67kilometrový okruh v Dolomitech, u kterého se skoro nenadřete. To je Sella Ronda na horském kole

V rámci našeho roadtripu po Itálii jsme navštívili i část Dolomit zvanou Sella Ronda a zde si střihli celodenní bajking, o kterém se s vámi chceme podělit. Celá oblast je protkaná nespočtem lanovek, které v zimě vyváží lyžaře na okolní sjezdovky a v létě slouží bikerům, kteří se takto takřka bez námahy dostávají na velice oblíbené traily různé obtížnosti.

Celodenní bikepas na lanovky v širokém dalekém okolí vyjde na 62 eur a pokud se zde rozhodnete setrvat 4 dny, je tu i třídenní bikepas za 120 eur, kdy si v rozmezí 4 dní sami rozhodnete, který den si mezi ježděním necháte volný, což se i k horskému proměnlivému počasí rozhodně vyplatí. Nám naštěstí počasí na naplánovaný jeden den neskutečně vyšlo a mohli jsme si užít tu krásu naplno.

Auto jsme zaparkovali na parkovišti na okraji městečka Canazei a po cyklostezce se přesunuli do městečka Campitello di Fassa, kde jsme si ve stanici lanovky ráno v 9:30 vystáli menší frontu na zmíněný bikepas. Dobrodružství mohlo začít! První šokem pro nás bylo to obrovské monstrum, které zhruba 10 bikerů včetně kol a dalších 50 pěšáků schlamstlo jako malinu. Za necelých 10 minut jsme se teleportovali o zhruba 950 výškových metrů výš do 2400 m n. m. na Col Rodella a mohli si začít naplno užívat neskutečné krásy Dolomit a zdejších stezek.

Krátké zdržení při focení a vyrážíme hned na první trail Icarus, který se klikatí v úbočí pod námi. Po chvilce musíme zastavit, neboť paní jaksi nedokázala projet klopenku a éčko vede níže k manžílkovi, který kroutí očima a my jen doufáme, že takových nezkušených jedinců nepotkáme více.

Cesta se uvolnila a my to můžeme konečně trochu pustit. Míjíme rozcestí a pokračujeme dále po hřebeni, který je vyhrazen jak pro bikery, tak pro pěší. Je zde více vyježděných a vyšlapaných cestiček, z nichž je převážná řada vymletá erozí a je to takové větší enduro přejezd, kdy hrozí kontakt pedálu s hranou koryta.

Dostáváme se na Passo Sella do 2200 m n. m., kde je kvůli velkému parkovišti trochu přelidněno a tak odbočujeme vlevo a po pěkné šotolce, značené jako Sella Ronda, lehce stoupáme k nástupnímu místu na další z trailů. Pořizujeme pár úchvatných fotek okolních skalních masivů Gruppo del Sasso Lungo a Piz Gralba a vyrážíme na Gran Paradiso trail, který je neskutečně zábavný, hravý a hlavně svižný. I na našich pevných bajcích nakonec dojíždíme dva maníky, kteří nás na celopérech poněkud zdržují a nemají se k tomu, že by nám umožnili předjetí.

U stanice Gran Paradiso (2000 m n. m.) si dáváme krátkou zastávku, aby si ruce a hlavně brzdy měly čas odpočinout. Vstřebáváme první zážitky a s úsměvem od ucha k uchu si notujeme a pochvalujeme to příjemné poježdění. Dobře naladění pokračujeme dále po širší šotolino-kamenité cestě až k odbočce vpravo na další trail označený jako Easy Jump Line.

Jak již název naznačuje, jde o skákací trail a přijdou si zde na své všichni, kdo holdují vysokým skokům či letům přes lavice a boule. Fotřík zrovna moc skokům neholduje a moc dobře mu nedělají ani nájezdy do prudkých svahů lavic, a tak se držel spíše zkrátka.

Míjíme stanici lanovky Piz Seteur a pokračujeme příjemnou stezkou až do Selva Val Gardena (1600 m n. m.) k druhé lanovce, která nás vyváží až na Dantercepies (2300 m n. m.). Cestou z kabinky lanovky sledujeme impozantní skalní masiv Val de Chedul s několika vrcholy, jež překonávají výšku 2500 m n. m. My se zatím kocháme, fotíme, natáčíme okolní hory a jsme rádi, že můžeme tuto nádheru prožívat na vlastní oči. Vyrážíme na trail Cir Giara, který je plný klopenek, boulí a má skvělé flow.

