Reklama
Kolo

Großglockner Hochalpenstraße na kole: Déšť, sníh a zima i v létě, ale nás to nezastaví

Chvílemi to vypadala, jako hodně špatný nápad, ale stálo to za to
Zdroj: Plevíci na tripu

Jak to tak bývá, člověk míní, realita mění, a tak nějak to bylo i v případě naší návštěvy okolí Kaprunu. K tomuto místu směřují naše řádky, tentokrát v podání nejstaršího člena „projektu“ Plevíci na tripu.
Zaregistrovat se

Chcete také přispívat na web Fotrnatripu.tv?

Zaregistrovat se

Großglockner Hochalpenstraße

Před více než dvanácti lety jsem měl možnost projet autem věhlasnou a cyklisty hojně navštěvovanou Großglockner Hochalpenstraße a již tehdy jsem si říkal, jaké by to bylo tuto silnici pokořit vlastními silami na kole. Uběhl čas a z tehdy dvouletého syna je již čtrnáctiletý pubescent, který za mnou sám o prázdninách loňského roku přišel s dotazem, jestli jsem někdy jel alpskou silnici na Großglockner. Po dotazu, kde k tomu přišel, že ji prý jel jeho učitel tělocviku a asi by to chtěl taky zkusit. Takhle nevinně vše začalo.

Sluší se poznamenat, že syn Plevič bere kolo jako doplněk, je srdcem i duší baskeťák a času na jezdění na kole má minimum. Popovídali jsme si a nakonec to zakončili tím, že jestli potrénuje, můžeme to třeba za rok zkusit. Uběhl měsíc, dva, objednala se dovolená a hned po ní zůstalo pár dní volna, kam by se plánovaná cyklistická výprava do Alp dala vměstnat. Najednou jsme měli zajištěné ubytování v Kaprunu a vše začínalo nabývat jasnějších obrysů.

Syn se navíc nechal přesvědčit, že je třeba častěji provětrat silničku než oblíbenějšího horáka, a tak po prvních jarních stovkových vyjížďkách po rovinkách kolem Ivančic a následně u nás na Vysočině jsme se vypravili na pořádné tréninky do krkonošských kopců. Nechyběl jak populární výjezd z Vrchlabí na Špindlerovku, tak ani druhý den opravdu drsný lesní výjezd, s místy až 17% stoupáním, z Černého Dolu přes Hrnčířské boudy, Husovku do Pece pod Sněžkou a následně Pomezní Boudy, kde jsem si ověřil, jak na tom je „fotřík Plevouš“, ale především synáček. Nabyl jsem dojmu, že to skutečně v Alpách snad zvládneme!?
Zdroj: Plevíci na tripu
Zdroj: Plevíci na tripu

Pánská cyklistická výprava

Přiblížil se konec června a bylo nutné sbalit věci na dovolenou, ale ve shodný čas také na naši čistě pánskou cyklistickou výpravu do Alp. Doma to vypadalo opravdu zajímavě, jedna obří hromada věcí na dovolenou a v druhém rohu hromada do Alp. První část dovolené s válením se na pláži a nic neděláním (nefalšovaná neaktivní dovolená) utekla doslova jako voda a díky all inclusive servisu jsem následně zjistil, že jsem před Alpami řádně přibral. To to pěkně začíná. Nyní už ale řádně odpočatí (a stále ještě přejezení...) vyrážíme po třech hodinách spánku (od návratu z dovolené) autem směr Rakousko, Alpy a Kaprun. Druhým vozem se do Alp vydal také kolega z Turbošnek teamu, kterého náš záměr natolik zaujal, že si již v březnu zajistil pokoj v tom samém penzionu a těšil se, až se na místě v půlce července sejdeme. Můj plán byl asi takový, že dojedeme na místo, vybalíme, sedneme na horská kola, dáme první kilometry, abychom se „nastartovali“ a další den si vyšlápneme na Großglockner. Tak jednoduché to nebylo, aspoň co se nastartování týče.
Zdroj: Plevíci na tripu

Šlapu, šlapej, šlapeme

Časové plány jen málokdy v reálu klapnou tak, jak člověk zamýšlí, a tak jsme na první bikovou vyjížďku vyrazili až ve čtvrt na čtyři odpoledne. Z toho bohužel vyplynulo, že nás déšť zastihl již ve výjezdu, ale s tím se díky předpovědi dalo i počítat. Nejspíš i s tím, že se o deset stupňů ochladí. První kilometry z celkových pětatřiceti sice vedly po rovině, ale hned první stojka ve městečku Piesendorf a následně za ním ukázala, jak že na tom s fyzičkou jsem. Bylo to trápení od prvních metrů až na hřeben a těch šest kilo navíc a totální ruina mé schránky se horko těžko nahoru hrabala. Zkrátka jsem to odpočívání o dovolené evidentně nezanedbal. Při následném sjezdu z hřebenu Schmittenhöhe dolů do Zell am See jsme trochu chladem „vykosili“, ale nakonec jsme se celí promočení dostali do penzionu.

