Putování po Havaji: Objeli jsme všechny kouty ostrova Oahu včetně filmových lokalit

Ostrov Oahu nabízí spoustu zajímavých míst. Velké plochy území na severozápadě a jihozápadě ostrova jsou vojenskými prostory, z nichž většina zabírá oblasti i ve vnitrozemí a hory. Na pobřeží pak ale leží malá městečka, která vyhledávají většinou surfaři, nebo třeba želvy.

Po cestě k proslulým surfařským plážím na severním pobřeží vede silnice kolem rozsáhlých plantáží kakaa, kávy nebo tropického ovoce. Většina z nich nabízí exkurze, ochutnávky nebo možnost nákupu čerstvých plodin přímo z pole. My jsme zastavili na ananasové plantáži společnosti Dole.

Zemědělská společnost Dole patří mezi největší světové producenty ovoce a zeleniny. V prodeji ananasů a banánů tvoří 35% podíl na trhu. Plantáž na ostrově Oahu je zapsána v Guinessově knize rekordů, a to díky ananasovému bludišti, které je největší na světě.

Plantáž Dole je velké turistické lákadlo, takže musíte holt počítat, že tu nebudete sami. Plantáž nabízí již zmíněné ananasové bludiště, pak Pineapple Express Tour a Garden tour. Pineapple Express Tour je vláček s průvodcem, který vás seznámí s historií pěstování ananasu přímo na plantáži. Garden tour je také tour po plantážích, ale po těch, které jsou méně vzdálené od zákaznického centra, tudíž se na ně dá dojít pěšky.

Všechny atrakce jsou zpoplatněny, dají se koupit i výhodné balíčky vybraných aktivit a na plantáži se tak dá strávit celý den. Jen je potřeba počítat s dlouhými frontami, zejména na vláček.

Součástí areálu je také obchůdek s ananasovými produkty, restaurace podávající ananasové pochoutky či stánek s ananasovou zmrzlinou. Kromě výše zmíněných pochoutek si můžete koupit i suvenýry s ničím jiným než s motivem ananasu. Pravidelně se v obchůdku konají také rychlokurzy v krájení ananasu s ochutnávkou.

Ani my jsme neodolali a koupili si celý ananas, který byl v porovnání s ananasy z obchodu za výhodnější cenu a jeho chuť byla neskutečná. Na odvoz ovoce i v podobě pouhé svačiny však zapomeňte. Vývoz i dovoz jakýchkoliv plodin je přísně zakázán kvůli ochraně biodiverzity ostrova.

Toto se týká i semínek, rostlin nebo květin. My jsme těsně před vstupem do letadla museli sníst jablka, která jsme měli připravená ke svačině na dlouhou cestu domů.

Havajské ostrovy jsou vyhledávanou destinací mezi surfaři. Zejména oblast North Shore na severu ostrova je známá mohutnými vlnami. Nejpříznivější období pro surfování na ostrově je přes zimu, v prosinci a v lednu, kdy vlny mohou dosahovat několika metrů. V oblasti North Shore se pravidelně konají velké surfařské soutěže, a to hlavně v zálivech Waimea Bay a Sunset Beach nebo u útesu Banzai Pipeline.

Centrem oblasti North Shore je město Haleiwa. Je to malé městečko se surfařskou atmosférou ležící na pobřeží zátoky Waialua. Jde o bývalé plantážní město, dnes o obchodní a umělecké centrum. Ve městě se nachází obchůdky, restaurace, galerie, a hlavně půjčovny surfařského vybavení. Každoročně je město cílem mnoha turistů, kteří směřují do surfařských oblastí. Kromě surfování se v poslední době stává čím dál oblíbenější také paddleboarding.

Za návštěvu zde určitě stojí stánek Haleiwa Bowls, který se může pyšnit výrobou nejlepšího Acai Bowl na ostrově. A z vlastní zkušenosti musíme říct, že opravdu nejlepší bylo. A co vlastně Acai Bowl je?

