Dva týdny v Saúdské Arábii: Pestrá země překvapila milými lidmi a množstvím rekonstrukcí

Saúdská Arábie nás lákala, protože to není úplně běžná turistická destinace. Lidé o této zemi často mnoho neví nebo o ní mají zkreslené představy. Pletou si ji s Dubaí, Spojenými arabskými emiráty, nebo si myslí, že je to jen poušť a není zde nic zajímavého, nebo že je to nebezpečná země plná teroristů. Opak je ale pravdou.

Saúdská Arábie je rozmanitou zemí s pohostinnými obyvateli. Brány země se pro turisty otevřely až v roce 2019. Teď je ten správný čas se sem vypravit, než se turismus rozběhne na plné obrátky a mnohá místa ztratí na autentičnosti.

Je to největší země Arabského poloostrova. Pro představu, její rozloha je asi 6x větší než Německo nebo 27x větší než Česká republika. Na jihu země se rozkládá rozsáhlá poušť Rub al-Chálí (Pustá končina), zatímco západní část je hornatá. Na severozápadě najdeme pohoří Hidžáz a na jihozápadě až k hranicím s Jemenem sahá krásné zelené pohoří Asír.

Království Saúdská Arábie vzniklo sjednocením různých kmenových území králem Abd al-Azíz ibn Saúdem v roce 1932 a s postupem času země zbohatla na těžbě ropy. Aktuální vládce král Salmán bin Abd al-Azíz i korunní princ Muhammad bin Salmán jsou si vědomi pomíjivosti ropných zdrojů a investují do dalšího rozvoje země včetně turismu. Všude jsou vidět reklamní panely na vládní program Saudi Vision 2030. Ten si klade za cíl rozvinout ekonomickou, kulturní a sociální diverzifikaci. Mimo jiné je v plánu vybudovat supermoderní lineární město Neom o délce 70 km u pobřeží Rudého moře, kde by měly fungovat létající taxíky a jiné sci-fi vymoženosti.

Saúdská Arábie je kolébkou islámu a veškerý život zde ovlivňuje toto náboženství. Veřejně vyznávat jinou víru je zakázáno. Nachází se tu 2 nejsvatější města muslimů - Mekka a Medína. V Mekce se narodil prorok Mohamed. Každý muslim by měl toto město minimálně jednou za život navštívit a vykonat svatou pouť Hadždž. Nemuslimům je vstup do města zakázán. I když jsme proto jen projížděli kolem, dýchala na nás neskutečná atmosféra. Mezi horami se objevovala 600 m vysoká hodinová věž vedle největší mešity na světě – Al-Masdžid al-Harám, která pojme až 2,5 milionu věřících. Neméně působivá byla návštěva druhého nejsvatějšího města Medíny. Sem uprchl Mohamed po vyhnání z Mekky a je tu pochován ve svojí mešitě.

Jak se země otevírá západu, mnohá pravidla se zmírňují. Avšak alkohol a vepřové maso tu opravdu neseženete. Je vhodné nosit dlouhý a volný oděv, hidžáb pro ženy zde už není povinný. Ženy získaly i další práva, jako například možnost řízení aut. Popravdě mnoho žen bez šátku jsem tu nepotkala, zato za volantem aut jsme je viděli často.

Náš evropský vzhled přitahoval hodně pozornosti v dobrém slova smyslu. Nejednou se nám stalo, že se s námi chtěli místní fotit nebo mávali z aut. Náhodně nám na ulici několikrát darovali vodu a jednou za nás pán v restauraci chtěl dokonce zaplatit. V SA je kriminalita nízká také kvůli tvrdým postihům. Stále se uděluje trest smrti, bičování a stínání končetin.

Plánování dovolené v této zemi na vlastní pěst má svá specifika. Nejvíce turistických cílů je na západě, proto je nejvýhodnější letět do druhého největšího města Jeddah. Odtud můžete dále pokračovat na sever do Medíny a Al Uly - oblíbené turistické oblasti, kde jsou nabatejské hrobky – Hegra, nebo se můžete vydat jižně do Národního parku Asír, horského města Abhá a historické vesnice Rijal Alma. Pokud byste chtěli navštívit i hlavní město Rijád, které leží východněji, doporučuji vnitrostátní přelet. Obecně jsou zde vzdálenosti mezi městy velké a je potřeba s tím při plánování počítat.