Po večeři a detailním rozboru předpovědi počasí padla volba na to, že na Großglockner vyrazíme dle plánu hned ráno, poněvadž na další dny vypadala předpověď ještě hůře. Již během noci slyším občasné přeháňky, které se ráno při snídani změnily ve vytrvalý déšť. Meteoradar naštěstí ukazuje, že jde o lokální mrak a v místě našeho startu prý pouze slabě mrholí. Je 12. července 2019, 8:15 a se synáčkem nakládáme auto a přesouváme se k mýtnici, zatímco náš sparing partner jede od penzionu v tom nečasu na kole a díky tomu se i pěkně dostane do tempa. Krátce po deváté hodině ranní nasedáme na stroje. Teploměr ukazuje 12 °C a my vyrážíme vstříc výzvě. Terén se hned za branou značně zvedá a řadíme to nejlehčí, co máme (34/28 a 34/30). Rychle mi tachometr ukazuje převýšení 12 % a tento údaj následujících třináct kiláků na displeji převažuje. Již od prvních metrů jsem litoval, že jsem sériovou kazetu s 32 zuby vyměnil za 28 zubů.

Připravte si fyzičku na kontrolu

Celé toto první táhlé stoupání má převýšení 1 200 metrů a je skutečně výživné. Žádný restart se cestou neděje, syn mi začal celkem pohodově odjíždět a já si stále častěji opakuji, že to byl hloupý nápad. Nohy mi nejedou, takže to jen tak „lámu“, chybí mi teplo, které tak miluji a posledních dvanáct dní jsem si ho plnými doušky užíval. S dechem jsem také na štíru, a proto jsem vděčný, že jako dokumentarista výpravy můžu občas zastavit, abych něco vyfotil, natočil a při tom se pokusil nabrat dech. Po několika serpentinách a nekonečných stoupajících kilometrech se dostáváme na rozcestí pod Edelweißspitze, kde zíráme, kam nás následující dva kilometry stoupání po vlhkých kostkách zavedou. Stěna s převýšením 14 % byla další z výzev našeho plánování tohoto výletu, nyní jde spíše o noční můru.

Po menším vnitřním přemlouvání nasedáme na kola a jedeme na nejvyšší místo dnešní trati. Po nějakých třiceti minutách jsme na vršku Edelweißspitze (2 572 m.n.m). Máme obrovské štěstí, na pár chvil mraky ustupují a vidíme okolní zasněžené vršky a máme vše jak na dlani. Stálo to za to, pro tyto chvíle a okamžiky mám kolo tak rád. Po zasloužené traťovce a vrcholovém focení usedáme na stroje a valíme to zpět po kostkách na rozcestí, kde odbočujeme doleva a pokračujeme dále směrem na Großglockner. Je sotva osm stupňů nad nulou!

Tipy, které by se vám mohly hodit

  • Nikdy nezapomeňte do hor přibalit nějakou tu skladnou větrovku/vestičku, v ideálním případě neprofukovací/nepromokavou variantu, protože hory a rychlé změny počasí jedno jest. 
  • Nezapomeňte, že není špatného počasí, ale špatného oblečení! 
  • Pocházíme z Vysočiny, kde o slušné kopce není nouze, ale na takovou několika kilometrovou brutalitu se připravit skoro nelze! Pominu-li tu obrovskou chybu, sednout na kolo po mnoha dnech velkovýkrmu a nic nedělání, tuto kombinaci rozhodně nikomu nedoporučuji. Každopádně zážitek to byl hodně intenzivní a nezapomenutelný.
  • Rozhodně před takovou akcí zkuste něco v naší domovině, ať víte, co s vámi několik kilometrů do kopce udělá.

