Polské obytné auto potěší rodiče malých dětí. Dva týdny jsme testovali Renault Trafic Wavecamper

Hned na úvod upozorňuji, abyste ode mě nečekali test jízdních vlastností nového Renaultu Trafic Wavecamper. Ten si můžete přečíst na našem partnerském webu Autosalon.tv. Já jsem strávila dva týdny s touto novinkou mezi kompaktními obytňáky pouze na sedadle spolujezdce, nikoli za volantem. Takže k jízdě s testovaným Renaultem Trafic Wavecamper můžu napsat jen to, že auto je dost rychlé na to, aby s ním manžel jako obvykle všechna ostatní auta předjížděl. A tím pádem byl spokojený.

Mnohem víc mě zajímalo, jak se v Renaultu Trafic Wavecamper skutečně žije. Výhledově si chceme obytňák pořídit a musím říct, že nám tohle francouzské auto přestavěné polskou firmou Wavecamper docela zamotalo hlavu. V některých ohledech nám totiž připadalo lepší než Volkswagen California, o kterém zatím uvažujeme nejvíce.

V interiéru mě nejvíce zaujala jeho variabilita. Všechna zadní sedadla lze po kolejnicích libovolně posouvat, případně z auta úplně vyjmout. Samotné posouvání sedadel je možné až po jejich „vycvaknutí“ z kolejnice, což není úplně nejlehčí činnost a na starost si ji vzal manžel. Většinou to zvládal rychle a dobře, ale jednou jsme při jízdě s hrůzou zjistili, že se Richardovo sedadlo kácí, protože bylo odjištěné. Manžel se dušoval, že jej přitom řádně zajistil. Od té chvíle jsme aretaci kontrolovali opravdu pečlivě.

Zadní sedadla mohou být celkem čtyři, takže Wavecamper uveze až šest lidí. Nám stačila dvě pro naše děti – dvouletého Richarda a šestiletou Elenku. Zadní sedadla jsou velká a kolem nich je spousta prostoru, takže se na ně v pohodě instalují i rozměrnější kvalitní dětské sedačky. To není samozřejmost – například ve Volkswagenu Grand California 600 je manipulace s nimi na zadní dvojsedačce o nervy.

Při jízdě jsme většinou obě děti posunuli vedle sebe úplně dozadu a velký prostor mezi nimi a předními sedadly využili pro převážení sportovního bruslařského kočárku. Samozřejmě dobře upevněného. Bonus byl, že jsme při takovém uspořádání slyšeli křik dětí o něco méně než obvykle. Zato se nám chudinky ve vedrech dost pekly, protože výdechy klimatizace zadní prostor tak dobře neuchladí. A když se začaly pošťuchovat, stačilo jedno sedadlo posunout dopředu z dosahu druhého. Rodiny, které nevezou tak rozměrné vybavení jako my, mohou mít děti blíž k předním sedadlům a nechat si velký zavazadlový prostor až za nimi.

Úplně nejvíc mě ale nadchla možnost složit spodní postel nezávisle na zadních sedadlech. Když nám děti večer usnuly za jízdy, stačilo jejich sedadla i se spáči posunout úplně dopředu a za nimi rozložit lůžko. To stojí samostatně na vlastních nohách a zároveň drží v žlábku na boku kabiny. Po troše cviku jsme to zvládali za méně než minutu. Děti jsme pak mohli přenést rovnou do postele, aniž bychom je mezitím budili.

Právě tady má Wavecamper proti Volkswagenu California velkou výhodu. U Californie jsou zadní sedadla součástí spodního lůžka, takže když děti za jízdy usnou, musíme je po příjezdu probudit, vyndat dětské sedačky a zadní lavici přestavět. Renault boduje i tím, že opěradla druhé řady sedadel lze přirazit až k posteli a vytvořit tak přirozenou bariéru. Ani u menších dětí se tak nemusíte bát, že by ze spodní postele někam spadly nebo zapadly.

