Tvrzením, že Spojené státy americké jsou zemí automobilů, vás určitě nepřekvapím. Průměrný Američan začne řídit v pubertě a vozem jezdí až do pozdního věku. Auto je tedy nedílnou součástí amerického života a kultury. USA jsou velmi mladou zemí, která prošla největším rozvojem až v druhé polovině dvacátého století a většina sídel je postavena tak, že se tam bez auta prostě neobejdete. Samozřejmě, že i zde funguje veřejná doprava - na východním pobřeží je poměrně dobrá síť železnic, která umožňuje pohodlné dojíždění z aglomerací do velkých měst.
Cestovat vlakem na dálku je také možné, ale v porovnání s leteckou dopravou má cesta vlakem nádech luxusu. Jízdenky stojí násobky cen letenek a v porovnání s leteckou dopravou máte třeba při přejezdu od pobřeží k pobřeží na výběr jen pár vlakových spojů. Nemluvě o čase, který ve vlaku strávíte. Dálkové autobusy typu Greyhound se naopak vyznačují nízkou cenou za dopravu, ale jezdí jen mezi velkými městy. Pokud tedy rádi cestujete a chcete poznat krásy americké přírody, která je zde chráněna 63 národními parky, máte v podstatě jedinou možnost a tou je pronájem automobilu.
Autopůjčoven jsou v USA doslova mraky. Na letištích, nádražích, v hotelech a dokonce je naleznete i na newyorském Manhattanu, kde je určitě lepší jezdit metrem než pronajatým autem. Rezervace vozu lze vytvořit dopředu v pohodlí domova, kdy můžete využít i některých českých agentur, které vám nájem zprostředkují. Částku, kterou platíte při rezervaci, berte jen jako takový nástřel, který bývá při vyzvednutí vozu navýšen o různé poplatky třeba za druhého řidiče, pojištění anebo návrat vozu na jiném místě.
Je nutné také počítat s tím, že si půjčovny drží po dobu půjčení na vaší kartě kauci, jejíž výše závisí na typu vozu. U běžných vozů se může záloha pohybovat okolo tří set dolarů na zhruba čtrnáct dnů cesty. Pokud si chcete půjčit něco luxusního tak počítejte s blokací klidně i okolo pěti tisíc dolarů a to už pak není žádná sranda. Je třeba si zjistit, zda vaše autopůjčovna akceptuje debetní kartu, protože u některých lze vůz vyzvednout jen s kartou kreditní. A mezinárodní řidičák? Tak ten vyndejte, jen pokud chcete někoho rozesmát. V roce 2025 všechny americké autopůjčovny uvádějí, že mezinárodní řidičák vyžadují, jen pokud je váš řidičský průkaz napsán v jiném jazyce, než je latinka. Pokud tedy tuto podmínku splňujete, tak ho po vás nikdo chtít nebude.
V USA jsem při svých cestách najezdil desítky tisíc kilometrů, což je z pohledu Američana naprosto nicotná vzdálenost, ale určitě mi ty kilometry na amerických silnicích daly něco, s čím bych vás chtěl v následujících řádcích seznámit a případně vám pomoci i při plánování vašich cest.
První podstatný rozdíl oproti řízení v Česku je ten, že lidé zde víceméně dodržují rychlostní limity. Pokud pojedete přesně na limit, který je zde dán vždy značkami, tak se na vás řidiči nebudou lepit. Samozřejmě, že se vždycky najde někdo, koho zdržujete, ale nestane se vám, že by za vámi někdo jel v rychlosti 100 km/h nalepený tři metry na nárazníku, jako je tomu u nás běžnou praxí. Řidiči zde všeobecně dodržují pravidla více než u nás. Nebude to dáno větší zodpovědností, ale spíše lepší prací policie, která zde opravdu řeší i věci, nad kterými v Česku už dávno zlomila hůl.
Další odlišnost oproti jízdě v Česku je ta, že řidiči v USA většinou pouští vozidla najíždějící na dálnici. Přednost ale při nájezdu na dálnici ze zákona nemáte. Tato skutečnost však nebrání spoustě řidičů se do provozu vecpat, jak se říká přes mrtvoly a je třeba s tím počítat.
Některé odlišnosti v silničních pravidlech jsou díky americké kultuře, která do našich životů zasahuje prostřednictvím filmů a seriálů. Zastavit před, anebo za školním autobusem, který bliká červenými světly a nápisy stop, napadne naprosto každého. Pokud autobus zastavil v protisměru širokého bulváru, kde jsou pruhy rozděleny čárou, tak musíte zastavit a počkat, až školní autobus zhasne výstražná světla, třebaže děti vystupují na chodník, který je na druhé straně ulice a je od vás vzdálen vzdušnou čarou 20 metrů. Tohle pravidlo ale neplatí, je-li střed vozovky rozdělen pevnou překážkou, třeba i jen betonovým obrubníkem. Poté stojí doprava jen ve směru jízdy školního autobusu.
