Kam vyrazit s dětmi, když venku vládne zima a sychravo? A co dělat, když už máte všechny evropské destinace u Středozemního moře dávno za sebou? Kde si užijí jak děti, tak dospělí a zároveň nezruinujete rodinný rozpočet?
Rozhodli jsme se to zjistit na vlastní kůži. Pavel Chlum a Petr Kvarda ze skupiny Tripel cestovatelé tentokrát sbalili i své rodiny a zamířili společně za exotikou — na Maledivy. Ano, čtete správně. Maledivy nemusí být jen o luxusu za statisíce. Ukážeme vám, že to jde i jinak — dobrodružně, zážitkově a přitom dostupně.
Letenky na Maledivy je potřeba hlídat s předstihem a ideálně se vyhnout vánočním svátkům nebo jiným celosvětovým dnům volna, kdy ceny obvykle stoupají. Obecně ale platí, že dobré nabídky se dají najít prakticky kdykoliv a u různých dopravců.
Nám se zatím nejvíce osvědčilo létat z Vídně — přestože to máme blíž do Prahy, cenový rozdíl často rozhoduje. Pokud chcete ušetřit, doporučujeme zvolit nízkonákladového dopravce a sbalit se pouze do příručních zavazadel. Není se čeho bát, i tak zjistíte, že polovinu věcí byste klidně nechali doma.
S přestupem ve Spojených arabských emirátech se dostanete na mezinárodní letiště Velana za přibližně 2 × 5,5 hodiny letu. A pak už je to jen na vás, který z ostrovů si vyberete a jaký typ ubytování zvolíte. Nabídka je opravdu široká – od jednoduchých pokojů za pár stovek až po luxusní resorty s cenovkou klidně i 100 000 Kč za noc.
Dveře letadla se otevírají a do kabiny se nahrne vlhký, slaný vzduch. Jsme u hlavní brány na Maledivy, na letišti Velana. Na tváři našich dětí se objevuje výraz plný očekávání, první cesta do tropického ráje je tady. Zatímco většina lidí míří do luxusních resortů s cenovkami jako z vesmíru, my jsme zvolili jinou cestu. Cestu mezi místní, kde se za úsměvem skrývá opravdový příběh a kde dovolená nestojí majlant. Naším cílem je ostrov Dhiffushi – jeden z mnoha lokálních ostrovů.
Před letištěm už na nás čeká rychloloď, kterou nám předem zařídil náš guesthouse. Opatrně nastupujeme do houpající se lodi, děti pevně držíme, aby se při naskakování neuhodily. Jakmile se motor rozběhne, vítr nám začne cuchat vlasy a osvěžující kapky mořské vody nám šlehají do tváří.
Děti výskají radostí – každá větší vlna je jako jízda na horské dráze. Loď sviští azurově modrou hladinou a po půlhodinové plavbě se před námi vynořuje cíl naší cesty – malý, zelení porostlý ostrůvek jménem Dhiffushi.
Dhiffushi je jako sen, který se stal realitou. Ostrov měří jen asi 1 km na délku a 200 metrů na šířku, což je ideální velikost pro dětské nohy a rodičovský klid. Nejsou tu žádná auta, jen pár elektro skútrů a spousta úsměvů. Místní děti si hrají na písčitých cestách, slepice pobíhají mezi keři a kokosové palmy se líně klátí ve větru.
Ubytovali jsme se v malém, rodinném guesthousu, kde nás přivítali jako staré přátele. Pokoj čistý, klimatizovaný, se snídaní a přístupem na malou zahradu, kde rostou papáje a mango.
Jedna strana ostrova nabízí veřejnou pláž pro místní i turisty v plavkách, druhá, označená jako „bikini beach“, je určená vysloveně pro cizince. Bílý písek, tyrkysová voda a rybičky, které vám plavou kolem nohou jako ve filmu „Hledá se Nemo“. Šnorchlováním tu naše děti trávily hodiny denně a stále se nemohly nabažit. Sem tam zde zahlédnete i malé žraločky útesové či trnuchy, ale bát se jich nemusíte. Stačí je jen vysloveně nerušit.
Při šnorchlování je potřeba myslet také na slunce a jeho sílu. My Evropané nejsme na tak silné slunce zvyklí a je potřeba se pořádně namazat, mít něco na hlavně, když zrovna nešnorchlujeme a pro děti jsou ideální trička do vody s UV faktorem alespoň 50. Opalovací krémy od nás vůbec nevozte, jsou slabé a zabíraly by vám místo v batohu. Zde se na 50 začíná a dle svého fototypu můžete testovat. Nám se osvědčil krém s UV60 pro dospělé a UV90 pro děti.
Jednoho rána jsme se vydali na výlet lodí směr otevřené moře, doprostřed atolu Kaafu, kde se hlubiny zbarvují do temně modré a obzor se ztrácí v nekonečném třpytu. Slunce už stálo vysoko a hladina byla jako zrcadlo. Dorazili jsme k okraji malého ostrůvku, kde jsme měli plavat se žraloky fouskatými. Už při samotné představě jsme cítili směs vzrušení a respektu. A když jsme skutečně spatřili ty dlouhé, klidně se pohybující stíny klouzající kolem nás, dech se nám na chvíli zastavil. Jsou majestátní a nečekaně mírumilovní, ale ten adrenalin v krvi zůstává.