Kvůli kuchyňce vedle postele patří spodní lůžko testovaného Wavecamperu s rozměry 198 × 106 cm mezi ta užší. Pro srovnání Volkswagen California Ocean nabízí 198 × 108 cm. Nejčastěji jsem dole spala s malým Richardem a oba jsme se vyspali dobře. Kvalita matrace a roštu odpovídá poměrům v malých obytňácích. Postel v pětihvězdičkovém hotelu to není, ale pořád je to výrazně pohodlnější než karimatka ve stanu.

V ceníku jsem našla i levnější vestavby pro Renault Trafic než námi testovanou nejdražší variantu Flex Long. Existuje například provedení bez kuchyňky, které má širší spodní lůžko, to se ale skládá ze zadního trojsedadla. Další varianta kombinuje kuchyňku s užším lůžkem, které se skládá ze dvou sedadel. U těchto verzí ale pak výše zmíněná výhoda námi testovaného lůžka nezávislého na zadních sedadlech odpadá. A když už Renault Trafic Wavecamper průběžně srovnávám s Volkswagenem California, je fér dodat, že i levnější verze Californie bez kuchyňky vedle postele nabízejí širší spodní lůžko.

Ale zpátky k našemu testovanému Renaultu Trafic Wavecamper v „plné palbě“. Jeho kuchyňka mi připadala podobná jako ve Volkswagenu California, jen o něco prostornější. Na žádné velké vyvařování není, ale na ohřátí zavařeného jídla ze sklenic, přípravu snídaňových vajíček nebo ukuchtění rychlé večeře bohatě stačila. Součástí kuchyně je i lednice s mrazáčkem, do které se toho vešlo mnohem více, než se na první pohled zdálo. Navíc opravdu dobře chladila, což jsme v červencových vedrech ocenili.

S jednou nevýhodou lednice jsme se ale pravidelně potýkali každý večer. Její dvířka se otevírají klasicky směrem do interiéru a v našem uspořádání jsme je po rozložení spodního lůžka a posunutí dětských sedadel zcela dopředu beznadějně zablokovali. Jakmile byla postel nachystaná, k obsahu lednice jsme se až do rána nedostali. Takže kdo si včas nevyndal třeba večerní víno, měl smůlu. Tento problém odpadá v případě, že cestujete ve dvou a vyjmete druhou řadu sedadel.

Volkswagen California to má vyřešené jinak. Jeho kuchyňka je sice o něco kompaktnější, lednice je ale udělaná jako výsuvný modul, který se otevírá do prostoru vedle kuchyňského bloku. Zůstává tak přístupná i ve chvíli, kdy je interiér připravený na spaní.

U Wavecamperu jsem naopak hodně ocenila solární panely na střeše. Díky nim jsme se za celý dvoutýdenní pobyt nemuseli v kempech ani jednou připojovat k elektřině.

Velmi spokojená jsem byla také s množstvím skříněk, odkládacích prostor a pořadačů, což je pro mě hodně důležitá disciplína. Nesnáším, když musím oblečení a další nezbytnosti hledat někde po taškách. Tady nám úložné prostory bohatě stačily na oblečení na dvoutýdenní výjezd k moři i do Alp.

Kola jsme vezli na nosiči upevněném na kouli, takže z větších věcí zůstával v uklizeném interiéru pouze už zmiňovaný bruslařský kočárek. Všechno ostatní si našlo své místo ve skříňkách a dalších úložných prostorech. Za jízdy v nich ani nic výrazně nerachtalo ani neřinčelo a pokud manžel nezapomněl skříňky zajistit, nic z nich ani nevypadávalo.

U nábytku jsme ale narazili na pár detailů, které na nás nepůsobily úplně prémiově. Výrobce v tiskové zprávě píše, že jsou skříňky z kvalitní překližky, ale vnitřní část jednoho ze šuplíků byla už trochu prodřená. Také vnější povrch na mě nepůsobil dojmem, který bych u takto drahého auta očekávala – při každém dotyku na něm zůstávaly výrazné otisky prstů. Podobnou zkušenost mám z domácností spíš s levnějšími kuchyňskými dvířky, takže mě to u Wavecamperu poněkud překvapilo.

