Našli jsme překladač, který umožní pokec klidně i s Thajkou nebo Číňankou. Chce to jen trpělivost

Ne každého na cestách brzdí peníze nebo nedostatek nápadů. Ne každý, kdo jezdí s cestovkou, to tak má rád. Někdy potenciální cestovatele při plnění snů drží zpátky jen strach, že se v cizině nedomluví. Jazyková bariéra často rozhoduje o tom, jestli člověk vyrazí po vlastní ose, s cestovkou nebo raději zůstane doma. Překladová sluchátka Timekettle W4 Pro jsme proto otestovali jako možnou pomůcku pro svobodnější cestování bez delegáta za zády.

Na překladová sluchátka, která fungují jako AI tlumočník a která jsem měla pro naši redakci otestovat, jsem byla hodně zvědavá. Věděla jsem pouze, že jde o zařízení, které tvoří dvě sluchátka – každý z dvojice si vezme jedno a přístroj pak v reálném čase pomáhá vést rozhovor lidem, kteří by si jinak kvůli jazykové bariéře nerozuměli. Znělo mi to jako sci-fi. O to víc mě zajímalo, jak tahle futuristická novinka bude fungovat a jak bude vlastně vypadat.

Ještě před doručením mi ale v hlavě vrtala jedna praktická věc: hygiena. U klasických sluchátek do uší bych si totiž jen těžko představila, že je budu půjčovat cizím lidem nebo naopak že si je ode mě někdo „na ulici“ vezme. Po prvním pohledu na přístroj mi ale bylo jasné, že u varianty Timekettle W4 Pro tento problém odpadá. Jedná se totiž o otevřená sluchátka, která se přichycují zvenku ušního boltce a do ucha se vůbec nezavádějí. Celé zařízení je hladké a lze jej jednoduše otřít, nikde jsem nenašla žádný problematický záhyb. Uf, moje největší obava byla zažehnána otevřením balíčku.

Také celé balení vypadá na první pohled vymazleně. Nabíjecí pouzdro se skládá ze dvou částí, v každé z nich je umístěné jedno sluchátko a části pouzdra drží při sobě pouze magnety. Druhému mluvčímu tak můžete nabídnout sluchátko i s příslušnou částí pouzdra. Obě sluchátka jsou opatřená jasně svítící diodou, přičemž každá z diod má jinou barvu (pravá svítí zeleně, levá modře). Bez dlouhého zkoumání je na první pohled jasné, jestli máte v ruce pravé, nebo levé sluchátko.

Sluchátka jsou pohodlná a dají se nosit i s brýlemi. Na uchu při běžném pohybu drží dobře a nijak nepřekáží. Kvůli jejich vnější konstrukci lze bez problémů vnímat okolí, při běžném rozhovoru tak více navozují přirozený pocit (člověk není odříznutý od okolního světa).

Na zprovoznění si sluchátka musela nějakou dobu počkat. Jako u každého nového přístroje se mi nechtělo do pročítání návodů a řešení případných technických problémů. Po pár dnech ale zvědavost zvítězila a já nainstalovala aplikaci TimeKettle. Aplikace je kompatibilní s Androidem i iOS a její instalace mi zabrala pouze pár minut. Návod (papírový v krabici nebo online načtený přes QR kód z obalu) nebyl potřeba, celým procesem mě provedla aplikace.

Aplikace je přehledná a hned na úvodní obrazovce je vidět, že Timekettle W4 Pro nejsou určené jen pro jednoduchý rozhovor dvou lidí. Aplikace rozděluje funkce do dvou hlavních oblastí – Překlad konverzace a Překlad poslechu. Do první spadají režimy Jeden na jednoho a Překlad hovoru, do druhé pak Poslouchej a přehrávej a Multimediální překlad. Už samotné menu tak naznačuje, že sluchátka míří na mnohem širší použití než jen na zprostředkování domluvy v zahraničí.

První seznámení s přístrojem proběhlo doma s manželem. S naší jazykovou výbavou jsme v módu Jeden na jednoho dali dohromady rozhovory v angličtině, němčině a ruštině, což pro úvodní test úplně stačilo.

