Mistrovství světa ve fotbale je nuda, zato mistrovství burgerů pobaví. Ochutnal jsem ten nejlepší

Během návštěvy Leónu na našem španělském tripu s Cuprou Formentor jsem se tak různě ptal místních, jestli nemají nějaký lokální tip na zajímavé místo. Ptal jsem se v infocentru, v kempu a také v jednom děsivém muzeu. Právě v muzeu se paní zamyslela a odpověděla něco jako: „Máme tady výborné burgery, jdi do restaurace Black Dog. Ne! Vlastně musíš jít do restaurace Carnivan, tam mají nejlepší burger ve Španělsku, vyhráli soutěž.“ Bylo pozdní odpoledne a představa, že po několika dnech stanování a stravování se z konzerv zajdu na poctivou večeři, mne navnadila takovým způsobem, že nebyla cesta zpět. 

Na chvíli jsem se vrátil do kempu, abych se večer vypravil do baru. Ve Španělsku všechno začíná trochu později, takže pozdní byla i tahle večeře. Restaurace totiž otevírá až v půl deváté. Ale rozhodně se návštěva vyplatila. 

Formentor jsem zaparkoval v garáži přímo na kraji historického centra u Casa de los Botines, což je jedna z tří Gaudího budov mimo Katalánsko a sama o sobě je dost zajímavá. Menší procházkou jsem to vzal směr Carnivan s tím, že se pak ještě do centra vrátím, protože jsem našel zmínku o místním nejstarším baru, který je kousek od katedrály. 

Navigace mne ale vyvedla ven z historického centra a čím déle jsem šel, tím méně jsem si byl jistý, že jdu správně. Lidí citelně ubývalo, až jsem se ocitl mezi obytnými budovami, kde na ulici nebylo vidět živáčka. A hlavně nebyla vidět žádná cedule. Chvíli jsem propadl zklamání, ale pak jsem si všiml, že přímo vedle mne skrz velké okno jsou vidět stoly a svítící nápis Superbar. Ha, takže tu jsem přece jen správně. Přešel jsem ulici, abych si to prohlédl z trochu větší dálky. Přes celou fasádu tu mají obří nápis „The Carnivan“. Takže tohle bude ono. 

Restaurace byla těsně po otevíračce a byla celkem prázdná, ale s dotazem na volné místo jsem skoro neuspěl. Vše rezervované. Jedinou možností je poslední volné místo přímo na baru. To mi nevadilo, alespoň můžu koukat, jak v kuchyni kmitají a jak nosí talíře naložené lákavě vypadajícími hranolkami a různé ještě lákavější burgery. 

Jídelní lístek tu nevedou, řeší se to přes QR kód s tím, že si nabídku přečteš v telefonu. U všeho jsou obrázky a všechno vypadá doslova „k sežrání“. Nakonec jsem si dal hranolky a burger, který měl označení „nejlepší burger Španělska 2025“. Což je mimochodem nápis, který tady má obsluha na zádech a který svítí i nad kuchyní. Na tento titul jsou evidentně hrdí. 

Za chvíli mi na baru přistál doslova kopec hranolek s celkem ostrou omáčkou a o něco později mistrovský burger. Nese označení EM2 a za nejlepší v celém Španělsku byl vyhlášen v roce 2025. Zní to celkem zábavně, ale ve Španělsku mají burgerové mistrovství a EM2 vyhrál 5. ročník. Je to velká věc, protože to je spojeno s televizní show a protože Španělsko je fakt velké. V prvním kole vybírá finalisty veřejnost a do hlasování se zapojilo půl milionu lidí, kteří reálně v některé z účastnických restaurací byli a reálně si nějaký burger dali. Z finalistů pak vybere vítěze odborná porota složená ze špičkových šéfkuchařů, která se sejde a v rámci slepé degustace burgery ochutnává. 

Popravdě jsem neměl nejmenší tušení, že něco takového existuje. Oficiálně se soutěž jmenuje Campeonato de España de Hamburguesas a vyhlašují se i regionální vítězové. Pokud hledáte tip na dobrý burger, tady pravděpodobně něco najdete, ať už budete v kterékoliv části země. 

Samotný burger EM2 vypadá na pohled docela chudě a jednoduše. Ale když se do toho pustíte, zjistíte, že je to fakt špičková záležitost. Na stole přistál vysoký burger s absolutně nadýchanou houskou. Na první dobrou si říkáte, že to do pusy prostě nenacpete, ale houska se snadno zmáčkne a ve výsledku je dominantní pořádné maso. A chuť masa pak převládá. Součástí je také plátek sýra, který je opečený a který funguje jako takový křupavý keks. Do toho omáčka, slanina, karamelizovaná cibule. Bože, to bylo tak dobré!

Dohledal jsem si pak oficiální složení EM2. Základem je bramborová bulka, směs mletého masa (50 % hovězí a 50 % stařený hovězí steak doplněný o hovězí zadní kýtu). O křupavém sýru už řeč byla, pak je tam karamelizovaná cibule, křupavá uzená pancetta, sladkokyselé okurky a ta omáčka. Její receptura je tajná. Omáčka je malinko pikantní a má takový uzený nádech. 

EM2 stojí přijatelných 16,5 euro, jako předkrm jsem si dal ještě hranolky za 7 euro, ale to byl takový kopec, že to byl předkrm asi tak pro tři lidi. Nacpal jsem se tedy nehorázným způsobem.

Pokud se v Leónu objevíte, tenhle bar fakt stojí za to. Ale udělejte si raději rezervaci, je tu skutečně dost plno. 

Po hodně vydatné večeři jsem se vydal zpět do centra. Byl pátek večer, takže tu bylo dost rušno. Uličky se zaplnily, bary se otevřely a všude bylo příjemně rušno. Přesto ale León působí o poznání klidněji než Barcelona. Zdejší katedrála je v záři reflektorů snad ještě hezčí než normálně. Kdybych nebyl nacpaný na dva dny dopředu, asi bych ještě skočil do nějaké z restaurací. Hodně jich vypadá velmi lákavě. 

Já jsem měl namířeno na Plaza Mayor, což je moc pěkné náměstí kousek od katedrály. Našel jsem tu Casa Benito, to by měl být nejstarší bar v Leónu. Jenže měl zavřeno, takže jsem tu nepochodil. Pomalu jsem se proto vrátil do garáže pro auto a odjel na kopec do kempu, kde jsem po menších obstrukcích u zavřené brány zaplul zpátky do stanu a ráno vyrazil směr Tavascan. 

Zdroj: autorský text