Od prvního hamburgeru až k UFO pobočce. Na Route 66 jsme projeli nejpodivnější McDonald’s v Americe

McDonald’s dnes najdete skoro všude. Člověk zahlédne žluté písmeno M, objedná si hamburger, hranolky a za chvíli pokračuje dál. Jenže na staré Route 66 a v její blízkosti jsme narazili na pobočky, kolem kterých se jen tak projet nedá. Každá vypadá jinak a každá vypráví trochu jinou část amerického příběhu.

Jednou stojíte na místě, kde bratři McDonaldové přišli s převratným systémem rychlé obsluhy. O pár set kilometrů dál jíte pod létajícím talířem, fotografujete tyrkysové oblouky mezi červenými skalami nebo usedáte ke stolu ve starém železničním vagonu. A pak si vzpomenete na film Zakladatel a dojde vám, že za nevinným hamburgerem za pár dolarů se skrývá jedno z největších podnikatelských dramat 20. století.

Právě po jeho stopách jsme se vydali během natáčení 12. série pořadu Fotr na tripu s podtitulem Route 66.

Za kolébkou McDonald’s jsme zamířili do kalifornského San Bernardina. Právě tady si bratři Richard „Dick“ a Maurice „Mac“ McDonaldové v roce 1940 otevřeli restauraci. Zpočátku to ještě nebyl McDonald’s, jak ho známe dnes. Fungoval jako klasický americký drive-in s obsluhou u aut a poměrně širokou nabídkou.

Bratři si ale všimli, že největší zájem je o hamburgery, hranolky a nápoje. V roce 1948 proto podnik na několik měsíců zavřeli, nabídku radikálně zjednodušili a celý provoz překopali. Vymysleli takzvaný Speedee Service System – kuchyň uspořádanou téměř jako výrobní linku, kde měl každý přesně daný úkol.

Žádné dlouhé čekání, žádné talíře a příbory, žádné servírky kličkující mezi zaparkovanými auty. Jídlo se připravovalo rychle, stále stejně a za cenu, kterou si mohly dovolit celé rodiny. Hamburger tehdy stál 15 centů. Ve své době to nebyla jen levná večeře, ale malá revoluce.

Původní restaurace byla později zbourána, takže na místě dnes nenajdete zachovaný podnik z roku 1940 ani zlomového roku 1948. Stojí tu neoficiální muzeum plné fotografií, starých obalů, hraček, cedulí, figurek a dalších suvenýrů. Je trochu přeplněné, trochu výstřední a právě proto dokonale zapadá k Route 66. Není to uhlazená firemní expozice, spíš velká sbírka americké nostalgie na pozemku, kde se celý fenomén narodil.

A jen pro pořádek: místo leží v San Bernardinu nedaleko koridoru Route 66, ale samotná historie první restaurace s Route 66 přímo spojená nebyla. Pro nás však byla při cestě po Americe zastávka téměř povinná.

Kolem „prvního McDonald’s“ panuje docela zmatek. San Bernardino je místem původní restaurace bratří McDonaldových, ta už ale neexistuje. Nejstarší dodnes fungující pobočku najdete v kalifornském Downey.

Otevřela v roce 1953 jako třetí restaurace tehdejšího systému a vznikla ještě předtím, než do příběhu naplno vstoupil Ray Kroc. Dodnes si zachovala výraznou architekturu 50. let, obří neonový nápis a původního maskota Speedeeho – kuchaříka s kulatou hlavou, který měl symbolizovat rychlost. Klaun Ronald McDonald přišel až mnohem později.

Právě pobočka v Downey ukazuje, jak McDonald’s vypadal dřív, než se z něj stal dokonale sjednocený globální řetězec. Není to první McDonald’s v historii, ale je to nejstarší dochovaný a stále fungující McDonald’s na světě. A ten rozdíl stojí za zapamatování.

Pak na scénu vstoupil Ray Kroc. V roce 1954 mu bylo 52 let a živil se prodejem strojů na výrobu mléčných koktejlů. Když si jedna restaurace v San Bernardinu objednala hned osm jeho mixérů, nedávalo mu to smysl. Musel se tam jet podívat.

