Dojeli jsme až k bráně Oblasti 51. Kamery nás sledovaly uprostřed nevadské pustiny

Z Las Vegas jsme zamířili do nevadské pustiny, kde se desítky let rodí legendy o UFO, tajných letounech a vládních experimentech. Čím blíž jsme byli k Oblasti 51, tím méně bylo kolem lidí, signálu i legrace. A pak se před námi objevila černá brána, zákazové cedule a kamery sledující každý náš pohyb.

Las Vegas svítí do pouště tak silně, že máte chvílemi pocit, že noc vůbec neexistuje. Stačí ale vyjet z města a světla rychle zmizí. Hotely, kasina a několikaproudé silnice vystřídá nekonečná pustina, vyprahlé kopce a asfalt, po kterém dlouhé minuty nepotkáte jediné auto.

Právě někde tady, v nevadské poušti, se skrývá jedno z nejslavnějších a nejstřeženějších míst planety, Oblast 51. Vojenský areál, o kterém americké úřady dlouhá desetiletí téměř nemluvily, přestože se kolem něj množily příběhy o létajících talířích, mimozemšťanech a technologiích, které měly zůstat před světem utajené.

Během natáčení 12. série pořadu Fotr na tripu s podtitulem Route 66 jsme si řekli, že když už jsme v Nevadě, musíme se k legendární základně podívat alespoň tak blízko, jak zákon dovoluje. Netušili jsme, že pár kilometrů po prašné cestě dokáže být napínavějších než leckterý film.

K Oblasti 51 se nejede po Route 66 ani po běžné turistické trase. Musíte zamířit na nevadskou silnici číslo 375, která dostala oficiální přezdívku Extraterrestrial Highway, Mimozemská dálnice.

Název zní jako atrakce z lunaparku, jenže skutečnost je mnohem syrovější. Dlouhá rovná silnice protíná krajinu, ve které skoro nic není. Čerpací stanice jsou daleko od sebe, mobilní signál mizí a za okny se střídají jen hory, prach a nízké křoviny. Právě tahle prázdnota dává celé cestě zvláštní atmosféru. Kdyby se na obloze opravdu objevilo něco nevysvětlitelného, tady byste tomu uvěřili mnohem snáz než doma uprostřed města.

Nevada svou mimozemskou pověst samozřejmě umí prodat. U silnice stojí cedule s UFO, obří postavy mimozemšťanů a podniky nabízející tematické suvenýry. Zpočátku je to všechno trochu legrační. Fotíte se, vtipkujete a čekáte, odkud přiletí první talíř. Jenže čím blíž se dostáváte k vojenskému prostoru, tím rychleji humor mizí.

Nejbližší známou zastávkou je miniaturní osada Rachel. Leží uprostřed ničeho a pro fanoušky UFO se stala téměř poutním místem. Její nejslavnější podnik Little A’Le’Inn si hraje se slovy „alien“ a láká na mimozemskou výzdobu, historky i občerstvení.

Rachel ale nepůsobí jako velké turistické centrum. Je to několik domů rozesetých v poušti, pár zaparkovaných aut a kolem obrovské ticho. Právě odtud vyrážejí zvědavci hledat hranice nejslavnější tajné základny světa.

Samotnou Oblast 51 z běžné silnice neuvidíte. Nevede k ní velká směrovka a není tu ani návštěvnické centrum, ve kterém by vám prodali vstupenku. Musíte vědět, kde odbočit. Asfalt vystřídá prašná cesta a s každým dalším kilometrem sílí pocit, že jedete někam, kam běžní návštěvníci vůbec nepatří.

Kola zvedala oblaka světlého prachu a kolem nás nebylo nic, podle čeho by se dalo poznat, že se blížíme k mimořádně střeženému vojenskému prostoru. Žádné vysoké betonové zdi, žádné reflektory a žádné strážní věže jako ve filmu. Právě to bylo možná nejpodivnější.

Krajina vypadala prázdná, ale pocit soukromí jsme rozhodně neměli. V takovém místě začnete sledovat každý sloup, každý kopec i každé zaparkované auto v dálce. Je to obyčejné vozidlo, nebo ochranka? Je zařízení u cesty jen součástí infrastruktury, nebo kamera? A všimli si nás už dávno předtím, než jsme si my všimli jich?

O Oblasti 51 kolují tisíce příběhů, a právě v podobné chvíli se vám všechny začnou vracet. Rozum říká, že jedete k vojenské základně známé vývojem a testováním tajných letadel. Fantazie ale pracuje naplno.