Cestou jsme měli i neplánované zastávky – létající ryby, které jako by tančily nad hladinou, hejna delfínů dovádějících kolem trupu lodi a nakonec i mořská želva, která se s námi dala do řeči pod vodou. Zastavili jsme a šli do vody. Děti, vybavené brýlemi a šnorchly, tiše plavaly vedle nás a každou želví zatáčku sledovaly s nadšením a úžasem. Tyhle chvíle se nestíhají fotit – ty se jen prožívají. A zůstávají uložené tam, kde je to nejcennější – v srdci a v dětských očí, které září ještě dlouho poté.
Další ráno začíná opět zpěvem ptáků a vůní čerstvého chapati s nastrouhaným kokosem a čerstvým či konzervovaným tuňákem. Pokud vám tuňák u nás nechutná, nechte se přemluvit a ochutnejte ho tady. My jsme je taky nemuseli, ale na Maledivách, kde se loví všude kolem, jsou svěží chutní a místní je umí výborně připravit. Třeba i jako raw steak s batátovým krémem a vařenou zeleninou, nebo jeho uzenou variantu s nasekanou plackou s názvem Valhomas Kothu naleznete téměř v každé restauraci. Pozor ale na pálivost, pokud vidíte v jídelníčku, že jídlo je pikantní, počítejte s tím, že zde se do jídla v tomto případě přidávají papričky Githeyo Mirus, které skutečně pálí jako čert.
Maledivy nejsou jen o slunci a bílém písku – každý den jsme se vydávali na malé objevné výpravy po ostrově, který má sice jen pár ulic, ale život tu pulsuje v každém koutku. Jednou jsme zabloudili k místnímu kadeřníkovi, kde se Petr rozhodl, že si nechá ostříhat vlasy. Místní holič, tichý kluk s neuvěřitelnou pečlivostí, se jeho účesu věnoval snad hodinu. Každý vlas měl své místo, každý detail musel být perfektní. Byla to vlastně meditace s nůžkami.
Děti poctivě čekaly před salonem na typických maledivských síťovaných lavicích – konstrukce jednoduchá, ale promyšlená. Přes den na nich místní posedávají, večer suší prádlo a po dešti jsou za chvíli opět suché. Praktické a vlastně docela geniální.
Jak tam tak děti seděly a začínaly být lehce neposedné, všimla si jich starší dáma, která opodál štípala slupky mořských mandlí. Zvedla hlavu, usmála se a bez jediného slova vstala, zmizela za rohem a za chvíli se vrátila s malou pozorností – nasekaný kokos, sušený tuňák a láhev vody. „Pro děti, aby neměly hlad a žízeň,“ řekla tiše a zase se vrátila ke své práci. To jsou ty chvíle, které člověka chytí za srdce a zůstanou s vámi i dlouho po návratu domů.
Jedno odpoledne jsme se vydali na konec ostrova, tam, kde se při odlivu objevuje písčitý poloostrov – sandbank. Cestou na boso po pláži docházíme na nejjižnější část ostrova, kde se před námi otevřela několik metrů dlouhá písečná šíje, obklopená mořem ze všech stran. Slunce pomalu klesalo k obzoru a všechno kolem zářilo zlatavým světlem. Děti běhaly po mokrém písku a sledovaly rybky skákající všude kolem a my jsme seděli a jen tak mlčky pozorovali, jak den končí a slunce pomalu klesá za obzor.
Večer jsme se vraceli do guesthousu s pískem mezi prsty a hlavou plnou dojmů. Večeře v restauraci kousek za ubytováním voněla až na ulici – grilovaný tuňák, rýže s kari a čerstvé ovoce, to byla jasná volba. Děti zase dávaly přednosti smaženým nudlím a kuřecímu masu. Často se tu dala ale sehnat i obdoba kuřecího řízku s hranolky či rýží. A cena? Jen pár dolarů. Na většině míst jsme nemuseli ani měnit místní rufie, americké dolary jsou tu běžně přijímané. Ale pozor, nesmí být pomačkané ani natržené. Tady mají papírové bankovky svou důstojnost a ty místní jsou dokonce voděodolné.
Když se blížil den odjezdu, děti se nás zeptaly: „A kdy sem pojedeme znovu?“ To je asi to nejlepší, co může rodič slyšet, protože ví, že vybral dovolenou dobře. My jsme ale děti převezli. Neodjížděli jsme totiž ještě domů, ale čekaly nás ještě další tři ostrovy, kde jsme zažívali další dobrodružství…
Tato cesta nás všechny utvrdila, že k opravdovému štěstí opravdu není třeba pětihvězdičkový resort. Stačí otevřené srdce, batoh, dítě za ruku a ostrov, kde se zastavil čas.
Zdroj: Pavel Chlum, tripel.cz, autorský text