Na místě našel podnik, kde lidé dostávali čerstvě připravené jídlo během několika okamžiků. Žádný chaos, žádné dlouhé čekání. Bratři svůj systém důkladně promysleli, zkoušeli rozestavení kuchyně a jednotlivé pohyby zaměstnanců tak dlouho, až dokázali přípravu jídla zrychlit na tehdy nevídanou úroveň.

Kroc v jejich nápadu uviděl budoucnost. Bratři už s franšízami experimentovali, ale právě on chtěl jejich systém rozšířit po celé Americe. V roce 1955 otevřel v Des Plaines v Illinois svou první restauraci pod nově vytvořenou franšízovou společností. McDonald’s ji později označoval jako restauraci číslo jedna – ne proto, že by byla historicky úplně první, ale protože představovala začátek Krocovy nové sítě.

A tady začal boj o to, komu vlastně slavný nápad patří.

Pokud chcete pochopit, jak se z malého kalifornského podniku stal světový gigant, pusťte si film Zakladatel z roku 2016. Raye Kroca v něm hraje Michael Keaton a rozhodně z něj nedělá jednoznačného hrdinu.

Film ukazuje Kroca jako člověka s neuvěřitelným tahem na branku. Pochopil sílu jednotné značky, přísných pravidel a sítě restaurací, které budou vypadat a fungovat stejně. Zároveň však postupně získává nad podnikem kontrolu a bratry McDonaldovy, kteří vymysleli samotný systém, odsouvá stranou.

V roce 1961 od nich Kroc práva na společnost koupil za 2,7 milionu dolarů. Často se také připomíná údajná ústní dohoda, podle níž měli bratři dál dostávat jedno procento z tržeb. Protože se tato část dohody neobjevila písemně, peníze nikdy nedostali. Přesné okolnosti jsou dodnes předmětem sporů, ale právě tento motiv dává celému příběhu obzvlášť hořkou příchuť.

Kroc navíc později otevřel vlastní pobočku nedaleko původní restaurace bratří. Ti už nesměli používat své vlastní příjmení jako značku, a proto podnik přejmenovali na The Big M. Dlouho však nevydržel.

Film si některé situace upravuje a dramatizuje, základní konflikt je ale skutečný: bratři měli převratný nápad, Kroc měl ambici, obchodní instinkt a schopnost proměnit ho v impérium. Otázka, kdo je tedy opravdovým „zakladatelem“, zůstává po závěrečných titulcích záměrně nepříjemná.

Jestli někde obyčejný červený McDonald’s nemohl stačit, pak je to Roswell v Novém Mexiku. Město postavilo svou turistickou slávu na události z roku 1947, kdy se poblíž našly trosky neznámého objektu. Armáda tehdy nejprve informovala o nálezu „létajícího disku“, následně prohlášení změnila a uvedla, že šlo o meteorologický balon. Zbytek už je historie plná teorií, mimozemšťanů a nekonečných dohadů.

Místní McDonald’s se proto převlékl za létající talíř. Prosklená část budovy má tvar UFO, po setmění září barevnými světly a uvnitř pokračuje vesmírná výzdoba. Nechybějí mimozemšťané ani dětská herna ve stylu kosmické lodi.

Je to pobočka, kterou si lidé nefotí kvůli hamburgeru, ale kvůli budově. Přesně ten typ americké atrakce, kde zastavíte „jen na jednu fotku“ a nakonec obcházíte restauraci ze všech stran. Roswell dokázal mimozemskou legendu přilepit úplně na všechno – na pouliční lampy, obchody, cedule, a dokonce i na McDonald’s. A právě tady to kupodivu nepůsobí přehnaně. V Roswellu by naopak normální pobočka vypadala podezřele.

Další neobvyklý McDonald’s jsme viděli v arizonské Sedoně. Ne v Pasadeně, jak se někdy omylem uvádí. Sedona je známá nádhernými červenými skalami a město si pečlivě hlídá, aby nové stavby a výrazné reklamy nenarušovaly okolní krajinu.