Na konci cesty přišel okamžik, kvůli kterému jsme sem jeli. Uprostřed vyprahlé krajiny se před námi objevila černá brána. Žádné uvítání. Žádná možnost zazvonit a zeptat se, jestli se můžeme podívat dovnitř. Jen jasné zákazy vstupu, výstrahy a zařízení sledující okolí. Tady končila zvědavost a začínala hranice, kterou není radno překročit. Na první pohled možná samotná brána nevypadá nijak monumentálně. Kdo čeká obrovský nápis AREA 51 a vojáky se samopaly seřazené podél plotu, může být překvapený. Síla toho místa je ale právě v tom, co nevidíte.

Za okolními kopci se nachází areál u vyschlého jezera Groom Lake. Co se tam odehrává dnes, běžný návštěvník samozřejmě neví. Ví ale, že prostor je aktivní, střežený a že varovné cedule nejsou součástí turistické kulisy. Zastavili jsme tam, kde se ještě zastavit smělo. Vystoupili, rozhlíželi se a natáčeli. A přestože kolem nás panovalo téměř úplné ticho, pocit, že nás někdo sleduje, nešlo setřást. Možná za to mohly kamery. Možná pověst celého místa. A možná prostě jen vědomí, že stojíte pár metrů od hranice jednoho z nejutajovanějších vojenských prostorů v Americe.

U Oblasti 51 je důležité nepodlehnout dojmu, že jde o běžnou atrakci. Cesta k hranici je oblíbeným cílem turistů, samotný vojenský prostor ale žádným výletním místem není. Zákaz vstupu je skutečný a hranici není možné překročit ani kvůli fotografii, videu nebo nevinnému vtipu.

Není rozumné spoléhat ani na to, že když v okolí nikoho nevidíte, nikdo nevidí vás. Ostraha pracuje na dálku a návštěvníci mohou být sledováni dávno předtím, než dojedou k bráně. Držet se veřejně přístupné cesty, respektovat cedule a včas se otočit je tady naprostý základ.

My jsme rozhodně neměli potřebu zjišťovat, co by následovalo po překročení hranice. Záběry před branou nám bohatě stačily.

Skutečná historie Oblasti 51 je možná méně fantastická než příběhy o mimozemšťanech, rozhodně ale není nudná. Izolovaný areál u Groom Lake sloužil mimo jiné k vývoji a zkouškám přísně tajných průzkumných letounů U-2 a A-12 OXCART. Stroje létaly ve velkých výškách a vypadaly způsobem, který byl pro tehdejší veřejnost naprosto neobvyklý. Není proto divu, že část pozorování neznámých objektů na obloze mohla souviset právě s testy techniky, o níž veřejnost nic nevěděla.

Tajnosti ale zároveň živily další a další spekulace. Když vláda o místě nemluví a na obloze se objevují neznámé stroje, vzniká ideální prostor pro příběhy. Postupně se přidaly údajné havárie UFO, ukrytá těla mimozemšťanů, podzemní laboratoře i reverzní vývoj technologií z jiných světů.

Žádný věrohodný důkaz, že by základna ukrývala mimozemšťany, veřejně známý není. Jisté však je, že se zde testovala technika, která měla před zraky veřejnosti zůstat skrytá. A právě směs skutečného utajení a divokých teorií dělá z Oblasti 51 místo, které fascinuje celý svět.

Na běžných cestách přijedete k památce, koupíte si vstupenku a jdete dovnitř. U Oblasti 51 je všechno obráceně. Jedete stovky kilometrů kvůli místu, do kterého se nikdy nepodíváte. Nečeká vás prohlídka základny, hangár s letadly ani setkání s mimozemšťanem. Dostanete jen poušť, prašnou cestu, několik cedulí a bránu.

A přesto jde o jeden z nejsilnějších zážitků celé Nevady. Ne kvůli tomu, co jsme spatřili, ale kvůli tomu, co zůstalo schované. Černá brána uprostřed ničeho dokonale pracuje s lidskou představivostí. Za ní může být obyčejný vojenský provoz. Mohou tam vznikat letadla, o kterých se svět dozví až za mnoho let. A pokud věříte milovníkům konspirací, možná tam leží odpověď na otázku, zda jsme ve vesmíru sami. My jsme žádného mimozemšťana nepotkali. Alespoň o tom nevíme.

Když jsme se od brány vraceli zpátky do pouště, zůstával ale zvláštní pocit. Jako kdyby naše návštěva neskončila ve chvíli, kdy jsme odjeli. Jako kdyby nás neviditelné oči sledovaly ještě dlouho poté.

Jak přesně naše výprava k černé bráně probíhala a co se dělo přímo na místě, uvidíte ve 12. sérii pořadu Fotr na tripu s podtitulem Route 66.

Zdroj: autorský text