Vyráběla se zde larisa, dnes tu parkují „ameriky“. Veterán Muzeum je novobystřický ostrov pokladů

Před oknem auta defilují letité a husté lesy, které sice v některých úsecích stačil zlikvidovat kůrovec, ale stále jich je dost, abychom si mohli představit, jak to tu před několika desítkami let chodilo. Vlastně jezdilo – tehdy až na výjimky vojenskými Tatrami 138 a 148, Pragovkami V3S, GAZíky a později i UAZy. Nic takového na vás dnes už z boční cesty nevybafne, ale překvapeních máme v rukávu dost a dost…

Mezi překvapení ovšem nepočítejte hromady špinavého sněhu na jedné fotce, protože tento článek a jeho fotodokumentace vznikala v době, kdy se o Vánocích roku 2023 mluvilo pořád ještě v čase budoucím… A tak těch pár řádků, jež jste právě začali číst plus hrstku fotografií berte dílem jako cestopis s vyvrcholením v cílové stanici a dílem jako pozvánku, protože to, co vám naservíruje Veteran Muzeum Nová Bystřice, nikde jinde nenajdete. Vězte, že se o této expozici mluví a píše s uznáním i za Atlantikem!

„Čekáme jubilejní desátou sezónu,“ začíná malou zpověď Pavel Janouš, zakladatel a hybná síla unikátní kolekce: „Začalo to jako obvykle malou sbírkou, pak se začala rozrůstat, a jak to bývá, pomalu se auta hromadila v garážích nejen mých, ale i u kamarádů.“ Ti se pak samozřejmě začali stavět „na zadní“, čemuž se majitel muzea s upřímností sobě vlastní ani nediví. „Jenže taková kolekce má cenu jen tehdy, když je pohromadě, či ještě lépe, pokud to všechno dává nějaký chronologický smysl.“

Pavel Janouš je novobystřickým rodákem a kolem dnešního muzea, tehdy textilky, chodil do školy. Vyráběly se tady dodnes dobře známé deky Larisa. Továrna pak obvyklou cestou nekonkurenceschopnosti vůči cenové politice čínského importu přišla „plajte“, takže se město Nová Bystřice odhodlalo areál koupit s tím, že na místo, vzdálené dva kilometry od rakouských hranic, dosadí místní podnikatele. „Jenže takhle to nefungovalo“, dodává Pavel Janouš s tím, že areál, který je mnohem větší, než včleněná plocha muzea, sloužil jako plocha místních technických služeb.

Pak přišel rok 2012, kdy Pavel Janouš zaklepal na dveře radnice s jasnou a propracovanou vizí muzea. „Starostovi trvalo pouhých pět minut, než pochopil, jakým způsobem by budoucí svatostánek historických artefaktů obohatil město – a navíc by samozřejmě byl spojený s jeho osobou, protože na obnovení života v areálu by se podílel ve funkci starosty.“ Tak rodina Janoušova získala partnera pro svůj zájem a plán…

Veškerou dokumentaci si Pavel Janouš tvořil sám podle svých vizí, vzhledem ke své původní profesi mohl fungovat i jako stavební a architektonický dozor. Počínaje jednotlivými zásuvkami až po bourání či přistavování interiérových prvků je vše, co v muzeu uvidíte, jeho vlastní prací a ideou. Důležité je podotknout, že Janoušovi jsou nájemci areálu, financování jednotlivých fází rekonstrukce zabezpečovalo město.

Po tomto úvodu vstaneme od dopitého šálku kávy, abychom vás ve stručnosti provedli alespoň částí expozice, zdůraznili některé momenty, stojící za bližší prozkoumání (ale které to jsou? Všechny? Patrně…), a nastínili, co vás v monumentální kolekci čeká. Nejen oči si přijdou na své: v areálu sídlí i minipivovar, v sezóně si na jeho nabídce můžete pochutnat pod slunečníky. 