Ve stručnosti jde o misku, jejíž základ je sorbet z Acai doplněný spoustou čerstvého ovoce. Jelikož na Havaji je všechno opravdu čerstvé, nedá se chuť ovoce srovnávat s chutí u nás. Dále si můžete dle výběru přidat burákové máslo, kokosové vločky nebo drcené kakaové boby. Zkrátka pastva pro oči a chuťové buňky.

Po zdravé svačince a několika kilometrech jsme se zastavili u proslulé surfařské pláže ve Waimea Bay. Pláž je tam krásná, voda čistá, ale moře bylo opravdu neklidné. Je třeba být ve vodě hodně obezřetný, ale skákání do vln jsme si stejně neodpustili. Z Waimea Bay se dá dostat k jednomu z nejznámějších vodopádů na ostrově. Tento vodopád jsme my osobně vynechali, jelikož jsme zvolili raději jiné o něco méně navštěvované vodopády.

Vodopády ve Waimea Valley jsou velmi dobře dostupné, stezka je krátká a nenáročná, ale pro vstup do údolí je třeba zaplatit vstupné 25 $ za osobu. Vodopády jsou velká turistická atrakce, návštěvnost vodopádů je v řádu tisíců návštěvníků za rok. Hodně bizarní je možnost se ve vodopádu vykoupat, ale pouze když je na stráži plavčík a pouze v plovací vestě. Z těchto důvodů jsme při tvorbě cestovního itineráře raději koupání ve vodopádech vynechali.

Na úplném severu ostrova leží zálivy Kawela Bay a Turtle Bay. Na pobřeží zálivu Kawela Bay se nachází jedna z nejodlehlejších pláží na ostrově. V minulosti bylo pobřeží zálivu zastavěné, ale kvůli záměru vybudovat zde letovisko bylo obyvatelstvo nuceno se odstěhovat.

Ke stavbě letoviska zatím nedošlo a místo se změnilo v krásný kus nedotčené přírody. Auto je potřeba zaparkovat podél silnice, v nejbližším okolí není žádné parkoviště. K pláži se pak jde od silnice kratší procházkou. Na rozdíl od zbytku severního pobřeží je voda v zálivu Kawela Bay celoročně velmi klidná, vhodná na koupání.

Na začátku pláže roste velký fíkovník banyán, který je na první pohled povědomý. Dle označení je nám hned jasné, proč. Okolí zálivu, pláž i zmíněný strom opět sloužil filmařům, strom se mihl ve filmu Piráti z Karibiku nebo se na této pláži natáčel seriál Ztraceni a film Hunger Games. Oblíbenost toho místa mezi filmaři je způsobena jeho nedotčeností.

Krásnou procházkou podél zálivu se dá dojít až do vedlejšího zálivu Turtle Bay. Jak název napovídá, v obou zálivech žijí mořské želvy, které lze pozorovat ze břehu. I my jsme měli štěstí a viděli jsme želvu, která se několik minut pohybovala jen pár metrů od nás. Turtle Bay je na rozdíl od vedlejšího zálivu lidnatější, na jeho břehu totiž stojí velký hotelový resort. Také moře je zde podstatně bouřlivější než v klidném Kawela Bay.

Nejjižnější cíp ostrova Ka´ena Point je dostupný silnicí vinoucí se podél jižního pobřeží. Yokohama Bay je asi nejodlehlejší záliv na ostrově. Dálnice je cestou sem vystřídána okresní silnicí a u zálivu úplně končí. My jsme se k zálivu vydali ze dvou důvodů – chtěli jsme prozkoumat kompletně celý ostrov ze všech stran a zároveň nás nalákalo množství článků, které popisovalo záliv jako přírodní rezervaci, kde je možné pozorovat havajského tuleně.

Konec silnice označuje závora. Kousek před ni je menší improvizované parkoviště, cedule zde varují před rizikem krádeží. Je vidět, že je místo odlehlé. Od závory je třeba pokračovat pěšky, stezka ke Ka´ena Point je asi 5 km dlouhá a vede podél moře po bývalé železniční trati. Stezka ale neposkytuje žádný stín, takže přes den může být cesta náročná kvůli slunci, což si záhy vyzkoušíme na vlastní kůži.

