Celá cesta z Česka po dálnicích zdarma, vlny jak na Havaji a obří pláže. Cold Hawaii je úžasné místo

V Evropě člověk najde spoustu světoznámých míst. Je jich tolik, že se tu dá podniknout i taková „cesta kolem světa“, během které jsme loni navštívili duny, okoukli sochu Svobody, zavítali do Asie a viděli i švýcarský Grand Canyon. Tohle všechno bylo z Česka směrem na jih, jenže i sever má své světové lokality. Letos jsme vyrazili autem na Zéland a jak jsem nedávno zjistil, Evropa má dokonce i svou Havaj. A to pěkně prosím se vším, co k tomu patří. To znamená obrovské písečné pláže, plážové kluby a hlavně velké vlny. To zní zajímavě, tak asi jedeme, ne? 

V Dánsku jsem byl letos na jaře, když jsem se sem vypravil se Subaru Crosstrek a střešním stanem. Studená Havaj mi vnukla myšlenku na tenhle trip navázat a podívat se ještě trochu více na sever. Místo Crosstreku jsem si tentokrát vzal nové elektrické Subaru Uncharted a místo střešního stanu surfy. Nevyzkoušet tohle místo na vodě by byl hřích. 

Cold Hawaii je vyhlášená lokalita pro surfaře, zároveň se ale člověk může dočíst také to, že je to speciálně z pohledu windsurfingu jedno z nejvíce nedoceněných míst v Evropě. Pro všechny, kteří hledají vlny, jsou tu podmínky naprosto ideální. Často zde fouká a jsou tu krásné vlny. Ty vznikají mimo jiné proto, že je zde podmořský útes. Není sice korálový, ale útes to je. 

Oficiálně to je Klitmøller Reef. Tvoří ho kameny a porosty mlžů. Zvláštní je právě tím, jak ovlivňuje vlny přicházející ze Severního moře. Podmořské pokračování výběžku pobřeží je zachytává a usměrňuje, takže se tu za vhodného větru tvoří dobře využitelné vlny pro surfaře a windsurfaře. Uvnitř zátoky jsou naopak vlny mírnější (což se takhle na první pohled nemusí úplně zdát) a tohoto závětří útesu využívali už odpradávna místní rybáři při vytahování lodí na břeh.

Samotné městečko Klitmøller nabízí řadu různých apartmánů, ale velmi dobrou základnou může být i nedaleký velký kemp Nystrup Camping. Tam jsem bydlel já. Místo stanu jsem zvolil speciální ubytování v nízké dřevěné boudě s terasou. Stálo to 800 Kč na noc a bylo to vlastně super. Vzhledem k tomu, jaké bylo počasí a jak moc hlavně v noci foukalo, jsem byl za tuhle pevnou alternativu stanu opravdu rád.

Klitmøller je malé městečko, kde to surfováním žije. První den mojí návštěvy nebylo moc pěkné počasí, ale dost foukalo, takže vlny byly hodně solidní. Surfaři ovšem ve vodě ani v ulicích vidět nebyli. Prostě podzim a ještě k tomu středa. Napodruhé jsem sem zavítal o víkendu, kdy svítilo slunce (pokud zrovna nelilo jak z konve) a celé tohle místo mělo úplně jinou atmosféru. Každé druhé auto vezlo na střeše nějaké prkno, v místním otevřeném surfshopu kombinovaném s půjčovnou to žilo a venku se promenádovali lidé v neoprenech a s prkny v ruce. Dovedu si představit, že v létě to tady fakt bude regulérní Havaj. Jen to moře bude pořád trochu studenější. 

Kdo nejezdí na surfu a ani to v místní škole nechce zkusit, ten se může prostě projít podél pláže, posedět v jedné z několika restaurací nebo přímo na výběžku u Cold Hawaii na parádním surfařském klubu. Pár stovek metrů jižně odsud je jeden z řady bunkrů z druhé světové války a naopak dále na sever se táhne obří pláž. Není to jedna z těch, kde by se dalo jezdit autem. Takové najdete buď více jižně (na nich jsem byl na jaře), nebo asi hodinu jízdy odsud dále na sever. 