To, že ve Spojených státech při silniční kontrole nesmíte vystupovat z auta a musíte se doslova řídit pokyny policisty, je v Česku spoustě lidem také víceméně jasné. Policie vás zde nemůže zastavit a kontrolovat jen tak, nejprve musíte spáchat nějaký přestupek. Toto pravidlo ale neplatí, pokud je vytvořeno kontrolní stanoviště a je opatřeno značkou stop. Poté musejí zastavit a s policií spolupracovat naprosto všichni.
Vzpomínám si, jak jsem jednoho večera seděl v restauraci v utažském městečku Moab a přes okno pozoroval dění na ulici. Restaurace byla spojena s barem, kde seděli místní pánové v typických kšiltovkách a spokojeně popíjeli pivo. S ubývajícím časem se pivaři začali vytrácet ven a jeden po druhém nasedali do aut a odjížděli k domovu. Naproti hospodě na ulici stály 3 vozy policejních hlídek, připravené zasáhnout. Nájezd na hlavní třídu byl opatřen stopkou. Věřte mi, že naprosto každý štamgasta opatrně vycouval z parkovacího místa, aby kolem ani lehce nezavadil o čáru vyznačující parkoviště. Poté se šnečí rychlostí doplazil ke stopce, kde minutu stál, i když nic nejelo a pak se pomalým tempem vydal na cestu setmělým městem.
Policisté moc dobře věděli, že všichni ti pánové nejedou střízliví, ale pokud se nemotali silnicí, tak proti nim nezasáhli a jen čekali, zda spáchají nějaký dopravní přestupek. K pochopení situace je třeba brát v potaz rozlehlost sídel na americkém venkově. Není výjimkou, že lidé jezdí desítky kilometrů na nákup a za zábavou z naprosté pustiny a auto je jejich jediným dopravním prostředkem.
Ve Spojených státech je hodně směrově rozdělených víceproudých silnic. Pamatujte si jedno důležité pravidlo. Pokud máte žlutou čáru po levé ruce, jedete ve správném směru. Pokud jedete po silnici, kde máte žlutou čáru po pravé ruce, zastavte. Jste v protisměru. Někde můžete narazit na to, že najíždíte na silnici dálničního typu, kdy je protisměrný proud dopravy veden ve vzdálenosti až několika set metrů, v případě členité krajiny i kilometrů od vašeho směru. Najet na takovéto komunikaci do protisměru je na místě, které neznáte, velmi snadné.
Určitě vás nepřekvapí, že se v USA jezdí po pravé straně silnice. Neplatí to ale všude. Na světě najdeme jedno místo, které je pod správou Spojených států a jezdí se tam vlevo. Jedná se o Americké Panenské ostrovy. Zde ta poučka s čarami platí tedy obráceně.
Někdy můžete narazit i na další, pro nás neznámou věc, a tou je společný levý odbočovací pruh pro oba směry. Poznáte ho podle toho, že ke straně, kudy tam najíždíte, je plná žlutá čára, která je na vnitřní straně doplněna žlutou přerušovanou. Americký řidič do toho pruhu najede a zastaví. Dává přednost protijedoucím vozidlům. Zákon zakazuje v takovýchto pruzích jízdu. Prostě do nich můžete jen najet a čekat na místo mezi vozidly, nebo pokud nikdo nejede v protisměru, rovnou odbočit.
Svícení ve dne v kontinentální části USA na rozdíl od Česka není povinné, ale existují výjimky. Na spoustě silnic s obousměrným provozem můžete najít dopravní značku s textem „Day time headlight section“ a zde musíte mít zapnutá potkávací světla i za slunečného počasí anebo mít na voze světla pro denní svícení.
V USA se můžete ještě setkat s odlišným používáním výstražných světel. Při nouzovém stání na silnici nebo zastavení někde ve městě jak se říká na prasáka, rozdíl nenajdete, to je stejné jako u nás. Podstatný rozdíl oproti řízení v Evropě je ten, že Američané nechávají auta blikat za špatného počasí. Na amerických vozech totiž nenajdete zadní mlhovky. Pokud je tedy průtrž mračen, hustě sněží anebo je mlha, můžete se setkat s tím, že vozy v provozu mají zapnutá výstražná světla, aniž by zastavovala. Je to pro nás trochu nezvyk, ale lidé to tady tak prostě dělají.