My při tom padáme o 200 výškových metrů níže ke stanici lanovky Cir. Cestou fotíme další neskutečné dolomitské výhledy. Pod lanovkou se dostáváme k silnici přes sedlo Gardena (2121 m n. m.), po které mimo aut jezdí davy nadšených silničářů. Pár metrů pod vrcholem sedla se napojujeme na trail Sella Ronda CW a užíváme si další povedenou jízdu plnou klopenek a zábavného pumpování.

Trail je hodně dlouhý a tak nevynecháváme ani bezpečnostní zastávku, spojenou s focením a chlazením kotoučovek. Vzhledem k tomu, že je čas oběda, dáváme si také pauzu na pravou italskou pizzu v restauraci Salvan na okraji města Corvara (1550 m n. m.), do kterého jsme se elegantně prohoupali. Příjemné posezení na rozlehlé zahradě za restaurací a k tomu zpěv ptáků, sluníčko, výborná pizza, co více si přát.

Po doplnění energie a vody do bidonů vyrážíme přes centrum města k další kabinové lanovce, která nás vyváží těsně pod vrchol Col Alt (1980 m n. m.). Po krátkém šotolinovém sjezdu nás čekalo jedno z nejnáročnějších stoupání dne, a to na značené trase 23. Dolomites World Heritage Geotrail 12, proložené krátkou procházkou po hodně prudké lesní pěšině s několika schody. No, po obědě to není úplně ideální začátek druhé půlky okruhu, ale ty výhledy všude okolo stojí za to.

Na jedné horské louce potkáváme českou rodinku bikerů s již odrostlými dětmi, a tak si vzájemně vyjdeme vstříc a pořizujeme si nezapomenutelné „rodinné“ snímky do alba. Kousek za „vyhlídkovou“ loukou se napojujeme na šotolku, po níž se škrábeme až k restauraci Ütia Piz Arlara (2040 m n. m.). Za budovou restaurace nás zaujala velká dřevěná postavička obra a v dáli klikatící se široká šotolinová cesta, po které zanedlouho proženeme naše kola.

Před námi je totiž několik menších klesání a stoupání převážně po hřebeni kolem lanovky pod vrcholem Bioch (2079 m n. m.) až k horské boudě s restaurací Pralongià (2100 m n. m.). Celý tento úsek nám umožňuje se kochat dalekými pohledy, párkrát zastavujeme pro nějakou tu fotečku, protože i díky mrakům nad vrcholky hor je to krásná fotogenická podívaná.

Před námi je však další část trailu Sella Ronda CW. Nejdříve taková krásná svižná klasika a následně část plná klopenek a lávek.

Po pár metrech je fotřík moc dlouhej a tak tak ustál výjezd z prudké zatáčky na první sekci lávek, ale obešlo se to bez pádu. O chlup obezřetněji to „valíme“ dále až k sedlu Incisa (1938 m n. m.) s další z mnoha horských chat, kde se dá i najíst, ale to není náš případ. Hned pod chatou stáčíme vpravo a po trailu, z něhož je krásný výhled na vzdálený protější horský masiv s nejvyšším vrcholem Furchëta (3025 m n. m.), míříme dále k cyklotrase značené jako 26 a následně 26A.

Část je neznačená a tak trochu hledáme kudy kam, ale mapa v mobilu nás navádí zpět na zvolenou trasu. My se konečně po zmíněné trase 26A dostáváme k závěrečnému sjezdu Sella Ronda CW trail a kolem Hotelu Laguscei až k lanovce Campolongo (1850 m n. m.). Sedačkovou lanovkou se dostáváme o 200 výškových metrů až k horské boudě Rifugio Bec de Roces, odkud je fantastický rozhled navíc podpořený lavičkou či oknem, kterým se lze na hory a údolí originálním pohledem podívat. Krásné místo, které nás dostalo, využíváme lavičku, usedáme, kocháme se a při tom do sebe ládujeme sojový suk.

Když jsme na kopci, víme, že nás čeká opět sjezd, kterým je znovu trail Sella Ronda CW. Ten je tentokrát plný zatáček a místy je i docela technicky náročný, plný kamení, kluzkých kořenů a jiných libůstek, které některým méně zkušeným bikerům mohou dělat problémy. Ve zdraví se dostáváme do města Arabba (1600 m n. m.), ze kterého se kabinovou lanovkou dostáváme do ráje.

