Jiří Kolbaba: Myslel jsem, že pojedu na indické safari terénním autem. Posadili mě na hřbet slona

Přeletět z indického Dillí do Bhútánského království v kokpitu letadla. Osobní setkání s králem Jigme Khesarem Namgyelem Wangchuckem. Dobrodružná několikatýdenní cesta pronajatým autem napříč celým královstvím. To všechno by za normálních okolností byl sám o sobě nezapomenutelný zážitek. Já si ale do paměti a srdce ukládám ještě jinou cestovatelskou zkušenost a poznání. Co mám na mysli?

Důkladné poznávání Bhútánu, dechberoucí země v oblasti vysokého Himálaje, mělo ještě tu pověstnou závěrečnou tečku. Po překonání hranice mezi královstvím a indickým státem Ásám jsem dojel do města Guwáhátí. Pro návštěvu málo známého parku Pobitora jsem si plánoval najmout terénní auto. Tak, jak mám při cestách na safari ve zvyku. Ano, v severní Indii jsem hodlal absolvovat safari. Neobvyklé asijské safari. Lákali mě zástupci místní exotické fauny.

Národní park Pobitora se totiž pyšní významnou koncentrací nosorožců indických. Na březích posvátné Brahmaputry se jim daří už miliony let. Tento druh je největší mezi asijských nosorožci. Má silnou kůži s drobnými hrbolky. Kůže tvoří pláty s hlubokými záhyby, takže zvíře vypadá jako by bylo v brnění.

Často se mu proto říká nosorožec pancéřový. Kolos váží až čtyři tuny a dorůstá délky okolo čtyř metrů. Domorodci mně vysvětlili, že k těmto obrům se s autem na promáčené půdě nedostanu. A i kdyby, tak nosorožci na auta rádi útočí. A jak jsem se tedy k nosorožcům dostal? Tak, jak to dělají po staletí i místní - na hřbetě slona!

Časně ráno jsem se probudil v Zizina Otis Resortu. Připomínal africké stanové safari základny, ale měl už svoje nejlepší roky dlouho za sebou. Ještě před svítáním jsem na „sloním terminálu“ nasedl na hřbet čtyřmetrového obra a vydal se na úžasné dobrodružství.

Po chvíli jsem z bezpečné výšky a vzdálenosti spatřil první šedočerné hřbety opancéřovaných, rozvážně se pohybujících kolosů. Pasoucí se nosorožci vypadali v ranních mlhách přízračně. A já se, byť ověšen moderními kamerami, cítil jako šáh ásámské říše.

Fotil jsem jednotlivce, samice s mladými i početná společenství. Můj neobvyklý safari dopravce - mohutný asijský slon - našlapoval rozvážně a přinesl mě téměř na dosah k opancéřovaným obrům. Zřetelně jsem slyšel jejich dech a spokojené mlaskání.

Měl jsem pocit, že jsem ve filmu. Na tuto pohádku a zároveň můj splněný sen nikdy nezapomenu.

Jiří Kolbaba, www.theworld.cz