Na Havaji jsme se dostali na světoznámé schody do nebe. Vstup na ně se trestá i vězením

Když se objeví záběry Havajských ostrovů ve filmech nebo seriálech, můžete si být jistí, že natáčení s největší pravděpodobností probíhalo na území soukromé rezervace Kualoa Ranch. Toto nádherné místo leží v údolí mezi třemi vysokými horami. Jelikož se jedná o soukromé území, je takřka nedotčené lidskou činností, a tím se stává ještě atraktivnější pro filmový průmysl.

Natáčelo se tady více než 80 filmů a seriálů – z nejznámějších Jurský park, Pearl Harbor, 50x a stále poprvé, seriály Ztraceni nebo Hawaii Five-O.

Samotné místo opravdu stojí za návštěvu, přestože v současnosti se jedná o jedno z turisticky nejvytíženějších míst na ostrově a masový turismus je tady viditelný na první pohled. Dle oficiálních informací je vstup do rezervace zdarma, ale já osobně jsem neviděla nikoho, kdo by do údolí vyrazil opravdu na vlastní pěst.

Rezervace je obrovská, tudíž pěšky by trvalo celý den, než bychom vůbec něco viděli. Vlastníci proto nabízí turistům různé tours aneb způsoby, jak se do rezervace dostat a něco tam vidět. Těch aktivit je opravdu velké množství, od filmové tour autobusem, v buginách, na kolech, na koních nebo výletu lodí na skrytou pláž. Ceny se pohybují od 55 USD. Přestože jsou aktivity nabízeny několikrát denně, doporučuji si udělat rezervaci dopředu na oficiálních stránkách (pozor na přeprodejce) a přijet dle pokynů včas. Po příjezdu sami uvidíte, že je o aktivity i přes vyšší cenu opravdu velký zájem.

Jelikož nejsme příznivci těchto hromadných aktivit, ale údolí jsme vidět chtěli, zvolili jsme jednu z nejlevnějších nabízených tour – Hollywood Movie Sites Tour. Po příjezdu na místo nás jako první vyděsilo opravdu narvané parkoviště. Na ranči, odkud všechny tours vyjíždí, bylo opravdu hodně lidí. Ale samotná vyjížďka byla velký zážitek. Naložili nás do starého školního autobusu, představil se nám mladý průvodce a pak jsme se po blátivé stezce vydali do rezervace, která svou nedotčeností opravdu brala dech.

Údolí leží mezi masivními hřebeny, které jsou mechově zelené. Po celé ploše se volně pasou krávy a další dobytek a pěstuje se tady mnoho plodin, kakao, káva, ovoce, zelenina nebo ořechy. Vypěstované plodiny a maso je nabízeno v místním obchůdku v syrové podobě nebo je možné ochutnat uvařené jídlo v tamním rychlém občerstvení. V ceně některých tour je také oběd z domácích zdrojů. Cena zboží a jídla je velmi příznivá, proto jsme i my po vyjížďce zamířili na burger z domácího chovu. A byl prostě skvělý!

Hollywood Movie Sites Tour vás vezme po místech, kde se natáčely nejúspěšnější filmy a seriály z prostředí Havaje. Nečekejte však opravdové filmové kulisy, většina z nich byla po ukončení natáčení demontována. Součástí výletu je vstup do bývalého vojenského bunkru, kde je z části kulis vytvořena výstava. Tam náš autobus na tour zastavil jako první.

Další místa jsou pak ukazována za jízdy a před koncem tour ještě autobus zastaví u umělých kostí z filmu Kong – Ostrov lebek. Celá vyjížďka trvá asi hodinku. I když nejsem fanoušek turistických aktivit tohoto typu, možnost nahlédnout do překrásného údolí opravdu stála za to a určitě bych ani při příští návštěvě ranč nevynechala.

Vliv japonské kultury na vývoj Havaje je patrný i na východním pobřeží Oahu. Asi patnáct kilometrů jižně od ranče se nachází japonský chrám Byodo-In. Chrám leží na úpatí hor, v sousedství velkého hřbitova. Doporučuji dorazit hned na otvíračku, protože chrám není velký, ale je turisticky oblíbený.

