Hledali jsme nejvyšší rozhlednu v ČR a našli ji na nečekaném místě. Vstup je navíc zdarma

Časem se to určitě změní, ale pokud dnes budete chtít vyrazit na nejvyšší rozhlednu v ČR, ve smyslu nejvyššího místa, ze kterého se dá dívat do okolí, musíte se vypravit na sever Čech. A nesmíte hledat kopce nebo snad hory, je potřeba zajet do uhelné elektrárny v Ledvicích u Bíliny. 

Tohle místo je zajímavé hned z několika důvodů. Budova, na které ona „nejvyšší rozhledna u nás“ je, je zároveň nejvyšší průmyslovou budovou v ČR. Ve svých útrobách skrývá šestý blok elektrárny v Ledvicích, díky kterému je tato elektrárna někdy označována jako ta nejmodernější ve střední Evropě. Světe, div se, i tenhle nový blok je bezmála 140 m dlouhý kotel spalující uhlí. Do plného provozu byl uveden teprve v roce 2019. 

Stejně jako v jiných elektrárnách, i uhelná elektrárna v Ledvicích může posloužit jako takový pěkný turistický cíl ve chvílích, kdy už vás klasické památky a přírodní krásy země české přestanou bavit. Vstup je zdarma, jen je potřeba se na konkrétní termín prohlídky předem registrovat. 

Ledvice leží hned vedle Bíliny a je to místo, kde rozhodně nemusíte čekat přetlak turistů, ačkoliv příroda kolem je velmi pěkná. Já jsem sem přijel z Krušných hor přes Most a už klikatící se silnice číslo 13 vedoucí pod kopcem Bořeň je moc hezká. Ale při bližším pohledu jsou tady pořád patrné stopy hnědouhelné minulosti, ačkoliv všechno se tu za poslední desítky let hodně zlepšilo. Mimochodem, i Bílina má pěkná místa, však je to lázeňské město, ale o tom třeba jindy. 

Když projedete Bílinu, elektrárnu Ledvice nepřehlédnete. Fakticky je viditelná z celého širokého okolí díky obrovskému oblaku kouře stoupajícímu z chladicí věže podobné těm temelínským. Doby, kdy zdejší komíny produkovaly takové množství „bordelu“, že z toho uschly celé okolní lesy a kolem elektrárny se nedalo dýchat, jsou naštěstí pryč. Kouř je stejně jako v Temelíně z větší části pára, ačkoliv tady je do věže přiveden i výfuk z ono moderního uhelného kotle. 

Právě ten tvoří druhou a poměrně novou dominantu. Vysoká šedá krabice je také viditelná z dalekého okolí. Je to budova šestého bloku, která v sobě ukrývá závěsný kotel. Právě na této budově je ona aktuálně nejvyšší rozhledna u nás a právě této budovy se především týká prohlídka areálu, pokud se na ni vypravíte. 

Prohlídka, stejně jaké jiné aktivity pro veřejnost (třeba běh po schodech až nahoru na vyhlídkovou plošinu), začíná v informačním centru. I to je nové, má několik pater, je zde kinosál a obvyklé informace týkající se areálu elektrárny, výroby elektrické energie a na své si tu přijdou také děti. Tady si také necháte své batohy a tašky, abyste do areálu nenosili žádné věci navíc. Nafasujete tu vesty, helmy a vzhůru na prohlídku. Jen pozor, areál je rozlehlý a prohlídka zabere klidně přes dvě hodiny. Většina probíhá venku, takže se v zimě hodí dobré oblečení. 

Prohlídka elektrárny v Ledvicích začíná ještě malou vycházkou před areál k záchytným nádržím. Ty slouží kromě jiné právě k tomu, aby v případě nějaké havárie bylo vodu kde zachytit a všechno rovnou neodteklo do řeky Bílina. O tom, že je s vodou vše v pořádku, svědčí přítomnost ryb, které v nádrži jsou. Ty slouží jako takový živý indikátor kvality. 

