Pokud pojedete na Madeiru a chcete ji procestovat křížem krážem, půjčte si co nejmenší auto s vyšším podvozkem, automatickou převodovkou a kvalitními pneumatikami. Pamatujte i na dostatečný výkon motoru. Hodí se tu hybrid nebo elektromobil, ideálně s pohonem všech kol.
I když ale zvolíte vhodný vůz, připravte se, že se tady za volantem pořádně zapotíte – a to můžete být sebezkušenější.
Manžel více než třicet let týden co týden testuje nová auta a má zkušenosti s ježděním i v těch nejdivočejších destinacích. Třítýdenní řízení na subtropickém portugalském ostrově obklopeném Atlantickým oceánem, který Češi i díky přímému leteckému spojení z Prahy navštěvují čím dál častěji, ale pro něj bylo nejvíce stresujícím šoférským zážitkem v životě.
Proč?
Především proto, že na Madeiře vlastně nenajdete rovný kus silnice. Všechno je tu buď do kopce, z kopce, většinou ale spíš do srázu, nebo ze srázu. Vzhledem k tomu, že tady ani v zimě nesněží a nemrzne, neobtěžovali se architekti místní silniční sítě příliš se serpentinami a silnice do značné části kopců a hor vedou prostě tou nejkratší možnou cestou. Zatímco v Česku značky varují už před stoupáním či klesáním nepřesahujícím deset procent, na Madeiře jsme se setkali i se značkami upozorňujícími na sklon větší než třicet procent.
Jde o takové kopce, že je méně výkonná auta prostě nevyjedou, zvlášť když se k tomu přidá vyšší nadmořská výška ubírající výkon. Silnice tu totiž vedou i nad úrovní Sněžky. I naše solidně výkonná Toyota Corolla 1.8 Hybrid s elektrickou dopomocí do těch nejprudších kopců nejela rychleji než 20 km/h.
Ani vysoký výkon navíc nemusí být výhra. Několikrát se nám stalo, že jsme kopec nemohli vyjet proto, že se přední kola protáčela a pneumatiky, byť světoznámé značky, se nedokázaly asfaltu „chytnout“. A to šlo o suchou silnici, přitom tu nejsou výjimkou časté a prudké deště.
Další problém související s prudkým sklonem silnic nastává při jejich křížení s cestami, které vedou po vrstevnici. Nájezdový úhel bývá občas tak extrémní, že reálně hrozí poškození spodních částí auta, zvláště v oblasti předního nárazníku, což se i nám bohužel několikrát stalo.
Stavitelé komunikací se tu moc nepárali ani s nájezdy a sjezdy k parkovištím, takže i tam jsou často obrovské schody a hrozí poškození aut s menší světlou výškou. Přesto jsme tu potkali i několik nizoučkých supersportovních vozů včetně Lamborghini. Jejich majitelům ale vlastnictví takového auta na Madeiře rozhodně nezávidíme.
Riziko nehody je tu vysoké i kvůli hustému provozu, nedostatku parkovacích míst a malé šířce silnic. Lidé jsou často nuceni svá auta parkovat na okrajích cest, takže se mezi nimi musíte proplétat doslova na centimetry a domlouvat se s protijedoucími řidiči, kdo pojede první. Když si k tomu přičtete již výše zmíněný extrémní sklon vozovek, umíte si představit ten neustálý stres.
Nejhustší provoz panuje v okolí hlavního města Funchalu a na jižním pobřeží, kde v období vánočních svátků a přelomu roku často vznikaly zácpy i v dálničních tunelech. Naopak vnitrozemí a severní část ostrova byly často autoprázdné.
Pokud chcete vyrazit na turisticky nejzajímavější místa, počítejte s velmi omezenou kapacitou parkovišť. Například pod vrcholem nejvyšší hory Pico Ruivo nebo na začátku stezky na šíji São Lourenço jsme museli spolu s několika dalšími chrty číhat několik desítek minut, než se uvolnilo nějaké místo. Ideální je na výlety vyrážet co nejdříve.
Drtivá většina silnic na Madeiře má naštěstí bezvadný asfaltový povrch, který jim mohou české okresky tiše závidět. Občas nás ale navigace na Google mapách zavedla na vozovky, které byly naopak totálně rozbité a zarostlé, takže mimo jiné hrozilo poškrábání auta od vegetace.