V samotném muzeu je během otevírací doby v provozu malý bar s občerstvením, spojený s dětským koutkem. Pokud tam „odložíte“ ratolesti, jen těžko je budete lákat k cestě domů. Najdou tady simulátory závodních vozidel, velkou místnost plnou hraček a další aktivity. Bar je propojený s prodejnou suvenýrů, můžete si tady koupit některý z desítek modelů Matchbox Yesteryear do vitrínky nebo větší modely na krbovou římsu. Nabídku obohacují i pravé americké automobilové artefakty, při vybírání si prohlédnete originální americký jukebox Seeburg a desítky neonových i plechových reklam na stěnách… Ale nechte se sami překvapit…

Celá expozice je koncipovaná do několika samostatných útvarů podle konstrukčních epoch a zaměřená výhradně na americkou produkci. Pokud jste v muzeu byli už dříve, možná si pamatujete, že v jednom sále stály evropské modely: od Moskviče 407 přes Citroën DS 19 až po Rolls-Royce Silver Shadow a závodní Škodu 130 RS. To už dneska neplatí, protože expozice se rozšiřuje a úzce specializuje. Projdete kolem epochy loukotí a mosazných chladičů do sálů, kde jsou vystavené hranaté berliny z časů prohibice a tajných přepravců alkoholu (říkalo se jim „Moonshiners“), ale těžištěm celého projektu je značka Lincoln. Proč to? Pavel Janouš má vysvětlení:

„Všichni znají Fordy i s jejich košatou historií. Lincoln je divize koncernu a zároveň výkladní skříň. Lincolny mi připadají nejhezčí, patří vedle třeba Duesenbergů a Pierce-Arrow k americkým špičkám třicátých let. Je to láska k designu té doby…“ Nedá nám nezastavit se u obchodní stránky muzea. Pavel Janouš při odpovědi sáhne hluboko do pokladnice citů pro historickou techniku: „Chci zdůraznit, že kolikrát je komerčně nejúspěšnější muzeum, vedené ekonomem, který nemá žádnou citovou a ani historickou vazbu k exponátům. Ale pro mne je každé auto kus rodiny, takhle to bylo od začátku a tak to také zůstane,“ končí Pavel Janouš své soukromé vyznání, takto i součást osobní muzejní filozofie.

U každého vozidla najdete informační panel s popisem a historií, u některých si můžete přehrát i povídání z QR kódu. Chodit budete po cestičkách mezi jednotlivými vozy, dostatečně vzdálenými od sebe, aby expozice vynikala vzdušností a dojmem příjemného a nepřeplněného prostoru. Jen jedno nesmíte: prolézat za provazové zábrany a sahat na karosérie. Platí zde pravidlo, že dotýkat se smíte pouze očima! Pak vás cesta provede poválečnou epochou amerického automobilového baroka až po věk křídel, která sice Evropa odsuzovala, ale osazovala jimi svou produkci, a to ještě mnoho let poté, kdy už za velkou louží byla tato móda dávno passé…

Nelze vystavovat americkou dopravní techniku bez ohlédnutí za masivními koráby let šedesátých a sedmdesátých, i za počínající tvarovou a rozměrovou proměnou následující dekády. Takže tady vedle sebe svorně v klidu a míru stojí bývalí nesmiřitelní konkurenti: Cadillac vedle Lincolnu, Mustang po boku Pontiaku Firebird a Fordu Torino, ale i třeba supervzácný Imperial, o němž mnozí dnes už nevědí, že z jeho nabídky a výkonů „bolela hlava“ i konkurenční Cadillac koncernu GM…

Každé muzeum by mělo mít nejen zábavnou, ale i edukativní funkci. To platí i o kolekci Pavla Janouše: najdete tu vystavené motory v kompletu i řezu, vozy před renovací, z nichž si každý může udělat představu o tom, jak náročná je renovace devadesát let staré ameriky. Stojí tu řada dílenských strojů a nářaďových kompletů, diorámata „nálezů ze stodoly“ včetně pečlivě instalovaných dekorací. 