Nastavení je velmi jednoduché: v aplikaci se vybere jazyk pro oba diskutující a zvolí se režim překladu – rychlý, nebo přesný. Dál už vše běží automaticky. Během konverzace není potřeba nic přepínat, potvrzovat, ani měnit řečníky. Jakmile jeden z dvojice něco řekne, druhý po mírné prodlevě uvidí v aplikaci titulky, ve svém sluchátku uslyší překlad a může ve svém jazyce odpovědět. Právě tohle je proti běžnému překladači velká výhoda. Rozhovor plyne mnohem přirozeněji, méně se seká a celkově působí příjemněji a autentičtěji. Místo pocitu, že komunikaci zprostředkovává mobil, si dva lidé zkrátka povídají. Pro kontrolu lze v aplikaci samozřejmě sledovat přehledné titulky v obou jazycích.

Kromě manžela a dcery jsem do domácího testování na chvíli zapojila i tři seniory ve věku od 70 do 80 let. Připadalo mi, že právě u nich by mohl mít podobný přístroj možná ještě větší přínos než u mladších cestovatelů. Pro mnoho lidí totiž není největší překážkou na cestách nedostatek chuti, ale strach, že se v cizině nedomluví a při komplikacích si kvůli jazykové bariéře nezvládnou poradit. Během prvních okamžiků se rozplynula i má obava, zda bude starší generaci používání technické novinky příjemné. Během chvíle se všichni v aplikaci zorientovali, a i bez podrobné instruktáže nebo návodu byli schopní sluchátka používat. Timekettle tak alespoň na první dojem nepůsobí jako hračka pro úzkou skupinu technologických nadšenců, ale jako zařízení, které mohou bez větších obtíží zvládnout i lidé, od nichž by to člověk možná nečekal.

Po domácím testování přišlo na řadu vyzkoušení sluchátek v ostrém provozu. Při výběru jazyka pro testování jsem nebyla technicky nijak limitována – překladač totiž zvládá otevřít obzory ve velké části světa. Timekettle W4 Pro aktuálně podporuje online překlad ve 43 jazycích a 96 akcentových variantách. Zajímavé přitom nejsou jen „povinné“ jazyky typu angličtiny nebo španělštiny. Pro řadu cestovatelů může být užitečnější, že Timekettle zvládá i turečtinu, řečtinu, thajštinu, vietnamštinu, malajštinu nebo indonéštinu. Tedy jazyky zemí, kam Češi létají poměrně rádi, ale kde už si člověk mimo turistická centra nemusí s angličtinou zcela vystačit.

První zahraniční test tak přišel v italském hotelu Hilton Lake Como. Recepční se nechala mimo svou pracovní špičku k testu sluchátek lehce přesvědčit, ale musíme přiznat, že to přesvědčování probíhalo v angličtině. Nehráli jsme si na turistu, který neumí ani slovo jinak než česky. K testu svolila pouze pod podmínkou, že ji nebudeme fotit.

Největší problém jí dělalo mluvit italsky, nikoli anglicky. Jakmile se ale dostala do role, byl rozhovor celkem plynulý a překlad přesný. Trochu nepříjemná byla prodleva způsobená nastavením na přesnější překlad.

"Dobrý den, můžete mi, prosím, říct, od kolika hodin se zítra podává snídaně?"
"Snídani servírujeme od sedmi do deseti hodin."
"Viděl jsem na internetu, že máte pro hosty k dispozici i bazén?"
"Ano, bazény máme k dispozici dokonce hned dva, oba vyhřívané. Vnitřní ve wellness centru a venkovní na terase."
Rozhovor tedy probíhal na standardní témata související s ubytováním.

Překladač zvládl italštinu sice dobře, mě ale více zajímalo využití sluchátek mimo Evropu. Bohužel jsem se ale v době jejich testování nechystala do žádné exotické destinace. S Timekettle jsem proto vyrazila na masáž do Thai Malee v centru Kutné Hory a na oběd do oblíbeného čínského bistra Hoo Super v Čáslavi.

S překladem thajštiny jsme zpočátku měli trochu problémy. Hned v úvodu se objevily i vyloženě nesmyslné překlady – ve sluchátku se mi ozývalo třeba „hurá!“ nebo „jupí!“. Něco podobně absurdního zřejmě slyšela i druhá strana, protože se zpočátku stejně jako já spíš smála. V tomto případě bych ale byla k překladu shovívavá. Rozhovor se teprve rozbíhal, žena byla očividně nervózní a mluvila ve velmi krátkých, úsečných větách. Právě to mohl být problém – u podobných systémů totiž obecně platí, že čím méně mají kontextu, tím hůř si poradí s významem. Jakmile se řeč rozjela a věty byly delší a souvislejší, překlad byl srozumitelný a já si mohla domluvit požadovaný typ masáže.

