Po stopách nejslavnějšího UFO incidentu. Našli jsme místo, kde v roce 1947 spadnul létající talíř

Roswell jsme měli v itineráři dlouho dopředu a bylo jasné, že to nebude zastávka na dvě hodiny. Pro Fotra je totiž UFO jedna z těch věcí, u kterých se z normálního dospělého člověka během několika sekund stává desetiletý kluk. Stačí někde napsat „alien“, ukázat létající talíř nebo vyslovit Area 51 a máme o program postaráno. Takže město, které už téměř osmdesát let žije z jednoho záhadného příběhu, jsme rozhodně nemohli jen projet.

Nakonec jsme v Roswellu zůstali tři dny. A upřímně, jestli existuje na světě město, které dokázalo jednu událost vytěžit opravdu dokonale, je to právě Roswell. Mimozemšťan je tu úplně všude. Ve výloze lékárny, před obchodem, na tričku, na hrnku, na restauraci i před motelem. Některé pouliční lampy mají oči ve tvaru hlavy mimozemšťana, místní podniky si pohrávají s vesmírnou grafikou a dokonce i McDonald’s vypadá jako létající talíř. Město se vůbec nesnaží tvářit, že je nad věcí. Naopak. Když už mu historie přihrála nejslavnější UFO incident planety, Roswell se rozhodl, že ho využije úplně do posledního zeleného panáčka. Město samo dnes otevřeně staví turismus na příběhu Roswell Incidentu a jeho mimozemské pověsti. 

A čím déle tu jste, tím těžší je rozlišit, kde končí historie a kde začíná legenda.

Celý příběh začal v létě roku 1947. Na ranči severozápadně od Roswellu našel rančer William „Mac“ Brazel podivné trosky rozeseté po pozemku. Případ se dostal k Roswell Army Air Field a 8. července 1947 vydala vojenská základna tiskové prohlášení, které z Roswellu udělalo legendu. Oznámila totiž, že její příslušníci získali „flying disc“, tedy létající disk.

Tohle je na celé roswellské historii možná nejdůležitější detail. Pojem létající talíř nevymysleli ufologové o třicet let později. Americká armáda sama v první chvíli veřejně oznámila, že získala létající disk. Jenže radost milovníků mimozemšťanů trvala krátce. Ještě téhož dne přišla jiná verze. Nešlo o žádný létající talíř, ale o meteorologický balón.
A přesně v tomto okamžiku se zrodila legenda, která žije dodnes.

Jak může armáda nejdřív oznámit létající disk a o několik hodin později říct, že šlo o obyčejný balón? Udělala chybu? Nevěděla, co její lidé našli? Nebo se někdo velmi rychle rozhodl, že veřejnost skutečnou odpověď znát nemá?

Americké letectvo později přišlo s podrobnějším vysvětlením. Podle jeho vyšetřování trosky souvisely s přísně tajným Project Mogul, který používal výškové balónové soustavy ke sledování možných sovětských jaderných testů. Právě utajení tohoto projektu mělo vysvětlovat, proč armáda v roce 1947 nemohla jednoduše říct, co skutečně našla.
Jenže zkuste tuhle verzi vysvětlit Fotrovi. Balón je samozřejmě mnohem méně zábavný než mimozemská loď.

Samotnými troskami ale příběh Roswellu nekončí. Naopak. V dalších desetiletích začali vystupovat lidé, kteří tvrdili, že se tehdy neřešil pouze neznámý materiál, ale také těla jeho údajných pasažérů. Právě odtud pocházejí příběhy o malých humanoidních postavách, vojenských nákladních automobilech, uzavřených prostorách, lékařských prohlídkách a přísném utajení. Některé výpovědi se objevily až dlouho po samotném incidentu a část z nich si navzájem odporuje. Americké letectvo tvrzení o mimozemských tělech odmítlo a pozdější vzpomínky mimo jiné spojovalo s vojenskými experimenty a testovacími figurínami používanými v dalších letech. 