Náš itinerář na dvoutýdenní cestu byl velmi nabitý, zahrnoval asi 5000 km. Chtěla jsem vidět všechna hezká místa v západní části země, hledala jsem v mapách různé přírodní zajímavosti, skalní útvary, sopečné krátery, kaňony, prostě místa, kam moc turistů nezavítá. Ne vše ale vyšlo podle představ, jak už to při cestování do méně známých oblastí bývá. Silniční infrastruktura mezi městy je výborná, ale k mnoha přírodním zajímavostem se dostanete jen špatně přístupným terénem. Často se musíte řídit jen GPS polohou a cestu si hledat sami.

Jízda v poušti je další kapitola. Při hledání některých míst jsem poprvé zalitovala, že jsme si nedomluvili místního průvodce. Občas narazíte na saudskou specialitu - střídavě zavírat památky k rekonstrukcím, i když se tam nic neděje. Doporučuji si předem číst recenze míst na Google Maps, kde jsou většinou aktuální informace.

V Saúdské Arábii jsme strávili poslední 2 týdny v lednu. Letenky jsem kupovala v září v akci za asi 4000 Kč z Vídně do Jeddahu. Před cestou je potřeba vyřídit online víza za zhruba 3500 Kč, jejichž součástí je i zdravotní pojištění. Jedinou komplikací po příletu bylo zabavení dronu na letišti. Samozřejmě jsme si nezjistili, že je k němu potřeba speciální povolení. Ukázali nám sice stránky, kde se dá získat, ale nefungovaly. Dron zůstal v kanceláři na letišti a při odletu jsme ho po mírných peripetiích získali naštěstí zpět.

Na letišti se dá zakoupit místní SIM karta. K cestování po městě jsme využívali aplikaci Uber. Ve městě jsme si vyzvedli rezervované menší SUV Kia Sonet z půjčovny Key Car Rental. Zkušenost s půjčovnou byla celkem dobrá. Auto bylo nové, jen mělo dost sjeté pneumatiky, což bylo znát při jízdě v horských serpentinách. Určitě bylo potřeba zaplatit si neomezené kilometry, limit byl 250 km na den, což by nám rozhodně nestačilo. Postupně jsem začala litovat, že jsme nezaplatili i plné pojištění auta. Řízení v SA by bylo na samostatnou kapitolu - co předvádí místní řidiči na silnicích, je neskutečné a dost nebezpečné.

Ráno jsme stihli prohlídku starého města Al Balad - historické domy z korálů Rudého moře s typickými dřevěnými balkony jsou zapsané na seznamu UNESCO. Je tu také velký trh súk Al Alawi. Celé město ožívá až v odpoledních hodinách, ráno jsme tu byli sami. Přesunuli jsme se severně k městu Ghran, kde jsem našla na mapě různé sopečné útvary a skály kolem Moon valley. Bohužel velká část byla oplocená a dost se tu potulovali kromě velbloudů psi. Kempování jsme proto raději vzdali a dojeli jsme o dalších 400 km dál do Medíny.

Nedaleko hotelu jsme navštívili datlovou zahradu. SA je pěstováním datlí proslulá. Je to typická pochutina podávaná k čaji. Dále jsme pokračovali do centra, kde je 2. největší mešita na světě Masdžid an-Nabawi (Prorokova mešita). Vybudoval ji a i je tu pohřben prorok Mohamed. Mešita má kapacitu 1 milion věřících a momentálně probíhá rekonstrukce k jejímu zvětšení. Nemuslimům je vstup do mešity zakázán. Z různých zdrojů jsme se však dozvěděli, že po předchozím požádání je možné se do mešity podívat. Zkusili jsme to, ale s vojákem u vstupu byla domluva těžká. Užili jsme si aspoň působivou atmosféru centrálního náměstí, kde proudí davy věřících. Rozhodně to byl zážitek!

V Medíně jsme ještě chtěli navštívit vlakové nádraží pověstné osmanské Hidžázské železnice, kterou pomohl zničit známý britský důstojník Lawrence z Arábie. Nádraží bylo zavřené z neznámého důvodu, asi zase rekonstrukce. Pokračovali jsme dál na sever do sopečné oblasti u města Khaybar. Cílem bylo navštívit sopečné krátery, White Mountain a jeskyně. Polohu těchto přírodních zajímavostí na mapě sice najdete, ale vedou k nim offroad cesty. Najít je tedy není vůbec snadné. Nejdříve jsme si všimli cedule směr Umm Jirsan Cave, což je unikátní 3 km dlouhá jeskyně, stará asi 7 tisíc let. Vydali jsme se směrem k jeskyni na 30 km trasu terénem.

