Putování po Havaji: Prošli jsme náročné i lehčí treky a navštívili nejhezčí pláže

Konečně nastal čas k tomu pravému objevování Havaje, čekalo nás hikování v horách a deštných pralesech. Kvůli počasí jsme itinerář několikrát měnili, ale na konečný výsledek si nemůžeme stěžovat. Hikování na Havaji se nedá tak úplně srovnat s jinými zeměmi, do kterých jsme cestovali doposud. Na rozdíl od Evropy nebo ČR nejsou na Havaji stezky téměř značeny.

Občas je vidět snaha o nějakou značku, ale nedá se na to úplně spoléhat. Některé trasy jsou přímočaré a nedá se na nich ztratit. Jenže jiné vedou uprostřed pralesa a křižují se s jinými stezkami. Pro jejich úspěšné pokoření nestačí ve většině případů ani Google Maps. My jsme si na doporučení stáhli do mobilu aplikaci ALL TRAILS.

Tahle šikovná aplikace obsahuje snad všechny možné traily nejen na území USA, ale na území celého světa. Každý trail je tu podrobně popsán, zmapován, jsou u něj fotky od turistů a je možné spustit i GPS trasování. Pro účely dovolené vám bohatě postačí základní verze zdarma.

Když jsme si našli v aplikace všechny traily, které jsme měli v plánu zdolat, překvapilo nás, že jsou označeny jako těžké (hard). Tohle označení bych brala s rezervou, jelikož aplikace označuje jako těžké opravdu všechny stezky, které mají větší převýšení. To znamená opravdu téměř všechny na Oahu. Při jejich zdolávání jsme však zjistili, že zatímco některé jsou náročné opravdu jen kvůli převýšení, na jiných se hikování měnilo spíše v horolezectví a označení hard u nich bylo tedy právem.

Na Oahu se nachází celá řada větších i menších vodopádů. Jejich velikost závisí na ročním období a na aktuálním počasí. Některé z nich jsou oblíbeným cílem turistů, jiné jsou spíše skryté klenoty. My jsme při plánování itineráře dali přednost těm méně známým, a tak jsme zamířili k vodopádům Lulumahu Falls.

Na začátku stezky se nachází malé hliněné parkoviště, kde pohodlně zaparkuje několik aut. Přesto bych doporučila dorazit co nejdříve, protože stejně jako na jiných stezkách zde později může být rušno. Čím dříve vyjdete, tím déle si užijete vodopády v klidu. Vedle vstupu na stezku k Lulumahu Falls se nachází lovecká oblast, kde v době naší návštěvy probíhal lov. Na začátku je tedy nutné držet se vyšlapané cestičky a příliš nebloudit po lese. Vše o lovecké oblasti je k dispozici na ceduli, která stojí u parkoviště.

Jak je pro Havaj obvyklé, vede trasa převážně do kopce. Jako první nás na cestě uchvátí bambusový háj. Vzrostlé bambusy se tyčí vysoko k obloze a jejich magický vzhled přímo vyráží dech. Zbytek trailu k vodopádům se klikatí podél řeky, která se několikrát přechází. V podstatě je třeba se neustále držet podél vody.

Stezka je místy bahnitá, s čistými botami k vodopádu určitě nedojdete. Trasa není dlouhá, asi po 2,5 km nás už čeká výhled na vodopád. Jeho velikost je závislá na množství srážek, které v předcházejících dnech spadly. Při naší návštěvě proto stéká po skále dolů docela dost vody.

Další cíl našeho putování je botanická zahrada Ho´omaluhia. Botanická zahrada se nachází přímo pod majestátnými horami, které působí jako z filmu Jurský park. Do zahrady se vjíždí od města Kaneohe. Botanická zahrada je neobvyklá tím, že se mezi jejími částmi přejíždí autem.

U každé „expozice“ jsou k dispozici malá parkoviště, aby návštěvníci mohli vystoupit a pokračovat pěšky. Do zahrady se neplatí žádné vstupné. U vjezdové brány vás zaměstnanec zahrady pouze upozorní na rychlostní limit na místní komunikaci a na zákaz fotografování a natáčení během řízení z bezpečnostních důvodů.

V botanické zahradě jsme strávili více než 2 hodiny, ale dokážu si představit strávit zde ještě více času. Expozice obsahují rostliny z tropických regionů celého světa. U každé expozice se nachází sociální zařízení a piknikové stoly. Zahrada dokonce nabízí možnost tady o víkendu kempovat, je třeba pouze požádat o povolení. Nejkrásnější část zahrady bylo bezpochyby jezírko s japonskými kapry, kolem kterého vedla pěšinka.