Až do této chvíle u mě Renault Trafic Wavecamper sbíral hlavně kladné body. Největší výhrady jsme měli ke střešnímu lůžku. Jeho řešení na první pohled vypadá podobně jako u Volkswagenu California a lze jej pomocí hydraulických vzpěr zvednout až ke střeše. Tím v interiéru vznikne dost prostoru na to, aby bylo možné třeba při vaření pohodlně stát. Problém ale spočíval v jeho skládání.

Mechanismus, který si můžete prohlédnout v galerii v úvodní části článku, podle nás skřípal plachtu střechy a ničil ji. Přestože jsme auto testovali jako jedna z prvních redakcí, materiál vypadal na některých místech ztenčený a prosvítal. V dešti ale dovnitř naštěstí nezatékalo. Ani skládání střechy nebylo bezproblémové. Manželovi se za celou dobu testování nepodařilo střechu složit napoprvé. Vždycky někde kus plachty pod střechou vyčníval. Střechu jsme proto ve většině případů skládali ve dvou, kdy já jsem obcházela auto a prováděla „pohledovou kontrolu“. Californie má skládání střechy rozhodně vychytanější. 

Samotné spaní nahoře už ale odpovídalo tomu, co známe z jiných kompaktních obytných aut. Střešní lůžko má rozměry 204 x 117 cm (California 205 x 114 cm) a dokázali jsme se na něm vyspat i ve dvou dospělých. Ale žádné velké pohodlí to nebylo, takže většinou nahoře nocoval manžel s Elenkou. Je potřeba počítat i s typickými nevýhodami spaní ve výklopné střeše. Každý pohyb na vrchním lůžku rozhoupá celé auto. V chladných nocích je tam zima a jakmile ráno začne svítit slunce, prostor se naopak rychle přehřeje. Každý zvuk z okolí tam slyšíte – jako ve stanu. Spodní lůžko nabízí znatelně více komfortu, mimo jiné díky tomu, že spíte uvnitř lépe izolovaného interiéru s možností nezávislého vytápění a autem řízené ventilace.

Wavecamper nabízí také výbavu, kterou ve Volkswagenu California běžně nenajdete – přenosné chemické WC. Upřímně na mě ale působilo spíš jako větší nočník uložený ve skříňce, který jsme raději nechali doma a skříňku využili jinak. Na toaletu jsme chodili v kempech. Nevyužili jsme ani sprchu v zadní části auta, která mi ale dávala mnohem větší smysl.

Jak už jsem psala na začátku, Renault Trafic Wavecamper nám během dvou týdnů docela zamotal hlavu. Některá jeho řešení nám totiž vyhovovala víc než u Volkswagenu California. Kromě už zmíněné variability sedadel a spodního lůžka mě bavily i drobnosti, jako je možnost postupného stmívání vnitřního osvětlení, přenosné LED lampičky nebo třeba podlaha ve stylu paluby jachty odolná proti poškrábání.

Na druhou stranu mi ale celkové zpracování obytňáku proti Californii připadalo o něco méně dotažené. Kromě už zmíněného nábytku nebo problematického skládání střechy jsme zaznamenali třeba vypadávající krycí gumy v přechodových lištách a ani provedení skládacích židliček a stolku na mě nepůsobilo tak promyšleně, jak bych u obytného auta této cenové kategorie čekala.

Bohužel je mi po tomto testu jasnější než dříve, že ať si pořídíme jakýkoli malý obytňák, vždy to bude nedokonalý kompromis. Renault Trafic Wavecamper se mi celou dobu jevil jako hodně zajímavá konkurence Californie, ale cena nás oba nemile zaskočila. Testovaný vůz vyšel téměř na 2,2 miliony korun. Od novinky, která má odlákat potenciální kupce zavedené značky, bychom čekali výrazně zajímavější nabídku. Výrazně lépe při porovnání s Volkswagenem California nevycházejí ani levnější verze přestavby se skromnější výbavou.

Zdroj: autorský text