Krátké strmé stoupání nás dostane k místní kapličce, jakožto památce na zemřelé dělníky, kteří se podíleli na stavbě předchozí generace této impozantní silnice. Za kapličkou se silnice prudce stáčí doleva a strmým sešupem a několika vracečkami míjíme vysokohorské jezero Fuscher Lacke. Dost bylo sjezdu a opět se drápeme do kopce, obohaceného o jeden kratší tunel, za nímž se jakoby změnilo počasí a příjemně mezi mraky prosvítá sluníčko. Překrásné výhledy do kraje. Přejetím této části trati jsme se vydrápali do nejvýše položeného tunelu trati (2 504 m n.m.) o délce 311 metrů a za ním došlo ve sjezdu ke změně klimatu a opět začalo poprchávat. I přes kapky deště si sjezd náramně užíváme, jedeme svižně. Teď se kila navíc hodí.

Řidiči jsou zde velice ohleduplní, jako všeobecně v Rakousku, a ochotně nás několikrát ve sjezdu pouští před sebe. Pokračujeme osm kilometrů do kopce k vyhlídce Kaiser-Franz-Josefs-Höhe na Großglockner. Cestou míjíme horské jezero Naßfeldspeicher, před nímž nás čeká opět neskutečná stojka a začínám mlít z posledního. Mám hlad, ale rozhoduji se najíst až v restauraci na vrcholu. Hurá, prvních 38 dnešních kilometrů máme za sebou! Kocháme se pohledem na mraky zahalený Großglockner a tající ledovec v údolí pod ním, impozantní a zároveň tak trochu smutné místo. Proč smutné? Stačí se podívat na pár historických fotek, kde se dříve ledovec rozkládal a jaký obrovský kus již odtál. Skoro neuvěřitelný pohled, ale bohužel jde o realitu. Jsme z výjezdu tak zahřátí, že nám teplota 15 °C zcela vyhovuje. Je to sice o více než polovinu méně, než bylo před třemi dny u moře, ale pořád lépe jak dole u kapličky.

Zdroj: Plevíci na tripu

Kroupy, déšť, prostě pravá slota v horách

Jdeme si dát poctivou, hustou horskou gulášovou polévku a trochu se osušit před cestou zpět. Meteoradar však hlásí další a hustější déšť, moc se nezdržujeme. Je krátce po půl čtvrté, nasedáme na kola a letmým pohledem se loučíme s Großglocknerem. V začátku sjezdu začíná pršet, u jezera Naßfeldspeicher padají dokonce ledové kroupy a nepříjemně píchají do obličeje! Silnice ještě naštěstí neplave, dá se to bezpečně hrnout. Znovu ale vzhůru! Od kruhového objezdu k nejvýše položenému tunelu to je šest a půl kilometru do prudkého kopce, kdy musíme překonat více než šest set výškových metrů, naštěstí přestává pršet. Vzpomínám, jak jsme v opačném směru předjížděli auta. Teď jedu jako pravý šnek, sotva melu nohama. Tomáš se loučí a jede sólo, má to přeci jen do Kaprunu dále.

Opět zastavuji, rozdýchávám a kochám se. Být tu o dva týdny dříve, bylo by tu krásné léto, já o šest kil méně a rozjeté nohy by si s tím krpálem s 12% převýšením určitě poradily lépe. Teď to je holé utrpení. Vidina závěrečného sjezdu k mýtnici, zodpovědnost za syna, který také začíná vadnout, a blížící se večer, mě neustále posouvají blíže k tunelu. Hurá, jsme tu, ale začíná opravdu hustě pršet. Krátká návštěva čisté toalety ve skále, rychlá traťovka, obléknout pláštěnko/větrovky a rychle do tunelu, třeba za ním bude líp. Není, prší, fouká, no slota jak v horách. Voda cáká kolem, provoz však takřka nulový a tak se i v hustém dešti dají jet zatáčky svižně s využitím celého prostoru vozovky. Cesta utíká, další tunel a už je tu naše známé jezírko pod Edelweißspitze. Vysněný konec utrpení se blíží, chybí nám poslední nepříjemné stoupání. Poslední dva kilometry a 190 výškových metrů! Údaj 11 % na displeji potvrzuje moje pocity v nohou. Mladej se zmátořil a opět mi o několik metrů odjíždí. Zastavuji, jsem pěkně tuhý, ale vidina závěrečného sjezdu mě opět motivuje. Překonávám další krizičku a říkám si, že už nezastavím, ten „kousek“ nahoru už prostě musím nějak dát. Jakkoli!
Zdroj: Plevíci na tripu
Zdroj: Plevíci na tripu