Asi po hodině jízdy už nebylo s naším autem možné dál pokračovat kvůli velkým šutrům na cestě, a tak jsme poslední 4 km šli pěšky. Když jsme překonali tuto nesnadnou cestu a dorazili k jeskyni, byla u ní cedule se zákazem vstupu. To nás samozřejmě neodradilo a vydali jsme se jeskyni prozkoumat. Trvalo to asi hodinu a půl, už jsme se ukládali ke spánku ve stanu, když dorazily speciální vojenské jednotky, aby nás z oblasti pěkně vyprovodily. U jeskyně byla kamera a celá oblast byla monitorovaná...

Ráno jsme chtěli navštívit pozůstatky pevnosti a historického města Khaybar, ale opět bylo zavřeno kvůli rekonstrukci. Vyrazili jsme tedy rovnou směr Al Ula - krásné městečko uprostřed rozlehlého vádí s palmovými háji, které je obklopené útesy z červeného pískovce. Je to oblíbená turistická oblast, kde se potkáte s více návštěvníky, ale zatím místo neztratilo svoje kouzlo a rozhodně stojí za navštívení. Podnikli jsme procházku zříceninami starého města a vylezli na pevnost, odkud je krásný výhled.

Nedaleko Al Uly jsme se následně vydali do pouště hledat unikátní skalní formaci Al Naslaa - skála rozdělená na 2 poloviny velmi malou vzdáleností. Půjčeným autem jsme si do pouště netroufli, čekala nás tedy 12 km túra v písku. Ušli jsme jen pár km a zastavil nám místní pán, který si to brázdil přes duny. Sice nemluvil anglicky, ale byl nesmírně hodný. Vzal nás na soukromou tour po poušti. Zastavoval u nejrůznějších skalních útvarů připomínajících hlavy, kobry, opice...V této oblasti znal snad každé zrno písku. Ukázal nám také skalní malby (petroglyfy) velbloudů, koní i lidské stopy ve skále. K tomu všemu nám dal svačinu a odvezl nás zpět k našemu autu.

Další zajímavou atrakcí je sloní skála. Postavili kolem ní turistický komplex s kavárnami a restauracemi. Areál otevírá až v 16 hodin a doporučuji dorazit na tuto hodinu, abyste se vyhnuli davům turistů a užili si zde západ slunce. Zlatým hřebem dne byla vyhlídka Harrat Viewpoint, která nabízí úžasné výhledy na celou oázu s městečkem Al Ula.

Vypravili jsme se na jednu z nejvýznamnějších památek Saúdské Arábie - do Hegry (Madain Saleh). Tomuto starověkému nabatejskému městu se přezdívá druhá Petra. Je to také první UNESCO památka v SA. Nejpoutavější jsou skalní hrobky, které tu Nabatejci vybudovali, je jich dohromady 131. Lze se sem dostat pouze v rámci organizované tour s průvodcem, kdy vás autobus převáží mezi jednotlivými stanovišti s hrobkami. Rezervace minimálně pár dní předem je nutná, ještě před pár lety byla Hegra volně přístupná, teď je z toho bohužel masový turismus.

Další významnou zajímavostí je Jabal Ikmah - hora s mnoha starověkými nápisy a petroglyfy. I sem je povolen vstup pouze s průvodcem a v ten den už žádné volné termíny nebyly. Nachází se zde také největší zrcadlová budova světa Maraya. Slouží jako koncertní síň. Vystupovala tu například Alicia Keys, Seal, Andrea Bocelli a další. Stejně jako na předchozí místa se sem dostanete, jen pokud máte rezervovanou prohlídku nebo jdete do některé z restaurací v okolí (vyšší cenová třída). To byl důvod, proč jsme místo nenavštívili, jistě by to ale byl zážitek.

Následoval přesun 300 km do Wadi Disah. Celá oblast je hezky hornatá a oproti Al Ula přibylo hodně zeleně a vegetace. Prošli jsme se údolím kaňonu asi 6 km a stejnou cestou zpět. U vjezdu čeká mnoho offroadů, aby vás vzaly na placenou prohlídku kaňonu, kdo by nechtěl po svých.

