S Tatrou 603 jsme projeli Čínu od západu na východ a dorazili do Koreje. Cíl je nadohled

Po necelém měsíci cesty se Robot Expedice dostala na území Jižní Koreje. Na poloostrově proslulém technologickou vyspělostí se výprava sedmi historických vozů zdrží jen dva dny. Už máme za sebou skoro 14 tisíc kilometrů. Už zbývají jen dvě krátké etapy do cíle, nicméně kvůli trajektům a hraničním přechodům se expedice dostane do japonské Ósaky až v později. Ještě nás čeká dlouhá byrokracie. 

Ve čtvrtek 17. července jsme se z hotelu ve městě Wej-chaj přesunuli do přístavu, který byl vzdálený pouze pár desítek kilometrů. Čínská agentura nám nařídila, že tam máme být pro jistotu už v devět hodin ráno. Nicméně když jsme na místo dorazili, řekli nám, že trajekt vyjíždí až k večeru. Nechali jsme proto auta v přístavu a vydali jsme se do blízkého obchodního centra, kde jsme si zkrátili dopoledne. Okolo druhé hodiny jsme se přesunuli do odbavovací haly, kde jsme čekali další dvě hodiny.

Dopravce pak poprosil řidiče, aby se přesunuli k historickým vozům a navozili je na trajekt. Spolujezdci se mezitím s ostatními cestujícími přepravili na plavidlo autobusem. Po šťastném shledání posádek na palubě jsme se ubytovali v moc pěkných, čistých kajutách a čekali jsme, až loď odpluje. A věřte, že jsme se načekali. Z přístavu jsme totiž vyrazili až po osmé hodině večer.

Naštěstí trajekt byl velmi moderní a dobře vybavený. Nacházela se tu restaurace, obchod, obrovské společenské prostory a dokonce místnosti s karaoke. Zároveň jsme pluli přes noc, tudíž nám cesta přes Žluté moře náramně utekla. Na pobřeží Jižní Koreje jsme se dostali okolo desáté hodiny dopoledne místního času (posun o jednu hodinu).

Po vylodění v korejském přístavu nedaleko hlavního města Soulu jsme zahájili celní proces, který, jak jsme doufali, nezabere moc času. Spoléhali jsme na to, že agentura, kterou jsme si museli pro průjezd jižní částí poloostrova zaplatit, nám vstup do země výrazně urychlí. Avšak realita byla poněkud jiná.

První problém nastal při vyvážení našich vozů z trajektu. Jelikož naše historické vozy mají specifické postupy při startování motorů, nechtěli jsme, aby s auty vyjížděl někdo z obsluhy přístavu - mohlo by dojít k nechtěné závadě. Proto jsme k lodi vyslali našeho mechanika Valdemara Vašendu, který jako jediný z nás zná všechny vozy do posledního detailu. Proces vykládání byl časově dost náročný, jelikož historická auta se po vyjetí z trajektu musela naložit na vlek a odvézt k celní kontrole, která postupovala přesně podle předepsaných norem. Celkově jsme na půdě přístavu čekali sedm hodin.

Poté jsme v dopravní špičce vyrazili do hotelu, který byl vzdálený 40 kilometrů. To nám zabralo další hodinu. První den v Jižní Koreji jsme si tak moc neužili, nicméně chuť jsme si spravili v centru města, kde jsme si zašli na naprosto úžasnou večeři. Posádky tak aspoň zajedly kalich hořkosti ve svých žaludcích.

Robot Expedice se chýlí ke konci. Do cíle nám zbývá už opravdu jen kousek. Stačí, abychom zvládli posledních 500 kilometrů po korejských silnicích, nalodili se na trajekt do Japonska, úspěšně prošli celní kontrolou v Ósace a dojeli na výstavu Expo 2025.

Může se to zdát jako „brnkačka“, avšak rozhodně to nebude procházka růžovou zahradou. Stát se může cokoliv. A bez servisního vozu, který už odplul lodí do Česka, budou jakékoliv případné technické problémy složitější. Nicméně věřím, že už to zvládneme!

Zdroj: autorský text