Ze Španělska napříč Francií bez placení: Cestou mimo dálnice ušetříte tisíce a objevíte krásná místa

Jak známo, jednou z nejdražších věcí ve Francii jsou dálnice. Vzhledem k tomu, že mě netlačil čas, vyzkoušela jsem neplacenou trasu od španělských hranic na západním pobřeží Francie do Prahy.

Kilometrově se trasy prakticky neliší. Neplacená má dokonce o pár kilometrů méně. Časově je samozřejmě lepší ta s placeným mýtem, protože jedete prakticky pořád po dálnicích. Rozdíl by při přímé cestě dělal zhruba 3,5 hodiny na 1600 km. To může být pro někoho poměrně dost.

Když si ale uvědomíme, že za tento úsek dálnice zaplatíme zhruba 110 €, ve výsledku to za ušetřené peníze možná stojí. Navíc při jízdě obytným autem po dálnicích a menších silnicích je znatelný rozdíl i ve spotřebě. Tím spíš, že jsem si cestu mohla rozložit do několika dní a podívat se do zajímavých míst. Zvolila jsem tedy bezplatnou alternativu.

Většinu trasy jedete buď po neplacených úsecích dálnic nebo silnic pro motorová vozidla, popř. silnic 1. třídy. Tady je trochu nevýhodou, že tuto trasu volí poměrně dost dopravců, a tak tu jezdí poměrně dost kamionů a polských dodávek.

Nikdo z nich ale rozhodně nehodlá brzdit provoz a zjevně naopak velmi chvátají. Je to spíš takové narušení idylické cesty „venkovem“. Občas trasa vede i přes silnice nižší kategorie, ale na těch zase nebývá provoz. Tady naberete největší zpoždění oproti dálnicích s mýtem. Prakticky ale bezplatná cesta kopíruje placenou dálnici.

Od španělských hranic jsem nejela přímou trasou, ale přes Lége-Cap-Ferret. Tady je na poměry kolem pobřeží až neuvěřitelně příjemné parkování pro obytná auta kousek od nádherné pláže Grand Crohot. Ta je součástí písečných dun a pláží táhnoucí se od Bayonne až k Royan. Je to zhruba nějakých 300 km dlouhá písečná pláž.

Parkování je v piniovém lese a světe div se, zdarma. V této oblasti je to široko daleko jediné parkoviště takhle blízko oceánu, za které nemusíte platit. Byla by proto velká škoda se tady chvilku nezdržet. Navíc je v oblasti několik desítek až stovek kilometrů velmi dobře udržovaných a kvalitních cyklostezek mezi jednotlivými městy. Takový malý ráj pro mě.

Tohle místo pro mě bylo zároveň rozloučením s oceánem. Pak už se má cesta ubírala vnitrozemím zpět do Česka. Trasa vedla přes Bordeaux, Anqoulême, Rouchefoucauld-en-Angoumois, Montluçon, Autun a Dijon s krátkou zajížďkou do nedalekého Colmar. V Bordeaux jsem tentokrát zastávku neudělala, kdysi jsem tu už byla a tak trochu mne už tlačil čas s návratem. Obecně mám navíc radši malá města a přírodu. Cítím se tu lépe a bezpečněji.

První zastávkou tak bylo až malé městečko Angoulême plné street artu a historie. Obytňák můžete zaparkovat nedaleko centra na Rue des Îles. Odtud je to pěšky do centra opravdu kousek kolem zbytků městských hradeb, katolického kostela Diocèse d`Angoulême a zahrad Vert, ve kterých se nachází nádherná budova lycea.

V ulici Rem Desaix se nachází katedrála Angoulême. Když budete mít štěstí, přistihnete varhaníka, jak trénuje a je to opravdu nezapomenutelný zážitek. Ta akustika je neuvěřitelná a husí kůži budete mít po celém těle. Za katedrálou se nachází národní městské muzeum, které určitě doporučuji navštívit. Dozvíte se mnohé o historii lidstva, jednotlivých obdobích i různých zvyklostech našich předků. 

Na konci této ulice je pak socha Carnot, od které je krásný výhled do okolí a na město. Další skvostnou stavbou je kostel Notre-Dame d`Obézine. Bohužel ale není běžně přístupný veřejnosti, i tak se ovšem zvenčí jedná o nádhernou budovu. Od kostela do kopce pak najdete jeden ze street art obrazů.

Těchto míst je po městě hned několik. Další najdete např. na Bd Pasteur, kde se potkáte s postavičkami z Asterixe a Obelixe, Rue des 3 Notre Dame je místem zamilovaných. Na odlehlé ulici Bd Jean Moulin pak jsou snad všichni hrdinové Marvel a DC jako taková skupina parťáků dohromady. Zasvěcení však vědí, že Batman by se s kapitánem Amerikou určitě jen tak nekamarádil. 

O pár kilometrů dál se určitě zastavte v malé vesničce La Rochefoucauld-en-Angoumois. Najdete tu nádherný typicky francouzský zámek, který rozhodně stojí za návštěvu. Pozor ale, na rozdíl od většiny památek má zavírací den v úterý. Přestože obecně je standardně zavřeno v pondělí, pokud není provoz 7 dní v týdnu.

Hned pod tímto hradem se nachází malý krámek s ručně vyráběnou čokoládou, která mi přišla vhod na utišení zklamání, že zrovna tady jsem se trefila do netypicky zavíracího dne zámku.

Další krátkou zastávkou bylo městečko Autun. Najdete tu zbytky městských hradeb Porte Saint-André a na druhé straně města pak Porte d`Arroux. Také pozůstatky římského divadla, vedle kterého je Aire de camping cars.

Beru tyto zastávky jako odpočinek při dlouhých přejezdech a pak hlavně mým heslem je, že „cesta je cíl“, proto prakticky nikdy nikam nejezdím jen z bodu A do bodu B, ale vždy mám cestou několik zajímavých předem vyhlídnutých i náhodných cílů.

Součástí trasy přes Francii bylo i městečko slavné hořčice nebo rodiště autora ikony New Yorku a francouzský hrad s českým audioprůvodcem. O těchto místech se více dozvíte v dalším článku.

Zdroj: autorský text