Kolik stojí Maledivy: Pobyt na Thulusdhoo ukázal, že ceny tu jsou příjemné a příroda úchvatná

Na ostrově Thulusdhoo jsme strávili pět dní, během kterých jsme ho stihli důkladně poznat. A čím víc jsme ho poznávali, tím víc jsme oceňovali jeho jedinečný rytmus. Ostrov má nenápadné, ale hluboké kouzlo. Žije tu asi 1400 obyvatel, ale možná také proto působí klidně a přehledně. Mnozí místní se živí rybolovem, pracují na lodích, v cestovním ruchu, nebo sbírají a zpracovávají mořské mandle. To jsou ořechy velikosti vlašských, které se suší na sítích nebo na plechových střechách pod horkým sluncem. Při chůzi ostrovem jsme je často viděli rozprostřené, pečlivě obracené a hlídané. Některé části ostrova se postupně uměle rozšiřují, aby se ostrov mohl rozvíjet. Vzniká tak místo na nové guesthousy, hospůdky i turistické služby.

Naše cesta na ostrov Thulusdhoo začala poněkud dobrodružněji, než jsme čekali. Původní plán byl jasný. Ráno jsme měli nasednout na veřejný trajekt z ostrova Dhiffushi a během necelé hodiny se přesunout do nového cíle. Jenže oceán měl jiné plány. Vlny byly tak vysoké, že veřejná doprava byla pro ten den zrušena. Vstávali jsme brzy ráno, ještě za šera, sbalení a připravení, ale místo plavby nás čekala nejistota.

Po krátké poradě jsme se rozhodli nečekat na další den a raději si pronajali malou loď. Velkou výhodou ubytování na Maledivách je, že ubytovatel, v tomto případě pohodový chlápek jménem Hassan, se o všechno postará. Odvedl nás k trajektu a když zjistil, že nejede, pomohl nám zajistit onu malou loď.

Ostrov není velký a všichni se tu znají a tak přesvědčil známého, aby nás i přes rozbouřenou hladinu přepravil na Thulusdhoo. Chlápek zhodnotil velikost vln a řekl, že pro jeho loďku tohle problém nebude a vyrazili jsme jen asi s hodinovým zpožděním. Loď se houpala na vlnách, slaná voda šplíchala přes boky a mořský vítr nám cuchal vlasy. Děti se střídavě smály a držely pevně lavice, jako by jely na horské dráze. Cena této plavby však byla vyšší než u veřejného trajektu. Oproti asi 4 dolarům za osobu na trajektu jsme za pronájem celé lodi zaplatili 80 amerických dolarů v hotovosti.

V přístavu na Thulusdhoo nás už čekal pracovník našeho dalšího guesthousu. Příjemná mladá paní Nani původem z Nepálu nás s úsměvem přivítala a posadila do připraveného elektrického vozítka připomínající golfový vozík. Místní mu říkají bugy a vejde se do něj i dvanáct lidí. Pro děti to byla další atrakce, smály se, mávaly kolemjdoucím a připadaly si jako na výletě v zábavním parku. Vozítko nás zavezlo úzkými uličkami ostrova až k našemu ubytování. Přívětivý dvorek plný květin a palem s houpací sítí působil jako oáza klidu.

Ubytování nás vyšlo na 50 dolarů za noc pro čtyři osoby i se snídaní. Pokoj byl čistý, klimatizovaný, s vlastní koupelnou. Snídaně obvykle obsahovala omeletu, toast, ovoce a kávu nebo čaj. Nebo si můžete zvolit místní snídani skládající se z vajíčka, placek roshi a konzervovaného tuňáka s kokosem.

Vypravili jsme se na pláž Bikini Beach na východní části ostrova. Vlny, které tu využívají surfaři dále od pobřeží, mají stále svou sílu i při jejich dojezdu k pláži. Narážejí tu tak na kamenné vlnolamy, které byly vybudovány, aby všechen písek vlny neodnesly zpět do moře. Kamenné hradby jsou také domovem desítek krabů. Vzduchem poletovali pestrobarevní ptáci a mezi palmami jsme zahlédli i několik kaloňů, visících hlavou dolů jako malé kožešinové lampy.

Procházkou zpět od pláže jsme dorazili k mešitě na jihovýchodní straně ostrova. Je malá, ale pečlivě udržovaná, s bílými zdmi a zeleným okrajem. O kousek dál je větší mešita, kde se v podvečer schází více lidí. Její minaret se zvedá nad okolní domky a při západu slunce vrhá dlouhý stín.

Na oběd si můžete vybrat z asi patnácti restaurací, kde naší nejoblíbenější pochoutkou byl skvěle připravený steak z tuňáka nebo luxusní omáčky butter chicken s parathou s cenou kolem 10 dolarů. Děti si pochutnávaly nejčastěji na jídlech zvaných chicken fried noodles, které se skládá z kousků kuřete zamíchaných do čínských nudlí. To se společně osmaží s cibulí a je hotovo. Tento pokrm vychází všeobecně nejlevněji, a to zhruba za 5 dolarů.