Jsme ve 2450 m n. m., tedy nejvýše z celého dne a před námi se tyčí majestátní ledovcové pohoří Marmolada ještě o téměř kilometr vyšší a za námi údolí, ze kterého jsme přijeli. Krásná a neskutečná scenérie, pořizujeme pár snímků a při tom opět narážíme na krajany. Až neuvěřitelné, kolik Čechů v Dolomitech potkáváme.

Jsme vysoko, pofukuje a teplota vzduchu není nic moc, proto se dlouho nezdržujeme a frčíme po široké šotolce po druhé straně hřebene do údolí po trase Dolomites World Heritage Geotrail 42. Začátek sjezdu je docela svižný a před jednou ostrou vracečkou nám začaly vadnout brzdy, až kvůli tomu fotřík vyjel ve smyku mimo cestu do trávy a brzdil i očima, aby neskočil z meze. Naštěstí vše dobře dopadlo a mohli jsme ve zdraví pokračovat dále, a i když o něco opatrněji, přece jen brzdové destičky v takovém těžkém terénu dostaly docela na zadek.

V úrovni vrchní stanice lanovky Carpazza cesta trailu opouští širokou šotolku a stezka se začíná klikatit vedle ní, aby se zhruba po kilometru opět na šotolku vrátila. Otevírá se nám pohled na údolí vedoucí od městečka Arabba až na sedlo Pordoi (2250 m n. m.) a nad ním v mracích obrovský skalní masiv Piz Boe, pod kterým jsme u horské boudy Rifugio Bec de Roces zhruba před hodinou svačili a oknem se koukali naším směrem.

Opouštíme značenou trasu a po šotolce sjíždíme až k silnici a po ní se vydáváme k nástupnímu místu lanovky Fodom (1900 m n. m.), která nás vyváží na sedlo Pordoi. Na sedle se opět napojujeme na trasu trailu Sella Ronda CW, která je hned od parkoviště dost technická, ale velice hravá.

Cestou míjíme jezírko u stanice lanovky a Hotelu Gonzaga a pokračujeme dále až k části sjezdovky, která nadjezdem přejíždí hlavní silnici vedoucí do městečka Canazei, kam také míříme. Za přejezdem opět mizíme v lese na trailu, který se klikatí mezi stromy a je místy docela drsný, že i fotr raději sesedá a Plevič málem nedobrovolně opouští sedlo. No nebyl by to pěkný konec vydařeného dne, naštěstí vše dobře dopadlo a po pár stovkách metrů se dostáváme k silnici, po které, z důvodu uzavřené spodní části trailu, sjíždíme až do městečka.

Sjezd plný serpentin a do toho pomalu jedoucí auta či motorky byl docela adrenalinový, ale svižný a zábavný. Je krátce po půl páté a my přijíždíme na parkoviště k našemu autu. Jsme unavení, ale šťastní. Okruh byl jedním slovem fantastický a celodenní ježdění v Dolomitech je prostě zážitek, který všem určitě doporučujeme. Kombinace dokonalé horské scenérie, krásného počasí a zábavných trailů je prostě něco, co v takové intenzitě v ČR nelze zažít.

Balíme kola, vaříme si večeři a těsně před sedmou hodinou večerní se vydáváme směr Brenner, kde máme vybrané místo k přespání. Tak zase někdy. Dolomity ciao!

Co se týče Dolomit, je dobré zmínit, že si zdejší terény nejvíce užijete na celoodpruženém kole, ale ani s pevným rámem jako my zde nebudete úplně bez šance.

Nezapomeňte se vybavit lehkou pláštěnkou pro případ nenadálé změny počasí, protože jste v horách a místy hodně vysoko. Hodit se může i větrovka či vestička, která ochrání před větrem. Přibalte si náhradní duši navíc, může se hodit a zkazit si celodenní ježdění technickým problémem by byla obrovská škoda. To samé platí i pro brzdové destičky, protože ani nové nemusí celý den zaručeně vydržet.

Pokud neholdujete jízdě na kole, lze si popsaný okruh po částech projít i pěšky (po stezkách pro pěší), nebudete litovat, stejně tak si můžete více dní na kole proložit pěším trekem.

Zdroj: Martin Pleva, plevicinatripu.blogspot.com