Muzeum divností, Gaudí a nejkrásnější katedrála Španělska. León je výborná náhrada za Barcelonu

Barcelona je totální španělská klasika. Turistů sem míří neskutečné množství, protože zde najdou spoustu zajímavostí, a protože je tohle město snadno dostupné. Létá sem jedno letadlo za druhým. Vynechat Barcelonu na našem španělském tripu by samozřejmě nešlo (už proto, že jsem sem přiletěl z Prahy), ale po dnu stráveném v ruchu města jsem si říkal, že by se nějaká trochu klidnější alternativa hodila. A tak jsem jednoho rána sednul do Formentora a vypravil se na západ Španělska. Hodně daleko na západ. 

Cílem bylo město León. Už na první dobrou je jasné, že tady se člověk také nebude nudit, ale zároveň je zřejmé, že tu bude alespoň trochu větší klid. Letecky se sem dostanete také a letiště je hned vedle města, ale už je to většinou s přestupem v Barceloně. Pokud byste sem chtěli vyrazit autem jako já, připravte se na celodenní cestu. Je to trasa dlouhá zhruba 800 km, kterou zvládnete za nějakých 8 hodin. Takže když jsem parkoval v podvečer auto v kempu na kopci nad Leónem, byl jsem celkem rád, že se mohu natáhnout ve stanu a odpočinout si. A druhý den vyrazit na průzkum města. 

León má spoustu atrakcí. Mísí se tady dávná římská historie, spousta památek, muzea, ale také moderní záležitosti. Když bychom přidali i nějaký výlet do okolí, tak se zde dá klidně strávit celý týden. Jenže jak to chodí na našich redakčních cestách, já jsem měl na město jediný den. Takže bylo potřeba vymyslet itinerář, kde bude od všeho trochu. Nakonec se myslím podařilo dát dohromady dobře pestrý program. 

Začal jsem v Casa de los Botines. I proto, že přímo před touto budovou je podzemní parkoviště. A to znamená, že fakticky parkujete už v historickém centru. Pozor, tohle parkoviště je už v emisní zóně. Většinou sem vjet můžete i s běžným autem, ale pokud jsou klimaticky/emisně nepříznivé podmínky, mohou do těchto zón vjet pouze ekologická auta opatřená modrou plaketou. Jak přesně zjistím coby turista, že zrovna tyhle nepříznivé podmínky panují, na to jsem nepřišel. Každopádně Formentor byl registrovaný ve Španělsku a coby plug-in hybrid tuhle ekoznámku měl, takže to ani nebylo nutné řešit. 

Po Casa de los Botines následovala katedrála coby největší místní magnet, pak jsem si do itineráře dal muzeum moderního umění MUSAC a muzeum vědy. A prohlídku jsem zakončil večerní návštěvou města spojenou s ochutnávkou nejlepšího burgeru ve Španělsku. 

Casa de los Botines je nepřehlédnutelná stavba, takže už u vjezdu do podzemního parkoviště poznáte, že jste tu správně. Jen tedy to parkoviště tak úplně s krásou okolních budov nekoresponduje, protože je tmavé, omšelé a občas někde chybí kus stropu. Naštěstí žádný další kus neupadl a naše Cupra tak k žádné újmě nepřišla. 

Důvodů, proč se zajít podívat právě na tuto budovu, je několik. Casa de los Botines je dílem Antonia Gaudího a je to jedna z pouze tří jeho budov postavená mimo Katalánsko. Stavba proběhla na konci 19. století a údajně byla velmi rychlá. Budova zde vyrostla za pouhých deset měsíců. 

Jako každý jiný Gaudího dům je i Casa de los Botines fascinující na první pohled, ale běžný kolemjdoucí vidí pouze zajímavý barák s věžemi připomínajícími nějaký zámek. Až když se půjdete podívat dovnitř a trochu se začtete do dalších podrobností, zjistíte, jak fascinující to celé je a když pak vylezete znovu ven, uvidíte spoustu detailů, které jste před tím neviděli. 