Právě místní příroda je dalším zdrojem rizika pro řidiče. Sesuvy půdy a kamení či spadané větve potkáte zejména ve vnitrozemí po dešti na každém kilometru. V horách jsme také často vjížděli do mraků, což znamená, že se během několika vteřin ocitnete z jasného slunečného dne v neproniknutelné mlze, kde je vidět sotva na pár metrů. A počítejte s tím, že za každou zatáčkou může stát uprostřed silnice kráva jako kráva. Nebo spíš celé stádo krav. I to se nám několikrát stalo, navíc v mlze a po setmění.
Abychom ale vše nemalovali jen černě, dost často jsme si jízdu užívali zejména díky neuvěřitelně malebným výhledům. Manžel zase ocenil některé zatáčkovité pasáže na odlehlejších místech ostrova, kde se za volantem vyřádil.
Portugalci dokázali na Madeiře skvěle využít peníze z Evropské unie a postavili neuvěřitelné množství moderně zařízených tunelů. Nechybí i relativně dlouhé čtyřproudé silnice dálničního typu vedoucí téměř nepřetržitě buď v tunelech nebo po viaduktech, díky nimž se dá mezi jednotlivými místy ostrova cestovat až nečekaně rychle. Přejezd i mezi těmi nejvzdálenějšími body Madeiry netrvá déle než hodinu a půl.
Zajímavostí, se kterou se na českých silnicích nepotkáte, je značka, která umožňuje jet řidiči o 10 km vyšší rychlostí, než je ta maximálně povolená. Platí při pěkném počasí na velké části páteřních komunikací a zvyšuje tak nejvyšší povolenou rychlost z 90 na 100 km/h.
I takto se dá jezdit po Madiře. Video je dvojnásobně zrychlené.
Místní úřady si zaslouží ocenění za to, že se stres řidičů nestačí zvyšovat přehnaným vymáháním dopravních předpisů. Stacionární radar jsme tu žádný nepotkali a podle dostupných zdrojů na ostrově vůbec neexistují. Policisté údajně měří na některých profláknutých místech, ale neviděli jsme je. Parkuje se tu velmi punkově, zvláště v největších městech v období svátků, a za celý pobyt jsem si všiml jediného úředního papíru za stěračem auta, které stálo na placené zóně bez parkovacího lístku.
Ceny za placené parkování jsou tu rozhodně nižší než třeba v Praze. Benzin a nafta stojí na Madeiře o něco málo více než v Česku. Obdobu českého Naturalu 95 jsme tankovali za 1,53 až 1,56 eura za litr, tedy přibližně za 39 korun za litr.
Výhodou je, že na malém ostrově pod portugalskou správou s celkovou plochou 801 km2 (pro porovnání, území Prahy zabírá 496 km2) téměř nejezdí kamióny. Bohatě stačí vyhýbat se s autobusy nebo většími dodávkami. Místní řidiči jsou na náročné podmínky zvyklí a jezdí zručně, rychle, ale většinou nikoli agresivně. Největším neštěstím jsou vystresovaní turisté brzdící provoz extrémně pomalou jízdou, která provokuje k nebezpečným předjížděcím manévrům.
Skoro tři týdny na Madeiře jsme strávili v interiéru rodinného hatchbacku Toyota Corolla. Příjemně nás překvapilo, že kompaktní auto umožnilo pohodlné svezení dvěma dospělým a dvěma dětem v sedačkách a jeho kufr bez problémů pohltil veškerá zavazadla. Větší auto bychom rozhodně nedoporučovali, už Corolla byla na poměry místních uliček široká až až. Ocenili jsme komfortní naladění podvozku, manžel si ale zároveň pochvaloval hbité počínání auta v zatáčkách.
Na Madeiře jezdí spousta elektrických a hybridních aut, mají tu i hustou síť nabíječek. Schopnost elektrifikovaných aut přeměnit část kinetické energie při jízdě z kopce na elektřinu a tu využít jako doping při jízdě do kopce je tu velkou výhodou. I díky ní jsme s Toyotou Corolla 1.8 Hybrid najezdili téměř dva tisíce kilometrů s rozumnou průměrnou spotřebou kolem sedmi litrů benzinu na sto kilometrů, přestože jsme plynový pedál často měli úplně až na podlaze.
Jedinou zásadní nevýhodou našeho auta tak byla nízká světlá výška. Příště bychom si na Madeiře půjčili místo hatchbacku hybridní nebo elektrické SUV, nejlépe s pohonem všech kol.
Zdroj: autorský text