Dalším nevydařeným cílem byl kaňon Alshiq. Na fotkách vypadal úžasně. Jeli jsme k němu asi 3 hodiny s plánem v okolí stanovat, ale na konec trasy to bohužel chtělo odolné offroad auto. S naším bychom daleko nedojeli.

Změnili jsme tedy plán a rovnou se vydali k pobřeží Rudého moře do města Duba. Problémem byly dost vysoké ceny ubytování a navíc jsme se nechtěli vzdát plánovaného stanování, tak jsme to riskli na městské pláži. Večer to tu dost žilo, byl zrovna čtvrtek, což je pro Saudy začátek víkendu. Trochu jsem se obávala, že nás v noci vyhodí policie, ale nestalo se tak. Navíc jsem tu poprvé v místní kavárně ochutnala výbornou specialitu karak tea - nápoj z černého čaje s mlékem a kořením.

Probouzení přímo na pláži u moře byla nádhera! Pokračovali jsme v cestě podél pobřeží dál na jih. Další zastávkou bylo město Al Wajh, kde jsme si prohlédli pozůstatky starého města a domy z korálů Rudého moře. Hrad tyčící se nad starou čtvrtí byl v době naší návštěvy zavřený. Konečnou zastávkou bylo město Umluj.

Užili jsme si zde procházky po dlouhých písečných plážích s palmami, počkali jsme si na západ slunce a pak vyrazili na výbornou večeři do rybí restaurace. Většina restaurací má hlavní prostor určený pouze pro muže a pak oddělenou „family zone“, kam můžou i ženy.

Navštívili jsme město Yanbu. V minulosti to byl významný námořní přístav pro obchod s kořením a kadidlem. Prošli jsme historickou oblast města, kde v dopoledních hodinách panoval klid. Tak je to ostatně ve všech městech. Vše ožívá až navečer. Našli jsme tu výbornou kavárnu s výběrovou kávou a to hlavní, na co jsem se těšila - dům známého Lawrence z Arábie.

Následoval dlouhý a komplikovaný přesun do horské oblasti u města Al Hada. Trasa sem měla trvat asi 5 hodin (450 km), ale ještě se prodloužila. Za Mekkou byla uzavírka horských serpentin a objížďka se táhla dlouhých 130 km. Velkým zážitkem bylo kolem Mekky (nejsvatějšího města muslimů) pouze projíždět. Vjezd do města je pro nemuslimy totiž zakázán, na což upozorňují značky u silnic.

Vydali jsme se na prohlídku horského města Al Hada, které leží v nadmořské výšce kolem 2000 m n. m. K naší smůle nevyšla předchozí den ani jízda po úžasných horských serpentinách, ani dnes vyhlídková projížďka lanovkou. V oblasti byla taková mlha, že nebylo vidět na krok. I jízda autem byla v těchto podmínkách náročná. V zimě je tu proměnlivé počasí a celkem zima - kolem 10-15°C. V létě slouží oblast jako oblíbené letovisko pro místní. Jezdí se sem ochlazovat z vysokých teplot v nižších polohách. Můžete tu navštívit spoustu kýčovitých turistických atrakcí - aquaparky s tobogány, jahodovou farmu a jiné. Za návštěvu za nás stojí farmy na zpracování růží. Byli jsme se zde podívat v House sectarian roses factory, kde jsem nakoupila originální suvenýry z růžového oleje.

Počasí nám nepřálo ani o 230 km jižněji ve městě Al Bahah. Celý den silně pršelo a odpoledne jsme museli strávit na hotelu. Vzpamatovávala jsem se z cesty, protože nás ten den málem nějaký pán naboural. Předjížděl mě v zatáčce a ztratil nad autem kontrolu. Obecně tu místní řídí šíleně a doprava je nebezpečná. Kdo jede rychleji, má přednost. Do zrcátek se nedívají a přejíždějí, i když jede v protisměru auto a vytlačují vás přitom do krajnice. Často potkáte couvající auta klidně několik set metrů, protože si řidiči spletli odbočku. Skoro všechna auta jsou bouraná, jezdí tu polovraky.

Probudili jsme se do opět krásného a slunečného počasí, po dešti ani památky. Vyrazili jsme do horského parku Khairah Forest Park. Chtěli jsme vidět vodopád a projít se po visuté lávce. I ta byla ale zavřená a v parku ani noha. Vydali jsme se aspoň na procházku po krátkém trailu asi 3 km na vyhlídku. V SA mnoho turistických tras nenajdete, evidentně místní neholdují turistice jako my.