Muzeum má tři části rozdělené do tří pater budovy. Základem je patro věnované samotné budově. Právě tady zjistíte, že je to dračí budova. To prozrazuje zábradlí s dračími zuby, střecha vypadající jako šupiny nebo dračí hřbet na hřebenu střechy. Vtipným detailem je i hlavní vstup, který připomíná obří tlamu pohlcující občany Leónu. Proto jsou nad dveřmi dva kulaté otvory působící jako oči. Kromě toho i místo bylo pečlivě vybráno také s ohledem na hvězdy a půdorys budovy není obdélník, jak by se mohlo zdát. Je to lichoběžník odkazující na souhvězdí. V této části si člověk prohlédne i dobový nábytek nebo dobovou zubařskou ordinaci, které zde také fungovala. 

O patro výše pak je výstava obrazů a v podkroví jsou dočasné expozice. Na konci dubna tady byla výstava mozaik, takže si návštěvníci mohli zblízka prohlédnout, z čeho všeho Gaudí tvořil a jakou strašnou práci musela některá díla dát. 

Už když budete u Casa de los Botines, určitě si všimnete, že spousta lidí proudí kolem směr historické římské město. Hlavním magnetem je tady Catedral de León, katedrála v Leonu. Od Gaudího budovy je to pár minut chůze buď po rušných hlavních ulicích, nebo úzkými bočními uličkami, kde to začne naplno žít až po setmění. Katedrála je to obrovská a dobře viditelná z celého širého okolí. Nakonec jsem si ji fotil i z kopce nedaleko kempu nad Leónem. 

Katedrála se začala stavět v roce 1205, je v gotickém stylu a její předlohou byla katedrála v Remeši, oproti které má ale o třetinu menší půdorys. Garantuji, že na tento fakt si ani nevzpomenete, protože budete spíš řešit, jak tu celou budovu dostat na fotku. Katedrála je dlouhá 90 m, široká 29 m a dvě věže mají výšku 65 a 68 metrů. Uvnitř se můžete těšit na strop usazený ve výšce 30 metrů. 

Katedrála je přístupná, standardní vstupné je 7 euro. Na pokladně se mne ptali, jestli jdu Camino de Santiago, že bych dostal slevu 1 euro. Právě svatojakubská pouť je další zajímavý příběh, který se k Leónu váže. Tohle město a právě tahle zdejší katedrála jsou po dlouhá léta tradiční zastávkou. Ve finále tak centrum města i katedrála nabízí až zábavný mix návštěvníků. Najdete tu klasické turisty, instagramové krasavice i ošuňtělé a trochu špinavé poutníky s velkými krosnami. 

V rámci návštěvy katedrály lze využít audioprůvodce, pro skupiny je k dispozici i vstup s klasickým průvodcem, což je samozřejmě mnohem lepší. Odposlechl jsem část výkladu jiné skupiny, který vyprávěl opět o místu, kde stojí katedrála a o tom, jak slunce osvětluje která okna. Nic tady není náhoda. Jinak interiér je samozřejmě hodně působivý a na internetu narazíte na názory, že tohle je jedna z nejhezčích katedrál v celém Španělsku. Dá se tomu věřit. 

Kromě základní prohlídky katedrály a přilehlého kláštera tu jsou ještě další muzea, kam se platí vstup zvlášť a kde se fotit nesmí. Takže kdybyste měli kultury málo, můžete si zde pobyt ještě prodloužit.

Mimochodem, přímo naproti katedrále je turistické centrum, kam si člověk může dojít pro další tipy na zajímavá místa. Také jsem tam zašel a dostal jsem program asi tak na deset dnů. 

Kromě katedrály je historické centrum plné dalších zajímavých budov, ale já jsem si to namířil ven z centra do muzea, které slibovalo spoustu vycpaných zvířat. Je to taková trochu zkratka, protože se z toho reálně vyklubalo „nejdivnější místo v celém Leónu.“ A tohle hodnocení jsem si já nevymyslel, to mi říkala samotná dáma, která to tady má celé na starost. 

Oficiálně jde o muzeum vědy s názvem Museo de Colecciones de la Universidad de León a divný je už samotný vstup. Musíte vlézt přes branku do garážového vjezdu. Žádné velké cedule. Máte pocit, že někomu lezete do domu. Za vchodem to už ale vypadá klasicky. Recepce, lístky a expozice. Byl pátek po obědě, za půl hodiny mělo muzeum zavírat a paní mne přesvědčovala, ať tam nechodím. Že půlhodina je na prohlídku málo, že to nestihnu a že v sobotu bude k dispozici i průvodce. Nakonec jsem ji přesvědčil, provedla mne tam sama a zůstali jsme ještě hodinu po zavíračce. Nikdo jiný kromě mne tam nebyl a paní se mne ptala, jak jsem na jejich muzeum vůbec přišel. Evidentně sem moc turistů nechodí. 