Chrám je jako jedna z mála atrakcí, které jsme navštívili, zpoplatněn. Vstup 5 dolarů se platí u vstupu, platba je možná pouze kartou. My jsme do chrámu přijeli ještě před otvíračkou a dovnitř nás pustili zadarmo. To mohlo být způsobeno buď lijákem, který zrovna celou oblast sužoval, nebo tím, že u vstupu ještě neměli nastartovaný platební terminál. Když jsme chrám opouštěli, vstupné již bylo normálně vybíráno a na parkovišti stály dva turistické autobusy, takže o menší zájem návštěvníků kvůli počasí se nejednalo.

Co se týče samotného chrámu, je to replika japonského chrámu ve městě Uji. Přestože je chrám zasvěcený, nekonají se zde aktivní shromáždění. Chrám slouží k bohoslužbám, svatbám a je cílem mnoha turistů. Dle mého názoru je relativně maličký, uvnitř se nachází velká socha Buddhy a je možné zde zapálit vonné tyčinky a věnovat se meditaci.

Nejkrásnější na chrámu je zahrada, která jej obklopuje, nachází se v ní množství květin, jezírka s kapry Koi a také velký mosazný zvon míru. Naši návštěvu bohužel celou propršelo, takže jsme si nemohli zahrady patřičně užít, na druhou stranu díky špatnému počasí nebyl prostor přelidněný.

Haiku Stairs, nebo také Schody do nebe, jsou v poslední době hojně propírané místo v českých i zahraničních médiích a byly také vrcholem naší výpravy na ostrov Oahu. Schody jsou stejně jako jiné turistické cíle na ostrově pozůstatkem činnosti námořnictva.

V roce 1942 byla na vrcholu Puʻukeahiakahoe nad městem Kaneohe postavena rádiová stanice. Ke stanici původně vedly dřevěné schody, které byly v 50. letech 20. století nahrazeny kovových schodištěm. Celkem 3 922 schodů vede na vrchol, který poskytuje široký rozhled na celé východní pobřeží ostrova.

Od 70. let bylo schodiště zpřístupněno veřejnosti, ale během několika let se stalo tak navštěvované, že ho v roce 1987 z bezpečnostních důvodů pro veřejnost uzavřeli. Původní kovová konstrukce nebyla schopná utáhnout tak velkou návštěvnost a běžná údržba byla finančně i časově nákladná.

V roce 2003 byly schody za téměř milion dolarů opraveny a měly být opět zpřístupněny veřejnosti. K tomu však nikdy nedošlo. Přestože se jako hlavní důvod zákazu vstupu udává, že jsou schody pro veřejnost nebezpečné, nikdy nedošlo při jejich zdolávání k žádnému vážnějšímu úrazu. Naopak se většina zachraňovaných turistů zranila při výstupu na vrchol legální cestou přes stezku Moanalua. Tato stezka je delší, obtížnější a pro běžného turistu i nebezpečnější.

V roce 2020 bylo oznámeno, že budou schody odstraněny, protože se neustále stávají cílem turistů, kteří nerespektují zákaz vstupu. V dubnu 2024 pak bylo upřesněno, že demontáž začne do konce měsíce. V žádném případě nedoporučuji porušovat zákaz vstupu na schody a pouštět se po nich do výstupu. Ostatně dole u vstupu by bylo v tomto případě potřeba přelézat plot, což je pro většinu lidí „přes čáru“.

Téměř nonstop je dolní vstup na schody monitorován policií, nebo policii volají majitelé pozemků, kolem kterých schody vedou. Policie často také využívá vrtulníky, aby pochytala turisty, kteří přece jen na schody vlezou. Pokuty za nedodržení zákazu vstupu dosahují částky až 1000 dolarů, v krajním případě hrozí i pobyt ve vězení. Jediným legálním způsobem, jak se dostat na vrchol, je cesta již zmiňovanou stezkou Moanalua.

Kdybych měla stručně představit tento trek, použila bych slova jako velmi náročný, strmý, nebezpečný, ale s dechberoucími výhledy, stojící za každý bolavý sval, který si z výšlapu odnesete. Ještě při tvorbě itineráře jsem si nebyla jistá, jestli budeme schopni tento trek dokončit. Přestože s manželem máme oba dva zkušenosti s výšlapy, tato stezka je náročná svou délkou a hlavně převýšením. Navíc na úspěšné dokončení má velký vliv počasí. Po deštích se na cestě tvoří vodní strouhy a na stezce leží vrstva kluzkého bahna, takže je téměř nemožné se na vrchol vyškrábat.