Večeře jsme často trávili v restauracích u vody, kde hrála tichá hudba, blikala světýlka a voněly grilované ryby. Jídlo v restauracích u moře tu stojí všeobecně jen o trochu víc než ve vnitrozemí - v průměru kolem 5–15 dolarů za hlavní chod. Záleží, zda si dáte obyčejnější Kotu Roshi, Chicken Fried noodles nebo kvalitní čerstvé ryby či kari s přílohou. Kokosová voda, smoothie nebo káva vyjdou zhruba na 4 dolary.

V místních obchodech jsme si často kupovali balenou vodu (1,5 litru za 0,75 dolaru), sušenky (balíček kolem 1,2 dolaru), slané chipsy (1 dolar) nebo chlazenou Coca-Colu (0,75 dolaru za plechovku). Ovoce se všeobecně v krámcích prodává jen v omezeném výběru.

Odpoledne třetího dne jsme využili k návštěvě jedinečné atrakce – továrny Coca-Cola. Je to jediná továrna na světě, kde se tento slavný nápoj vyrábí z odsolené mořské vody. Prohlídka byla zajímavá nejen pro dospělé, ale i pro děti, které fascinovaně sledovaly obrovské prostory a spousty láhví připravených na svou jízdu po výrobní lince.

Celou prohlídku jsme museli šlapat v hloučku lidí a mít na hlavách děrované čepice, abychom někde nenechali svůj vlas. Prohlídka trvá asi patnáct minut a nic za ni platit nemusíte. Stačí se zaregistrovat a můžete se jít podívat. Na závěr jsme dostali ledově vychlazenou colu, která chutnala po tom všeobecném horku zintenzivněném horkem ze strojů o to lépe.

K večeru jsme se často vydávali na procházku směrem k západnímu cípu ostrova, kde se pevnina zužuje do podoby poloostrova. Na mapách tuto pláž najdete jako Sunset beach. Cesta sem vedla kolem palmového háje a zarostlých keřů, z nichž občas vyletěl pták nebo proklouzla ještěrka.

Cesta dál však pokračuje už po nově navezeném prostoru, o který se ostrov rozrostl a na přímém slunci je tato cesta dost náročná. Proto jsme volili až pozdější čas, kdy slunce pomalu klesalo k obzoru a zbarvovalo nebe do pastelových odstínů oranžové a růžové. Vlny se tiše lámaly o břeh, vítr si pohrával s listy a ostrov se nořil do večerního klidu. Užívali jsme si toho okamžiku, nikým nerušeni, jen my, moře a úzký písečný val, který tu a tam přerývala vlna.

Na zpáteční cestě jsme se ještě zastavili u malé kozí farmy. Pár dřevěných ohrad, několik dospělých koz a pár kůzlátek, která si děti okamžitě zamilovaly. Mohly si je pohladit, nakrmit a chvíli se s nimi mazlit, i když jen přes drátěný plot.

Po několika dnech nás překvapil prudký déšť. Tropický liják během chvíle proměnil ulice v malé říčky. Písek se smíchal s vodou, kaluže zaplnily každou nerovnost a my museli do restaurace skákat přes obrovské louže. I když někdy zaprší, není to většinou na dlouho a za chvilku opět vysvitne sluníčko. Kaluže se vysuší či vsáknou do písku pod ním a je opět krásně. Lidé se tu baví jednoduše, ať prší, nebo ne. Kdykoliv přes den si sednou na lavičky a klábosí nebo loupou mandle. Život tu plyne pomalu, bez spěchu.

Lodní výlety za šnorchlováním nebo na nedaleký ostrov Kuda Villingili se dají domluvit přímo v guesthousech a obvykle stojí kolem 30–50 dolarů za osobu podle délky a programu. Většinou částka obsahuje dopravu na ostrov a zpět, nějaký welcome drink a dle ceny také oběd, nápoje (zde i alkoholické) či kompletní all inclusive během vašeho pobytu v resortu. Můžete se tam koupat v moři i bazénech, procházet, využívat bazén, občerstvení či masáže, ale na večer musíte zase odjet.

Ostrov Thulusdhoo v sobě spojuje to nejlepší z lokálních ostrovů Malediv – má krásné pláže, příjemné lidi, autentické hospůdky, krásnou přírodu a stále ještě opravdovou autenticitu. Nyní nás čeká přeplutí na další ostrov v našem itineráři. Tentokrát už trajekt jede a my přes zastávky na Huraa a Himmafushi přejíždíme na nejdůležitější ostrov a do hlavního města Malé.

Zdroj: autorský text