Celou cestu vyhlížíme tuleně, ale bohužel nic nezahlédneme, nakonec se vzdáváme a otáčíme se asi v polovině cesty. Zatímco předchozí dny nás na Oahu zlobilo počasí, zrovna tento den je nebe bez mráčků a velké horko. Nechceme riskovat popáleniny od slunce, a tak raději zamíříme ochladit se někam na pláž, a to do oblasti Ko Olina.

Oblast Ko Olina mě na mapě zaujala už na první pohled – a to sedmi vedle sebe ležícími lagunami. Ko Olina leží necelých 30 km západně od Honolulu ve směru ke zmíněnému zálivu Yokohama Bay. Jedná se o rozsáhlou rekreační a rezidenční čtvrt, která je oplocena a pro vjezd je třeba využít jediné vstupní brány.

Nás osobně brána dost zaskočila a už jsme mysleli, že se dovnitř nedostaneme. Nakonec jsme na internetu zjistili, že vjezd dovnitř je veřejnosti povolen, akorát je limitován množstvím parkovacích míst u jednotlivých lagun.

U každé laguny je vybudované parkoviště a při průjezdu po hlavní třídě jsou u každé odbočky k parkovišti ukazatele obsazenosti. Pokud dorazíte ráno, je větší pravděpodobnost, že si budete moci vybrat místo k zaparkování. My jsme dorazili až v odpoledních hodinách, nenechali jsme se zastrašit značkou obsazeno. Štěstí bylo na naší straně a několik parkovacích míst bylo zrovna volných.

Celý resort Ko Olina na první pohled působí hodně luxusním dojmem. Kolem tří přírodních a čtyř uměle vytvořených lagun vede pěší stezka, takže je v podstatě jedno, u které laguny parkujete. U každé laguny je písečná pláž, většina z nich je určena veřejnosti. Některé části pláží jsou vymezeny pro hotelové hosty a obsazeny lehátky.

V resortu sídlí například hotel Disney Resort & Spa, Marriott's Ko Olina Beach Club nebo Four Seasons Resort Oahu. Přímo do hotelových resortů se veřejnost nedostane, i tak je však procházka podél lagun velkým zážitkem. Pokud se někdo chce cítit alespoň trochu jako v hollywoodském filmu, nasát atmosféru hotelového rezortu a nic neplatit, pak je Ko Olina to správné místo.

Tato oblast patří z hlediska historie mezi část posvátného území, kam jezdili odpočívat havajští náčelníci a králové. Záměr vytvořit na tomto místě hotelový resort vznikl v 80. letech 20. století. První hotel zde byl otevřen v roce 1993 – dnešní Four Seasons. Kromě hotelů jsou v komplexu obchůdky a restaurace. Projíždí zde historická úzkokolejka, která jezdí třikrát týdně z města Ewa Beach a v resortu Ko Olina má jednu ze zastávek. Vlak jede rychlostí 15 mil za hodinu a celkově vyjížďka trvá 2 hodiny.

Doporučuji v resortu strávit celé odpoledne, během kterého se stihnete vykoupat v lagunách, projít se po pěší zóně i se zastavit na něco dobrého v „obchodové“ části. I za to jedno odpoledne ochutnáte chuť pravé exotické dovolené v dosti luxusním resortu.

Autem jsme dojeli do všech světových stran a do všech koutů ostrova Oahu. Ostrov je relativně malý, což umožňuje vyjíždět každý den z hlavního města nebo jeho okolí. Ještě prozkoumáme nejbližší okolí města Honolulu, ale to už pomocí veřejné dopravy. Konkrétně navštívíme místo, které nutně musí navštívit každý, kdo míří na Havaj – Pearl Harbor.

Dále se podíváme na proslulou Waikiki Beach a porovnáme ji s bělostnými plážemi na severu ostrova. Putování ukončíme krátkou túrou na Diamond Head Monument, ze kterého je nejlepší výhled na celé město.

Zdroj: autorský text