Další rozdíl v použití výstražných světel je ten, že je používají řidiči nákladních vozidel při pomalejší jízdě do kopce. Nejpodstatnější rozdíl v použití výstražných světel oproti řízení u nás je ten, že Američané moc nepoužívají výstražná světla při dojezdu do kolon. Je to trochu paradox, ale je to tak. Máte-li smůlu a do takové situace se na dálnici dostanete, tak uvidíte, že výstražná světla zapne tak jeden z dvaceti řidičů anebo vůbec nikdo.
Silniční síť v USA je kvalitní a dlouhé přejezdy můžete většinou absolvovat po mezistátních dálnicích. V následujících řádcích vám dám tipy, jak se na takové dálnici jezdí. Pro Evropana budou největším nezvykem americké kamiony. Jejich odlišná konstrukce a hlavně nízko položené těžiště, ke kterému napomáhá tvar a délka tahače, jim dávají možnost jezdit rychle.
Čtyřicetitunový kamion tak zde běžně jede stejnou cestovní rychlostí jako osobní auta. Rozměry tahačů jsou v porovnání s evropskými vozy také větší a není výjimkou potkat soupravu o více přívěsech nebo návěsech. Nejedná se o překlep. V USA můžete opravdu potkat i více návěsové kamiony. Ptáte se, jak to funguje? Ke klasickému kamionu s návěsem připojíte malý přívěs s točnou, na kterou napojíte další návěs a můžete jet. Zapomeňte, že by se s tím tady někdo plazil rychlostí 80 kilometrů v hodině. Viděl jsem takovou soupravu uhánět i 120 km/h.
Sdílet silnici s takhle velkými vozidly vyžaduje opatrnost. Američtí řidiči a řidičky vědí, že se nemohou zařadit těsně před kamion, který má vzhledem ke konstrukci kabiny zejména na pravé straně násobně větší mrtvý úhel, než mají vozy u nás. O dlouhé brzdné dráze takového vozu ani nemluvě. Rozhodnete-li se nákladní vůz předjíždět, tak se musíte zařadit až několik desítek metrů před něj. Pokud bezpečnou vzdálenost při předjíždění nedodržíte, buďte si jistý, že vám to řidič dá troubením patřičně najevo.
Ne všechny situace se zde řeší stejně jako v Evropě. Stojíte-li na dálnici za nehodou, zůstaňte s vozem v jízdním pruhu. Záchranáři zde jezdí po krajnici ať vpravo, nebo vlevo. Na krajnici zároveň uhýbají řidiči, kteří nestačí do náhlé situace dobrzdit. Pokud byste tedy zastavili na krajnici, jak je v západní Evropě běžné, způsobíte ostatním řidičům nečekanou překážku, se kterou se budou muset vypořádat. V USA funguje univerzální nouzová linka 911. Na tuto linku se hlásí všechno od nehod po odstavená vozidla pro poruchu. Ve většině vozech, které si můžete v USA půjčit, najdete nouzové tlačítko SOS. Bývá na stropě u vnitřního zpětného zrcátka. Po stisknutí se dovoláte operátorovi do půjčovny, který okamžitě vidí vaši polohu a je tedy schopen vám rychle a efektivně pomoc.
Poslední podstatnou věc, kterou bych vám chtěl říct a pak slibuji, že už té autoškoly nechám, jsou důležité fráze, které Američané v běžné mluvě používají a ne každý z nás je musí znát. Jste-li účastníkem nehody, kdy nedošlo k velké škodě a nikdo se nezranil, tak se takové situaci říká „fender bender“. Když použijete tuto frázi při volání kamkoliv, tak je každému hned jasné, o co jde. Pokud zavoláte na policii či do půjčovny a oznámíte jim, že jste měli „fender bender“, efektivně vám poradí co dělat a třeba vše půjde vyřešit na místě jen fotkou dokladů řidičů a poškozených vozů. Zatímco slovem „crash“ Američané označují větší problém, kdy bude nejspíše nutný i odtah. A do třetice všeho nepříjemného si zapamatujte frázi „hit and run“. Tímto oznamujete situaci, kdy vás někdo naboural a ujel. Tuto frázi lze použít, i když třeba přijdete na parkoviště ke svému autu a zjistíte, že máte promáčklé dveře a nikde nikdo.
