Přetahovali jsme se se lvem o lano v netradiční zoo. Slouží i jako zvířecí azylové centrum

V rámci našeho objevování Žitného ostrova se dvěma dětmi ve věku 2 a 6 let na kole jsme chtěli první den po příjezdu něco relativně blízkého a stravitelného. Volba padla na Malkia Park, malou zoologickou zahradu nedaleko Dunajské Stredy se skvělým hodnocením 4,7 na Google mapách.

Mapy.com ukázaly z naší základny v Thermal Hotelu Campino vzdálenost 11,6 kilometru po trase pro horské kolo, což se zdálo i pro naši skupinu s malou šestiletou cyklistkou a dvouletým nákladem ve vozíku jako snadná porce. Jenže severní protivítr o rychlosti přes 50 km/h proměnil i takovou trasu ve slušnou zátěžovku.

Naštěstí se nám podařilo vyhnout se frekventovaným silnicím v okolí Dunajské Stredy, jenže Mapy.com se bohužel neukázaly jako úplně spolehlivý zdroj a poslední část trasy končila na rozoraném poli se zápachem močůvky. Museli jsme se vracet a najeli asi o tři kilometry víc. Díky tomu jsme ale objevili kvalitní zhruba dvoukilometrovou cyklostezku mezi obcí Orechová Potôň a zoologickou zahradou, která leží hned vedle závodního okruhu Slovakia Ring a vojenského muzea.

Do areálu jsme dojeli s vyplazenými jazyky právě včas na první komentované krmení šelem. A právě to podle mě dost ovlivnilo, s jakým pocitem jsme z Malkia Parku po několika hodinách odcházeli. Kdybychom přišli jen na obyčejnou procházku kolem výběhů, možná by na nás park zapůsobil jinak. Přiznám se totiž, že stejně jako můj manžel nepatřím mezi příznivce zoologických zahrad. Zvířata raději než v zajetí sledujeme v divočině, nebo aspoň v něčem, co nepůsobí jako soubor klecí a výběhů o pár desítkách metrů čtverečních. Příběhy některých obyvatel areálu poblíž Orechové Potôni nás ale postupně donutily se na tohle místo dívat trochu jinak.

Malkia Park totiž nevznikl jako běžná zoo, ale jako útočiště hlavně pro velké kočky, o které se původní majitelé už nemohli nebo nechtěli starat. Většina zdejších zvířat se narodila v zajetí, takže by se nemohla jednoduše vypustit do volné přírody. Cílem není „divočina za každou cenu“, ale spíše důstojný a bezpečný život. A často také péče o zvířata, která si už z minulosti nesou různé zdravotní nebo psychické šrámy. Při komentovaném krmení jsme se tak potkali se zvířaty s amputovanými končetinami, poruchami zraku nebo s psychickými problémy (ano, mají tu trochu praštěného velblouda).

Během komentovaného krmení také bylo vidět, že nejde jen o to zvířata nakrmit a pobavit návštěvníky. Ošetřovatelé vysvětlovali, že se je snaží postupně navykat i na situace, které jim pak usnadní běžnou péči a veterinární zákroky. Šelmy se tak učí postavit na zadní, aby jim bylo možné zkontrolovat břicho nebo se umí natočit bokem, aby mohly být bez problému naočkovány. Jiná velká zvířata zase zvládají přesuny na určité místo. Ať už si člověk o zoologických zahradách myslí cokoli, tohle může být rozumný způsob, jak zvířatům v zajetí zjednodušit nepříjemné situace.

Při komentovaných prohlídkách se také často skloňuje slovo „enrichment“, tedy obohacení života zvířat žijících v zajetí jako prevence před laicky řečeno zblbnutím. Největší atrakcí z tohohle světa „enrichmentu“ bylo přetahování se se lvem.

Ten sice, chudák, vypadal skoro jako lvice, protože ho předchozí majitel vykastroval a hříva mu vypadala, ale chuť si hrát mu zjevně zůstala. A tak k údivu všech zúčastněných lev vzal ve svém výběhu do tlamy lano, které vedlo skrze sklo dírou k návštěvníkům, a začal se s nimi přetahovat. Bez problémů si poradil s několika urostlými chlapy. Nebo s desítkami dětí.

Někteří lidé na sociálních sítích zoologickou zahradu kvůli tomu kritizují a považují podobné atrakce za dehonestaci zvířat. Lev měl každopádně při naší návštěvě možnost volby a působil dojmem, že ho celá hra baví. Zoo tvrdí, že hra stimuluje lvův mozek, podporuje jeho pohyb a sílu, přibližuje přirozené chování v přírodě a snižuje stres a stereotypy.

Ke snížení stresu rodičů s malými dětmi rozhodně vede i další interaktivní činnost v Malkia Parku – krmení ovcí, koz, oslíků nebo zeber granulemi, které si tu můžete koupit. Minimálně naše děti tady na několik desítek minut přestaly prudit. Celá zoo by se sice dala proběhnout za několik desítek minut, ale díky spoustě zajímavých aktivit a míst jsme tu strávili čtyři hodiny, které utekly jako voda. Fajn zážitek nakonec uzavřela i rychlá zpáteční cesta na kolech s větrem v zádech na naši základnu v termálním koupališti v Dunajské Stredě.

Zdroj: autorský text