Jenže právě tady je celý Roswell tak přitažlivý. Na každou odpověď existuje další otázka a na každé oficiální vysvětlení někdo vytáhne svědka, dokument nebo jinou teorii. Když pak stojíte přímo v Roswellu, začnete celé té záhadě chtě nechtě podléhat.

Roswell dnes není městem s jedním UFO muzeem. Roswell je UFO město. A to je velký rozdíl. Stačí se projít po Main Street a během pár minut potkáte víc mimozemšťanů než za celý předchozí život. Před obchody stojí zelené a šedé postavičky, z výloh koukají obří oči, prodávají se tu mimozemské ponožky, figurky, čepice, magnety, hrnky, plakáty i nafukovací alieni. Turistický kýč je tu dotažený téměř k dokonalosti a právě proto nás bavil. Roswell si na nic nehraje. Nevydává se za seriózní vědecké centrum, které se za svoji největší legendu trochu stydí. Tady se naopak mimozemšťané přijali za své.

A pak je tu UFO McDonald’s. Protože když už jste v Roswellu, proč by měl McDonald’s vypadat jako normální McDonald’s? Část budovy připomíná létající talíř a ve městě, kde se vše točí kolem UFO, to vlastně působí úplně přirozeně. Roswell dnes používá mimozemskou tematiku napříč veřejným prostorem a právě tyhle drobnosti dělají z obyčejného města něco, co nikde jinde v Americe nezažijete.

Hlavní povinnou zastávkou je samozřejmě International UFO Museum and Research Center. Vzniklo počátkem devadesátých let a jeho hlavním tématem je právě incident z roku 1947. Muzeum založili lidé spojení s dlouhodobým zkoumáním roswellského případu, mezi nimi Walter Haut, který v roce 1947 působil jako tiskový důstojník na místní základně. 

Tady už záleží na tom, s kým cestujete. Normální člověk se podívá na několik fotografií, přečte si základní příběh, vyfotí se s mimozemšťanem a jde dál. Fotr čte všechno. Každý papír. Každou výpověď. Každý výstřižek z novin. Každou teorii. Každou fotografii, na které je něco rozmazaného a někdo tvrdí, že je to důkaz návštěvy z jiné galaxie.

Muzeum není jen moderní efektní atrakce. Velká část expozice stojí právě na dokumentech, fotografiích, svědeckých výpovědích a postupném skládání všech verzí události. Vedle Roswell Incidentu se věnuje také dalším UFO případům a obecně historii ufologie. Součástí instituce je i výzkumná knihovna a archiv. Ať už na UFO věříte, nebo ne, právě tady začnete chápat, proč se z jednoho nálezu trosek stala celosvětová legenda.

Když už jsme byli v Roswellu a měli s sebou člověka, který by kvůli UFO nejraději zrušil zbytek dovolené, bylo jasné, že centrum města nebude konečná. Chtěli jsme najít místo, kde měl objekt skutečně spadnout.

A tady je potřeba opravit jednu rozšířenou představu. Slavný „Roswell crash site“ neleží někde za posledním domem v Roswellu. Původní pole s troskami je spojováno s Foster Rančem u Corony, přibližně 75 mil, tedy asi 120 kilometrů, severozápadně od Roswellu. Právě tuto lokalitu označuje i zpráva amerického letectva za původní místo nálezu trosek; podle jeho závěru tam ovšem nedopadla mimozemská loď, nýbrž balónová sestava Project Mogul.  Pro fanouška UFO je ovšem slovo „údajně“ v tomto případě jen drobná administrativní překážka. Takže jsme jeli.

A právě tahle výprava pro nás nakonec byla mnohem silnější než všechny zelené postavičky v centru Roswellu. Město je zábava. Mimozemské obchody jsou zábava. Muzeum je fascinující. Ale potom jedete desítky kilometrů do krajiny Nového Mexika a kolem vás začíná být stále méně všeho. Méně domů, méně aut, méně lidí. Jen silnice, pustina, ranče a obrovská obloha. Najednou vám začne docházet, jak odlehlé místo to v roce 1947 muselo být. Žádné davy ufologů. Žádné mobilní telefony. Žádný internet. Žádné sociální sítě. Rančer prostě našel na pozemku něco, čemu nerozuměl, a odvezl informaci dál. A během několika dnů vznikl příběh, který zná celý svět.

