Fotrovic Vánoce: Zbavte se strachu z porušení tradic. Vánoce mimo domov jsou pecka!

Když si člověk spočítá všechny náklady a nervy spojené s předvánočním shonem, věřte mi, že mnohem levnější a pro vaše zdraví prospěšnější je strávit Vánoce mimo domov.

Zpočátku jsme začali opatrně a na dostřel od místa bydliště. Volba padla na slovenské a české hory. Jmenovitě Tatry a Krkonoše. Prvotní strach, co tomu řekou děti (vlastně dítě, protože tehdy byla na světě jen Josefínka), byly naprosto plané. Brzy přijdete na to, že Vánoce nejsou o velikosti stromečku a počtu balíčků pod ním, ale o pohodě a času, který prožijete společně v lásce, klidu a rozjímání. A to všechno určitě snáz přijde, když nemusíte mýt nádobí, starat se o snídaně a večeře, o nekonečný úklid domácnosti, protože to všechno za vás vyřeší hotel. Včetně vánočních zvyků, stromečku, koled a tradičních jídel.

Návštěvy příbuzných jsme nechávali až po Novém roce, kdy i z nich spadl stres a vánoční atmosféra nabrala klidnějších odstínů. Později se i oni naučili jezdit za námi na sváteční oběd do hor a prožít si svátky tak trochu jinak.

Pak nám ale ono „na dostřel“ začalo být málo. Vánoční svátky jsme strávili třeba v malebném Krakově. A pak padlo, za éry roušek a covidu, rozhodnutí, že pojedeme přes Vánoce lyžovat do Turecka. Šílené, ale naprosto dokonalé. I sem, do ryze muslimské země, světe, div se, přinesl Ježíšek stromeček a zařídil vánoční večeři. I sem dokázal správně natrasovat vánoční dárky. Bylo to tehdy ve městě Kaiseri pod skoro 4000 metrů vysokou sopkou Ercias, kde se malá Leontýnka naučila pod dozorem tureckého instruktora lyžovat. Hotel se 70metrovým apartmá stál i se snídaní pro 4 lidi 2000 korun, luxusní večeře pro všechny asi 700 a jedna jízda na sjezdovce 12 korun. Tehdy jsme pravděpodobně dali navěky sbohem našim i slovenským velehorám.

Pokud jde o nejpohádkovější Vánoce, plné sněhu a mrazu, jako z obrázků od Josefa Lady, pak na první místo musíme zařadit Finsko. Vánoce v malém městečku Luosto, v klasické dřevěné chatě s vánočním lyžováním, které bylo do 11:00 a pak od 13:00 noční, kvůli absenci slunce, byly prostě dokonalé. Před tím jsme ještě stihli navštívit rodné město Santa Klause jménem Rovaniemi, kde člověk překročí Polární kruh a Santa má v podzemí své království v bývalém protiatomovém bunkru. 

Dětem svítily oči, mrazem se lepily nosní dírky, měly omrzlý uši, brodily se po pás sněhovým prašanem, spaly do desíti, protože byla tma jak v pytli. Co k tomu dodat, než že v Praze bylo jako obvykle bláto a sníh zůstal už jen na těch obrázcích s kocourem Mikešem z Hrusic.

A pak další změna. Zimní cesta po středomořských ostrovech narýsovala naše další Vánoce na francouzském ostrově Korsika. Den před Štědrým dnem jsme chodili v tričku a koupali se. Pak se sice lehce ochladilo, ale i tak - procházka po prázdné pláži před štědrovečerní večeří měla své kouzlo. A že byl stromeček jen ze zeleného lesklého papíru nalepený na balkonových dveřích? Věřte, že koledy a české pohádky na internetu mu dodaly takovou vážnost a důstojnost, jakou měl ten největší vánoční strom na leckterém českém a moravském náměstí. 

Jak už bylo psáno, Vánoce nejsou balíčky a okázalé zvyky. Vánoce jsou někde uvnitř vás a když je vynesete ze svého nitra ven, vaše děti je prožijí ve štěstí a lásce, protože domov není ani trvalá adresa nebo panelák a dům, domov jste pro své děti vy, a proto ho můžete vytvořit kdekoliv chcete.