Na jihu Spojených států můžete narazit ve spojení s počasím na velmi nebezpečnou věc, kterou z Česka neznáme, a proto bych se u ní zastavil. Tímto jevem je prachová bouře. V místech, kde se tato meteorologická událost může vyskytnout, jsou po celý rok umístěné značky, které radí řidičům, jak se mají zachovat. Silný vítr zvedne prach z pouště a tím podstatně sníží viditelnost. Někdy může dojít k situaci, že není ve velmi rychlém sledu událostí vidět vůbec nic. Možná, že jste u nás někdy zažili nepříjemný moment, kdy vám vítr foukal sníh na čelní sklo, a vy jste chvílemi neviděli, kam jedete.
Prachová bouře probíhá stejně, akorát se pohled ze skla vozu nezabarví do bíla, ale do černa. Chvíle, kdy není vidět vůbec nic, trvá sice jen pár minut, ale její následky mohou být katastrofální. V březnu roku 2025 vyhaslo při hromadných nehodách v prachových bouřích na jihu USA více než dvacet životů. Úřady radí řidičům, kteří směřují do prachové bouře s nulovou viditelností, aby vyjeli z dálnice. Pokud nejde vyjet například kvůli svodidlu, tak má řidič pomalu pokračovat na místo, kde to jde. Okolo dálnice bývá natažený ostnatý drát na tenkých sloupcích z hliníku, který na voze moc škody neudělá.
Řidiči mají zastavit co nejdál od vozovky, zůstat připoutáni a vypnout motor. Tyto rady jsou srozumitelné a logické. Na jedné značce ohledně prachové bouře je ale napsáno, aby řidič nestál na brzdě. Začal jsem kolem tohoto pravidla pátrat a zjistil jsem, že to má zajímavý důvod. V případě nulové viditelnosti, kdy už bezpečně stojíte mimo vozovku, máte kupodivu sedět ve voze po tmě. Prostě nemáte stát na brzdě, aby vám nesvítila brzdová světla. Zkušenosti z nehod při prachových bouřích totiž ukazují, že řidiči, kteří nestačí zpomalit anebo zastavit, mají tendence při podmínkách blízké k nulové viditelnosti najíždět do správně odstavených vozů, pokud jsou tyto vozy osvětleny. Pozor, u nových aut svítí brzdová světla, i pokud nestojíte na brzdě, ale používáte funkci auto-hold.
Rozdílů mezi USA a Evropou v dopravních předpisech, se kterými se budete setkávat denně, je samozřejmě víc. Například pokud na semaforu svítí červená, můžete odbočit doprava. Musíte ale předtím vždy před křižovatkou zastavit a dát přednost vozům ve volném směru. Odbočit nesmíte, pokud je na semaforu značka, která odbočení na červenou zakazuje. Například ve státě Kalifornia ale můžete odbočit na červenou i doleva, ale jen z jednosměrné ulice a opět do jednosměrné. A aby se nám to zamotalo ještě trošku víc, tak například ve městě New York na červenou doprava odbočit nesmíte, pokud to zase není vysloveně povoleno dopravní značkou.
Blikající červené světlo na semaforu nahrazuje dopravní značku stop. V Americe mají křižovatky, kde je ve všech směrech stopka. Křižovatkou projíždějí vozy v pořadí, v jakém přijeli. Pokud tedy odbočuje proti vám vůz doleva a přijel na křižovatku před vámi, oproti českým pravidlům mu musíte dát přednost i když pojedete rovně. Máte-li jet a zůstanete stát, ostatní řidiči vám většinou pokynou, že jste na řadě a průjezd křižovatkou vám bezpečně umožní.
Parkujete-li na velkých parkovištích, v zábavních parcích, na stadionech, letištích anebo třeba v obrovských nevadských kasinech, nestyďte se si vyfotit název sektoru a řady, kde váš vůz stojí. Popřípadě si vyfoťte i vchod, kudy z parkoviště vycházíte. Může se vám totiž klidně stát to, co se jednou stalo mně, kdy jsem vlivem zážitků, vjemů a zábavy, co jsem během dne zažil, zapomněl, kde jsem na obrovském parkovišti zaparkoval. Věřte mi, že strávit hodiny hledáním vozu není činnost, kterou chcete završit jinak povedený den.
Některé věci máme zažité v krvi z domova a tak je třeba si při řízení v USA dávat, alespoň ze začátku, trošku větší pozor. Řízení ve Spojených státech je oproti Česku odlišné, ale není to nic, čeho byste se měli bát. Spojené státy jsou hlavně zemí krásné přírody a tak vám za jejím poznáváním přeji spousty bezstarostných mil. Ten pocit, kdy se při západu slunce řítíte krajinou do ruda zbarvených skal vstříc dobrodružství, se nedá slovy popsat, ten prostě musíte zažít!
Zdroj: autorský text