Po stěnách uvidíte nejen názorné technické obrázky, ale i velkoplošné reprinty dobových fotografií. Fantastický dojem dávají sálové interiéry, upravené do podoby amerických ulic, „oživené“ městským mobiliářem a samozřejmě křižníky, parkujícími pod osvětlenými „okny“ mrakodrapů – kdo zatím nebyl v Americe, u Janoušů se mu dostane přinejmenším pocitové „zálohy“ na budoucí cestu…

Provozovatel muzea zdůrazňuje, že všechna vystavená vozidla nejsou jeho, některá mají jiné majitele, ale ti rádi souhlasí s vystavením v expozici.

Jaké jsou plány, či co uvidí návštěvník v letošní sezóně? „Chtěli bychom dál rozšiřovat,“ říká Pavel Janouš. „Tam, co jsou dneska depozitáře, bude na jaře další část expozice. Zvětšíme se skoro o jednu třetinu plochy. Nesmíme ovšem zapomenout na depozit a základní dílenské zázemí. I to zabere poměrně velkou část plánované plochy. Ale i tak lidé uvidí minimálně o patnáct vozů více, než byl stav v roce 2023,“ dodává.

Expozice oficiálně otvírá v květnových víkendech, bližší informace (a další zajímavé podrobnosti) se dozvíte na webových stránkách www.muzeumveteranu.cz. Od června je otevřeno každý den. Muzeem vás provede buď sám majitel či jeho velmi fundovaný táta, s nímž je radost pohovořit i o tom, jak to na Novobystřicku vypadalo před mnoha desítkami let, kdy byly místní silničky v rajónu tehdejší pohraniční stráže a do města samotného se běžný smrtelník odjinud jen těžko dostával.

Chcete lákadlo na sezónu 2024? Co třeba úžasný model Lincoln K z roku 1931 po sedmileté renovaci, kterou majitel málem dvakrát vzdal? Fantastická kára! „Nic horšího jsem snad v rámci renovací nezažil,“ dodává Pavel Janouš – a jak je jasně vidět, v hlasu i ve výrazu tváře převládá úleva… Další extrovkou by měl být průkopnický Cord s předním pohonem!

Povídání nabralo najednou velmi vážný nádech, to když Pavel Janouš konstatoval náhlý odchod kamaráda a člena jihočeské „americké“ scény Jana Kodada. Ten opustil v polovině listopadu 2023 ve věku 51 let nejen své přátele a rodinu, ale i volant černé Riviery „Boattail“, dnes stojící v tichu muzea s růží na kapotě. Auto lze vyrvat ze spárů zániku a vrátit zpět životu, u člověka to nedokážeme. A tak Honzu Kodada bude nadále připomínat jeho sbírka klasických amerik, zakomponovaná do areálu jako vzpomínka a nedílný status quo. Je vidět, že lidé, pohybující se kolem amerických vozů mají nejen velké objemy motorů, ale i velká srdce a citlivou duši. V novobystřickém muzeu to pocítíte naživo…

Ale k veselejším stránkám dění, protože cestopis by měl být nejen pozvánkou, ale i radostí. Veteran Muzeum se vám stane drogou, ale nebraňte se tomu. Sami se přesvědčíte, že expozice nejsou statické, uložené na věčnost a nemají funkci „lapačů prachu“. Vozidla jsou funkční, pojízdná, s mnohými se setkáte na regionálních i celorepublikových akcích, a to nejen „amerických“. Kdykoliv do areálu zavítáte, překvapí vás expozice něčím novým – a pokud ne, tak i na stávajících vozech najdete pokaždé nějaký zajímavý detail, předtím přehlédnutý. Tak tomu je i u autora článku, jenž vždycky najde něco půvabného pro oči i dušičku.

Tak se, přátelé, nebojte vzdálenosti, která dělí vaše bydliště od sběratelské kolekce evropského významu. Tady ovšem neplatí, že i cesta je cílem: můžete jet v dešti, větru, sluneční lázni, barevném podzimu, ale až vás uvítá nápis nad branou a úchvatné interiéry muzea, tak pochopíte, že jakkoliv prožitá cesta je nicotností proti majestátu, jaký navštívíte. Tak šťastnou cestu poprvé i po několikáté, krásné zážitky a pravidlo šťastného návratu!