Tuhle botanickou zahradu bych určitě zařadila mezi top místa ostrova Oahu, které bych určitě při plánování itineráře nevynechala.

Jenom kousek od Lulumahu falls se nachází další turisticky oblíbené stezky. Parkování je v tomto případě opravdu jen pro nejrychlejší, parkuje se podél silnice. My jsme měli štěstí, na začátek trailu jsme dorazili až v průběhu odpoledne, ale zaparkovali jsme bez problémů. Přímo od silnice začíná Judd trail. Vstup je poměrně dobře značený, asi v polovině Judd trail okruhu pak navazuje Nu´uanu trail.

Judd trail je asi 2 km dlouhý okruh kolem řeky Nuuanu. Je rovinatý, vhodný i pro méně zdatné turisty. Stezka vede borovicovým lesem. Je ve stínu, což je v teplém počasí skvělá možnost, jak se na chvíli schovat před sluncem. Po dešti bývá cesta, stejně jako další havajské výšlapy, trochu blátivá. Tuhle stezku bych určitě doporučila i pro rodiče s malými dětmi, protože je opravdu nenáročná.

Nu´uanu trail začíná, jak jsem již zmínila, asi v polovině Judd Trail okruhu. Vstup na stezku i pokračování na vrchol je opět dobře označený. Nu´uanu je oproti Judd náročnější. V podstatě se jedná o výšlap nahoru nad údolí při převýšení asi 480 m. Po vyčerpávajícím výšlapu jsme nahoře odměněni krásným výhledem na celé Honolulu a to navíc v naprostém klidu, jelikož na této části stezky za celou dobu potkáváme pouze dvojici turistů.

Po projetí celého ostrova mohu stoprocentně říct, že nejkrásnější pláže na ostrově se nachází severovýchodně od Honolulu na východní pobřeží Oahu. Jedna z nich je Kailua beach. Je dlouhá asi 4 km a široká až 40 metrů. Leží na ní úžasný bílý písek a moře se na sluníčku barví do tyrkysova. Na rozdíl od další, Lanikai beach, která leží v podstatě hned vedle, je méně „profláklá“, tudíž je zde i méně lidí. U Kailua pláže se dá pohodlně zaparkovat díky dvěma velkým parkovištím.

Lanikai beach je podstatně menší pláž v docházkové vzdálenosti od Kailui. Tato pláž je pravidelně vyhlašována travel magazíny jako jedna z nejkrásnějších pláží na světě. Tomu odpovídá i její popularita. Pláž je opravdu krásná, ale je trochu užší, a tak může působit přelidněně.

My jsme tu byli mimo sezónu a už zde bylo mnohem víc lidí než na jiných plážích. I tato pláž má karibský vzhled s bílým pískem a modrým mořem. Existuje názor, že jméno Lanikai znamená v havajštině „nebeské moře“, to však není pravda. Tento hoax rozšířil ve dvacátých letech minulého století developer, který vlastnil pozemky kolem pláže, jako marketingový trik. Oblast kolem pláže Lanikai je rezidenční oblastí s nejdražšími nemovitostmi na Oahu.

Samotná pláž je veřejnosti přístupná, ale na rozdíl od jiných pláží zde chybí toalety, sprchy, plavčíci a veřejné parkoviště. Parkování v této čtvrti je hodně kontrolováno a pokutováno. Existuje spousta pravidel, která musí být při parkování dodržena. Například zákaz parkování v okruhu čtyř stop od příjezdových cest, blokování krajnice, která slouží pro chodce atd. My jsme proto raději zaparkovali u Kailua beach a do Lanikai jsme došli pěšky.

Přímo nad Lanikai čtvrtí a pláží se nachází Ka´iwa Ridge trail. U stezky je opět hodně omezené parkování, takže doporučuji vše spojit v jeden výlet, zaparkovat u Kailua beach a pak spojit výšlap na trail s procházkou k pláži. Trail má celkem asi 2,5 km.

Začátek je relativně prudký a po dešti může hodně klouzat. Ale potkali jsme i slečny v žabkách (což úplně nedoporučuji) a nejspíš to zvládly vylézt i v této nevhodné obuvi. Stezka vede kolem dvou starých bunkrů z druhé světové války – tzv. pillboxů. Proto se někdy této turistické stezce přezdívá i Lanikai Pillbox trail.

