V Barceloně jsme našli čtvrť s řadou krásných míst, která turisté často přehlédnou. Jmenuje se Born

Barcelona je naprostý turistický fenomén. Občas to vypadá, že sem míří opravdu všichni, přičemž roční počty turistů se tu počítají na miliony. Ročně jich sem přijede 16 milionů, pokud se budeme bavit o městě samotném. Je naprosto jasné, že lákadel tady je značné množství a že prohlídkou města můžete strávit klidně celý týden. Pokud byste ale měli třeba jen jeden den, jako jsem to měl já, a chtěli byste nějaký celkem příjemný kousek Barcelony, mohla by to být třeba čtvrť El Born. 

Je to jedna ze čtyř původních barcelonských čtvrtí a během zhruba dvacetiminutové chůze tady můžete zažít a vidět historii města jako takového, údajně nejkrásnější barcelonský kostel, přelidněné úzké uličky nebo naprosto fascinující palác hudby. 

Do čtvrti El Born jsem dorazil autem z kempu kousek jižně od letiště, protože jsem měl ambice si tu auto kvůli potřebám článku vyfotit. Jenže to se ukázalo jako nemožné. Vjezd do historické části je v podstatě zakázán a jinde je kvůli hustému provozu problém vůbec zastavit. Takže jsem si alespoň vyzkoušel plug-in hybridní Formentor v celkem divokém španělském provozu a nakonec jsem zaparkoval v jednom z podzemních parkovišť nedaleko Plaça Comercial, kde jsem chtěl prohlídku téhle čtvrti odstartovat. Mimochodem, za zhruba tři hodiny stání v garáži jsem zaplatit 16 euro. Není to úplně levné. 

Nicméně z garáže to bylo jen pár kroků na Plaça Comercial, kde je jedna z dominant celé čtvrti El Born - bývalá a vskutku gigantická tržnice, která v průběhu let úplně změnila svůj účel a dnes má všeříkající název El Born Centre de Cultura i Memòria. Je to místo, kde můžete obdivovat hned několik věcí najednou a nejlepší na tom je, že tak můžete činit úplně zdarma. 

Tahle obří budova byla otevřena v roce 1876 a vznikla za účelem nastěhovat sem prodejce, kteří původně prodávali své zboží na Plaça del Born. Šlo o první tržnici s takovouto kovovou konstrukcí v Barceloně. Jenže celý prostor byl až příliš velký a to působilo problémy, protože se tady hromadilo velké množství lidí i zboží. Po roce 1920 bylo rozhodnuto, že se sem bude soustředit obchod s ovocem a zeleninou, což bylo dáno i dobrou polohou, protože tržnice je blízko přístavu. V tomto režimu tržnice fungovala až do roku 1971. 

Následně byla budova uzavřena, ale rada města rozhodla o jejím zachování. Přišla menší rekonstrukce a hala sloužila pro výstavy nebo koncerty. Koncem 90. let pak přišlo rozhodnutí o umístění knihovny a během rozsáhlejší rekonstrukce byly odkryty zbytky historické čtvrti La Ribera, která byla v roce 1717 zbourána. Tohle způsobilo velké spory, ale nakonec vše dospělo přes velkou renovaci do dnešního stavu. Vykopávky byly odkryty a návštěvníci tak mohou obdivovat jak samotnou budovu, tak původní Barcelonu z období kolem roku 1700. 

Vstup je zdarma a prostor je to fakt působivý. Pokud nebudete chtít dolů přímo do starého města, nebo do zdejšího muzea s názvem Barcelona 1700, nic platit nemusíte. Vše je možné prohlížet z nadhledu. Na co přesně se díváte, to popisují informační cedule. Jedna část je pak vyhrazena historii samotné tržnice. 

Před tržnicí je obrovské náměstí a v přilehlých uličkách najdete spoustu barů, restaurací i obchodů se suvenýry. Na čtvrť Born tu odkazuje všechno možné. Born-pizzeria, Born-zlatnictví, Born-suvenýry... Doslova pár kroků odsud pak stojí gotický kostel Basílica de Santa Maria del Mar. O něm jsem se dočetl tolik slibných informací, že jsem ho prostě nemohl během procházky po Bornu vynechat. 

Jde o kostel ze 14. století. Tedy z doby, kdy Barcelona v současné podobě ještě neexistovala. Stavba vznikla na svou dobu v rekordním čase zhruba padesáti let, přičemž normální bylo stavět podobné kostely klidně i sto let. Rychlá stavba zařídila čistý styl celé budovy a výsledek bývá v průvodcích označován jako ten vůbec nejhezčí kostel v celé Barceloně s tím, že množství turistů ho vynechá, protože si to automaticky namíří do Sagrada Família a tím to hasne. 

Kostel si zvenku člověk moc neprohlédne, protože kolem jsou namačkány další budovy, ale vnitřek je působivý. Jsou zde vysoké sloupy, obrovské klenby a nádherné vitráže. Vstupné je zhruba 120 Kč, takže nic drahého. Prohlídku je možné si zpestřit malinkatým točitým schodištěm, po kterém se dostanete až na střechu v přední části nad Plaça de Santa Maria. Schodiště tu jsou dvě, v každém čelním rohu budovy jedno, ale jsou malinkaté a nenápadné, takže na střeše moc lidí není, protože tuhle možnost mnozí přehlédnou. Ze střechy je pěkný výhled na budovy kolem kostela i na samotnou dominantu celé Barcelony - chrám Sagrada Família. 