Řežeme zatáčky

Jsme u kapličky, hurá! Vidíme serpentiny pod námi, to bude jízda, konečně závěrečný vytoužený sjezd. Kila se opět hodí, i když brzdy vadnou, zadní takřka nebrzdí, přední jsou zatím v pořádku. Není to v dešti ideální, ale s chladnou hlavou a při správném časování, kdy začít a kdy přestat brzdit, se blížíme k mýtnici. Sjíždíme níže a blíže k údolí, silnice osychá a dá se to konečně pořádně pálit. Ondra se toho vůbec nebojí a řeže jednu zatáčku za druhou, auta nestačí, a tak nás nikdo neomezuje v plném využití celé šířky vozovky. Místy letíme i něco přes 70 km/h. Čas utíká snad stokrát rychleji než při jízdě nahoru a za pouhých osmnáct minut jsme dole, na dohled od mýtnice.

Syn jede první a najednou se zvedá, že si protáhne záda. Blbý nápad, kolo se mu rozvibrovalo a tak tak, že to neskončilo v šedesátce pádem. Uff, to by nebyl hezký závěr. Oba šťastní projíždíme v 18:25 mýtnicí, plácneme si a sesedáme konečně a naposledy z kol, za účelem je narvat do našeho plechového miláčka. Pouštím topení na plný výkon a hurá do penzionu do teplé sprchy. Tomáš už nás čeká pěkně navoněný a v suchu. Odměna v podobě pizzy v nedalekém městečku byla takovou tečkou za tímto náročným, ale na druhou stranu krásným výletem. Určitě bych se sem chtěl ještě jednou podívat a tento kopec zdolat v jiném rozpoložení i počasí. Plevič má můj obdiv, jak se s tím fyzicky i psychicky vyrovnal. Následný den však opět usedáme na kolo, tentokrát na bike, a zažíváme další řádně promočené dobrodružství, které by samo o sobě znovu vydalo na sepsání podobného článku.

Jeden obrovský přínos toto trápení nakonec přece jen mělo. Alpy mě pěkně nakoply k následnému zlepšení fyzičky, před naší cyklistickou akcí pro širokou veřejnost, kterou již řadu let je Bike sraz na Vysočině.
Zdroj: Plevíci na tripu

Pár rad závěrem

Zkušenosti, které se mohou hodit: nikdy nezapomeňte do hor přibalit nějakou tu skladnou větrovku/vestičku, v ideálním případě neprofukovací/nepromokavou variantu, protože hory a rychlé změny počasí jedno jest. Nezapomeňte, že není špatného počasí, ale špatného oblečení! Pocházíme z Vysočiny, kde o slušné kopce není nouze, ale na takovou několika kilometrovou brutalitu se připravit skoro nelze! Pominu-li tu obrovskou chybu, sednout na kolo po mnoha dnech velkovýkrmu a nic nedělání, tuto kombinaci rozhodně nikomu nedoporučuji. Každopádně zážitek to byl hodně intenzivní a nezapomenutelný. Rozhodně, před takovou akcí, zkuste něco v naší domovině, ať víte, co s vámi několik kilometrů do kopce udělá.

Text: Martin Pleva, plevicinatripu.blogspot.com
Reklama

Diskuze

Žádné příspěvky, buďte první!


Minimundus, Legoland Windsor nebo Billund: Tipy na evropská místa, ze kterých budou děti nadšené

Čtyři parky, čtyři evropské státy a jedna velká radost nejen dětí, ale také rodičů
07.03.2024 07:42
|
1
Reklama

Jeho krása je prokletím, míří tam davy turistů. Máme ale tajný tip, jak vidět Hallstatt bez nich

Stačí nechat auto na druhé straně jezera a spojit návštěvu městečka s výletem lodí
20.11.2023 07:37
|
0

Mystická oblast Meteora: Skalní kláštery vystavěné mnichy vás ohromí nejen svojí atmosférou

Bylo to řecké dobrodružství, které jsme ani nečekali. Navíc s divokou bachyní v zádech
12.02.2024 15:46
|
0

Nemusíte ani do Alp. I zimní túra v Krkonoších může být zážitkem na celý život

Kterak se prosincový výšlap na Dvoračky stal téměř bojem o přežití
03.01.2024 17:44
|
1

Východ slunce nad Olympem aneb po Fotrových stopách v Řecku

Trek k bájnému sídlu bohů je zážitkem, na který se nezapomíná
11.12.2023 07:57
|
0
Reklama
Fotr na tripu