Zajímavostí těchto nádrží jsou i čtyři malé turbínky, které jsou umístěny pod přepadem z nádrží. Ročně vyrobí 3,7 MW elektrické energie. Od nádrží je také pěkný pohled na areál, takže vám průvodce/průvodkyně patrně připomene historii. 

Elektrárna v Ledvicích funguje od 60. let minulého století a původně tu byla jen stará žlutá budova, kde bylo pět výrobních bloků. Jeden z nich měl výkon 200 MW a byl tím nejvýkonnějším v celém Československu. Jenže tomu odpovídala i značná produkce emisí, takže byla takhle „dvoustovka“ v 90. letech odstavena jako první. Dnes už zde funguje pouze jeden původní blok, a sice blok číslo 4. Ostatní byly buď demontovány, nebo se aktuálně rozebírají. Hlavním zdrojem je nový blok umístěný v nové šedé budově, který dostal číslo 6. 

Jde o závěsný kotel, který je skutečně pověšen v té obří budově. Visí na čtyřech pilířích. Jeho výkon je 660 MW. Podobné závěsné kotle se mimochodem používají běžně také v Německu. Tenhle nový blok byl dokončen v roce 2017 a jak už bylo řečeno, do plného provozu byl spuštěn v roce 2019. Tolik stručná historie. 

Po úvodní prohlídce nádrží a exkurzi do historie prohlídka pokračuje průchodem přes vrátnici a procházkou po vnitřním areálu.

Při procházce po areálu člověk uvidí věci běžné pro každou elektrárnu, jako třeba transformátory. Protože je tohle uhelná elektrárna, tak na budovu kotle navazuje spousta dopravníků. Ty sem dopravují uhlí z dolu Bílina. V rámci areálu je také poměrně rozsáhlý terminál, kde se uhlí překládá na železnici a vozí se i jinam. 

Až když se dostanete do těsné blízkosti budovy, naplno si uvědomíte, jak je celá tahle věc obrovská. Délka 135 m je fakt dost, tím spíš, že je kotel orientovaný na výšku. Kotelna je pak nakonec jednou ze dvou hlavních atrakcí. Když totiž projdete vcelku standardními dveřmi a vstoupíte do prostoru, kde se kotel fyzicky nachází, budete zírat na tu změť různých kovových profilů, plechů a trubek, přes které na „strop“ budovy samozřejmě nedohlédnete. 

Co přesně z toho všeho je kotel, to není na první pohled poznat, ale průvodce vám to řekne. Nečekejte nic světoborného, na první pohled je to velká stříbrná krabice, do které vedou různé hranaté trubky. Samotné uhlí se do kotle fouká ve formě prachu, na který ho namelou mlýny a do kotle tento prach fouká osm ventilátorů. Zajímavé je, že se celá ta věc dokáže roztáhnout až o půl metru, takže najíždění kotle trvá 25 hodin a musí se dělat postupně, aby kotel nepopraskal. 

Z kotelny návštěvníci zamíří rovnou do výtahu, který je vyveze do posledního patra budovy. Tedy do míst, kde kotel končí. Opět na vás čeká změť kovových profilů trochu špinavých od sazí. Je to hodně industriální záležitost. Z posledního patra pak následuje výšlap po několika málo schodech do místa, které je doslova vrcholem prohlídky. Na vyhlídkovou plošinu. 

Na vrcholu budovy je prosklená místnost, takže kdo chce, může se kochat z bezpečí a z vyhřátého prostoru. Zážitek je to ale samozřejmě poloviční. Kolem této místnosti je ochoz, ze kterého je vidět široko daleko. Bohužel během mé návštěvy nebylo počasí ideální a kolem bylo dost mraků. Výhled to byl i tak zajímavý. 

Dobře vidět jsou hory, ale z mraků vystupovalo i UFO, které trůní od dob komunismu nad Teplicemi. Je to vodojem se zajímavým tvarem a zajímavým příběhem. Z vyhlídky mohou být údajně vidět i oranžoví kapři v těch záchytných nádržích, kde prohlídka začínala a případně se můžete bavit tím, jestli najdete na velkém parkovišti auto, kterým jste přijeli. V mém případě to bylo snadné, protože elektrický Torres EVX obsadil jedinou DC nabíječku, kterou tu mají. Kolega s elektrickým Volvem už trochu zklamaně musel vzít za vděk druhou pomalejší AC nabíječku. 