My jsme si pro výstup vybrali relativně dobrý den, při příjezdu na začátek údolí svítilo sluníčko. Přestože jsme chytli i pár dešťových přeháněk, vrchol byl stále viditelný bez přítomnosti dešťových mraků. I tak byly některé úseky stezky dost kluzké a zejména cestou zpět se stávaly nebezpečné. Hodně turistů z tohoto důvodu využívalo nesmeky na boty a určitě se jim s nimi šlo mnohem lépe.

Stezka začíná v rezidenční čtvrti Moanalua Valley, parkování je dost omezené a turisté by měli při odstavení auta respektovat místní obyvatele a jejich soukromé pozemky. Je možné, že budete muset ke stezce ještě pěkný kousek dojít, jelikož parkování přímo na začátku již nebude k dispozici. I my jsme parkovali v jedné z bočních uliček a přidali jsme si tak pár set metrů navíc.

První asi čtyři kilometry trailu vedly deštným pralesem po zpevněné cestě. Byla to příjemná procházka po rovině, potkávali jsme i rodiny s dětmi, kočárky a cyklisty. Konec této části už byl trochu blátivý s velkými loužemi. Na čtvrtém kilometru se cesta rozdělovala, vpravo i vlevo pokračovala stezka dál údolím, my jsme však zamířili prostřední cestou na Moanalua Ridge Trail – tedy na hřebenovku. Tady teprve začíná ta správná zábava. Hned první kopeček je pokrytý vrstvou bláta, takže se nahoru spíše plazíme po čtyřech a doufáme, že to byl jen horší úsek.

Cesta hřebenovkou je náročná, ale překvapivě lidnatá. To je nejspíš způsobeno tím, že bylo ohlášeno rozebírání schodů do nebe a pro spoustu lidí to byl impulz k výšlapu. Zpětně jsme zjistili, že zrovna ten den, kdy jsme trail absolvovali, bylo na schodech zatčeno několik lidí.

Na hřebenu se střídají výšlapy nahoru a dolů, některé úseky jsou opět tak strmé, že je natažené pro oporu lano. Osobně se raději spoléhám na vlastní končetiny a lano mám pod rukou pouze pro jistotu. Některé části jsou blátivé stejně jako začátek stezky, ale cesta nahoru utíká relativně dobře. K rádiové stanici na vrcholu se dostáváme něco málo po třech hodinách cesty, v nohách máme osm kilometrů a přes 900 metrů převýšení.

Nahoře je slušně řečeno přelidněno. Na malém plácku kolem stanice se tísní desítky turistů. Pochybuji o tom, že všichni přišli legální cestou jako my – dá se to poznat už jenom z čistoty jejich oblečení. Zatímco my jsme celí zablácení, někteří jsou čistí, jako kdyby přiletěli nahoru vrtulníkem.

Troufneme si a uděláme několik fotek i ze schodiště, ale nechodíme po něm moc daleko. Bohužel počasí nám nahoře moc nepřeje, začíná foukat studený vítr a blíží se dešťové mraky. Raději se tedy vydáme zpátky, protože ani jeden z nás se nechce nechat dolů spláchnout deštěm.

Ačkoliv jsme se cesty zpět báli více než cesty nahoru, nakonec to jde docela dobře. V nejprudších částech stezky se to trochu ucpává, ale nakonec se dostáváme bezpečně přes všechny klouzavé úseky. Při sestupu je třeba si dávat pozor zejména na některé turisty, kteří jsou nebezpeční nejen sami sobě, ale také všem okolo. K autu se dostáváme po necelých osmi hodinách od startu. Dole v údolí svítí sluníčko, ale hora, ze které jsme právě sestoupili, je zahalena dešťovými mraky. Zase jsme měli štěstí na načasování.

Celkově bych výšlap i přes náročnost hodnotila jako největší zážitek z celé dovolené. Důvodem je nejspíš vědomí, že při naší příští návštěvě budou schody do nebe pravděpodobně již minulostí. Jsem ráda, že jsem mohla toto ikonické místo vidět ještě kompletní.

V dalších dnech už nebudeme tolik lézt po horách, ale vydáme se do surfařské části ostrova North Shore, po cestě navštívíme ananasovou plantáž, vykoupeme se u nejdražších hotelů na Oahu a uvidíme želvy na další filmové pláži.

Zdroj: autorský text