Reklama
Atrakce

Černobyl znamenal konec. Z jaderné elektrárny se stala už jen mizející atrakce pro dobrodruhy

Italská jaderná elektrárna Trino je už 35 let odstavená. Ano, i v jaderném sektoru působil Fiat.
Zdroj: Lukáš Dittrich, Fotrnatripu.tv

Místa popsaná v článku

  • Chcete výlet absolutně mimo hlavní proud turistů mířících do Itálie? Městečko Trino a jeho okolí bude ideální volbou.
  • Nedaleko Trina je jedna z vyřazených italských jaderných elektráren.
  • Dovnitř se samozřejmě běžně nedostanete, ale i blízké okolí je zajímavé.
  • Kromě elektrárny tu najdete také historickou cementárnu, která ale stále funguje. Pěkné jsou i zbytky lanovky vedoucí do cementárny. 
  • Město Trino působí dost opuštěně, stejně jako celé jeho okolí.

Pod pojmem „Itálie“ si většina představí moře, pláže, krásné hory, lyžovačku a památkami přecpaná historická centra měst. Jenže Itálie je velká země a stejně jako všude jinde i tady najdete místa, který leží stranou jakéhokoliv zájmu turistů a někdy se zdá, že i Italů samotných. Trino během mojí návštěvy vypadalo, že je to přesně takový případ. 

Tohle městečko najdete u řeky Pád asi hodinu jízdy na východ z Turína. Kolem Trina je spousta zajímavých vil a jiných památek, ale nás sem přivedlo něco trochu jiného. Přímo na břehu řeky a v těsném sousedství města stojí jaderná elektrárna Enrico Fermi. Pokud hledáte nevšední výlet s nádechem dobrodružství, tohle by mohl být ideální tip. 

Kdo to byl Enrico Fermi?

Jméno této jaderné elektrárny odkazuje na italského fyzika Enrica Fermi, který se narodil v Římě a tam také studoval. Postupně se začal čím dál více zaměřovat na atomové jádro. Ve třicátých letech se mu při experimentech podařilo rozštěpit jádro uranu, i když se zprvu mluvilo o tom, že výsledkem tohoto experimentu byl zcela nový prvek. Nástup fašismu v Itálii donutil Enrica Fermi odjet do Spojených států. Po začátku druhé světové války se nejprve zabýval vývojem uranového reaktoru, později pracoval v Los Alamos, kde vznikala první jaderná bomba. Zemřel v roce 1954 v Chicagu. 

Pozůstatek dramatického rozmachu

Jaderná elektrárna u města Trino byla postavena začátkem šedesátých let. Výroba elektřiny zde byla zahájena v roce 1964, jako zdroj zde sloužil jeden tlakovodní reaktor. Elektrárna Enrico Fermi byla výsledkem iniciativy kolem jaderné energie, kde se kromě jiných nedlouho po konci druhé světové války angažovala také automobilka Fiat coby jeden z vůbec prvních privátních subjektů v Evropě, které se této technologii věnovaly.

Pro Fiat bylo jádro moderním zdrojem elektrické energie budoucnosti, protože rychle se rozvíjející průmysl v Turíně měl čím dál větší spotřebu. Italská automobilka ale počítala s jaderným reaktorem i v jiných odvětvích, jako například pro pohon lodí. Trino samotné je ovšem dílem společnosti Edison a byla to první jaderná elektrárna v Itálii, nicméně Fiat má na italských jaderných elektrárnách nepřímé zásluhy v podobě podpory výzkumu. 

Kromě této jaderné elektrárny pak přímo za přispění společnosti Fiat vzniklo asi třicet kilometrů od Trina také výzkumné centrum Saluggia s malým experimentálním jaderným reaktorem. O jádru se v kontextu Itálie mluví v minulém čase proto, že tato technologie je zde již několik desítek let minulostí. Podle toho, co jsem se dočetl různě po internetu, nadšení z jádra v Itálii postupně sláblo a i Fiat nakonec své ambiciózní plány v tomto směru přehodnotil, definitivní stopku pak vystavila katastrofa v Černobylu z roku 1986. Rok na to v Itálii proběhlo referendum a z něj vzešlo rozhodnutí zastavit provoz všech jaderných elektráren. Ta u města Trino byla uzavřena v roce 1990. 

