Vánoce na sněhu nebudou, tak můžete vyrazit na nevšední výlety. Třeba po historických elektrárnách

Zimy u nás pravidelně bývají spíše mírné a ta letošní asi nebude výjimkou. Více než prostor pro klasické zimní radovánky vybízejí spíše k výletům. Ideálně k takovým, kde nějaký nenadálý déšť nebude znamenat brodění se v blátě. A to znamená spíše městské záležitosti. 

Pokud máte plné zuby tradičních historických domů, paláců, hradů a zámků, můžete zvolit i něco méně tradičního. Třeba se zaměřením na techniku. Přesně tohle jsme podnikli i my poslední týden v listopadu. Tehdy nám v redakci parkoval elektrický SsangYong Torres EVX. Tak nějak se nabízelo spojit to celé dohromady, a proto jsme se vypravili po místech, která souvisí s elektrickou energií. 

Na úvod jsme si dali takový denní výlet z Prahy do Hradce Králové a po cestě jsme se ještě na chvíli zastavili v Poděbradech. Ve všech těchto městech najdete historické elektrárny a všechna tahle místa se dají navštívit v podstatě za každého počasí. 

Počátky elektrifikace hlavního města Prahy sahají do Holešovic. Právě tam byla vybudována na přelomu devatenáctého a dvacátého století parní elektrárna, které se oficiálně říkalo Ústřední elektrická stanice královského hlavního města Prahy.

Dnes už tahle elektrárna není funkční, ale že zde něco takového dříve bylo, to připomíná nejen budova staré elektrárny, ale také název ulice vedoucí kolem. Ulice se jmenuje Za elektrárnou. 

Parní elektrárna vznikla v rámci zavádění tramvají do pražských ulic a součástí byla i jejich vozovna. Do provozu byl tento projekt poprvé uveden v roce 1900 a následně byla elektrárna dále vylepšována a rozšiřována. Kromě jiného začala sloužit také jako zdroj tepla. 

Dnes areál moc vábně nepůsobí, nicméně jedna z historických budov elektrárny zde zůstala stát a za ní se pak nachází ještě jeden původní komín. Kdysi zde stály čtyři takové komíny. Areál je veřejnosti přístupný, ne ale v rámci prohlídek staré elektrárny. Ta teď totiž slouží jako místo konání různých akcí. V době naší návštěvy zde probíhaly miniaturní vánoční trhy a v jedné ze starých hal bylo instalováno provizorní kino. Co jsme tak o tomto místě dohledali na internetu, tak jindy se zde konají třeba koncerty. 

Pokud se sem vydáte, je velká šance, že alespoň nakouknout do staré elektrárny možné bude. Je to zajímavý prostor s historickou atmosférou a řadou krásných starých detailů. Spoustu zajímavých věcí podle fotek nabízejí třeba ochozy kolem hal, ale tam nás během listopadové návštěvy nepustili, protože schodiště začíná v hale, kde bylo zmíněné kino. 

Projít se můžete i kolem historické budovy. Nečekejte nějaká krásně upravené místa, spíše to zavání urbexem. Celý objekt čeká na nějakou větší rekonstrukci, kolem se válí různý nepořádek, ze strany k trati je parkoviště.

Pokud ale někdy půjdete kolem a máte rádi techniku, mohlo by to být zajímavé zpestření procházky. I když to pravděpodobně nebude úplně dlouhá zastávka. 

My jsme v Holešovicích strávili asi půl hodiny, abychom pak skočili do elektrického Torrese a namířili si to na hradeckou dálnici. Náš hlavní cíl tohoto výletu byl Hučák, což je historická vodní elektrárna v Hradci Králové, ale po cestě jsme si udělali ještě jednu malou zastávku. V Poděbradech totiž také mají jednu starou vodní elektrárnu. 

Pokud budete vyrážet z Prahy, třeba právě od holešovické historické elektrárny, cesta sem zabere necelou hodinu a je to zhruba 60 km. Normálně bychom vzdálenost asi neřešili, ale v kontextu elektrického auta člověk aspoň trochu ty vzdálenosti sledovat přece jen musí. Plně nabitý Torres EVX ale ukazuje pěkný dojezd 400 km, takže je předem jasné, že se v Poděbradech zdržovat nabíjením opravdu nemusíme a nemusíme auto ani nijak šetřit na hradecké dálnici. 

Úplné počátky této stavby sahají stejně jako v případě holešovické elektrárny na samotný počátek dvacátého století. Tehdy totiž Poděbrady sužovaly časté záplavy, takže vznikl projekt na úpravu koryta řeky Labe a její regulace. To mělo kromě jiného také zlepšit podmínky pro plavbu lodí. 

Kolem roku 1913 pak na toto navázal projekt vybudování jezu, plavební komory a vodní elektrárny. Realizaci narušila první světová válka, takže vše bylo dokončeno až ve dvacátých letech. Elektrárna dostala celkem čtyři francisovy turbíny.

Stavba do dnešních dnů vydržela prakticky v původním stavu včetně technického vybavení a elektrárna je stále funkční. Není ovšem veřejně přístupná. Projít se ale můžete přímo kolem a přes jez se dostanete na zdejší ostrov. Přes plavební komoru pak vede zhruba dvacet let starý (nebo spíš mladý) most, který propojuje elektrárnu s centrem města. 

Pokud se tak budete chtít na elektrárnu podívat, a stavba je to opravdu parádní, může z toho být celkem zajímavý výlet kombinující různé aktivity. Vedle elektrárny je rekreační oblast poděbradského jezera, podívat se můžete na zmíněný ostrov a pak lze pohodlně pokračovat dále do města, třeba do lázeňského parku. 