Na bunkry se dá opatrně vylézt, výhled na Lanikai pláž a moře je úchvatný. Na moři přímo naproti Lanikai beach se nachází dva atoly – Mokolua (havajsky dva ostrovy). Oba ostrovy jsou ptačí rezervace, na menší ostrov je vstup pro lidi úplně zakázán. Na větší ostrov se dá dojet na kajaku nebo kánoi.

Ka´iwa Ridge trail může být také vhodným místem pro pozorování východu slunce. Doporučuji si opět najít stezku v aplikaci All Trail a jít pouze po trase, která je zde vyznačená (tzn. na nejvyšší bod a zpět stejnou trasou). Stezka na mapě pokračuje přes celý kopec a nás nalákala k tomu, abychom ji šli celou.

Podle mapy jsme měli vylézt na silnici kousek od vstupu, tudíž jsme si chtěli udělat okruh. Bohužel silnice vede rezidenční čtvrtí, která je nerezidentům uzavřená. Takže jsme se po ní nemohli vrátit zpět ke vstupu na stezku a museli jsme se vracet přes celé město. Zašli jsme si několik kilometrů.

Mt. Olomana Trail byl jeden z hlavních cílů naší cesty. Trail spojuje tři vrcholy – Olomana, Paku´i, Ahiki, ale všeobecně se o vrcholech mluví jako o celku Olomana. V havajštině znamená Olomana „rozdělený kopec“. Podle legendy byl Olomana válečník, který byl během bitvy rozpůlen. Hora Olomana je pak jeho dolní polovina.

Olomana Trail je klasifikována jako jedna nejnebezpečnějších stezek v USA, a to hlavně úsek mezi prvním a třetím vrcholem, kde od roku 2011 zemřelo 6 turistů. My jsme měli v plánu dojít co nejdál, nakonec jsme s velkými obtížemi zvládli pouze první vrchol, který se nachází 2 km od parkoviště při převýšení 400 metrů.

Auto je třeba zaparkovat podélně na ulici Maunawili Road, asi 1 km od začátku stezky. Při parkování je třeba respektovat „pruh“ pro chodce. Na začátek stezky se pak jde po asfaltové silnici, která vede ke golfovému resortu. Asi v polovině silnice je příjezdová brána do resortu, kde jsme pouze nahlásili, že jdeme na trail. Vstup na stezku, do pralesa, je poměrně dobře označený. Navíc je u vstupu cedule upozorňující na hrozící nebezpečí.

Hned na začátku stezky nás přivítalo pro havaj typické blátíčko. Bylo jasné, že opět budeme seškrabávat z bot pořádné nánosy. Cesta na první vrchol je strmá a náročná, ale převážná většina trasy není nebezpečná. Čím blíže vrcholu jdeme, tím častěji je pohodlná cestička nahrazena zdoláváním větších či menších skal.

U nejstrmějších částí jsou nataženy provazy pro lepší stabilitu. Už chápeme, proč je lepší tuto stezku absolvovat za sucha. My jsme na výšlap vyrazili několik hodin po dešti. Naštěstí horní úseky treku se stihly vysušit od sluníčka, které po dešti vylezlo. Přesto jsou na stezce viditelné vyschlé cestičky, které zde vytvořila dešťová voda.

Největší výzva na nás čekala až téměř na vrcholu. Poslední úsek připomíná horolezeckou stěnu, je to strmá skála s nataženými provazy. Výšlap vyžaduje sílu nejen v nohách, ale také v rukách. Vzhledem k náročnosti a blížícím se dešťovým mrakům se rozhodneme náš výšlap ukončit na prvním vrcholu.

Každý i sebevíce náročný výšlap na Havaji je odměněn neskutečnými výhledy. I odtud je krásný výhled na celé okolí i na další dva vrcholy. I přes velkou náročnost bych se sem chtěla jednou vrátit a zkusit zdolat i druhý, nejvyšší vrchol. Snad k tomu bude ještě příležitost.

A to je konec vyprávění dalších dvou dnů na ostrově. Jako další nás čekají nejznámější filmové lokace v Kualoa Valley, závan japonské kultury v podobě Byodo-In chrámu a výšlap k nejznámějšímu místu Oahu – Stairway to Heaven – a to bez porušování zákona.

Zdroj: autorský text