Další cesty směřovaly k Thee Ain Heritage Village - horské vesničce z 8. století. K ní vede úžasná silnice serpentinami přes hory. Zrovna odklízeli velký balvan, který se svalil na cestu a zablokoval celý jeden pruh. Návštěva vesnice rozhodně stojí za to, je tu 49 dochovaných domů ve svahu, které můžete volně procházet a toulat se mezi nimi a byli jsme tu skoro sami.

Kontrastem k opuštěné vesničce byla večerní návštěva vesnice Rijal Almaa v pohoří Asír. Těšila jsem se na domky z 8. století s typickou pevnostní architekturou. Bohužel dojem kazilo množství kaváren a restaurací se svítícími nápisy, které sídlily přímo v historických domech. Vybírá se zde vstupné a turismus už tu jede na plné obrátky.

Z Rijal Almaa vede další panoramatická cesta serpentinami přes hory, kdy překonáte okolo 2000 výškových metrů a vyjedete na nejvyšší horu Jabal Soudah (3015 m n. m.). Je z ní úžasný výhled na hornaté okolí a v kombinaci se západem slunce to byla nádherná scenérie. Zpestřením jsou četné smečky paviánů, které se pohybují všude kolem cest.

Vypravili jsme se na prohlídku hlavní metropole Asírského regionu - města Abhá. Navštívili jsme historickou čtvrť Al Basta, kde se nachází v zemi jediný dochovaný osmanský most. Je tu také čtvrť s mnoha moderními kavárnami a velkým tržištěm. Nakoupila jsem si kadidlo, datle a tradiční kořeny pouštních stromů miswák, které se používají na čištění zubů. Kořen chutná trochu jako ředkev a i když všude píšou, že je pro zdraví zubů velmi prospěšný, nezvykla jsem si ho používat. Na tržišti jsme byli atrakcí pro místní, zřejmě sem mnoho evropských turistů nezavítá. Jedna rodina nás odchytla a museli jsme se vyfotit postupně se všemi členy. Co se týče obchodníků, jen na nás volali „welcome, welcome“, ale rozhodně nám svoje výrobky nevnucovali.

Další program byl ve znamení objevování horských historických vesniček. Jako první jsme se podívali do Al Yanfa Archaeological Village. Vesnice působila opuštěně, nikde nikdo, ale bylo vidět, že zde intenzivně probíhá rekonstrukce domků a okolních cest. V budoucnu to jistě bude jistě žádaný turistický cíl. Oprava zřejmě čeká i unikátní vesnici Al Habala, kam jsem se moc těšila. Je to vesnice umístěná 400 m ve svahu a v minulosti se k ní obyvatelé dostávali po provazových žebřících. Chránili se tak proti napadení Osmany. Lanovka, která měla k vesnici přepravovat turisty, se zdá dost dlouhou dobu zavřená, takže sem se nevydávejte.

Následoval tříhodinový přesun na jih směrem k hranicím s Jemenem. Cestou na jih přibývá divokosti. Silnice jsou více rozbité, klikatí se přes hory, řidiči jezdí ještě divočeji - zatáčky projíždí s náklonem aut na boční kola, houstnou vojenské checkpointy, protože Jemen sužuje občanská válka a do těchto konfliktů se zapojuje i SA. Muže tu potkáte jen s tradičními dýkami a pistolemi za opaskem. Ruku v ruce s touto situací přibývá přírodních krás. Neustále vás obklopují vysoké, zelené hory, na které v mapách nevedou žádné cesty.

Cílem bylo Wadi Lajb, kde jsem chtěla i stanovat. Bohužel tam byl zákaz a narychlo jsme museli shánět náhradní nocleh, když už se pomalu stmívalo. Mnoho ubytování tu k dispozici není a hlavně je problém najít něco přes internet, signál byl dost slabý. Riskli jsme to a vyjeli do nadmořské výšky kolem 1650 m na Černou horu, kde se nacházel Black Mountain Hotel. To bylo opravdu nejkrásnější místo, kde jsem kdy spala, doslova noc v oblacích.

Ráno jsme se probouzeli do úžasného výhledu z Černé hory. Po dvorku hotelu pobíhali paviáni, jeden našel plechovku coly a snažil se z ní vydolovat poslední kapku. Celkem zábava pozorovat tyto opice. Vydali jsme se na procházku do včerejšího nevydařeného cíle Wadi Lajb. Autem se dá zajet asi 2 km mezi soutěsky, ale ucházelo nám zadní kolo a stejně jsme se chtěli projít. Místní nám často zastavovali a chtěli nás svézt, vůbec nechápali, proč nejedeme autem.

