Jiří Kolbaba: Satelitní zpráva z paluby jachty Selma
Zavazadla mně letecká společnost až do odplutí lodě nedodala (čekal jsem na ně ve městě Ushuaia čtyři dny!), takže se na ledové dobrodružství vydávám ve vypůjčeném oblečení. Nějaké drobnosti jsem před odplutím spěšně dokoupil. Snad mě kolegové nenechají umrznout.
Nejprve je potřeba se s lodí sžít
Selma je devatenáctimetrová polská jachta, postavená před dvaatřiceti lety ve Francii. Se mnou se na ní plaví deset dalších podobně postižených milovníků dobrodružství a nevšedního poznávání. Při klidné noční plavbě do chilského Puerta Williams jsem se s lodí postupně seznamoval a učil se dovednostem, které jsou mně i po loňské karibské plavbě na plachetnici La Grace stále docela vzdálené. Služby se střídají ve čtyřhodinových intervalech. Zejména noční vedení lodi, zima, vítr, déšť a nebezpečí, že potkáme ledové kry, vyžadují od každého maximální soustředění a pocit naprosté odpovědnosti.
Každý, kdo zrovna stojí za kormidlem, má v rukou životy ostatních členů expedice. Je to pocit, který jsem třeba jako řidič auta nikdy tak intenzivně nepoznal. Musím se přiznat, že zatím mně suverénní vedení lodi moc nejde. Každou chvíli loď nečekaně přetočím a ztratím vítr z plachet. Prostě ještě dostatečně neumím „číst vítr a oceánské vlny“. Piotr, kapitán lodi, říká, že se to určitě poddá.
No, uvidíme, snaha by tu byla. Hlavně se to musím naučit rychle. Dřív, než dosáhneme jižních šířek, kde na nás čekají záludné ledové kry. Tam to ale bude fotografický ráj, na který se už netrpělivě těším.
Guláš z podpalubí
Včera jsem prožil docela nezapomenutelnou krizi. Už jsem se v minulosti plavil po mnoha mořích a oceánech, a nikdy mně nebylo špatně. Zažil jsem osmimetrové vlny, to bylo právě tady při první plavbě na Antarktidu, i ztroskotání v Panamě. Včerejší rozbouřené moře mě však dostalo. Neptun mi udělil tu správnou lekci. Myslel jsem, že mořská nemoc se mě netýká, no, spletl jsem se. Lekce pokory před silou přírody a svou vlastní nedokonalostí.
Druhé připomenutí mé nedokonalosti přišlo dnes. Službu na palubě vystřídala služba v podpalubí. Spočívá zejména v tom, že dvojice musí celý den pro ostatní vařit. Můj kolega Michal se rozhodl, že námořníky překvapí něčím nečekaným. Jídlem, které se běžně na palubách plachetnic asi nevaří. Připravil skvělý guláš s ještě lepšími houskovými knedlíky. Já jen asistoval, ale i tak to byla docela makačka. Toho nádobí!
Blížíme se k první zastávce
Při soustředěných pohledech na nekonečný horizont mi hlavou běží celý můj život. Myslím na své blízké i na vše, co jsem dosud na cestách světem prožil. Vzpomněl jsem i na Jamese Cooka. Ten se právě tudy před více jak dvěma sty lety také plavil. Ze snění mě vždy vytrhne silnější poryv větru, nečekaně vysoká vlna či pokyn od kapitána.
Další nástup do služby! Makat se musí doma i tady na konci světa.
Jiří Kolbaba, www.theworld.cz