Uličky kolem Basílica de Santa Maria del Mar jsou krásné. Jsou přímo katalogové. Úzké, s balkónky, průjezdy. Chtělo by se říci, že to je romantika. Nebýt davů turistů, které tu byly už v polovině května ve středu dopoledne. Je mi naprosto jasné, že v létě tu bude hlava na hlavě a že tu bude probíhat všeobecný šerm selfie tyčkami a boj o tu nejlepší fotku na Instagram. 

Hodně lidí míří do uličky Carrer de Montcada, kde je spousta muzeí včetně muzea moderního umění. V těchto místech se zdá, že každý druhý obyvatel Barcelony je průvodce a provádí tu nějakou skupinku turistů. A tak jsem si odposlechl část výkladu a zjistil, že je tady také El Xampanyet. Údajně to je nejstarší tapas bar v Barceloně. Funguje od roku 1929. Průvodkyně rovnou říkala, že je docela těžké se tam dostat a měla pravdu. Když jsem se vracel a bar už byl otevřený, uvnitř bylo totálně narváno a venku byla fronta tak patnácti lidí. 

Přes tuhle uličku jsem se probojoval do dalšího místa, které jsem si vytipoval jako cíl pro procházku čtvrtí El Born. Je to opět tržnice a opět s nádechem historie. Jenže na rozdíl od té kovové, kde jsem začínal, tahle je menší a dodnes pořád plní svůj původní účel. Pokud tedy dorazíte do Mercat de Santa Caterina, můžete si tu koupit všemožné čerstvé potraviny. Místní tu kupují maso, zeleninu, ryby a jsou zde také bistra a restaurace. Hodně to tady žije. 

Tržnice jako taková je v zajímavě tvarované budově a zajímavá je i ta kombinace uvnitř. Tržnice totiž vznikla na místě bývalého kláštera, což opět připomínají vykopávky v malé části uvnitř haly. Člověk si tedy zajde prohlédnout archeologické pozůstatky a dostane je naservírované v podobě se silným aromatem rybiny. Hned vedle totiž jsou vyskládané různé mořské potvory. Každopádně tohle je tip na místo, kde se určitě dobře najíte a dobře nakoupíte.  

Za rohem od tržnice Mercat de Santa Caterina je pak další barcelonský skvost, který umí vyrazit dech. Je to palác hudby. V různých průvodcích se o této budově píše jako o něčem, co turisté přehlíží, protože míří k těm nejvíce profláknutým místům, ale i tak je tady návštěvníků fakt hodně. Svědčí o tom časové sloty pro jednotlivé vstupy i cena. Standardní vstupenka s audioprůvodcem (takže s vaším mobilem, se kterým oskenujete QR kód) stála zhruba 600 Kč. Tohle byla nejdražší atrakce celého španělského tripu. 

Jenže víte co, ono to za ty peníze stojí. Budova byla postavena začátkem dvacátého století a má naprosto unikátní architekturu. Zvenku téměř dokonale splývá s okolím, ovšem uvnitř budete valit bulvy. Jedna mozaika střídá druhou, je tu množství skleněných prvků i přírodních tvarů. Se zdobením se fakt nešetřilo a všechno má svůj příběh. Doporučuji si vyhradit více času, nebo si dát prohlídku rovnou s průvodcem, který vám to všechno podrobně vysvětlí. 

Samotný koncertní sál je pak absolutní mistrovské dílo, ze kterého se vám zavaří fotoaparát. Dominantou je obrácená kopule na stropě. Ta má připomínat nebe a slunce. Další dominantou jsou varhany a to celé doprovází unikátní akustika. Koncertní sál si návštěvníci mohou prohlédnout z několika míst, případně si tady mohou chvíli posedět (já jsem si tam dal půl hodinky pauzu na vydání článku). Navštívit zde koncert, to musí být zážitek. Stejně jako asi bude skvělý zážitek pro hudebníky tady hrát. 

Z paláce hudby jsem se stejnou cestou vrátil přes úzké uličky zpět k té gigantické tržnici křížené s muzeem a nakonec do garáže k autu. El Born je fakt hezká čtvrť, která toho pochopitelně nabízí více. Po cestě jsem si ale říkal, že chápu místní, proč už je ten turismus štve. Zejména v těch úzkých uličkách už v půlce května byla solidní tlačenice. V létě bych jel asi raději někam jinam. 

S Formentorem jsem se pak vrátil za nějakou půlhodinku zpátky do kempu. Živelný provoz plný kruhových objezdů hybridnímu autu celkem svědčí, protože elektrický odpich a plynulost elektrické části pohonu se tady prostě hodí. Ale stejně jsem se těšil ze všeho nejvíc na to, až auto pořádně protáhnu někde mimo město. Příležitostí k tomu bylo v rámci tohoto tripu vskutku požehnaně. 

Zdroj: autorský text