Benzínky, které přežily vlastní smrt. Na Route 66 jsme objevili místa, kde se zastavil čas

Nejsou to jen staré čerpací stanice. Jsou to malé památníky zlaté éry amerického cestování. Některé stojí na Route 66 už od roku 1926, jiné dodnes fungují a další se proměnily v muzea, která připomínají dobu, kdy byla nejslavnější silnice světa plná aut, cestovatelů a velkých snů.

Když jsme vyráželi natáčet 12. řadu Fotra na tripu po legendární Route 66, těšili jsme se na ikonické motely, obří neony, slavné restaurace i známé atrakce, které zná téměř každý fanoušek Ameriky. Už po prvních dnech nám ale došlo, že jedním z největších symbolů této silnice jsou vlastně obyčejné čerpací stanice. Nebo možná není správné říkat obyčejné. Každá z nich totiž vypráví svůj vlastní příběh a dohromady skládají mozaiku doby, kdy bylo cestování autem úplně jiné než dnes.

Dnes většina z nás zastaví na benzínce jen proto, aby natankovala, koupila si kávu a za pár minut pokračovala dál. Ve zlatých časech Route 66 ale čerpací stanice představovaly mnohem víc. Byly místem odpočinku, setkávání i zdrojem informací. Řidiči se zde dozvídali, jaký je stav silnic, kde se dobře najíst nebo ve kterém motelu je ještě volný pokoj. Obsluha často nejen natankovala palivo, ale také zkontrolovala olej, dolila vodu do chladiče, změřila tlak v pneumatikách a umyla čelní sklo. Cesta po Americe tehdy měla úplně jiné tempo a právě benzínky byly její přirozenou součástí.

Jedním z míst, která nás zaujala nejvíc, byla historická čerpací stanice Shell v městečku Mount Olive ve státě Illinois. Na první pohled působí nenápadně, ale její význam je obrovský. Byla totiž postavena v roce 1926, tedy ve stejném roce, kdy byla oficiálně otevřena samotná Route 66. Dá se říct, že obě začaly psát svůj příběh společně.

Dnes už se tu samozřejmě netankuje, ale díky pečlivé rekonstrukci si člověk snadno představí, jak to zde vypadalo téměř před sto lety. Malé stojany, jednoduchá budova a minimum prostoru kolem nich připomínají dobu, kdy byla auta mnohem menší a cestování podstatně pomalejší. Když vedle této historické pumpy zaparkuje dnešní obří pick-up nebo SUV, člověk si teprve uvědomí, jak dramaticky se automobilový svět za jedno století změnil.

S rostoucím počtem automobilů začala ve Spojených státech také obrovská konkurence mezi ropnými společnostmi. Route 66 byla nejdůležitější dopravní tepnou vedoucí na západ, a proto chtěl mít na této silnici svou čerpací stanici téměř každý. Vedle sebe tak stávaly značky Shell, Sinclair, Texaco, Phillips 66, Conoco, Gulf, Standard Oil nebo Mobilgas. Každá z nich se snažila přilákat řidiče výraznější architekturou, barevnějším logem nebo větším neonovým nápisem.

Právě tehdy vznikly reklamní symboly, které zná Amerika dodnes. Žlutá mušle společnosti Shell nebo zelený dinosaurus Sinclair se staly ikonami amerických silnic a pořád patří mezi nejfotografovanější motivy na Route 66. Když jsme během naší cesty narazili na historickou stanici Sinclair s typickým dinosaurem, bylo jasné, proč se u ní zastavují turisté z celého světa. Je to přesně ten typ místa, které člověk zná z amerických filmů, jen málokdo si ale uvědomuje, že jeho historie sahá téměř sto let zpátky.

Stejně jako samotná Route 66 ale ani většinu čerpacích stanic nečekal šťastný konec. V padesátých a šedesátých letech začaly vznikat nové mezistátní dálnice, které umožňovaly rychlejší cestování a vedly mimo centra měst. Řidiči přestali projíždět původní trasou Route 66 a tisíce podniků ze dne na den přišly o zákazníky.

Mnoho benzínek muselo zavřít, některé budovy byly zbourány a jiné zůstaly stát opuštěné podél silnice jako připomínka časů, kdy tudy denně projížděly tisíce automobilů. Právě tyto opuštěné stanice mají dnes zvláštní atmosféru. Oprýskaná fasáda, rezavé stojany a vybledlé reklamní cedule působí skoro jako kulisy z filmu, přesto jde o skutečná místa, kde se odehrával běžný život milionů cestovatelů.

Naštěstí se našli lidé, kteří pochopili, že staré čerpací stanice nejsou jen chátrající budovy, ale důležitá součást americké historie. Mnohé z nich odkoupili, pečlivě zrekonstruovali a proměnili v malá muzea nebo návštěvnická centra. Díky tomu si dnes mohou turisté prohlédnout původní stojany, dobové fotografie, reklamní cedule nebo vybavení dílen a na chvíli se vrátit do doby, kdy byla Route 66 symbolem svobody a dobrodružství.

Během našeho putování jsme navštívili několik funkčních i dávno uzavřených čerpacích stanic a každá z nich měla úplně jinou atmosféru. Některé zářily novými barvami, jako by právě otevřely, jiné pomalu zarůstaly trávou a přírodou. Přesto měly jedno společné – bylo z nich cítit, že tudy kdysi proudil život a že právě zde začínaly tisíce příběhů lidí, kteří se vydali hledat lepší budoucnost na americký západ.

Když se dnes po Route 66 projíždíte, snadno pochopíte, proč jsou staré čerpací stanice jedním z jejích největších symbolů. Nejsou to jen technické stavby, ale připomínka doby, kdy cesta byla stejně důležitá jako samotný cíl. Každá z nich představuje malý střípek historie, který pomáhá pochopit, proč si nejslavnější silnice světa získala srdce milionů lidí.

A právě proto jsme u nich během natáčení zastavovali tak často. Některé z nejkrásnějších příběhů Route 66 totiž nezačínají u slavných památek, ale u obyčejného stojanu na benzín.

Zdroj: autorský text