Elektrárna začala být postupně likvidována. O tom, že to celé jde hodně pomalu, svědčí pohled na areál. Více než třicet let po ukončení provozu zde pořád stojí většina budov. Zbourány už sice byly malé chladicí věže nebo budova, kde byly uloženy dieselové záložní generátory, ale většina areálu pořád stojí. Důvodem je kromě jiného také to, že tu je pořád uložený jaderný odpad. Z dostupných zdrojů se zdá, že i v Itálii řeší to stejné, co u nás. Tedy vznik úložiště, kde bude odpad uložen trvale. Tzv. národní úložiště ale nikdo nikde nechce. 

Právě kvůli jadernému odpadu a také kvůli probíhajícím pracím na likvidaci elektrárny je celý areál pořád uzavřen. Čas od času proběhne den otevřených dveří, ale v době téhle cesty do Turína nám lidé ze společnosti Sogin, která má likvidaci elektráren na starost, odpověděli, že nás do areálu vzít nemohou. Projít se po okolí ovšem možné je a nadšencům do techniky se to bude líbit. Místo má zvláštní atmosféru. 

Kudy k elektrárně?

Pokud sem přijedete mimo den otevřených dveří, tak se do areálu nedostanete. Do blízkosti elektrárny lze ale dojít ze dvou směrů. Jednou možností je západní cesta. Jde o zarostlou malou silnici lemovanou roštím a u hlavní silnice vedoucí do města Palazzolo Vercellese také spoustu komunálního „bordelu“.

Chvíli to vypadá, že jdete džunglí, ale po chvilce dojdete k závoře, kterou lze v pohodě obejít. U závory ovšem uvidíte také ceduli „proprieta privata“, takže pokračování dále je trochu punk.

Všichni ale víme, jak to s podobnými cedulemi a zákazy v Itálii chodí, celé to tady vypadá hodně zchátrale a elektrárna už dávno není aktivní, takže jsem nakonec také šel dál. Následně minete vyschlý kanál vedoucí kolem elektrárny přes místní pole a pak další velký kanál, kterým už voda teče přímo do areálu elektrárny.

Postupně se dá dojít až k řece téměř pod efektní vodojem elektrárny. Tedy pokud to vodojem skutečně je. V době téhle návštěvy tu nebyl absolutně vůbec nikdo. Kolem elektrárny jsem se motal skoro celý den a za tu dobu se tady objevil slovy JEDEN člověk, který si šel do polí kolem „centrale nucleare“ zaběhat. 

Další články

Cestovatelský speciál Fiat trip, 125. výročí

Jadernou elektrárnu a další místa popsaná v článku jsme navštívili v rámci cesty, kterou jsme podnikli u příležitosti 125. výročí automobilky Fiat. Během ní jsme okoukli také další místa spojená s Fiatem, jako například Palazzo Bricherasio, kde byl vznik automobilky podepsán. Na cestu jsme si vzali nový Fiat Dobló Panorama. Tlačítko „další články“ vás nasměruje na stránku, kde se postupně objeví další články zařazené do tohoto cestovatelského speciálu.

Další články

Druhá možnost, jak se přiblížit k elektrárně, je z východní strany. Na téhle cestě žádné zákazy nenajdete (kromě zákazu vjezdu pro auta) a k elektrárně se také dostanete blízko. Z hlavní silnice vedoucí kolem elektrárny musíte odbočit v místě, kde je nepřehlédnutelný betonový oblouk. Ten je sám o sobě zajímavou věcí. Jde o pozůstatek lanovky, pomocí které se vozil materiál ze zdejší cementárny Buzzi Unicem. V ose vedoucí k řece pak na tento oblouk navazuje několik historických železobetonových sloupů. I ty byly součástí této lanovky. 

Když zde odbočíte do polí, autem můžete dojet až na val lemující řeku. Můžete se také přímo projít ve vyschlém kanálu mezi poli a po valu lze dojít až k vyústění vodního kanálu z elektrárny zpět do řeky Pád. Tohle je zajímavá procházka, protože místní porost, zejména pod úrovní valu, připomíná džungli. Na stromech visí všemožné suché roští dokazující, že hladina řeky se umí hodně zvednout. 

Tady v těchto místech jsem se na chvíli utábořil, abych si tu uvařil v autě oběd s výhledem na elektrárnu. Romantika to úplně nebyla, ale klid tu byl téměř dokonalý. 

Divoký svět za řekou

Když si budete chtít prohlédnout elektrárnu v celé její „kráse“, asi nejlepší je nakonec pohled z mostu přes Pád na silnici SP7. Já jsem se ještě zkoušel najít místo na druhé straně řeky naproti elektrárně. Původně tu mimochodem byl jez, ale ten byl odstraněn v roce 2005. Na mapě se zdá, že je tu louka s cestou k řece, ale realitou je plocha osázená mladými stromky a u řeky husté roští, takže jsem nakonec moc nepochodil. Místo na fotku jsem ovšem přece jen našel. 