Já jsem původně trochu uvažoval o tom, že bych vyzkoušel windsurfing přímo na Cold Hawaii, ale nakonec jsem na to nenašel odvahu. Napoprvé byly vlny celkem velké a moc zkušeností s jízdou v takovém prostředí nemám. Napodruhé sice svítilo slunce, ale pro změnu skoro vůbec nefoukalo. Navíc zkušenější mne od podobných pokusů odrazovali s ohledem na různé proudy. Nicméně o nedostatek míst, kde se dá provozovat windsurfing nebo třeba dnes tak módní wingfoiling, se tady samozřejmě bát nemusíte a ani to nutně nemusí být na otevřeném moři. 

Havaj je tu totiž ještě jedna. Je na kraji města Thisted a fakticky je to spíše jen marketing, protože tady havajského není vůbec nic. Ale moře tu je také a také tu fouká. Na svezení na moři bez metrových vln je to super lokalita. 

Po prohlídce studené Havaje jsem jedno odpoledne zamířil právě sem. Předpověď slibovala takový řekněme střední vítr a já jsem měl trochu času. Tahle lokalita je klasický surfařský spot, jak se mezi surfaři říká. Je tu parkoviště, pláž, kamenné molo a v zátoce velký vlek pro wakeboarding. I tady to v létě bude žít, ale v půlce října se tu občas objevil někdo se psem na procházce, jinak tu nikdo klasicky nebyl. Bylo kolem deseti stupňů, zataženo a fakt se mi do té studené vody nechtělo. Ale když už jsem táhl ty krámy přes tisíc kilometrů, půjčoval si od Thule příčníky a do celkem prostorného interiéru Subaru Uncharted nacpal kromě kempovacích věcí také plachty, rozbalil jsem to. 

Z parkoviště se jde do vody přes malou pláž, kde jsou celkem ostré kameny. Stačí ale ve vodě popojít kousek od břehu a je to v pohodě. Během odpoledne se oblačnost protrhala, objevilo se slunce, zvedl se vítr, udělalo se teplo a bylo z toho jedno z mých letos nejlepších ježdění vůbec. Mimo jiné proto, že kulisy tohoto místa jsou takové netradiční. Na jedné straně máte město samotné, z vody vidíte přístav, kostel a nějakou fabriku, která vypouští do okolí takový divný smrad. No a na protějším břehu koukáte na Hanklit. To je šedesátimetrový útes zapsaný na seznam světového dědictví UNESCO. I ten samotný stojí za návštěvu a já si ho dávám na seznam míst, kam se chci podívat příště.

Pokud se dostanete do těchto končin, určitě stojí za návštěvu také národní park Thy, který je tak nějak všude kolem Klitmøller. Nabízí možnosti procházek krásnou přírodou plnou vřesovišť, písečných dun, lesů a jezer. Krajinu tady formuje vítr a písek a najdete tu řadu různých stezek. Za návštěvu stojí třeba Bøgsted Rende jižně od Klitmøller, kde les sahá téměř až k moři a od pláže ho odděluje jen pobřežní duna. Od parkoviště vede 2,3 kilometru dlouhý okruh s výhledy na Severní moře a s cestou podél potoka, jehož vodu barví sloučeniny železa do rezava.

Jiný pohled na park nabídne Isbjerg, který je kousek na sever. Vyvýšenina dosahuje pouhých 56 metrů nad mořem, přesto se z ní otevírá široký výhled na vřesoviště a mokřady rezervace Hanstholm. Přístupová stezka je otevřená celoročně, v samotné rezervaci ale platí omezení vstupu kvůli ochraně zvířat. Na klidnější zastávku se hodí jezero Nors Sø s pláží, piknikovými místy a lesem poskytujícím úkryt před západním větrem. Kdo by si chtěl užít trochu surfování na takzvaně rovné vodě prakticky bez vln, tak jezdit se dá také na jezeře Vandet Sø, ale protože je v národním parku, tak windsurfing je povolen jen na části jezera a jen od 1. dubna do 1. října.

Co jsem tak četl, tak řada lidí dělá tripy právě po dánském pobřeží, aby si užili velké pláže, duny, svezli se po plážích autem a podívali se na zdejší přímořskou přírodu. Pokud něco takového plánujete, Cold Hawaii by v itineráři chybět nemělo. Mimo jiné také proto, že pak budete moci ostatním vyprávět, jak jste dojeli autem až na Havaj. 

Zdroj: autorský text