Podobné problémy provázely i úvod konverzace v čínské restauraci. Majitelka byla ze sluchátek nadšená, ale hlavně zpočátku automaticky míchala čínštinu s češtinou a překladač tuto kombinaci samozřejmě nebyl schopný rozklíčovat. Jakmile si ale na jazykově neobvyklou situaci zvykla a mluvila pouze čínsky, byla naše konverzace v pořádku. V tomto případě jsem navíc dostala zpětnou vazbu – překlad z češtiny do čínštiny byl srozumitelný a bez chyb. To pro mě byla zásadní informace, k čínsko-české konverzaci jsem totiž využila „rychlý“ mód, při kterém je překlad svižnější, ale méně přesný.

Přesnost celkově nebyla hlavním problémem. Právě u „ostrých“ testů se ukázal jeden praktický háček, který s kvalitou překladu přímo nesouvisel. Sluchátka jsou pro většinu lidí stále neznámým zařízením a mnou oslovení "pokusní králíci" zpočátku často vůbec netušili, co po nich chci. Nabídnuté sluchátko nepůsobilo automaticky jako pomůcka pro domluvu, ale spíš vyvolávalo rozpaky a nedůvěru. Někteří oslovení dokonce předpokládali, že jim chci přístroj prodat. Je ale fér dodat, že testování je v tomto směru náročnější než běžné použití na cestách. V reálné situaci totiž sluchátka přicházejí jako logický další krok ve chvíli, kdy se dva lidé nemohou domluvit. Při testu jsem naopak druhou stranu oslovovala s neobvyklou prosbou, chtěla po ní součinnost kvůli článku a žádala o společné fotky, což je od přirozené cestovatelské situace přece jen dost vzdálené.

Během testování jsem při překladu delších pasáží nezaznamenala větší nedostatky. Zásadnější problém bych ale viděla ve skutečnosti, že většina ze 43 jazyků funguje pouze v online módu. Offline balíčky lze sice stáhnout pro 13 jazykových dvojic, čeština ale v nabídce chybí.

Zatímco v rámci EU to nepředstavuje větší problém a Češi si vystačí s regulovaným roamingem, mimo Evropu je situace jiná. Ne každý si kvůli krátké cestě v cílové destinaci pořizuje tamní SIM nebo eSIM. Přes tento nedostatek si myslím, že kdo chce sluchátka opravdu používat, může problém datového připojení snadno vyřešit. Pokud telefon podporuje použití datové eSIM, můžete si ji zakoupit ještě před odletem z pohodlí domova a hned po přistání jste online. To může být praktické zvlášť tehdy, když zařízení připravujete pro seniory nebo pro někoho, kdo nechce technické detaily řešit až na místě.

Určitým limitem může být i situace, kdy člověk zkrátka nemá signál. Je ale fér dodat, že jsem v posledních letech s rodinou cestovala i do méně typických destinací a na zásadní problémy s připojením jsme naráželi spíš výjimečně a zpravidla ve chvílích, kdy jsme byli sami v přírodě a překladač bychom tedy stejně nevyužili.

V běžných situacích bude cestovatele pravděpodobně nejvíce zajímat již popsaný režim Jeden na jednoho, ale ani ostatní funkce nepůsobí jako zbytečná vata navíc. Spíš bych je popsala jako užitečný bonus pro konkrétní okamžiky, kdy klasická konverzace nestačí.

Překlad hovoru si umím představit hlavně ve chvíli, kdy člověk potřebuje něco vyřešit na dálku. Může jít o telefonát do hotelu, taxi službě, na letiště, do ordinace nebo třeba při řešení ztraceného zavazadla. Právě v takových chvílích se může překlad telefonátu hodit, protože na rozdíl od osobního kontaktu si člověk nepomůže gesty, ukazováním ani výrazem obličeje. Právě proto je důležité, aby druhá strana od začátku věděla, proč v hovoru vznikají krátké prodlevy. Timekettle na to myslí: v aplikaci lze odeslat úvodní hlasovou zprávu, která vysvětlí, že během telefonátu probíhá překlad.