Nicméně protože jsem tu byl sám, všude byl absolutní klid a tu a tam se zde objevila cedule o tom, že se nemají střílet divoká prasata, tak jsem se tady raději moc nezdržoval. To poslední, co bych chtěl, by bylo vyrušit nějakou italskou bachyni. 

Celkově je ale okolí elektrárny fakt zajímavé. Má jistý nádech apokalypsy, protože tu všechno vypadá opuštěně. Vedle elektrárny je nějaký rozpadlý sklad, další zavřený průmyslový areál je opodál a nedaleko je dnes volně přístupný areál fabriky společnosti Avionic Systems, která se dříve zabývala kovoobráběním. Mimochodem, v roce 2015 tu měli veselo, protože právě v tomto areálu se utábořilo pět stovek mladých lidí, což vyvolalo zásah karabiniérů i hasičů, protože v halách si lidé zapálili několik ohňů. A pak že to tady nežije!

Naprosto parádní pak je i původní budova zdejší cementárny. I tahle společnost má bohatou historii a když odbočíte u oblouku bývalé lanovky mezi areály směrem k železnici, najdete tu několik informačních tabulích připomínajících minulost. Nakonec mi to nedalo a zajel jsem do dvora historické části areálu. Výměnou za pár plechovek plzní jsem se se svou bídnou italštinou domohl povolení k focení auta v těchto industriálních kulisách, ale pánové chtěli fotky před vydáním nejprve vidět a vizitku, kterou mi dali, jsem samozřejmě po cestě v tom nepořádku v autě někde vytratil. Takže vám snímky ukázat nemohu. Ale i zvenku vypadá budova zajímavě.

Jinak navzdory viditelným dírám ve střeše je i tahle část areálu pořád funkční a pořád se tu cement vyrábí, což jsem teda nečekal.

Příběh betonového oblouku

Tuhle věc nepřehlédnete. Zvláštní betonový oblouk nad hlavní silnicí je pozůstatek lanovky, která vedla ze zdejší cementárny Buzzi Unicem směrem k řece. Lanovka je z doby, kdy tu ještě žádná elektrárna nestála a sloužila pro přepravu materiálu vytěženého z lomu Brusaschetto, který byl v kopcích za řekou. Dlouhá byla zhruba dva kilometry. Jasně rozpoznatelnými pozůstatky jsou specifické železobetonové sloupy navazující v ose směrem k řece na oblouk nad silnicí. Oblouk samotný pak měl chránit auta projíždějící pod lanovkou před padajícím materiálem. Lanovka fungovala do přelomu roku 1949 a 1950 a zhruba osm let poté byla rozmontována také stanice, kde probíhala vykládka. 

Zajímá vás elektrárna? Za deset let tu nebude

Když jsem hledal informace o elektrárně Trino a téhle lokalitě, kromě jiného jsem se také třeba dočetl, že v dobách největšího rozmachu tu absolutně nebylo možné najít volnou pracovní sílu. Spousta lidí pracovala v elektrárně a počet pracovníků se v dobách plánovaných odstávek kvůli údržbě a výměně paliva zhruba ztrojnásobil na více než dva tisíce lidí. Navíc tu průmysl evidentně doslova kvetl, protože kolem Trina je vidět spousta různých areálů a je tu také ona cementárna, která je fakt obří. 

Jenže tyhle časy jsou evidentně pryč. Trino samotné bylo během mé podzimní návštěvy úplně prázdné. Těžko říci, jak moc se tu zvedne provoz v létě, ale nezdá se, že by tu turismus moc kvetl. Městečko nevypadá moc romanticky a rozpadající průmyslové areály táhnou také jen úzkou skupinu lidí. Nicméně v kopcích nad řekou je spousta pěkných vil a řada z nich se dá pronajmout. Většina vypadá na takové to ubytování kdesi uprostřed ničeho, kam se zašijete a budete tam mít pohádkový klid. 

Jestli vás z nějakého důvodu lákají všemožné technické památky a zejména ty, které se točí kolem jádra, tak byste s návštěvou jaderné elektrárny Enrico Fermi otálet úplně neměli. Sogin má stanovený plán, podle kterého v roce 2031 má být areál ve stavu „brownfield“. To znamená, že všechny jaderné věci budou vyřešené a budou tu už jen neškodné budovy. Během následujících pěti let pak má být zlikvidováno úplně všechno a místo elektrárny zde najdete už jen zelenou louku. 

