, co si zapamatujete lépe než další obchod se suvenýry.

Lumi s námi do Ameriky přijela jako součást rodiny a také jako pravidelná účastnice našeho natáčení. Na vlastní chodníkovou hvězdu to zatím není, ale v našem cestovním archivu má místa dost. Právě proto se fotografie Rin Tin Tinovy hvězdy přirozeně potkává s fotografiemi našeho psa z téže cesty. Jeden ovčák patří do historie Hollywoodu, druhý s námi projel Ameriku v autě. Oba se ale dostali před kameru a oba připomínají, jak důležité místo mohou psi v lidských příbězích mít.

Návštěva hvězdy Rin Tin Tina není výlet na několik hodin. Je to krátká zastávka při procházce Hollywoodem, kterou snadno spojíte s dalšími jmény na Chodníku slávy. Nám k ní zůstala fotografie a příběh, který stojí za vyprávění. Oscarové vítězství sice patří do světa legend, jeho filmová kariéra ale byla skutečná. A až budete stát nad jeho jménem ve Vine Street, možná si stejně jako my řeknete, že mezi všemi hollywoodskými herci si tenhle se čtyřmi tlapkami zaslouží trochu pozornosti navíc.

Zdroj: autorský text