Poslouchej a přehrávej využijete tehdy, když druhé straně nechcete nebo nemůžete předat sluchátko. Telefon s aplikací položíte do blízkosti mluvčího, obě sluchátka si necháte nasazená a překlad se vám přehrává do uší. Pokud chcete odpovědět, v aplikaci přepnete z poslechu na mluvení a telefon vaši odpověď přeloží druhé straně. Na cestách se to může hodit třeba při výkladu průvodce, na recepci, v půjčovně nebo při komunikaci s lékařem či policistou.

Já si takovou situaci nasimulovala doma při pouštění cizojazyčných videí z komentovaných prohlídek. Překlad fungoval celkem dobře a rychle. Jen je potřeba počítat s tím, že přesnost v tomto režimu hodně závisí na umístění telefonu – řeč totiž nezachytává sluchátko u mluvčího, ale mikrofon mobilu. V klidném prostředí a při zřetelné řeči je to použitelné, v hluku nebo při větší vzdálenosti bych čekala větší riziko chyb.

Multimediální překlad zní skvěle, ale jako cestovatel ho pravděpodobně využijete jen omezeně. Podle výrobce si se sluchátky můžete pustit např. videa na YouTube, reely na Instagramu, příspěvky na TikToku nebo podcasty ve Spotify a nejste přitom limitováni svou jazykovou výbavou. U jakéhokoliv mluveného záznamu slyšíte překlad a zároveň vidíte titulky. Tady ale Timekettle naráží na svůj limit v rychlosti – původní zvuk, titulky a audio překladu nejsou časově sladěné a to může být ve výsledku matoucí. Pokud se navíc ve videu střídá více mluvčích, je velmi těžké rozklíčovat, komu která replika patří. Timekettle zkrátka není přístroj, který by si měl člověk pořizovat na sledování filmů, tam ostatně výrobce ani nemíří. Využijete ho ale u obsahu, kde jde hlavně o rychlé pochopení sdělení než o ponoření do děje. Jeho využití mi dává smysl např. u podcastů, odborných videí nebo webinářů. Pro cestovatele pak může být zajímavý třeba ve chvíli, kdy si potřebují pustit cizojazyčné video s instrukcemi při ubytování (self check-in je ostatně čím dál častější) nebo chtějí rychle porozumět online obsahu, který potřebují jako zdroj informací.

Timekettle W4 Pro na mě nakonec zapůsobilo jako zařízení, které může na cestách opravdu pomáhat. Ne snad proto, že by fungovalo bezchybně v každé situaci, ale proto, že dokáže velmi přirozeně odstranit bariéru, kvůli které si řada lidí na samostatné cestování vůbec netroufne. Jakmile druhý člověk pochopí, k čemu sluchátka slouží, konverzace se rozběhne překvapivě snadno a počáteční nedůvěra rychle ustupuje do pozadí.

Za největší přednost považuji právě přirozenost rozhovoru. Oproti klasickému překladači v mobilu nepůsobí komunikace tak kostrbatě a člověk nemá pocit, že mluví přes displej. Na druhou stranu je fér říct, že Timekettle neumí zázraky. Limitem u řady jazyků zůstává závislost na online režimu, občasné zaváhání v neobvyklých situacích i to, že si druhá strana musí na neznámý přístroj nejdřív zvyknout.

A cena? Na první pohled se přibližně deset tisíc korun může zdát hodně. Z cestovatelského pohledu ale nejde jen o obyčejný překladač pro pár vět v restauraci. Timekettle v sobě spojuje několik různých funkcí – od přímé konverzace přes překlad hovorů až po poslech výkladu nebo multimediální obsah – a právě tím se jeho hodnota posouvá jinam. Ve výsledku tak může stát zhruba tolik jako jedna dražší letenka, několik nocí v hotelu nebo pár rodinných vstupů na turistické atrakce. A pokud někomu pomůže odbourat strach z cizího jazyka a dodat větší jistotu na cestách, nemusí to být vůbec špatná investice.

Po testování ve mně převažuje dobrý dojem. Přispělo k tomu i to, jak dobře na zařízení nakonec reagovali ti, kteří si ho vyzkoušeli. Timekettle W4 Pro nepůsobí jako hračka pro technologické nadšence, ale jako pomůcka, která může lidem dodat větší jistotu na cestách – a v některých případech možná i odvahu vyrazit bez cestovky tam, kam by si jinak netroufli. A právě v tom podle mě spočívá jejich největší hodnota.

Zdroj: autorský text