Hlouběji do vádí se dalo pokračovat pěšky asi ještě 5 km. Cestu jsme si museli hledat mezi kameny a proudící řekou. Suchou nohou se nám to nepodařilo. Potkali jsme mnoho kempujících místních. Posedávají na dekách a popíjí čaj, je to jejich tradiční zábava. Ani zde jsme neunikli pozornosti a opět proběhlo focení s mnoha Saudy. S velkou lítostí jsme museli posléze hornaté vnitrozemí s divokou přírodou opustit a vydat se na cestu zpět podél pobřeží směr Jeddah. Přesunuli jsme se 350 km do přímořského městečka Al Qunfudhah.

Ráno jsme ve městečku zamířili na snídani a kafe. Cestou jsme potkali mladého pána, který se s námi pustil do řeči a doporučil nám nedalekou pláž na koupání Palm Beach. Pláž byla krásná a měli jsme ji skoro jen pro sebe. Na pořádek dohlíželo několik plavčíků, jinak nikde nikdo. Na koupání je potřeba dodržovat doporučený úbor, naše plavky by tu neprošly.

Dostali jsme se tu do vtipné situace, kdy za námi přišel místní pán a chtěl s námi natočit video na TikTok. Měli jsme předstírat, že jsme Američané a on nás jako náhodně potká. Pochopili jsme to asi až na třetí pokus a stále jsme tvrdili, že jsme z České republiky.

Odpoledne jsme dojeli do města Jeddah, kde mě čekala návštěva gymu Interval Plus CrossFit. Ráda v každé zemi navštívím CrossFit gym, kolem tohoto sportu jsou vždy fajn lidi. Tady to bylo trochu specifické - ženy a muži cvičí odděleně, což mě v metropoli, kde už se začíná uvolňovat atmosféra, překvapilo. I tak jsem si dámskou lekci užila.

Náš předposlední den v SA jsme strávili prohlídkou města Jeddah. Prošli jsme North Corniche - moc pěkná promenáda u moře. Stojí tu vysoké mrakodrapy a trochu to připomíná Dubaj. Za návštěvu také stojí Island Mosque. Mešita vyčnívá do moře a vypadá to, jako by se vznášela na hladině. Chtěli jsme se podívat na okruh Formule 1, ale byla tam nějaká uzavírka silnice a nemohli jsme se z té hrozné dopravy vymotat. Konečně jsme jeli vrátit auto do půjčovny a nesmírně se nám ulevilo, že ho vracíme nenabourané. Dál jsme jezdili po městě Uberem.

Odpoledne jsme se vydali do starého města Al Balad. Vypadalo to tu úplně jinak, než když jsme tu byli první den dopoledne. Na večer všechno ožilo, všude byly davy lidí, plné kavárny i tržiště... Rušnou atmosféru přerušila jen večerní modlitba. Mešity svolávají věřící megafonem. Všichni obchodníci zavírají své obchody a davy proudí do mešity nebo si nachází místo na modlení před ní. Je to úžasný zážitek vidět, jak se všichni společně pohrouží do modliteb a okolní svět je nezajímá. Po modlitbách se zas vše vrátilo do obvyklého ruchu.

Koupila jsem si zde krásnou tradiční dřevěnou kadidelnici, ještě naposledy jsem navštívila svoji oblíbenou kavárnu s výběrovou kávou a domů jsem si ještě musela koupit zrnka vyhlášené jemenské kávy. Při návštěvě města Jeddah si nemůžete nevšimnout nejvyšší fontány na světě - King Fahad's Fountain. Tryská do výše 312 m. Ale pozor, je v provozu jen v noci, od 20 do 9 hodin.

Naposledy jsme se prošli u moře a vyrazili na letiště. Jedinou komplikací při odletu bylo vykomunikovat, aby nám vrátili dron. Nechtěli nám ho předat, dokud nebudeme sedět v letadle. Pán pořád říkal, že ho pošle. Nejdřív jsme si mysleli, že ho dostaneme zpět až ve Vídni, ale k našemu překvapení nás s ním čekal pán u nástupu do letadla a v pytli nám ho předal na palubu. V celku šťastný konec.

Zdroj: autorský text