Kalifornský přesun přes Yosemitský národní park: Mirror Lake s nedostatkem vody a přebytkem turistů

Při plánování cesty je třeba myslet i na takový detail, jakým je čas podávání snídaně. Dnes nás čeká spousta kilometrů, a proto potřebujeme ráno vyrazit co nejdříve. Snídaně je v našem hotelu už od 5 hodin, což je pro nás ideální. Pokud si v USA zarezervujete ubytování s kontinentální snídání, tak prosím nečekejte žádné přetékající švédské stoly, které český turista může znát z hotelových rezortů ze Středomoří.

Snídaně se v běžných amerických hotelech skládá jen z velmi základních věcí v podobě kávy a toustového chleba. Jídelna je většinou velmi malá s nedostatečným počtem stolů. Prostě všechno je vymyšleno tak, abyste se málo najedli a s prominutím rychle vypadli. Hodím do sebe jednou stokrát ohřívané vodové kafe, které je nedílnou součástí americké hotelové snídaně, a hurá na to.

Město Visalia opouštíme ještě za úplné tmy. Je půlka září, ale ve vzduchu je cítit další tropický den. Chceme se přesunout na sever do města Redding, kde hodláme strávit několik nocí a prozkoumat přírodní zajímavosti blízké tomuto městu.

Vzdálenost mezi Visalia a Reddingem je šest set kilometrů a celou trasu lze pohodlně zdolat po dálnici. Když jsem tuto cestu plánoval, tak jsem nevěděl, jak moc nás uchvátí pohoří Sierra Nevada, kde jsme v národních parcích Kings Canyon a Sequioa strávili několik předešlých a ve všech směrech úžasných dnů.

Pod vlivem spousty dokonalých zážitků se tedy rozhodneme pro malou zajížďku. Cestou do Reddingu pojedeme skrz Yosemitský národní park. Průvodci udávají, že na důkladné poznání tohoto parku je potřeba alespoň týden. My budeme mít jen necelý půl den, takže je nám dopředu jasné, že neuvidíme skoro nic. Chceme jen nasát atmosféru a načerpat inspiraci na případnou další cestu.

Jedno staré moudro říká, že pokud má člověk možnost něco navštívit a je od toho blízko, tak ať to udělá, protože nikdy neví, kdy bude mít příští příležitost.

Yosemitský národní park je známý pojem a skoro každý o něm někdy slyšel. Jedná se o třetí nejstarší národní park ve Spojených státech, který byl založen roku 1890. Leží v blízkosti San Francisca a je jedním z nejnavštěvovanějších parků. Česky ho můžeme označovat i pomnožným slovem Yosemity. Tato varianta názvu se nejvíce blíží k jeho anglické výslovnosti, kdy se ypsilon čte jako písmeno j. Yosemity zabírají plochu přes tři tisíce kilometrů čtverečních a celý park se nachází v již zmiňovaném pohoří Sierra Nevada.

Cesta k hranici parku probíhala naprosto pohodově. O velké návštěvnosti Yosemit svědčí cedulky, které v určitých vzdálenostech před vstupní stanicí informují řidiče o čase, jak dlouho bude čekat. Lze z nich vyčíst, že i hodinové fronty na vstup nebudou výjimkou. My naštěstí nečekáme ani pár minut a pomocí America the Beutiful pasu bez problému a bezplatně projíždíme vstupní branou. Na okolní přírodě je znát, že jsme popojeli pár set kilometrů severněji.

Do Yosemit vjíždíme jižním vchodem, kde okolí nejvíce připomíná evropské horské lesy. Hlavně proto, že ze stromů převládají převážně borovice.

Od vstupní stanice silnice soustavně klesá a my jedeme pomalu v koloně aut. Občas míjíme plechové značky s červeným medvědem. V prospektu, který jsme při vstupu do parku dostali, se dočítáme, že značí místa, kde čerstvě vyhasl medvědí život po střetu s autem.

Promiňte mi tu morbidnost, ale anglicky vysvětlující text se hezky rýmuje: „Red bear is a dead bear.“ Zhruba za hodinu jízdy napočítáme šest cedulí s červeným medvědem a v brožuře píší, že jen za srpen jich na silnicích v parku zahynulo jedenáct. Při tomto provozu nás to moc neudivuje.

Přijíždíme k prvnímu ikonickému výhledu na Yosemitské údolí, které skutečně vypadá jako z katalogu. Yosemite Valley, jak se anglicky údolí nazývá, je dvanáct kilometrů dlouhé a obklopují ho skalní stěny, které mohou mít výšku i přes tisíc metrů. Údolí zabírá jen procento z celé rozlohy národního parku. Většina z více než tří miliónu návštěvníků, kteří park ročně navštíví, míří právě sem.

Po pár krásných dnech takřka v divočině je pro nás tolik lidí, se kterými se nyní potkáváme, tak trochu šok. Na parkovištích to vypadá jako u obchodního domu den před Vánocemi. Množství lidí, které dokáže údolí pojmout, je obrovské.

V Yosemite Valley naleznete mnoho hotelů a dalších možností ubytování a celé údolí obkružuje silnice, která má dva pruhy v každém směru. Po pravdě jsme měli v prvních chvílích po příjezdu kvůli množství návštěvníků chuť otočit auto a jet pryč. Nicméně nám to nedalo a vydali jsme se alespoň na krátkou procházku. Auto parkujeme v Yosemite Village na parkovišti pro tisíce aut.

Rozhodli jsme se, že půjdeme vycházkovou trasu k Mirrow Lake. Stačilo ujít jen pár set metrů a ocitáme se v úplně jiném světě. Stezka se vine podél vysoké skalní stěny, kde musíme na několika místech obcházet suť po předešlých sesuvech. Jsme ve smíšeném lese plném zajímavých stromů.

