Pivo, prezident a radost. Škodovky, Tatra 603 i ostatní historická auta úspěšně dorazila do Ósaky

Je to přesně měsíc, co z Hradčanského náměstí v Praze vyrazilo sedm českých a slovenských posádek. Ty se s historickými vozy vydaly na cestu přes půlku zeměkoule na světovou výstavu Expo 2025. „Ujeli jsme 14 200 kilometrů, navštívili 11 zemí a cestovali jsme 30 dní, a konečně jsme tady. Robot Expedice dojela do cíle!“ řekl Josef Zajíček, který do země vycházejícího slunce putoval s Tatrou 603, se kterou jsem na místě spolujezdce jel i já. 

Do Japonska se vydalo sedm historických vozidel a všechna dorazila do cíle. Převahu měla mladoboleslavská značka Škoda: do Ósaky úspěšně dojela Octavia z roku 1962 s posádkou Aloise Krejčího staršího a mladšího, další Octavii přivezli Ivo Tůma a Radek Toman. Českou klasiku reprezentovaly i Škoda 100 Jana Drbohlava a Václava Dědka a Škoda 120 slovenské posádky Miroslav Kuchár a Mikuláš Koščo. Symbolickou mezinárodní linku dodaly japonská Toyota Celica ST (Lubomír Pešák, Ivan Uher) a americký Ford Mustang z roku 1966 (Dalibor Šebek, Martin Novotný).

Řekněme si otevřeně, že naprosto nedílnou součástí Robot Expedice byl také servisní tým, který tvořil Valdemar Vašenda a Martin Haša. Mechanici měli po cestě spoustu práce. Nebýt jejich zručnosti a zkušeností, minimálně dvě šedesátiletá auta by do cíle nedojela.

Do Ósaky jsme dorazili 21. července – přesně měsíc po startu. Kvůli státnímu svátku však bylo nutné po vylodění z Koreje pokračovat bez aut, která zůstala v přístavu do dalšího dne kvůli celní kontrole.

V úterý 22. července jsme si své vozy převzali a zamířili k českému pavilonu na EXPO 2025. Zde jsme je zaparkovali na odstavném parkovišti a přemístili se k českému domu, kde už nás přivítal Petr Brož, provozovatel české restaurace na Expu, a slavnostně jsme si připili plzeňským pivem na zdárné zakončení výpravy napříč kontinenty.

„Jsem v cíli, ale mám sevřený žaludek. Nadšení rychle vystřídal smutek, že naše expedice končí. Byl to úžasný zážitek, na který nikdy nezapomenu,“ říká Jan Drbohlav. Podobně emotivně své dojmy popsal i Miroslav Kuchár, pro něhož byla Robot Expedice životním zážitkem – plným výzev, ale i radosti a vděku.

Expedice překonala překážky, které by mnohé odradily. Posádky dokázaly projet hraniční přejezd mezi Gruzií a Ázerbájdžánem, který je už od roku 2020 zavřený pro osobní dopravu. Historická auta přežila extrémní podmínky v Kazachstánu a převedla členy expedice přes přísně střeženou čínskou provincii Sin-ťiang, kam se turista běžně nedostane. Následně se s vozy dostaly až k čínské zdi a na českou ambasádu v centru Pekingu.

Obrovským úspěchem bylo také zařazení Jižní Koreje mezi 11 projetých zemí, jelikož poloostrov má velmi striktní pravidla, která Robot Expedici nehrála do karet. Nicméně díky usilovné práci Jany Svobodové a ostatních členů podpůrného týmu se i přes náročnou komunikaci podařilo veškeré legislativní překážky překonat. Avšak na úkor servisního vozu, který na jihokorejské území vjet nemohl.

Vyvrcholením celé mise je možnost vystavit všech sedm expedičních vozů na světové výstavě EXPO 2025, kde je může obdivovat celý svět. Jsem fakt rád, že se nám to povedlo. Byla to dlouhá cesta, během níž jsme museli překonat mnoho překážek. Teď stojíme na Expu – a já nevěřím vlastním očím. Jsem pyšný na celý organizační tým, na všechny posádky i na mechaniky. 

„Tahle cesta nebyla jen o autech. Byla hlavně o lidech. O týmu, který si navzájem kryl záda, o mechanicích, kteří dělali zázraky na koleni, i o partnerech, bez kterých bychom se na start možná ani nedostali. Všem patří velké díky. Byla to jízda – a my jsme na jejím symbolickém vrcholu,“ uzavírá Josef Zajíček, vedoucí ROBOT Expedice.

V následujících dnech čeká naše expediční auta nalodění a dlouhá cesta lodí zpět do Evropy. My se do České republiky vracíme letecky – přílet je plánován na neděli 27. července, takže právě dnes. 

Zdroj: autorský text