My jsme se sem zajeli podívat koncem listopadu ve všední den, takže kemp u jezera byl zavřený, nikde nikdo, jen pár lidí na procházce se psem nebo koněm. Když budete mít štěstí a najdete otevřené okénko, můžete zahlédnout, jak to uvnitř vypadá. Ještě lepší ovšem bude popojet do Hradce Králové, kde se do další takové podobné elektrárny můžete přímo podívat v rámci oficiální exkurze. 

Takže startujeme (nebo spíše zapínáme) SsangYong, vracíme se na dálnici a pokračujeme po hradecké dále pryč od Prahy. 

Hradecká malá vodní elektrárna je na rozdíl od prvních dvou zmíněných historických elektráren součástí sítě tzv. informačních středisek, která provozuje ČEZ. A to znamená, že se sem zájemci mohou přijít kdykoliv podívat a případně je možné také absolvovat prohlídku vodní elektrárny. Ta se obvykle koná každý den ve dvě odpoledne. Zájemci by se přes oficiální web měli registrovat, ale když to neuděláte, asi se na prohlídku dostanete. Zas až tak obrovský zájem o Hučák není. Minimálně ne teď mimo letní sezonu. 

Název odkazuje na původní hučící jez, který zde byl na Labi. U tohoto jezu také původně byla ještě starší vodní elektrárna, ale v rámci úprav vodního toku a snahy o jeho regulaci došlo na tomto místě k poměrně zásadním úpravám.

Ty kromě jiného zahrnovaly posunutí jezu na místo, kde je elektrárna dodnes a záměnu klasického jezu za jez, který umožňuje regulovat výšku hladiny. Původní hučící jez stál zhruba 150 m proti proudu v místě, kde před vstupní branou areálu elektrárny je obrovský strom a také nabíjecí stanice. Sice nemusíme, ale když tu bude Torres EVX parkovat delší dobu a stanice je volná, proč si na cestu zpět nenabít. Ať to máme v klidu. 

Základní prohlídka infocentra zahrnuje menší výstavu několika turbín, v horním patře pak najdete malou expozici zaměřenou na obnovitelné zdroje. Pokud vás zajímá přímo Hučák, pak je asi nejzajímavější prostor hned za dveřmi informačního střediska, kde najdete spoustu historických fotek a také fotky z rekonstrukce elektrárny. Na těch uvidíte i vnitřek turbín, což běžně možné není. 

Samotná prohlídka začíná ve zdejším kinosálu, kde je návštěvníkům promítán film o obnovitelných zdrojích. Pak už jdete s průvodkyní do jinak nepřístupných míst. Výklad nebudeme popisovat úplně do detailů, ať se máte na co těšit.

Mimo jiné si ale budete moci blíže prohlédnout francisovu turbínu vystavenou na parkovišti na straně k řece a dozvíte se, jak to s celým areálem vlastně bylo, protože vodní elektrárna je jen ta nejvyšší budova nejblíže k jezu. Všechno ostatní jsou doprovodné budovy, kde dříve byla i parní uhelná elektrárna, protože kvůli značně rozdílným průtokům Labe bylo nutné, aby zde Hradec měl ještě jeden stabilní zdroj elektrické energie. Stavba téhle druhé elektrárny byla od počátku součástí celého projektu, ale poměrně brzy byl její provoz ukončen, protože spalování uhlí prakticky v centru města dost otravovalo lidem život. 

Pak se podíváte do prostoru, kudy se přivádí voda k turbínám a zavítáte do strojovny. Ta sice prošla modernizací, ale základní technika je stále původní. Jsou zde celkem tři turbíny, změnilo se ale například jejich řízení. Z původního velínu tedy zbyla jen prázdná místnost s nějakými elektrickými skříněmi.

Ve strojovně také uvidíte, čím se ovládají například zdymadla a najdete tu i nějaké to staré vybavení včetně například obyčejných pil. V rámci výkladu o fungování elektrárny se pak dozvíte také třeba to, že elektrárna si musí nejprve vyrobit elektřinu pro sebe a až potom začne vyrábět elektrickou energii pro rozvodnou síť. 

Jak už jsme si řekli, při nakukování do poděbradské vodní elektrárny vypadala tamní strojovna docela podobně, ačkoliv Hučák je přece jen o něco mladší. Prohlídka to celkově není nikterak dlouhá, protože Hučák je malá elektrárna. Čas strávený na prohlídce bude záležet primárně na tom, jak moc zvídaví budete vy nebo další účastníci prohlídky a jak moc se budete ptát. 

Hučák ale možná nakonec poutá pozornost především tím, jak vypadá. Sice jde o technickou stavbu, ale architekt František Sander ji navrhl v secesním stylu a výsledek je hodně působivý. Sander mimochodem navrhl i řadu jiných staveb, které se často týkaly řek včetně elektrárny na Orlici. 

Krása elektrárny Hučák vynikne z druhého břehu, kam se dá bez problémů dostat přes most vedoucí nad jezem. Právě z druhého břehu jsou foceny všechny ty krásné snímky Hučáku, které najdete na internetu. Mimochodem, občas lze navštívit i technické zázemí jezu samotného. Ten se ale veřejnosti otevírá jen jednou za několik let. 

Když už se budete pohybovat u vodní elektrárny Hučák, asi se nevyhnete procházce parkem, který končí na soutoku Labe a Orlice. Park to není úplně velký, ale je moc pěkný a nabízí zajímavá zákoutí. 

Prohlédnout si můžete třeba malý dřevěný kostelík, který sem byl převezen z východního Slovenska k uctění památky obětí první světové války. Takže nejen mostecký kostel nebo polský kostel Wang se stěhovaly. Jeden přestěhovaný kostel má i Hradec Králové. 

Zdroj: autorský text