Yosemitské údolí má zajímavé mikroklima, které je ovlivněno několika faktory. Jednak je poměrně blízko Tichého oceánu, ale hlavně v porovnání se zbytkem parku leží v nízké nadmořské výšce. Proto ho lze navštěvovat celý rok. Po pravé ruce máme řeku Merced s naprosto průzračnou vodou. Podaří se nám vidět a vyfotografovat několik zajímavých ptáků. Společnost nám dělají veverky a také hejna mušek, které na člověka dotěrně dorážejí.

Ačkoliv jsme pořád velmi blízko hlavního návštěvnického centra, na stezce lidí moc nepotkáváme. Cíl naší vycházky, jezero Mirror Lake, je v tuto roční dobu zelenou horskou loukou. Voda je zde jen na jaře. Místo toho tedy pozorujeme dominantu Yosemit, skálu Half Dome, která s občasným jezerem přímo sousedí. Na Half Dome lze z druhé strany vylézt stezkou, která vede po příkré skalní stěně. Ve skále jsou sloupky spojené ocelovými lany, která umožňují turistům výstup nahoru.

Sedíme na kameni, svačíme a přišel čas na rozjímání. Dohromady jsme v Yosemitském údolí nachodili deset kilometrů. Dnes nás čeká ještě zhruba šest hodin jízdy do severokalifornského Reddingu, a tak nám nezbývá, než údolí opustit.

Na to, že jsme sem původně ani jet neměli, to byl na konec krásný výlet. Určitě bych se chtěl do Yosemit vrátit a projít si jeho horské partie, ale Yosemitské údolí už asi vynechám. Spojené státy jsou obrovskou zemí, kde najdete nedotčenou přírodu, kterou si můžete na mnoha místech vychutnávat sami.

Neprovozujeme žádnou extrémní turistiku a také si rádi po túře dojdeme někam na jídlo, ale turistického průmyslu je na mě v Yosemitském údolí prostě příliš. Každý člověk je jedinečný, a co vyhovuje jednomu, nemusí vyhovovat druhému. Já osobně jsem moc rád, že jsem údolí navštívil, protože mi to alespoň otevřelo oči a dalo návod jak budoucí cesty plánovat. Jednou v životě bych chtěl vidět třeba také velmi navštěvovaný Yellowstone a po dnešním zážitku vím, že ho rozhodně nemůžeme navštívit uprostřed léta.

A když jsme u toho Yelowstonu, tak si uvědomuji, že jsem vám ještě neřekl, co vlastně do toho Reddingu jedeme dělat. Víte o tom, že v USA mají národní park, kterému se říká Malý Yellowstone? Najdete ho právě nedaleko města Redding a my ho v příštích dnech navštívíme. Park se nazývá Lassen Volcanic, ale k němu nám zbývá ještě pořádný kus cesty.

Z Yosemit vyjíždíme vyhlídkovou silnicí na které je spousta tunelů. Jenom cesta na okraj parku nám se zastávkami na focení trvá přes hodinu. Na jednom z parkovišť u vyhlídky si všimnu polské obytné dodávky. Když vidíte ve Spojených státech vozidlo s cizí registrační značkou, tak je třeba dávat pozor, abyste nenaletěli nějakému místnímu vtipálkovi. Například Florida vydává jen zadní registrační značku. Pokud proti sobě na silnici potkáte třeba vozidlo s německým číslem, je třeba se ještě ohlédnout, jakou registraci má vůz vzadu. Není totiž výjimkou, že to jsou třeba američtí Němci s autem z Floridy, kteří si z hrdosti dali dopředu německé číslo.

V Evropě by jim to neprošlo, ale tady kvůli tomu policista ani nehne brvou, protože číslo vzadu je v pořádku. Nejedete-li zajímavou krajinou nebo chcete-li zabavit posádku v autě, sledujte čísla vozů okolo sebe. Někdy máte pocit, že se v originalitě designu tak obyčejné věci, jakou se registrační značka vozu může zdát, jednotlivé státy předhánějí. Kromě toho, že se v provedení podkladu čísla stát od státu liší, tak na něm většinou naleznete nějaké motto, heslo, anebo obrázek, pod kterým je stát marketingově prezentován.

Pro Kalifornii je běžné bílé provedení registrační značky s modrým textem. Americký motorista má ale nespočet možností vybrat si jiný grafický vzhled značky. Na silnici uvidíte retro značky v provedení černém a žlutém, samozřejmostí je i vlastní text na přání. V některých státech USA jsou povoleny digitální značky. Místo plechového čísla je na voze display, kde se číslo zobrazuje. Mnohé státy vydáváním speciálních značek podporují charitativní nebo ekologické projekty.

Pomalu se stmívá a my konečně přijíždíme do Reddingu, kde strávíme několik příštích dnů, jak jinak než v podobě výletů do přírody. Krajina kolem Reddingu se změnila. Dělají nám zde společnost dvě aktivní sopky a i úplný laik jako já pozná na okolních kopcích známky bývalých erupcích. Jak jste určitě uhádli, okolo sopek se budeme v následujících dnech motat i my, ale o tom vám budu vyprávět příště.

Jsme na cestě již čtvrtý den a po pravdě nám tak trochu vyhládlo. Za celou dobu, co jsme tady v Kalifornii, jsme totiž neměli čas zajít si na pořádný oběd nebo večeři. Ubytováváme se v centru města a vyrážíme do restaurace naproti hotelu. Přátelé, to, že za dvě jídla v podobě hovězího steaku a několika piv, dostanu účet, který je i s povinným spropitným v přepočtu nižší než 1000 Kč, jsem nečekal. S plným žaludkem se i ve stínu aktivní sopky lépe usíná.

Zdroj: autorský text