Z vyhlídky je ale také dobře vidět, že bezprostřední okolí je pořád hodně průmyslové a není zas až tak hezké, nicméně za návštěvu tahle „rozhledna“ určitě stojí. Je to fakt výška. Mám navíc dobrou zprávu. Protože stojíte na velké budově, nechodíte po nějakém kovovém průhledném roštu a hlavně se tahle rozhledna nehýbe. I slabší povahy se tak nemusí bát. Zas až tak velký adrenalin to není. Kdo by chtěl nahoru vyjít po svých, ten musí zdolat 773 schodů. V rámci prohlídky se ale standardně jezdí výtahem. 

Když se vrátíte na pevnou zem, prohlídka pokračuje dále po areálu, ale přímo do nějaké další budovy se už nepodíváte. Zajímavá by určitě byla i ta původní, nicméně to už je minulost, na kterou by všichni nejradši asi zapomněli. Tam vás průvodce nezavede. 

Hodně zajímavá je zadní strana nového bloku číslo 6. Ta totiž běžně není úplně dobře vidět a docela názorně ukazuje, že jsme se v péči o ovzduší posunuli poměrně významně vpřed. Z budovy kotle totiž vedou obrovské hranaté trubky do další menší budovy. Trochu to připomíná rozvětvené sací nebo výfukové potrubí u motoru z auta, akorát co do velikosti asi tak krát 100. Tohle potrubí se větví na čtyři části a za každou následují všemožné filtry. Celá ta budova má čistit plyny, které odchází z kotle, aby následně zase jiná obří trubka skončila v chladicí věži, odkud to vše maskované bílou párou odchází pryč. 

Samotná chladicí věž je také pěkná atrakce. V zimě pouze dávejte pozor, protože stříkající voda kolem namrzne. Tím už ale prohlídka pomalu končí. Následuje návrat na vrátnici a do infocentra, které můžete prohlížet dle libosti a kde se po zimní procházce areálem rádi ohřejete. Za symbolický poplatek vám tu udělají i kávu na zahřátí. 

Já jsem si vyzvedl ze skřínky batoh, vrátil vestu s helmou a skočil do nabitého Torrese, abych se vrátil zpět do Prahy. Jednu zastávku jsem ale přece jen ještě udělal. 

Při prohlídce elektrárny mne totiž zaujalo právě to UFO, které vykukovalo skrz porost kdesi v dáli. Fakticky jde o vodojem. Přesně řečeno je to tzv. věžový vodojem. Podle toho, co nám říkala průvodkyně v Ledvicích, byla tohle první stavba nad Teplicemi, na kterou pak měla navázat výstavba velkého sídliště. Jenže pak přišla revoluce a bylo po sídlišti. Z původního projektu zbyl jen tento vodojem, který sice nikdy nesloužil coby zásobárna vody, ale pořád je udržovaný ve stavu, že by ho v případě potřeby bylo možné použít. 

Pokud pojedete okolo, třeba právě do Ledvic, nebo kamkoliv jinam, je to zajížďka na pár minut. Plány tady byly evidentně velké, protože se k vodojemu dostanete ulicí (ano, jmenuje se samozřejmě K vodojemu), která svou šířkou připomíná spíše dálnici. Dojet se dá skoro až k této stavbě, takže vás procházka moc dlouho nezdrží. Samotný vodojem má dvě nádrže a celkovou výšku 50 m. Objem je udáván na šest tisíc kubíků a dodnes je to největší věžový vodojem u nás. 

Stavba je to ale zajímavá, to se musí nechat. Je to taková industriální připomínka celého zdejšího industriálního okolí. A stejně jako v případě elektrárny v Ledvicích je to atrakce přesně pro ty chvíle, když chcete objevovat něco jiného. 

Zdroj: autorský text