Na samotném místě žádný mimozemšťan samozřejmě nečekal. Ani talíř. Ani zapomenutá anténa. Což Fotr pravděpodobně považoval za určité zklamání. Ale ten pocit stál za to. Protože najednou nestojíte před exponátem v muzeu. Stojíte v krajině, kde se celý příběh skutečně odehrál. A můžete si sami představovat, co tu Mac Brazel tehdy vlastně našel. Kus tajného vojenského zařízení? Nebo něco úplně jiného?

My jsme samozřejmě přijeli pozdě skoro o osmdesát let, takže případ už jsme nevyřešili. Ale zkusili jsme to.

Na Roswellu nás bavilo hlavně to, že funguje pro oba tábory. Jestli jste skeptik, můžete si celý příběh projít jako perfektní ukázku toho, jak vzniká moderní legenda. Máte původní vojenské prohlášení o „létajícím disku“, rychlou změnu vysvětlení, tajný vojenský projekt, studenou válku, pozdější svědectví, rozpory, knihy, televizní pořady a desítky let spekulací. Jestli UFO milujete, máte před sebou jeden z největších případů v dějinách ufologie. A jestli jste Fotr, nepotřebujete si vybírat. Prostě věříte té zajímavější variantě.

Právě proto jsou tři dny v Roswellu překvapivě snadné zaplnit. Jednou jdete po stopách skutečného incidentu, za hodinu se fotíte s plastovým mimozemšťanem a večer zase googlujete, proč vlastně armáda nejdřív napsala „flying disc“. Je to zvláštní směs historie, konspirací, amerického marketingu a naprosté recese. A funguje dokonale.

Možná by se dalo říct, že Roswell žije téměř osmdesát let z něčeho, u čeho dodnes nikdo nepředložil přesvědčivý důkaz, že šlo o mimozemskou loď. Jenže to by bylo příliš jednoduché. Roswell totiž ve skutečnosti nežije jen z otázky, zda tu spadlo UFO. Žije z toho, že tu otázku dodnes neumíme úplně zabít. Oficiální vysvětlení existuje. Americké letectvo případ spojilo s Project Mogul a z hlediska dostupných důkazů je to zásadní vysvětlení celé události. Přesto se legendě nepodařilo zmizet. Naopak. S každou další generací dostala nové knihy, nové dokumenty, další svědectví a nové fanoušky.  A Roswell pochopil jednu věc dokonale. Když nemáte definitivní odpověď, můžete z otázky udělat atrakci.

Po třech dnech jsme odjížděli bez jediného živého mimozemšťana v kufru. Fotr prošel muzeum, prohlédl všechno, co šlo, vyfotil se u mimozemšťanů, navštívil místa spojená s incidentem a dostal se až do krajiny, kde byly v roce 1947 nalezeny ony slavné trosky. Důkaz o existenci mimozemského života jsme nezískali. Což ale vůbec nevadilo. Roswell totiž není zajímavý jen tehdy, když UFO opravdu spadlo. Je zajímavý už tím, co následovalo potom.

Jedna tisková zpráva americké armády. Jedna rychlá oprava. Jedna hromada podivných trosek. Tajný vojenský projekt. Desítky svědků a údajných svědků. Osmdesát let teorií. Muzea, knihy, filmy, dokumenty, miliony návštěvníků a malé město v Novém Mexiku, jehož jméno dnes zná skoro každý, kdo se někdy podíval na oblohu a řekl si: jsme tam opravdu sami?

A jestli je nějaké místo na světě, kde na tuhle otázku chcete hledat odpověď, pak je to právě Roswell. My jsme ji nenašli. Fotr ale hledání rozhodně nevzdává. Protože z Roswellu jsme pokračovali dál. Směrem k Area 51.

Zdroj: autorský text