Když se zde na začátku 90. let připravovala pobočka McDonald’s, klasické zářivě žluté oblouky byly pro místní pravidla příliš křiklavé. Řešením se stala tyrkysová barva, která měla s okolím lépe souznít.

Uvnitř čeká v zásadě běžný McDonald’s. Největší atrakcí je jeho logo. Právě kvůli němu tu zastavují turisté z celého světa a dokazují tak, jak obrovskou sílu může mít jediná drobná změna jednoho z nejznámějších symbolů planety.

Říká se mu modrý McDonald’s, ve skutečnosti jsou oblouky spíš tyrkysové. A při pohledu na červené skály Sedony musíme uznat, že sem tato barva opravdu sedí lépe než obvyklá zářivá žlutá.

Na cestě Kalifornií jsme narazili ještě na jednu pobočku, která si zaslouží zastávku. McDonald’s v Barstow je součástí areálu Barstow Station a jídelní část se nachází ve starých železničních vagonech.

Spojení není náhodné. Barstow vyrostlo jako významný železniční uzel a dodnes je městem vlaků, nákladní dopravy a cestovatelů mířících mezi Los Angeles a Las Vegas. Historická Route 66 tudy procházela a Barstow Station dnes pokračuje v tradici místa, kde se na cestě zastavuje, jí a nakupují suvenýry.

Samotné menu vás nejspíš nepřekvapí. Prostředí ano. Dáte si totéž co na stovkách jiných míst, ale sedíte u okna v železničním vagonu a kolem vás proudí pestrá směs řidičů kamionů, rodin a turistů. Přesně takové zastávky dělají americký road trip americkým road tripem.

Příběh McDonald’s není jen příběhem hamburgerů. Je to příběh poválečné Ameriky, automobilové kultury, rychlosti, reklamy a přesvědčení, že všechno lze zjednodušit, zopakovat a rozšířit do celého světa.

Původní restaurace bratří McDonaldových ukázala, jak rychle se dá připravovat jídlo. Ray Kroc pochopil, jak z tohoto systému udělat obrovský byznys. Zlaté oblouky se staly symbolem natolik silným, že turisté vyhledávají i místa, kde jsou tyrkysové, stojí nad historickou kuchyní nebo vyrůstají z létajícího talíře.

A Route 66 je pro hledání podobných příběhů ideální. Vedle sebe tu přežívají naleštěné řetězce, staré neony, opuštěné motely i podniky, které se odmítly přizpůsobit. McDonald’s sem vlastně dokonale patří. Je zároveň symbolem toho, co stará silnice pomáhala vytvořit, i světa, který ji nakonec obešel po dálnici.

Má smysl plánovat cestu podle poboček fastfoodu? Za normálních okolností asi ne. Jenže v Americe a zvlášť kolem Route 66 nejde jen o jídlo.

V San Bernardinu stojíte na místě, kde se zrodil nový způsob stravování. V Downey vidíte nejstarší stále fungující kus historie. V Roswellu objednáváte pod létajícím talířem, v Sedoně hledáte slavné tyrkysové oblouky a v Barstow jíte ve vagonu. Dohromady je to překvapivě čtivá učebnice americké kultury, jen místo stránek otáčíte kilometry.

Až tedy příště uvidíte známé písmeno M, možná už neuvidíte jen rychlý oběd. Za těmi dvěma oblouky je nápad dvou bratrů, nezastavitelná ambice jednoho obchodníka, miliardové impérium a také několik dokonale bláznivých zastávek, které jsme během natáčení Fotra na tripu nemohli minout.

Jak dopadl náš výlet po nejzajímavějších zastávkách Route 66 a co všechno jsme u nich zažili, uvidíte ve 12. sérii Fotr na tripu s podtitulem Route 66. Její vysílání začalo právě tento týden (14. října 2026) a všechny epizody se postupně objeví také u nás v rubrice Epizody.

Zdroj: autorský text