Muzeum spadá pod místní univerzitu. Hlavním bodem expozice je sbírka motýlů, ale jinak tu jsou také všemožná vycpaná zvířata. Údajně jsou to všechno případy, kdy k odchytu došlo v místech, kam daná zvířata nepatří. Případně některá pochází také od soukromníků, kteří už se nechtěli nebo nemohli o dané zvíře starat. Uvidíte tu všechno možné, ale popravdě ty nejlepší věci jsou jinde. 

Mimo hlavní místnost je ještě jedna menší, kde jsou různé potvory naložené v alkoholu. Jsou tu hadi, různí mořští živočichové, které jsem nikdy neviděl a průvodkyně mne speciálně upozorňovala na vodního dráčka (axobolt mexický). Je to taková roztomilá potvůrka (pokud není naložená v lihu), která si umí obnovit všechny svoje orgány. Proto je pro vědce tolik zajímavá. 

O patro výše pak je ještě divnější místnost, která už asi nebude úplně pro každého. Tady uvidíte naložená různá nenarozená mláďata, ale také figuríny koně nebo člověka ukazující jednotlivé orgány. Jsou to přes sto let staré věci. Když si člověk zvykne na fakt divný smrad, tak se může začít divit tomu, jak precizně v té době dokázali ty figuríny dát dohromady. Atmosféru dokresluje kromě speciálního zápachu také přítmí. V noci bych tu snad ani být nechtěl. Zajímavé to ale je. Rozhodně je to výborný bod programu, který vás vytrhne z turistického stereotypu starých budov. 

Za návštěvu stojí i muzeum moderního umění MUSAC. Popravdě tomuto umění zas tak moc neholduji a v Barceloně jsem do takovýchto muzeí vůbec nešel, ale v Leónu se moderní umění hodilo do itineráře opět jako zajímavé zpestření. Jen pozor, otevřeno mají od jedenácti do dvou a pak od pěti do osmi. Občas také může být muzeum úplně uzavřené kvůli instalaci nových výstav. Já jsem dopolední část nestihl, takže jsem se vrátil na pozdní oběd do kempu a večer jsem přijel zpět. 

Muzeum funguje od roku 2005 a zajímavé je už kvůli fotce budovy samotné. Vypadá, jako kdyby ji někdo složil z barevných kostek. Večerní slunce svítí přímo na hlavní vchod, takže tu pořídíte pestrobarevné snímky. Prohlídka stojí symbolická tři eura a během ní uvidíte současnou tvorbu. Jsou to třeba obrazy, ale i různé instalace. Jako popravdě ve třech vysypaných kolečkách hlíny jsem to umění nenašel, ale některá díla umí zaujmout. Každopádně během mé návštěvy byl suverénně největším magnetem záchod uprostřed menšího skleněného bludiště. 

Protože tyto výstavy bývají interaktivní, tak některé instalace si člověk může i vyzkoušet. Nebo tu lze také nějaké umělecké dílo stvořit. V jedné části byl stůl, střepy, provázek, lepidlo... Co z toho vznikne, to je na fantazii návštěvníků. 

V rámci pochodování Leónem jsem ještě narazil na římské hradby, což je další z mnoha historických objektů města. Jsou pěkně zachovalé a dokazují rozvoj města kolem 14. století, kdy před původní římskou osadou vzniklo nové město, kolem kterého pak byly vybudovány tyto hradby. Moc pěkným místem je také Plaza Mayor. Jde o menší náměstí lemované podloubím plným restaurací. 

Tady jsem se motal večer poté, co jsem navštívil restauraci Carnivan, kde dělají nejlepší burger ve Španělsku. Ale o něm jsme psali samostatný článek. No a nakonec tip na vyhlídku na celé město. Na mapě ji najdete jako Mirador Lomas Coche a je to kousek vedle kempu Camping Ciudad de León, kde jsem spal. Město tu člověk má jak na dlani a pěkná podívaná je to zejména za tmy. 

Já jsem po celodenní prohlídce Leónu přijel zpět do kempu až někdy kolem půl dvanácté, odstavil jsem Formentor a rovnou zaplul do stanu. Další den totiž byl v plánu další dlouhý přesun. Z města do Pyrenejí, z Leónu do Tavascanu.

Zdroj: autorský text