Ale uvidíme, jaká bude realita. Moje zkušenost je taková, že dodržování termínů Italům příliš nejde i v daleko menších rozměrech než je likvidace jaderné elektrárny. 

Fiat vs. jádro: I zde se koncern angažoval

Spojení automobilky Fiat s jaderným sektorem je málo známou kapitolou neuvěřitelně bohaté historie automobilky trvající dnes už více než 125 let. Nicméně italský koncern se věnoval opravdu ledasčemu a jeho pozornosti neuniklo ani jádro. V těchto aktivitách započal hned po skončení války. V roce 1946 byla založena instituce CISE (Centro Italiano Studi ed Esperienze), která se zabývala výzkumem jádra. Financována byla řadou soukromých subjektů. V první řadě šlo o Edison, Cogne Steel Company a právě Fiat. Později se přidaly další, jako třeba Pirelli. Generálním ředitelem CISE byl jmenován Antonio Cavinato, který pracoval pro Fiat. 

Italská automobilka také po válce financovala a podporovala všemožné aktivity, které vedly ke zkoumání jádra a také k výchově nových vědců a fyziků. Přímo se také snažila navázat spolupráci se Spojenými státy v rámci programu Atoms for Peace, což nakonec vedlo ke spolupráci se společností Westinghouse. Podle odborných článků dostupných na internetu se zdá, že v tomto bodě si Fiat konkuroval s Itálii, protože o to samé usiloval i stát, který chtěl od americké strany reaktor pro elektrárnu Trino. 

V 50. letech pak Fiat založil oddělení s označením SEN (Nuclear Energy Section), které spadalo pod divizi s označením Divisione Mare. Tohle oddělení mělo na starost aktivity kolem jaderné energie určené jak pro elektrárny, tak právě pro pohon lodí.

Fiat v roce 1956 navíc založil se společností Montecatini společnost zaměřenou na výzkum jádra. Označení měla SORIN (Societá Ricerche Impianti Nucleari) a počítalo se s tím, že tahle společnost bude využívat experimentální reaktor. Cílem byl výzkum směřovaný také do využití v medicíně. Fiat prostřednictvím svých společností kromě toho uvažoval také o výstavbě celé elektrárny.

Pro výzkumné středisko nakonec byla vytipována lokalita u města Saluggia, pro elektrárnu se uvažovalo o městě Boffalora. Projekt Saluggia se podařilo dotáhnout a americký reaktor dostalo označení Avogardo-1. Nadšení kolem stavby elektrárny ale postupně opadlo, protože se ukázalo, že tato technologie je mnohem komplikovanější a dražší, než se předpokládalo. Fiat pak údajně přešel na strategii vyčkávání, jakým směrem se tato technologie bude dálo vyvíjet. 

Zdroj: autorský text, Fiat

Reklama

Diskuze

Žádné příspěvky, buďte první!


Elektromobilem kolem světa: Lexie podnikla s Fordem Explorer rekordní trip, nebylo to bez komplikací

Výsledkem této cesty je rekord. Cestovatelka Lexie je první, kdo s elektromobilem objel svět.
13.12.2024 07:49
|
0
Reklama

Elektrická mobilita míří do světa cestování. Takhle vypadá elektrický obytný vůz, přináší řadu výhod

Auto se zatím jmenuje pouze The Thor Test Vehicle. Prodávat se má začít příští rok.
05.10.2024 07:57
|
2

Elektromobil v minus 30° C aneb Mercedesem-Benz GLE 350de za polární kruh - 1.část

Jak dopadlo nejmrazivějších 8100 km v dějinách pořadu Autosalon?
25.01.2022 11:39
|
15

Itinerář Fotra na tripu 5, díl sedmý: Kréta a její krásy i děsy

Středomořské putování pokračuje ostrovem Kréta, kterému patří celá sedmá epizoda.
29.01.2025 16:37
|
0

Za sáňkování a bobování pod vlivem pokuta až 25 tisíc. Zimní radovánky v Itálii se mohou prodražit

Lyžování pod vlivem je v Itálii zakázáno a přísně se trestá. Navíc se sankce netýkají jen lyžařů.
29.01.2025 13:15
|
0
Reklama

Cenová mapa dokazuje, že benzin je teď u nás jeden z nejlevnějších v celé EU

Naopak pokud se chystáte do Dánska, za benzin si hodně připlatíte.
28.01.2025 14:43
|
4

Bača, borovička, lyže i lázně. Výživný trip na slovenské hory jde do televize

Televizní Autosalon se vypravil do Bešeňové a do Jasné. Byl to celkem divoký výlet.
28.01.2025 10:31
|
0
Reklama
Fotr na tripu